čtvrtek 27. února 2014

A pásek zase nevydržel

V říjnu jsem tady chválil Garmin, jak mi hladce vyměnili prasklej řemínek u FR910XT. Ale to jsem se trošku unáhlil. Protože mi vyměnili jen půlku. Druhá část řemínku praskla po 14 dnech. Od té doby klid, jen se začal trochu rozlepovat hrudní pás. No a dneska si říkám, že mě něco kouše do zápěstí, rozepnu hodinky a ten pásek je po čtyřech měsících prasklej zase a to hned na třech místech. No tak to mě teda už fakt vytočilo. Normálně ty hodinky nosím na ruce, běhám s nima a plavu a nijak je zbytečně nenamáhám. Takž zase cesta do Letňan a servis. A zrovna když začíná sezona. Naštěstí si jedu zítra do Kbel vyzvednout číslo na sobotní desítku tak to vezmu cestou. Ale řeknu vám, pocity z kvality nic moc a nějak tomu přestávám věřit. Není to moc dobrej pocit při pomyšlení, že s prasklým řemínkem, kterého si nevšimnete, skočíte do jezera a při pračce po startu závodu se vám ten načlej řemínek přetrhne úplně a vy vylezete z vody bez hodinek. Co Davide? Asi jsou holt určeny pro ukládání na poličku. A neříkejte mi zase, že vám ty řemínky nepraskaj :-)

pondělí 17. února 2014

Offtopic: Zimní cestování


Co? To je nuda ten zimní objemovej trénink, nebo snad ne? Všichni bušej. Já taky. Sportovních věcí, co by stály za zmínku, se moc neděje (Leono promiň, zapomněl jsem na tvůj Valentýnský závod), a tak je třeba šáhnout po aktuálních a operativních věcech.

Tak například dneska. No tedy nejen dneska, ale i v minulých týdnech. Ale dneska to prostě uzrálo.  Takže pokud použijeme klasický postulát MHD, že v každém metru nebo tramvaji jede alespoň jeden blázen nebo houmlesák, tak v jarních dnech, které se momentálně ženou republikou, platí spíše, co metro nebo tramvaj to jeden blázen. A všimli jste si, co si ti lidé vozí? Ne? No takže často je to igelitka a z té postupně za jízdy tahají své poklady a dávají je na odiv zbytku vozu nebo alespoň přísedícímu.

No tak dřív jsem tomu nevěnoval moc pozornosti, protože sluchátka v uších a muzika většinou udělaly dostatečnou bariéru, ale postupem času to nebylo dost. A dneska cestou domů večerním vlakem nastoupil do vlaku týpek. Nejasné vzezření a igelitka. Posadil se naproti a koukal z okýnka. To ale bohužel jen do té doby, než jsme se rozjeli. Pak to spustil. Nejdřív vytáhl jednoho medvídka, a že prej ho dřív dal svý holce, kterou teď už teda nemá, ale medvídek mu zůstal. Pak prasátko, že ho dal jiný holce, ale taky to prej nevyšlo, a tak prasátko zůstalo s ním. Pak si chvíli hrálo prasátko s medvídkem. No tak dělat netečnýho moc nešlo a tak jsem minimalisticky kýval hlavou. Pak došlo na zpěv nějaké pěkné budovatelské písničky a z igelitky šel poznámkový blok z mládí včetně ilustrací a textu od táboráku.

No, pak jsem to prostě vzdal a přes simulovaný záchod, se přesunul do dalšího vagonu. Tam byl klid až domů. Naštěstí J. Ale ještě to bylo dobrý. Nikoho neokradli, nikdo se nerozmnožil a kovové části na soupravě zůstali všechny. A zítra zase do soupravy J
Transportu zdar.

