Doplňujeme ionty

Joooo fotbalisti, tak ty chlastaj. A hokejisti, tak ty taky. Tak asi taková panuje představa o jistých segmentech sportovců. My jsme naštěstí běžci a triatleti a ti pořád trénují a závodí a tak na chození do hospody prostě nemají čas J. Ale občas je třeba do hospody zajít a probrat nějaké nové vychytávky a zhodnotit závody a především doplnit všechny ty potřebné minerály a kalorie. My máme rádi pivo a tak chodíme (nejen) po Praze do minipivovarů, protože na normální hospody nám nějak nezbývá čas. A tak dneska přináším krátký souhrn těch, co si pamatuju, že jsme tam byli, zaujaly nás a třeba vás to inspiruje nebo poslouží k rozšíření obzorů. Tak honem na to. Jo a ještě musím zmínit, že je striktní podmínka, aby to byl nekuřáckej podnik.

Minipivovar Beznoska (http://www.skolicka.cz)

Náš v současnosti nejoblíbenější podnik. Je to na Proseku, v klidné vilkové čtvrti. Nekouří se tam. Na čepu 6 piv. No nedejte si třeba Hejhulu, Kolouška, Hořkejla nebo Uzený knír. Když je v hospodě klid a poprosíte majitele, tak vás rád provede po pivovárku a ukáže, jak se tam pivo vaří. Prostě maximální pohodička. A k pivu jejich bůček s domácím chlebem.

Pivovarský klub (http://www.pivovarskyklub.com)

Tohle už je spíš taková legenda. Na Florenci, naproti Hudebnímu Divadlu Karlín. Na čepu 6 piv a skoro nekonečné množství lahváčů. Dříve měli pravidelně na čepu vlastní ležák Štěpán, ale při posledních návštěvách ho neměli na čepu. Škoda. Nekouří se tam a bez rezervace je velké riziko, že si nesednete. Jejich klobásy na pivu jsou labůžo. S večerem se hospoda zaplní a je to pěknej hukot.

Pivovarský dům (http://www.pivovarskydum.com)

„Pobočka“ Pivovarského klubu kousek od I.P. Pavlova. Najdete zde právě Štěpána a další piva z vlastní produkce.  Za pozornost stojí možnost ochutnat sadu ochucených piv. Oproti Pivovarskému klubu mi to tam přijde takové bez atmosféry. Ale za návštěvu to stojí, protože ochutnat kopřivové pivo je nezapomenutelná zkušenost J Jo a nekouří se tam (minimálně ve sklepní části).

Kulový blesk (http://www.restauracekulovyblesk.cz)

Tohle není minipivovar v tom pravém slova smyslu, ale točí tam obrovské množství piv. Je to na IP Pavlova a hospoda je to moc příjemná. Hodně členité sklepní místnosti. Nekuřácká. Bez rezervačky skoro není možnost zasednout ke stolu. Moc se nám tam líbí. I když je plno, tak je tam klid na pořádné pokecání o všem možném.

Hostivar (http://www.pivovar-hostivar.cz)

Sice trochu z ruky, ale za návštěvu rozhodně stojí. Netradiční prostředí a moderní architektura. Obrovská zahrádka a výborné pro cyklisty nebo návštěvy s dětmi. Na čepu 5 piv z vlastní produkce včetně osmičky pro cyklisty. K večeru se to pořádně zaplní a je tam solidní hukot. Nekuřácký. Takové skutečně odlehčené posezení. Na záchodě je moderní čůrací korýtko a to se už moc nevidí. J

Jihoměstský pivovar (http://www.jihomestskypivovar.cz)

Jestli Hostivar je z ruky, tak tohle taky není zrovna v dosahu. Ale rozhodně se vyplatí tam vyrazit. Já kolem jezdím třeba na kole z práce J. Na čepu 5 vlastních piv. Nekuřácký. Krásné masivní stoly. Vůbec celý ten interiér je takový festovní. Moc se mi tam líbí.

Novoměstský pivovar (http://www.npivovar.cz)

Tak tohle je čistá turistická atrakce v ulici Vodičkova. Nicméně alespoň jednou ho navštívit není od věci. Hospoda se totiž rozkládá na neuvěřitelně zajímavé obrovské a členité sklepní ploše. Musíte se připravit, že je to prostě zaměřené na turisty. Nekuřácké. Obsluha v bílých košilích. Sice si občas myslej, že jsou mistři světa, ale kmitaj a to je důležitý. Vaří si tam ležák a je moc dobrej. Můžete si objednat žirafu, což je 5l tubus piva s vlastní minipípičkou. Taková blbůstka pro turisty, protože našinec si dá radši pokaždé čerstvý půllitr.

