Offtopic: Google Reader brzo řekne pá pá

Dneska jedna technická rychlovka. Už velmi brzo Google vypne jeho RSS čtečku Goggle Reader. Myslím, že avizuje, že po 1.7. už nebude dostupná. Pokud stejně jako já RSS čtečku masivně využíváte, tak je nejvyšší čas přejít na něco jiného. Trochu jsem sondoval a už mám jasnou volbu. Je to Feedly. Za poslední dva měsíce na ní programátoři pěkně zamakali a začala se chovat velmi podobně Google Readeru. Dřív fungovala jen za pomoci pluginu a to jen ve Firefoxu, ale dneska jsem si všiml, že funguje už i v Internet Exploreru a Opeře. A to nejlepší je, že přejít na ní z Google Readeru je dětsky jednoduché. Stačí na to v podstatě jeden klik myší. Feedly se připojí na Google Reader, stáhne seznam vašich RSS kanálů, naimportuje si to k sobě a už jedete. Lehký jak facka a není k tomu potřeba žádný složitý exporty, konverze a importy. Tak to je vše.

A hurá na Chlísta

Cože? Ty jsi se pustil do čtení tohohle spotu a ještě nejsi přihlášenej na Železného Chlísta? No tak to můžeš rychle napravit na stránkách závodu www.zeleznychlist.cz. Je to zaručeně to nejlepší, co tě může v červenci jako sportovce potkat. Já už jsem tam byl několikrát a letos kromě prasete po závodě zahrají ještě umělci v duu. Ale víc toho řekne přímo pozvánka od organizátorů.


Ahoj,

XIII. ročník závodu Železný Chlíst je za dveřmi. Letos je dnem D sobota 13.7.2013, drobná změna je v času registrace a startu.

Start se posouvá na 13:00 a registrace je od 11:00 na obvyklém místě u rybníka v Černínech.

Pokud se k nám chystáte (doufám, že ano) a ještě nejste přihlášeni, prosím Vás o registraci na http://www.zeleznychlist.cz/cz/register/ (ideálně se přihlaste hned), pomůže nám to při objednávání startovních čísel a také plánování cateringu (tradiční prase v cíli).

Dál už jen bodově:

· Trasy zůstávají stejné jako vloni a předloni – plavání, kolo i běh, mění se jen čas registrace a startu,

· Prostor cíle – budeme opět na nohejbalovém hřišti v Chlístovicích,

· Po závodě nám zahraje hudební skupina RH Factor (Rostislav Jankovec, Jan Malý),

· S obcí Chlístovice jsme předběžně dohodnuti, že za symbolický poplatek bude k dispozici kulturní dům na přespání ve vlastním spacáku, případně možno zdarma ve stanu na hřišti,

· Uvažujeme i o malém skákacím hradu pro nejmenší doprovod,

· Letošní trička mají oranžovou barvu, žádný politický kontext v tom není, kdo dřív přijde, ten si vybere velikost

· Startovné 300 Kč pro individuální i štafetové účastníky (v ceně má každý tričko a prase, po závodě hudební produkce)

 Jinak všechny potřebné informace jsou snad na webovkách, případně napište, volejte

Moraviaman Otrokovice 2013

Musím teda říct, že ten pocit kdy probíháte na ironmanu po zdolání 226 kilometrů cílovou branou, tak ten se teda sakra neomrzí a je to skvělej zážitek, ať je to poprvé, potřetí nebo třeba po stý (ale to by potvrdil asi nejlíp jen Petr Vabroušek J). Každopádně ještě před 14 dny bych na sebe nevsadil ani zlámanou grešli. A protože se stále ještě vezu na vlně euforie z dokončeného třetího ironmana, tak sem ještě za tepla zachytím několik okamžiků, tak jak mi utkvěly v paměti. A to jsem jich spoustu zapomněl, protože na trati se furt něco děje a ke konci už to mozek moc nebere J. Tedy po dvou letech na stejném místě, jen to byl zase úplně jinej závod.

Jak už jsem psal v minulém spotu, tak klidnou přípravu trochu zkomplikovala viróza, ale na poslední chvíli jsem se z toho dostal a po IT Triatlonu, kam jsem si odskočil otestovat, zda to vůbec půjde, jsem se rozhodl, že to teda půjde. A s každým dalším tréninkem jsem se pak dostával do lepší a lepší pohody.