pátek 15. listopadu 2013

Offtopic: Sprcha není modla


Často se bavím s lidmi o běhání/ježdění/inklinování/skákání do práce nebo z práce. Alternativně pak o sportování během polední pauzy. Často to končí něčím takovým: „Já bych do práce hrozně rád běhal nebo jezdil na kole, ale nemáme tam sprchu, tak to nejde.“ A já na to říkám: „Aha, to je standardní předsudek číslo 364, podívej …“. No skutečně. Lidi, nežijte v šálení, že když se jednou trochu zpotíte, tak že hned musíte lézt do sprchy. Když se člověk normálně doma meje, chodí v čistém oblečení a nehrne do sebe denně kilo česneku nebo pět balení Olomouckejch tvarůžků, tak když se jednou dvakrát týdně po běhu utře do ručníku a natáhne na sebe čisté oblečení, alternativně se našmudlá nějakým voňákem, tak za půl hodiny nikdo nepozná, že ráno běžel do práce a funěl na recepci na sličnou recepční. Rozhodně se z toho žádný kolega nesloží na podlahu. A do té sprchy si může zalézt klidně večer doma. Nebo si může cestou z práce skočit do bazénu a kromě tréninku to bude mít i s dezinfekcí J. To kolikrát na člověku nechá drastičtější pachové stopy „příjemná“ chvilka strávená vedle homelesáka v MHDčku, nebo týpka co po celodenní šichtě v zahulený nalejvárně po 20 kouskách a pěti rumech vyrazil hledat cestu do postele.


Samozřejmě existují lidi, co cítí neodbytnou touhu skočit každé ráno a večer pod sprchu a bez toho by nevyrazili z bytu nebo nezalezli do postele. Ale to mě osobně přijde už trochu jako lehká úchylka.


  
To jako daleko větší problém vidím v tom, když si třeba není kde pověsit zpocený cyklo věci a vy v mokrejch svršcích pak musíte odpoledne frčet na kole zase domů. Nebo když není kde v práci bezpečně přivázat kolo. A Honzo pozor, už se kradou i psi krátkodobě přivázaní ke značce. 

Takže sportu zdar a s tou hygienou opatrně :-).

čtvrtek 31. října 2013

Pochvala Garminu (ale jen střední)

V dnešní době, kdy nikdo nikoho pořádně nepochválí (a o to víc je třeba chválit se sám J) si dovolím pochválit Garmin za to, jak mi bezproblémově opravili prasklý řemínek na mých FR910XT.

Hlavní stan Garminu je v Praze na Evropské a i když dělám v Praze, tak přeci jen z Chodova je to táááááák neskutečně daleko, že cesta s hodinkami tam a zase pro hodinky by byla celkem solidní tortura. A hle, hned byla na skladě rada od Honzy K., že Garmin má prodejnu v Letňanech. Hm, to by šlo. Jenže nemám u sebe fakturu, tu má účetní a chvilku potrvá, než mi jí naskenuje a pošle. No co, zkusím tam zavolat. Pán na druhé straně mi povídá, že pokud jsem hodinky kupoval přímo na eshopu Garmin.cz, tak mohou reklamaci přijmout a poslat to na tu Evropskou za mě. Jinak že smolík a musím si to tam poslat sám nebo si tam zajet. No hurá, kupoval jsem je zrovna na eshopu Garminu, takže první krok je klapnul. Ptám se, jak je to s fakturou, protože se bude jednat o záruční opravu. On na to, že stačí přinést hodinky a oni si podle výrobního čísla dohledají, kdy byly prodány a že v tom problém není. No hurá podruhé a už jsem to mastil do Letňan.

Mrška, nevydržel.

Hodinky jsem odevzdal, počkal pár dnů, a když přišla SMS, že jsou k vyzvednutí, tak jsem si je vyzvedl. Bez komplikací, bez zádrhelů. Takže za tohle má ode mě Garmin pochvalu. Ale jen malou, protože aby byla velká, tak to by museli mít na prodejně náhradní pásek a rovnou mi ho tam namontovat. Ale teď si uvědomuji, že prodejna není servis a tak to nemůžu po ní chtít. Tak malou pochvalu měním na střední J.

středa 23. října 2013

MMM Košice 2013

S drobným časovým odstupem ode dne závodu bych pro vás pravidelné čtenáře, ale i pro kolegy z práce, jako jisté budoucí účastníky, rád shrnul to, co vás může v Košicích potkat a co si zaručeně odvezete domů.