U Bansethů (http://www.ubansethu.cz)

Nezaměnitelná atmosféra. Naproti Nuselské radnici. Výborné pivo. Na čepu 3-5 vlastních piv. Celou hospodou se line vůně sladu, tak pozor, že pak v tramvaji budete mít nezaměnitelné aroma J Skvělé domácí paštiky s brusinkami. Ale pozor, hned vedle je kuřácká hospoda Bašta, kde mají Plzeň, tak ať si to nespletete. Nezaměnitelnou atmosféru dodával hospodě pták loskuták, který tam sympaticky pořvával. Bohužel prý nastydnul a před časem pošel. Škoda.

Zlý časy (http://zlycasy.eu)

Kousek od Bansethů. Nekuřácké. Na čepu hromada piv. Stejný model jako Kulový blesk, jen mi to tam nepřijde tak útulné.

Pinta (http://www.pinta-restaurace.cz)

Tam jsme tedy ještě nebyli, ale máme to v plánu. Na čepu je 13 piv. Nekuřácký.

Kounický pivovar (http://www.kounickypivovar.cz)

Kdo pojede na kole přes Kounice, nebo tam pojede v červenci závodit na desítku, tak se může stavit v tamní hospodě, kde točí piva z blízkého Kounického pivovaru. Ideální na rychlé cyklo občerstvení.

Tak to je asi všechno na co jsem si vzpomněl. Koukám, že je toho docela dost. Dá to teda fest práci tohle všechno obrazit, to teda jo. J

Offtopic: Sprcha není modla

Často se bavím s lidmi o běhání/ježdění/inklinování/skákání do práce nebo z práce. Alternativně pak o sportování během polední pauzy. Často to končí něčím takovým: „Já bych do práce hrozně rád běhal nebo jezdil na kole, ale nemáme tam sprchu, tak to nejde.“ A já na to říkám: „Aha, to je standardní předsudek číslo 364, podívej …“. No skutečně. Lidi, nežijte v šálení, že když se jednou trochu zpotíte, tak že hned musíte lézt do sprchy. Když se člověk normálně doma meje, chodí v čistém oblečení a nehrne do sebe denně kilo česneku nebo pět balení Olomouckejch tvarůžků, tak když se jednou dvakrát týdně po běhu utře do ručníku a natáhne na sebe čisté oblečení, alternativně se našmudlá nějakým voňákem, tak za půl hodiny nikdo nepozná, že ráno běžel do práce a funěl na recepci na sličnou recepční. Rozhodně se z toho žádný kolega nesloží na podlahu. A do té sprchy si může zalézt klidně večer doma. Nebo si může cestou z práce skočit do bazénu a kromě tréninku to bude mít i s dezinfekcí J. To kolikrát na člověku nechá drastičtější pachové stopy „příjemná“ chvilka strávená vedle homelesáka v MHDčku, nebo týpka co po celodenní šichtě v zahulený nalejvárně po 20 kouskách a pěti rumech vyrazil hledat cestu do postele.

Samozřejmě existují lidi, co cítí neodbytnou touhu skočit každé ráno a večer pod sprchu a bez toho by nevyrazili z bytu nebo nezalezli do postele. Ale to mě osobně přijde už trochu jako lehká úchylka.

  
To jako daleko větší problém vidím v tom, když si třeba není kde pověsit zpocený cyklo věci a vy v mokrejch svršcích pak musíte odpoledne frčet na kole zase domů. Nebo když není kde v práci bezpečně přivázat kolo. A Honzo pozor, už se kradou i psi krátkodobě přivázaní ke značce. 

Takže sportu zdar a s tou hygienou opatrně :-).

Teda to jsou stavy

Víte co je nejhorší pro triatlonistu? Když píchne? Když mu praskne neopren na zadku nebo na pupku? Když se v cíli pozvrací? Samá voda, samá voda. Nejhorší samozřejmě je dostat rýmičku přesně na přelomu května a června. To totiž znamená, že se na start ani nepostavíte, natož aby se vám mohly stát původně zmiňované hitovky. Někde jsem něco neuhlídal a než jsem se otočil, tak to postihlo i mě. A já říkám kurva drát na kvadrát.