Cesta do Otrokovic byla celkem pruda a tu D1 zkrátka nemám vůbec rád. Po ubytování v Jezerce musím konstatovat, že za dva roky od poslední návštěvy umakartové zařízení nedoznalo žádné změny. Ale absence televize byla vynahrazena ledničkou na pokoji, což se v těch vedrech hodilo velmi. Po registraci a nákupu nějakých těch triatlonových drobností jsem se letos vydal prozkoumat nejbližší okolí. Hned vedle Štěrkoviště je celá čtvrť tvořená spoustou baťových domků. Architekt by zaplesal. Jak šel čas, tak si lidi ty domky různě poupravovali a je to taková pěkná variace na dané téma. Fakt pěkný. K večeři pak kyselici, hamburger z grilu a šopáček. No a po dvou Radegastech bylo načase připravit věci na ráno a zalehnout. No jo, jenže penzion byl rozžhavenej na 30 stupňů a tak o klidném spánku nebyla ani řeč. Před pátou ranní ještě proběhla pěkná bouřka, která asi měla potvrdit předpověď, že bude polojasno s občasným deštěm. Ha ha ha bohužel se zase rosnička netrefila.

Hrozba se naplnila a plavání bylo bez neoprenu, protože voda měla i po ranní bouřce příjemných 27 stupňů. Skočil jsem do toho po hlavě, chvíli hledal optimální tempo, ale od druhého okruhu už to jelo hladce, nikam jsem se extrémně nehnal a lezl z vody za 1:30 včetně návštěvy záchodu po plavání. A zde je dnešní první poznání: Plaval jsem v cyklokraťasech s pořádnou vložkou a měl jsem pocit, že mě ta vložka nadnáší. Neuvěřitelný.

V depu necpat cyklodres dobrotama, skočit na kolo a začít krájet porci 180 kilometrů. Ale copak copak. V průběhu plavání vylezlo sluníčko a začalo pěkně foukat. A foukalo celou dobu kola a ještě k tomu bylo pěkný vedro. Takže bylo důležitý poctivě měnit bidony a jíst a jíst co to jen jde. A zde je dnešní druhé poznání: V jednom stoupání jsem šel ze sedla a najednou koukám, že to neušlápnu. Zadní kolo se mi trochu zpříčilo a dřelo o brzdové čelisti. Takže slízt z kola a poladit to. Naskočím na kolo, rozjedu to a je to tady zase. Takže zase dolů, poladit a tentokrát pořádně utáhnout rychloupínák. No člověk se furt učí. Ke konci kola už jsem byl solidně prosolenej a prdel bolela taky obstojně. Ale vzhledem k tomu, že na silničce jsem letos potrénoval přesně 2x kolem 100km a jednou asi sedmdesát, tak to kolo dopadlo dobře. 180km za 6:22 bylo v těch podmínkách ode mě takové zajištěné maximum, abych se pak byl schopen rozběhnout.

V depu před během vyměnit cyklokraťasy za variantu bez vložky, ještě vyměnit ponožky a razil jsem na slušnou běžeckou opejkačku, protože sluníčko dělalo co mohlo. Jo a samozřejmě odskočit si na záchod. Fakt nechápu, kde se ta voda v tom močáku vzala, protože zbytek těla byl jak troud. Během prvního kola jsem měl silný podezření, že se mi dělá puchejř na levém chodidle. Tak jsem radši při průběhu depem do druhého kola vyměnil ponožky zpátky za ty cyklistické a hlavně jsem celý nohy namazal vazelínou. Pak už to bylo v pohodě. Trať jsem zdolával stylem: doběhni/docupitej na občerstvovačku. Předklonit, polejt hlavu vodou. Vzít něco k jídlu a vyrazit na cestu k další občerstvovačce. Kolem půlmaratonu jsem měl jedinou větší krizi, protože to sluníčko fakt děsně pražilo a asfalt měl snad milion stupňů. A zde máme dnešní třetí poznání: Když jsi večer línej vstávat a ostříhat si nehet na palci, protože si myslíš, že je to ještě v pohodě, tak to nebude v pohodě. Tímto se loučím s nehtem na levém palci J Naštěstí na posledních 15km zalezlo trochu sluníčko a mě se běželo čím dál tím líp. Dokonce jsem začal propočítávat, že bych to stihl pod 13 hodin.

A už jsem čuchal cíl a to už to běželo skoro samo. Maraton za 4:52. No a pak už jen euforie, radost z toho, že zas jednou člověk přemohl sám sebe a šáhnul si pořádně na dno. Cílová brána, šampíčko, medaile, židle a polárka J Když jsem si chvilku odfouknul, tak jsem si šel nechat napsal účastnický diplom s časem. Na hodinkách jsem si stopnul něco málo přes 12:49, ale kluk od čipů mi tam píše 12:55:38. Ještě na tom večer v posteli dumám a přichází dnešní čtvrté a poslední poznání: Když už jedeš tak dlouhej závod, tak si vypni na hodinkách autostop na kole. Ono to totiž pak ve chvíli kdy stojíš a odstraňuješ defekt neměří čas a to by se mohlo vymstít při závěrečných časových propočtech. No jak říkám, člověk se učí fakt furt J.