Po pravdě řečeno do Košic jsem se původně vůbec nechystal. Plánoval jsem na podzim zlomit svůj osobák na maratonu ve Stromovce, ale tím jak byl maraton ve Stromovce zrušen, se do hry dostala hned dvě náhradní řešení. Tedy vlastně tři, ale o maratonu v Benešově jsem se dozvěděl pozdě. Takže bylo třeba zvolit mezi Košicemi a Drážďany. Drážďany mě dost lákaly, ale nakonec vyhrály Košice a to především kvůli tomu, že každoročně vyráží z naší Pražské pobočky skupina dobrodruhů vyzvat k pomyslnému souboji kolegy z pobočky právě v Košicích. Jen ta dlouhá cesta, ta mi teda nesvědčí. Ale popořádku.

Tréninkově se mi přelom prázdnin a podzimu povedl fakt dobře, a protože aktuální osobák na maratonu byl hluboko pod mými dlouhodobými možnostmi, tak jsem o jeho překonání nepochyboval. Otázka byla jen, o kolik to bude. Zároveň jsem ale nechtěl jet do Košic jen běhat a odpírat si, ale chtěl jsem si i pochutnat na všem dobrém co tam mají k jídlu a pití. Takže zas to věčné vytloukání klínu klínem, ale to už asi jiné nebude.
Vlak do Košic se pomalu rozjíždí ...
 
Z Prahy směr Košice jsme vyráželi lehátkovým vlakem v pátek v půl jedenácté večer. A jela nás pěkná kupa. 14 účastníků zájezdu – 3 obsazené kupé. Hned jak jsme se usalašili, tak jsme začali ochutnávat ze silných zásob. Jako velmi atraktivní se ukázal Ryzlink rýnský ze spřízněného mělnického Vinařství Vondrák. No nebudu to rozpitvávat, ale moc jsme toho nenaspali. Ráno jsme se v půl osmé evakuovali z vlaku do solidně promrzlých Košic. Hned jak vylezeme před nádraží, tak se tam ladně proháněj Keňani a Etiopani. Jo tak jsme tady asi dobře. A zde se projevuje obrovská výhoda strategické polohy košické pobočky. Deset minut od nádraží a pět minut od startu. No co víc si přát. Cestou na pobočku jsme nakoupili snídani a po snídani jsme obsadili tamní zasedačky, vybalili karimatky a spacáky a každý se snažil dospat, co se dalo. Já jsem se ještě snažil setřepat lehkou kocovinu, ale v kombinaci s nevyspáním to šlo nelehce. Na oběd jsme vyrazili trolejbusem do koliby ochutnat halušky na několik způsobů. Všechny haluškové modely vypadaly náramně, škoda, že jsem měl nějakej scvrklej žaludek a musel jsem si zbytek nechat zabalit s sebou. Odpoledne už jen další spaní a průzkum centra města spojený s pasta party. Večer jsem si dal ještě lehkým klusem pětku, abych finálně rozdejchal tu cestu do Košic a šel jsem na kutě.
Probudil jsem se hroznou zimou asi v půl páté ráno. Co to má sakra znamenat? Kosa hrozná, ale ze spacáku jsem nevylezl a hledal jsem nějakou polohu, abych se zahřál. Bohužel bez valného úspěchu. Teprve po sedmé, když se začali ostatní trousit do kuchyňky, jsem vylezl ze spacáku. Kouknu na ovládání klimatizace a vidím 16 stupňů. Ta zkurvená klimoška se v noci přepnula na noční režim a z krásných 23 stupňů mě vychladila na 16. No tak to jsem se už druhou noc moc nevyspal. Tak jsem se aspoň pořádně nasnídal. Pak už klasické focení a šlo se na věc. Opět musím vyzdvihnout boží polohu pobočky (a to doslova, hned vedle pobočky je synagoga). No kde jinde si můžete ještě 20 minut před startem posedět v klidu na záchodě a pak hned během 5 minut stát na startu.