To jsem si takhle v pondělí večer plaval v bazénu a v úterý ráno jsem už skoro nevstal z postele, jak jsem byl vyřízenej. A dneska načínám třetí týden týhle mizérie. Ale aby to nebylo tak monotónní tak ono to má i vývoj. První týden jsem byl tak unavenej, že bych nejradši prospal celej den. Bolelo mě všechno i klouby a šlachy, mozek nejel ani na 50%, ale horečka nikde, kašel nikde, rýma nikde, prostě jen low energy level. Takže Czechmana jsem vypustil. Předtím jsem tedy vypustil i sprint v Poděbradech, ale to bylo z důvodu vítání občánků, takže to se nepočítá J

 

Po týdnu agonie jsem se rozhodl, že zkusím něco potrénovat a buď to rozběhám, nebo opravdu lehnu. Dal jsem jeden běh, jedno kolo a pro jistotu ještě jeden běh a tepovka se pohybovala v takových výšinách, že jsem to radši dál nedráždil. Ale stav se bohužel nikam nepohnul a musel jsem zrušit účast na sprintu v Ostré.

No a o víkendu se to konečně vybarvilo a začalo mě škrábat v krku a nos mám plnej hustýho hlenu. Ale aspoň už vím, s čím je třeba bojovat. A tak věřím, že už budu moci jet v sobotu do Račic. No ale přišel jsem o víc jak dva týdny nejdůležitější přípravy na Moraviamana. Takže z vrcholu sezony nebude nic a pojedu si to tam tedy nejspíš jen užít a přežít J

Když si tak promítnu poslední 4 roky, tak se mi tohle zdravotní faux pas stává až nepříjemně často. Namátkově jsem v minulosti přišel o PIM, maraton ve Stromovce 2x, Doksymana, o Czechmana 2x, IT Triatlon, málem jsem neodjel na Horskou výzvu … Nejenom, že to člověka zamrzí, ale propadne i startovný a tak jsem za ty roky docela pořadatele zasponzoroval, ale tak to holt je.

 

A jak řešíte vy, aby se vám taková rýmička v tu nejmíň vhodnou dobu vyhla obloukem? Protože mě už nic moc nenapadá. Do zakouřenejch hospod nechodím, vlastně už skoro nechodím ani do těch nezakouřenejch L. Cestování MHD se bohužel nevyhnu. V práci open space. Pravidelně jím vitaminové kompexní tablety. Že bych zase po delší době zkusil Wobenzym? A nebo to otužování?

Ale stejně si myslím, že taková rýmička je hlavně zapříčiněná stavem mysli. Jak si člověk připustí, že by mohl něco chytnout, tak to má jistý a už předem spočítaný. Občasný stres v práci si taky určitě něco přidá. Ale co dělat, nejsou na to důkazy J

Buším, jinak celkem drobky

Chvíli jsem se zamyslel a už je to tady dva měsíce bez spotu. Tomu se musí udělat přítrž. Nahromadilo se toho trochu víc, tak to vezmu v malých úderných odstavcích.

Novinkou numero uno je to, že jsem se dohodl na spolupráci s trenérem. Seděl jsem takhle během listopadové tréninkové přestávky u bůčku s chlebem a dumám co udělat, abych byl zase na jaře Swift and Deadly, jak se psalo na jedněch ponožkách od firmy Orca. Bylo mi jasné, že sám se k tomu po těch letech těžko dokopu, protože jsem podlehl sebeklamu, že tomu trénování rozumím nejlíp sám a že stačí skoro netrénovat a výkony přijdou samy, hlavně když bude pořádné vybavení J Jo prd prd. Takže letošní sezona začíná s trenérem a jak člověk musí vykazovat činnost, tak to je hned jinačí cvrkot. Sice jsem si na začátek střihl dvě nachlazení, ale pak prosinec a leden jen 6 dní bez tréninku. Zájemci dole najdou screenshot z GC. A to se teprve rozjíždím J

Jak teď trénuju hlava nehlava, tak se stále pohybuju na tenké hraně nachlazení. Takže jsem dočasně vyřadil hromadné akce. Naštěstí už dávno chodíme jen do hospod nekuřáckých, takže si stačí hlídat hlavně MHD. A zbytek zařídí selen se zinkem a veselá mysl.

Taky se lehce závodilo. Předvánoční desítka v Brodě na sněhu a ledu nebyla nic moc, zato Silvestrák v Lysé to bylo jinačí kafe. Trenky a tričko na sobě a sluníčko v zádech. Radostné proběhnutí jak to má být. Škoda, že sokolové asi nefotili a tak nejsou důkazy.

Dvakrát týdně chodím běhat přes oběd v práci do Krčáku. Musím se přiznat, že se mi tam dlouhodobě nedaří a běhy tam stojej za prd. Snad se to zlomí a budu si to tam užívat. Ale zase tam jsou kopce a ty se na jaře hoděj.