Doplácal jsem se na pokoj, samozřejmě vytopenej na 50 stupňů, na jídlo ani pomyšlení  a spánek byl v nedohlednu. Ještě aby jo po tom, co do sebe člověk všechno přes den nacpe a jak se na trati rozdovádí. Lednička z doby tuhého socialismu se rozhodla v tom vedru taky zabodovat a pití mi proměnila v ledovou tříšť J. Ale spokojenost byla velká. Skoro to vypadalo, že na Moraviamana ani neodjedu, pak jsem si dal cíl kolem 13:30 a dopadlo to dokonce pod 13. Přeci jen byla znát povedená zimní a jarní příprava. Takže tak. Škoda jen, že tam nebyly nějaké známé duše. Asi všichni lítaj po jiných závodech u sousedů a tak nebylo s kým pokecat a probrat zážitky. Došel jsem tedy aspoň před půlnocí na vyhlašování a vítání posledních závodníků. Atmosféra byla výborná a poslední závodník to stihnul ještě víc jak čtvrt hodiny před limitem. No a počítám, že teď si dám od ironmanů chvíli pauzu ;-)

P.S. A nikde jsem nenašel ilustrační fotku, která by dokladovala moje nasazení. Ale to nevadí, kromě kola jsem měl úplně stejné vybavení jako předloni, tak by fotky vypadaly skoro stejně jako minule. Holt Jíťa Sečková fotila v Nice a tak to byla s focením mizérie J

P.P.S. Když jsem si šel vyzvednout kolo do depa, tak jsem myslel, že mi ho chtěj sežrat mravenci. Ale naštěstí nešli po karbonu, ale po gelu co jsem si s ním pobryndal rám J.

Teda to jsou stavy

Víte co je nejhorší pro triatlonistu? Když píchne? Když mu praskne neopren na zadku nebo na pupku? Když se v cíli pozvrací? Samá voda, samá voda. Nejhorší samozřejmě je dostat rýmičku přesně na přelomu května a června. To totiž znamená, že se na start ani nepostavíte, natož aby se vám mohly stát původně zmiňované hitovky. Někde jsem něco neuhlídal a než jsem se otočil, tak to postihlo i mě. A já říkám kurva drát na kvadrát.

To jsem si takhle v pondělí večer plaval v bazénu a v úterý ráno jsem už skoro nevstal z postele, jak jsem byl vyřízenej. A dneska načínám třetí týden týhle mizérie. Ale aby to nebylo tak monotónní tak ono to má i vývoj. První týden jsem byl tak unavenej, že bych nejradši prospal celej den. Bolelo mě všechno i klouby a šlachy, mozek nejel ani na 50%, ale horečka nikde, kašel nikde, rýma nikde, prostě jen low energy level. Takže Czechmana jsem vypustil. Předtím jsem tedy vypustil i sprint v Poděbradech, ale to bylo z důvodu vítání občánků, takže to se nepočítá J

 

Po týdnu agonie jsem se rozhodl, že zkusím něco potrénovat a buď to rozběhám, nebo opravdu lehnu. Dal jsem jeden běh, jedno kolo a pro jistotu ještě jeden běh a tepovka se pohybovala v takových výšinách, že jsem to radši dál nedráždil. Ale stav se bohužel nikam nepohnul a musel jsem zrušit účast na sprintu v Ostré.

No a o víkendu se to konečně vybarvilo a začalo mě škrábat v krku a nos mám plnej hustýho hlenu. Ale aspoň už vím, s čím je třeba bojovat. A tak věřím, že už budu moci jet v sobotu do Račic. No ale přišel jsem o víc jak dva týdny nejdůležitější přípravy na Moraviamana. Takže z vrcholu sezony nebude nic a pojedu si to tam tedy nejspíš jen užít a přežít J

Když si tak promítnu poslední 4 roky, tak se mi tohle zdravotní faux pas stává až nepříjemně často. Namátkově jsem v minulosti přišel o PIM, maraton ve Stromovce 2x, Doksymana, o Czechmana 2x, IT Triatlon, málem jsem neodjel na Horskou výzvu … Nejenom, že to člověka zamrzí, ale propadne i startovný a tak jsem za ty roky docela pořadatele zasponzoroval, ale tak to holt je.

 

A jak řešíte vy, aby se vám taková rýmička v tu nejmíň vhodnou dobu vyhla obloukem? Protože mě už nic moc nenapadá. Do zakouřenejch hospod nechodím, vlastně už skoro nechodím ani do těch nezakouřenejch L. Cestování MHD se bohužel nevyhnu. V práci open space. Pravidelně jím vitaminové kompexní tablety. Že bych zase po delší době zkusil Wobenzym? A nebo to otužování?

Ale stejně si myslím, že taková rýmička je hlavně zapříčiněná stavem mysli. Jak si člověk připustí, že by mohl něco chytnout, tak to má jistý a už předem spočítaný. Občasný stres v práci si taky určitě něco přidá. Ale co dělat, nejsou na to důkazy J