Samý modráci
Trať jsem neznal. Běží se dva okruhy a tak první okruh bude průzkumnický a druhý bude jak jinak na krev J Start závodu je podle očekávání elektrizující. Startuje se na širokém náměstí, řeka běžců se rozdělí do dvou proudů kolem kostela, aby se následně zase všechno spojilo a promíchalo. Start byl super. Vyrážíme se Zbyňkem spolu. Běží se mi výborně, uvolněně a tak sekáme kilometry v tempu pod 5 minut. Sice jsem měl v plánu to rozběhnout pomaleji, ale mám jasnou strategii. Na začátku si udělat takovej náskok, aby až pak ke konci přijdou krize, a že ty zaručeně dneska přijdou, tak nebyl ohrožen cíl prolomení osobáku. Nevím čím to je, ale přijde mi, že se běží furt z kopce. Ty dvě krátké stoupání jsme vyletěli jak střely, že jsem je skoro neregistroval. Půlka něco kolem 1:46. Hmmm, dobrej základ říkám si a kacířsky si myslím na čas pod 1:40. Nicméně čekám, kdy přijdou krize. A už jsou tady. Nevyspání se začíná projevovat a tak dávám Shlehu. 26km a je tady čůrací pauza. Ještě jsem snad neběžel maraton bez čůropauzy. Budu to muset zahrnout příště do propočtu tempa. 30km a krize stíhá krizi. Navíc neočekávaně začíná protestovat žaludek. To se mi nestává, budu to muset nějak operativně řešit. Asi jsem vypil moc té studené vody z občerstvovaček. No nedá se nic dělat, na 36km potupně vrhám do trávníku podél trati. A paprička tam tentokrát nebyla J. Naštěstí se vše odehrálo v místě, kde nebyli diváci, jinak jich kolem trati byly mraky a vzorně povzbuzovali. Skutečně jsem v tu chvíli nestál o zvěčnění pohotovým fotografem. Toto drobné intermezzo mi udělalo dobře a zase jsem se rozběhl. Pak už jsem jen do cíle kontroloval, aby byl jistý nový osobák. V Košicích mají běžci čísla i na zádech včetně jména a vlaječky a tak jsme se ke konci, hlavně Češi mezi sebou, sympaticky povzbuzovali. Dobrá věc se nakonec podařila a cílem jsem profuněl za 3:46:23 což bylo o dvě minuty lepší než dosud platný osobák. Teda ještě že jsem si na začátku udělal pořádnou rezervu, uf. Musím pochválit trenéra, že mě tak nenásilnou formou donutil k pořádnému tréninku a i s těmi problémy ke konci to klaplo J. Myslím, že natrénováno jsem měl i pod těch 3:40, ale na maratonu nikdy nevíte. Zbyněk jako prvomaratonec si ke konci užil křeče, ale i tak 3:37:27 je výborný start maratonské kariéry. Ostatně všichni, co běželi, si to náramně užili, ať už to byl maraton nebo jen půlka.

Sluníčko svítí, úsměv na rtu, to bude vydařenej den.
No a po příjemné sprše na pobočce a krátkém ležingu se šlo probrat zážitky do hospody a pak ještě do jedný, protože vlak do Prahy jel až v půl jedenácté večer. Část výpravy ještě stihla dokonce hokej. Byl jsem teda obstojně utahanej a myslel jsem si, že jak vlezu do vlaku, tak padnu na lehátko, usnu a proberu se až v Praze. Jo prd prd. Ležím, čučím do tmy, vlak rachotí a čas se vleče. Nakonec jsem nějak usnul, ale nic moc teda. V pondělí v půl osmé ráno lezeme v Praze z vlaku a po již třetí ne zrovna spánkově optimální noci razím rovnou do práce.

A to je konec tohohle výletu. Bylo to náročný, ale stálo to za to. Košice jsou pěkný, maratonem to tam hodně žije, všude je spousta fandících a ochotných lidí a ta trať je hodně sympatická a rychlá. Nekuřácký hospody nádherný, jídlo a pití skvělý. Jen jedno tam drhne a na tom jsme se shodli všichni. Je tam absolutně tragická obsluha v hospodách. Ale asi to tam tak mají zajeté. Takže jestli někdo přemýšlíte o maratonu nebo půlce v Košicích, tak říkám jasně, jděte do toho, stojí to rozhodně za to. Jen ta cesta, jen ta cesta J

Jak jsem psal. Pobočka a hned vedle synagoga.