Moje hurá akce „Vychovej si svého plavčíka“ se nějak neujala. Asi se už všude plave předpisově do kolečka. Třeba v Čelákovicích se to rapidně zlepšilo, ale hurá akce na to asi vliv neměla. No dám tomu ještě šanci.

Před vánocema jsme byli prohnat sjezdovky v Zillertalu. Všechno jsem poctivě měřil Garminem a to hned získá jinej rozměr. Třeba málem padla stovka za jeden den lyžování. Kdyby nezačal padat sníh a nebylo potřeba tedy zalézt do Hüte na Williams, tak padla s přehledem.

Trošku se mi nedaří dávat běžky. Poprvé jsem byl až teď v sobotu, ale Jakušky nezklamaly a 31km se počítá. No ještě pár víkendů se sněhem snad zbývá.

Spousta lidí vyhrála losovačku o UTMB. Moc jim gratuluju. Už se těším, až v prosinci taky vhodím svůj lístek do osudí. Jejich získané zkušenosti budou mít vysokou cenu. To ale bude chtít ještě zmáknout Šlápoty a B7. Krakonošova 100 bohužel asi padá, protože je týden před Otrokovicema a to teda fakt neriskuju jít stovku a za týden ironmana.

A letošní první větší zábava bude dubnová Horská výzva v Jeseníkách. Snad už nebude moc sněhu.

Článek Pata, špička, celá noha vyvolal očekávané reakce z obou táborů a dostal se dokonce až na BezvaBěh.cz. Jo jo, není nad kontroverzní témata.

Tak pro dnešek všechno. Nápadů na spoty mám dost, jen to přetavit do vět. Ale vono to půjde J

Prosinec 2012

Leden 2013

P.S. A hokejová Sparta dneska vyhrála po desáté v řadě. Když se daří, tak se daří.

Tak takhle jsem si to zrovna nepředstavoval

Tak konečně, konečně jsem si sednul v klidu večer a napsal tenhle spot. Sice to je taková slátanina všeho možnýho, ale následně z toho vybrousím jeden dva podrobnější články. Tak to jen pro začátek abych vás nalákal na další psaní, které teď snad už bude následovat zase s větší frekvencí než jednou za dva měsíce.

Jak čas plynul a já byl pekelně zasekanej od rána do večera v práci, tak jsem tenhle článek začínal psát asi tak pětkrát. Vždycky jsem napsal nadpis, jednu dvě věty a musel jsem jít řešit něco jinýho, co hořelo a nesneslo odkladu. Tak třeba se to dneska mohlo jmenovat „Tak teď už jen zvednout zadek od počítače“ a nebo taky třeba „Dobrý den, tady Chocholoušek“ to podle toho, jak jsme v práci stíhali nebo nestíhali a jak jsme byli s psychikou nahoře nebo dole. Ale holt se to jmenuje tak jak je napsáno na začátku, protože tahle jsem si svoje sportovní jaro teda fakt zrovna nepředstavoval. Byl to náročnej konec února a celej březen, ale už je to za mnou a nerad bych to víc rozpatlával a hlavně v dohledný době opakoval. Sice jsem vůbec netrénoval a natož závodil, ale zase si za ty přesčasy aspoň něco pořádnýho pořídím J.

A když mysl zemdlévala a nasranost dosahovala výšin toho, no …., jo Čumulangma, tak pro zlepšení nálady a pro podporu tréninkové motivace, pořídil jsem sobě silný motivátor a to Garmin 910XT. Zatím ty hodinky jen testuju a pomalu je dostávám pod kontrolu, ale už teď musím říct, že jsem udělal dobře, že jsem se nechal zviklat a nakonec pořídil tyhle multisportovní šikulky. Jsou prostě božíííí. A bude určitě samostatnej článek. Jen mi teď v rychlosti prosím někdo, kdo se v tom už vyznáte poraďte, jakej use case mají ty přiložené mapy Topo Czech 2011. Sice se tam dají stahovat absolvované trasy z hodinek a kochat se vektorovou grafikou ve velmi user unfriendly GUI, ale ani zaboha se mi nepovedlo naplánovanou trasu z map do hodinek dostat. Ať jsem to zkoušel napřímo do hodinek nebo přes vyexportovanej soubor a následnej import do Garmin Connect, tak prostě nula bodů. Napsal jsem na support Garminu a ticho po pěšině. Tak se musím spolehnout na komunitu.

Je nasnadě, že po březnu jsem na tom byl fyzicky dost bledě a jako bonus se mě držel dráždivej kašel, kterej s pravidelností každej večer začal cukat bránicí a prokašlal jsem se až do milosrdnýho spánku z únavy. Žádný kapky ani sirupy samozřejmě nezabíraly. Ale kdo věří, ten běží, ne? Tak jsem si den před PIM půlkou dal šest kiláků test, jak to půjde. No šlo to fakt ztuha, ale aspoň jsem si mohl poprvý říct, že to v Praze poběžím skutečně s cílem užít si to a né honit osobáky. A taky jo. Lážo plážo jsem se proběhnul se zajímavým číslem 6199, měl radost z každýho kilometru a nakonec jsem se i v RT pod dvě hodiny dostal. A hlavně jsem měl radost, že zase přichází období, kdy se bude trénovat, až se budou hory zelenat i kdyby Trautenberk na koze jezdil.

Takže jsem napumpoval kolo, několikrát vyběhnul testovat hodinky a zahájil jsem sezonu ježdění na kole do práce. Dokonce jsem si koupil nové přední světlo, ale ti lumpové mi posunuli čas a už je vidět až do osmi, takže světlo je teď k ničemu, ale ono se na něco hodí. Každopádně mezi PIM půl a půlmaratonem v Pardubicích jsem se postupně rozjížděl a hned to bylo v Pardubicích o 8 minut lepší. A tentokrát se startovním číslem pro IT fajnšmekry 404. A ty spousty známých co jsem tam potkal, no paráda. Takže mě teď čekají už jen samá pozitiva a sociální jistoty a tak bych se toho tréninkového manka nebál, protože na Krakonoše budeme určitě na stopro ready.

Jitka Sečková mě snad dokonce ztvárnila s písní na rtu :-) Díky.

Těším se na páteční posezení sportovních psavců, bude určitě sranda.

Kde se sakra ty bidony berou

Občas se mi někdo na závodech nebo jen tak v hospodě zmíní, že má hrozný problémy s bidonama. Stěžuje si na to, že jich má málo a nemůže s nimi dostatečně flexibilně operovat. Oni taky občas ty mršky vevnitř pěkně plesniví, tak se je pak už člověk neopovažuje používat a musí je vyhodit. A tak trpí dlouhodobě jejich nedostatkem. Kupovat nové se mu samozřejmě nechce, protože to je sportovní spotřebka nejhrubšího zrna a za to se tedy nevyplatí vyhazovat peníze ani omylem. Nevím teda jak vám, ale mě se bidony tedy rozhodně nevyhýbají a momentálně trpím spíš jejich přebytkem. Dovolím si tedy v tomhle spotu shrnout několik hlavních bodů z příběhu „Jak sportovec k bidonu přišel“, aby se už nestávalo, že bude někdo nedostatkem této suroviny dlouhodobě trpět.

·         Hlašte se na závody. Ve startovní igelitce se občas bidon najde. Častěji tedy samozřejmě na závodech cyklistických a triatlonových.

·         Jezděte na triatlony závodit. Každý delší/větší triatlon má sponzora na občerstvení a na cyklistických občerstvovačkách se vyměňují prázdné bidony za plné. Obzvlášť shánliví sportovci vyrážejí z depa bez bidonů, nebo s tím nejhorším co mají, a po konci cyklistiky mají v každém košíku jeden novej pěknej. To samé platí jistě i na čistě cyklo maratonech.

·         Jezděte se na triatlony dívat. Kdo nechce závodit, může se jen dívat a až ho to dívání omrzí, tak si může jít stoupnout před občerstvovačku, kde závodníci odhazují prázdné bidony a tam si může vybrat podle libosti. Je to sice trochu drzost, ale třeba na Ironmanu v Regensburgu si jich tam obyvatelé místních vesniček brali plné igelitky a nehnuli při tom ani brvou. Osobně by mě zajímalo, co pak pořadatel dělá s těma použitejma. Asi je vyhodí. Nebo že by je vyplachoval a užíval na dalších závodech?

·         Kupujte výhodná balení sportovní výživy. Kdo si kupuje energetické gely a jinou sportovní výživu, tak tomu se snaží výrobce skoro pokaždé ve výhodném balení nějaký bidon podstrčit. Já třeba jedu v Nutrendu a ten má asi někde plnou halu bidonů slovenské repre z minulých let a dává je skoro ke všemu. A když už nejsou v rámci nějakého multipacku, tak jsou v rámci věrnostního programu.

·         Piště recenze na výrobky. Já jsem třeba tenkrát napsal recenzi na Zdravou lahev, nebyl jsem línej a hned jsem se nabonzoval výrobci a ten mi na oplátku poslal pár reklamních bidonů až domů.

Jak je vidět, tak cest k tomuhle žádanýmu spotřebnímu materiálu zadarmo nebo skoro zadarmo existuje dost. Tož huráááá na bidony a natrhněte jim pytliky :-)

2/3 mých zásob. Další čekají ve špajzu.

Návštěva v Království železnic

V době běsnění předvánočního chaosu jsme se vydali zklidnit vibrace do stálé expozice modelové železnice a ráje všech železničních modelářů Království železnic. Sice nejsem žádný zarytý fanda vláčků, ale tady jsem byl moc mile překvapen. A proč tenhle spot vlastně nespadá do kategorie offtopic? No počkejte, na konci se to dozvíte.

Pláž pro plavkaře a nudisty. Samozřejmě spořádaně oddělená plůtkem.

Království železnic najdete hned u metra Anděl a rozkládá se v bohatýrsky dimenzovaných dvou podzemních patrech. Hned na začátku si můžete všechny svršky a věci uložit do uzamykatelných skříněk a pak se hned můžete pustit do průzkumu expozice. Hlavní část tvoří jak jinak rozlehlé modely kolejišť propracované do nejmenších detailů. Střídá se den a noc, všechno svítí a bliká, vláčky se prohánějí po kolejích a autíčka po silnicích a všechno to tak pěkně funguje. Občas se teda srazej třeba dvě autíčka na silnici a je potřeba zásah lidského faktoru, ale aspoň člověk vidí, že se dá na určitá místa modelu klidně šlápnout, aniž by se obsluha propadla po pás do lepenky a stromečků. U modelů je vidět, že si s tím autoři vyhráli skutečně poctivě a zakomponovali sem spoustu scének a scenérií, takže ideální je si někam stoupnout, zastavit se a všechno pečlivě prozkoumat aby vám nic neuteklo. Pak postoupit o pár metrů a znova zkoumat a bavit se. Je tam toho fakt hromady od klasických nádraží a typických budov pro ten který region až po sympatické špeky jako třeba zásah VB a STB proti máničkám na zakázaném koncertu, zásah proti sebevrahovi co chce skočit z mostu, rockový festival s Čechomorem, sprejeři co stříkaj na most, a nebo dokonce nudapláž a dynopark. No schválně, kdo tam najde v lese človíčka, co leze na strom a dole na něj čekají dva medvědi?

Dynopark v Království železnic. Samozřejmě patřičně zmenšený.

Některé modely jsou dokonce lehce interaktivní a po stlačení tlačítka se třeba někde něco rozsvítí nebo se třeba roztočí vrtule větrné elektrárny. Takže pro děti to skýtá další povyražení.

Když už jsme u těch dětí, tak na ty jsou tam zařízeni taky dobře. Když už to některé přestane bavit, tak si může jít hrát do herny v dětském koutku, nebo se může koukat v malém kině na něco animovaného, nebo se třeba pohoupat na mašince. Velkou část expozice tvoří taky modely z Lega popřípadě celý ostrov z Mašinky Tomáše a to děti baví taky náramně.

A když už máte mašinek a všeho toho hejbání plné zuby, tak si můžete u východu v jedné místnosti prohlédnout interaktivní model celé prahy o rozloze 115,5 čtverečních metrů. Ten má vlastní web.

Když už se tam vypravíte, tak si vyhraďte alespoň dvě hodiny. My tam byli tak tři a uteklo to ani nevím jak.

No a nakonec ta slíbená sportovní tématika, když už provozuju sportovní blog. Na následujícím obrázku je jedna ze scének a tou je co jiného, než běžecký závod J

Uááááááá, protáhnout, zaklapnout a jedeme zas dál

No teda, poslední spot na blogu z 26.září, tak to jsem trochu přehnal. Rozhodně jsem neměl v plánu nechat vás moji mílí tak dlouho na holičkách, ale věřte, že to nešlo jinak. V říjnu jsem několikrát rozepsal celkem atraktivní spot, ale na jeho dokončení se nějak nedostávalo a jak jeho aktuálnost vyšuměla, tak už nemělo cenu ho zveřejňovat. Pekelně jsem trénoval na maraton ve Stromovce pod 3:30 a věřím, že bych ho i dal, ale nemoc mi to zatrhla, tak si budu muset ještě počkat.

A pak přišel listopad a s ním se spustil běh událostí, které jsem bohužel neměl absolutně žádnou moc ovlivnit a téměř jakkoliv usměrňovat. Souběh extrémního psychického a časového stresu ze tří různých směrů mi dal teda pěkně pokouřit. To ironman je proti tomu šumák, protože tam vlastně o nic nejde. Ale už to tak vypadá, že se všechno pomalu vrací do starých kolejí a tak bude zase čas i na nějaké ty veselé zážitky z natáčení.

Tak třeba 16.listopadu vybojovala Anežka svoje první stupně vítězů, no neberte to J.

Příště to bude chtít první flek, protože tam byla Barbína, takhle z toho byl jen Myšpulín

Za ty dva perný měsíce jsem si zase potvrdil, že nejhorší je bezmoc, že radši ruce pryč od projektů pro státní správu a že se nikdy i přes maximální snahu člověk nezavděčí všem. No někde člověk ty zkušenosti získat musí, ne? No a vlastně nakonec, co tě nezabije to tě posílí J

Tak nelelkovat a vyběhnout …

Flowin, spíš takovej holčičí

Nedávno jsem na nějakém slevovém serveru objevil a pořídil slevu do studia, kde kromě jiných aerobních aktivit nabízejí také Flowin. Kdo neví co to je, tak se může více dozvědět na webu www.flowin.com nebo na youtube. Sami dobře víte, jak je náročný se doma mezi vším tím trénováním donutit k nějakému cvičení aby se tělo trochu protáhlo a zpevnilo a tak jsem si řekl, že by to mohla být celkem zábava a zajistil jsem si osm sezení/ležení. Mám takovej dojem, že Flowin vymyslela ve Švédsku nějaká hospodyňka, když doma drhla podlahu, ale ať to bylo jakkoliv, tak když se to dělá pořádně, tak to dá pěkně zabrat. Zarezervoval jsem tedy pro mě a Honzu K. dva flíčky na pondělí a vyrazili jsme.

Studio je to na Praze 1, takový příjemný, malý a tichý. Po příchodu jsme se nahlásili sympatické paní recepční, ze které se následně vyklubala i předcvičovatelka a ta nám prozradila, že tam mají jen jednu malou šatnu a ta že je dámská J Tak jsme se zeptali, zda k nim teda občas chodí i nějací chlapi a slečna zavrtěla hlavou, že prý ne J. Oni jsou tam tedy primárně zaměřený na jogu a pilates a na chlapy tam nějak nejsou zařízený. Jak jsme se to dozvěděli, hned jsme se na cvičení těšili o to víc J

Hodina se tak z 50% skládala z protahování a zbylých 50% tvořilo samotné dovádění s podložkou a šoupátkama. Jak je to celé zaměřené na holky, tak nám to ani nedalo moc zabrat. I když na konci jsem byl teda trochu zpocenej. Ale bylo to takový příjemný protažení a pohodový poposilování. A druhej den, mě kupodivu ani žádný svaly nebolely, tak budu muset příště instruktorku trochu vydráždit k nějakejm drsnějším cvikům.

Dneska Honza nejde, protože mu to nedělá dobře na kolena, tak tam budu sám chlap. No doufám, že nezklamu J

Listopad, prosinec, leden a jedem

No teda poslední spot na blogu až z 8.listopadu, to je teda mizérie velebnosti. Teda ne že by se od listopadu nic nedělo, ale tok událostí se skládá spíš jen z takových malých celkem nezajímavých epizodek vhodných tak akorát pro Facebook nebo Twitter než na celý článek na blog. No, ale protože oboje bojkotuju z důvodu neúměrně krátké životnosti příspěvků v těchle sítích, a protože se už pár lidí ozvalo co se děje, tak se pokusím všechny ty malé události uchopit, zmuchlat a spojit do takové matlo-patlo koule, kterou pomyslně hodím do světa.

Jen abych tak jednou větou zrekapituloval minulý rok, tak jak jinak ho označit než přívlastkem úspěšný. Vylepšené běžecké osobáky skoro na všech vzdálenostech, první HIM, první IM, zdraví drží, takže snad to tak bude i letos. Ale teď už k těm drobkům.

Takže na začátku listopadu jsem trochu potrénoval, protože 17.listopadu máme v Čelákovicích večerní běh, kde se každoročně sejde nechutná konkurence. Když se ještě přičte to, že startujeme odděleně od veteránů, tak se musí člověk hodně snažit, aby neskončil mezi posledníma třema a nevypadal příliš trapně. Závody to byly podařený, město zase opravilo další kus ulice, takže zase o kus lepší trať. Konkurence podle očekávání vražedná. Dorazil stejně jako loni dokonce i Robo Štefko, takže dobrý. Svoji taktiku jsem od minulých ročníků neměnil. Po startu se držet tak na pátém místě od konce a čekat až vytuhnou někteří přepalovači. Letos sice nikdo nevytuhnul, ale na druhou stranu jsem zaběhnul svůj místní třetí nejlepší čas a to potěšilo. V tombole jsem kolo zase nevyhrál, ale po losování musím konstatovat, že je v dobrých rukách.

Pak jsem zazimoval silničáka, protože to už na žádnou silniční projížďku nevypadalo a několikrát jsem zkusil bazén, abych zjistil, kolik chodí lidí a tak. S velkým nadšením jsem kvitoval, že večer chodí přijatelné množství a kolem deváté jsem kolikrát v bazénu už sám. Takže si tam můžu blbnout s packama a ploutvema podle libosti a dokonce plavat šroubek aniž by mě tahali na břeh se simulovaným záchvatem padoucnice. Ranní plavání je trochu plnější, ale i tak to jde. Naposledy jsem vyrazil na horákovi a zasral jsem ho tak, že ještě teď visí zabahněnej v garáži a čeká na jaro, až to z něj opadá. Na kolo už to letos prostě nebude.

Pak přišel prosinec a s ním naprosto překvapivě sníh, marast a kosa taková, že moje tréninkově závodní nadšení dostalo řádnou trhlinu. Nastavil jsem kritickou teplotu na -8 stupňů, a když bylo míň, tak jsem nevybíhal. Zato jsem odvážně plánoval zařadit do přípravy rotoped, ale vydržet na něm víc než hodinu je značně psychicky náročné, takže toho je jen poskrovnu. Nicméně se blížila tradiční dlouhá prosincová dovolená a od 10.12. až do konce roku jsem si užíval pracovní volno. Takový volno se musí samozřejmě řádně využít, takže jsem si vypracoval ambiciózní tréninkový plán v takovém rozsahu, že kdybych ho naplnil tak jsem se mohl jít rovnou přihlásit do repre. No ale plán je jen plán a žádné dogma, takže pod vlivem toku věcí, na které jsem téměř neměl vliv, se mi toho podařilo odtrénovat asi tak jen 25%. Například mi Anežka v nestřeženém okamžiku vrazila prst do oka, čímž mě na pět dnů vyřadila z provozu. Pak zase padalo a padalo, tak jsem ani nevyrazil do Brodu na vánoční desítku. Jindy jsem zase sednul ke hře a tři dny jsem byl lapen do virtuálního světa, ze kterého než jsem se prosekal a prokouzlil tak to holt chvíli trvalo. Byl jsem trochu smutnej z toho, že se mi nepodařilo ani jednou vyrazit na běžky, ale okolnosti tomu nepřály. No ono bude v lednu a únoru taky možností dost.

Poslední letošní závody proběhly jako obvykle na Silvestra v Lysé nad Labem při tamním sportovně společenském dostaveníčku. Kupodivu navzdory prosincovému tréninku se mi tam povedlo zaběhnout svůj třetí nejlepší čas, čímž jsem byl docela mile překvapen. Mám takovej dojem, že srpnovým ironmanem jsem někde něco zlomil a posunul jsem se na nějakou vyšší výkonostní metičku, protože zaběhnuté a zaplavané výsledky z podzimu a končícího roku jsou v porovnání s absolvovaným mizerným tréninkem podezřele dobré.

No a pak přišel leden a bylo jasný, že bude potřeba do toho trénování zase vnést nějaký systém a řád a občas si zapnout i stopky a sporttester. Přeci jen první porce jarních desítek se blíží. Takže to zatím vypadá tak, že se mi daří chodit minimálně třikrát týdně do bazénu, třikrát běhat a jednou dvakrát vlízt na rotoped. K tomu ještě občas nějaké domácí posilování. Zdraví zatím drží a kromě občasné bolesti šlach v levém koleni při delším běhu se mi zatím veškeré problémy zázračně vyhýbají (tak teď jsem to řekl a je mi jasný, že pozítří přijde nemoc). Kupodivu se asi letos všichni vyprdli na novoroční sportovní hubnoucí předsevzetí a do bazénu chodí celkem rozumný množství plavců. Sice tradičně nikdo nechápe, že by měli při větším počtu plavat v dráze dokolečka a plavčík na to klasicky dlabe, takže občas musí zavládnout právo kyje a tesáku, ale to skutečně jen výjimečně. O to je to pak zajímavější. Už se tím prostě nerozrušuju, protože to nemá cenu a akorát bych byl při plavání zbytečně vytočenej. Občas sice paní radová koupí tlapkou přes hlavu nebo vlnu na trvalou, ale tak to holt chodí. Sníh a hlavně led nám pěkně roztál, takže běhat se dá taky komfortně. Tudíž zbývá už jen na konec spotu zavelet jedéééém a bušit do nového roku co se do něj vejde.

Výsledky ze závodů tady.