S drobným časovým odstupem ode dne závodu bych pro vás
pravidelné čtenáře, ale i pro kolegy z práce, jako jisté budoucí účastníky,
rád shrnul to, co vás může v Košicích potkat a co si zaručeně odvezete
domů.
Po pravdě řečeno do Košic jsem se původně vůbec nechystal.
Plánoval jsem na podzim zlomit svůj osobák na maratonu ve Stromovce, ale tím
jak byl maraton ve Stromovce zrušen, se do hry dostala hned dvě náhradní řešení.
Tedy vlastně tři, ale o maratonu v Benešově jsem se dozvěděl pozdě. Takže
bylo třeba zvolit mezi Košicemi a Drážďany. Drážďany mě dost lákaly, ale
nakonec vyhrály Košice a to především kvůli tomu, že každoročně vyráží z naší
Pražské pobočky skupina dobrodruhů vyzvat k pomyslnému souboji kolegy z pobočky
právě v Košicích. Jen ta dlouhá cesta, ta mi teda nesvědčí. Ale popořádku.
Tréninkově se mi přelom prázdnin a podzimu povedl fakt dobře,
a protože aktuální osobák na maratonu byl hluboko pod mými dlouhodobými
možnostmi, tak jsem o jeho překonání nepochyboval. Otázka byla jen, o kolik to
bude. Zároveň jsem ale nechtěl jet do Košic jen běhat a odpírat si, ale chtěl
jsem si i pochutnat na všem dobrém co tam mají k jídlu a pití. Takže zas
to věčné vytloukání klínu klínem, ale to už asi jiné nebude.
 |
| Vlak do Košic se pomalu rozjíždí ... |
Z Prahy směr Košice jsme vyráželi lehátkovým vlakem v pátek
v půl jedenácté večer. A jela nás pěkná kupa. 14 účastníků zájezdu – 3 obsazené
kupé. Hned jak jsme se usalašili, tak jsme začali ochutnávat ze silných zásob.
Jako velmi atraktivní se ukázal Ryzlink rýnský ze spřízněného mělnického Vinařství Vondrák. No nebudu to rozpitvávat, ale moc jsme toho nenaspali. Ráno jsme se v půl
osmé evakuovali z vlaku do solidně promrzlých Košic. Hned jak vylezeme
před nádraží, tak se tam ladně proháněj Keňani a Etiopani. Jo tak jsme tady asi
dobře. A zde se projevuje obrovská výhoda strategické polohy košické pobočky. Deset
minut od nádraží a pět minut od startu. No co víc si přát. Cestou na pobočku jsme
nakoupili snídani a po snídani jsme obsadili tamní zasedačky, vybalili
karimatky a spacáky a každý se snažil dospat, co se dalo. Já jsem se ještě
snažil setřepat lehkou kocovinu, ale v kombinaci s nevyspáním to šlo
nelehce. Na oběd jsme vyrazili trolejbusem do koliby ochutnat halušky na
několik způsobů. Všechny haluškové modely vypadaly náramně, škoda, že jsem měl
nějakej scvrklej žaludek a musel jsem si zbytek nechat zabalit s sebou. Odpoledne
už jen další spaní a průzkum centra města spojený s pasta party. Večer
jsem si dal ještě lehkým klusem pětku, abych finálně rozdejchal tu cestu do
Košic a šel jsem na kutě.
Probudil jsem se hroznou zimou asi v půl páté ráno. Co
to má sakra znamenat? Kosa hrozná, ale ze spacáku jsem nevylezl a hledal jsem
nějakou polohu, abych se zahřál. Bohužel bez valného úspěchu. Teprve po sedmé, když
se začali ostatní trousit do kuchyňky, jsem vylezl ze spacáku. Kouknu na ovládání
klimatizace a vidím 16 stupňů. Ta zkurvená klimoška se v noci přepnula na noční
režim a z krásných 23 stupňů mě vychladila na 16. No tak to jsem se už
druhou noc moc nevyspal. Tak jsem se aspoň pořádně nasnídal. Pak už klasické focení
a šlo se na věc. Opět musím vyzdvihnout boží polohu pobočky (a to doslova, hned
vedle pobočky je synagoga). No kde jinde si můžete ještě 20 minut před startem
posedět v klidu na záchodě a pak hned během 5 minut stát na startu.
 |
| Samý modráci |
Trať jsem neznal. Běží se dva okruhy a tak první okruh bude
průzkumnický a druhý bude jak jinak na krev J
Start závodu je podle očekávání elektrizující. Startuje se na širokém náměstí,
řeka běžců se rozdělí do dvou proudů kolem kostela, aby se následně zase všechno
spojilo a promíchalo. Start byl super. Vyrážíme se Zbyňkem spolu. Běží se mi
výborně, uvolněně a tak sekáme kilometry v tempu pod 5 minut. Sice jsem
měl v plánu to rozběhnout pomaleji, ale mám jasnou strategii. Na začátku
si udělat takovej náskok, aby až pak ke konci přijdou krize, a že ty zaručeně
dneska přijdou, tak nebyl ohrožen cíl prolomení osobáku. Nevím čím to je, ale
přijde mi, že se běží furt z kopce. Ty dvě krátké stoupání jsme vyletěli
jak střely, že jsem je skoro neregistroval. Půlka něco kolem 1:46. Hmmm, dobrej
základ říkám si a kacířsky si myslím na čas pod 1:40. Nicméně čekám, kdy
přijdou krize. A už jsou tady. Nevyspání se začíná projevovat a tak dávám Shlehu.
26km a je tady čůrací pauza. Ještě jsem snad neběžel maraton bez čůropauzy.
Budu to muset zahrnout příště do propočtu tempa. 30km a krize stíhá krizi. Navíc
neočekávaně začíná protestovat žaludek. To se mi nestává, budu to muset nějak
operativně řešit. Asi jsem vypil moc té studené vody z občerstvovaček. No nedá
se nic dělat, na 36km potupně vrhám do trávníku podél trati. A paprička tam
tentokrát nebyla J.
Naštěstí se vše odehrálo v místě, kde nebyli diváci, jinak jich kolem
trati byly mraky a vzorně povzbuzovali. Skutečně jsem v tu chvíli nestál o
zvěčnění pohotovým fotografem. Toto drobné intermezzo mi udělalo dobře a zase
jsem se rozběhl. Pak už jsem jen do cíle kontroloval, aby byl jistý nový
osobák. V Košicích mají běžci čísla i na zádech včetně jména a vlaječky a
tak jsme se ke konci, hlavně Češi mezi sebou, sympaticky povzbuzovali. Dobrá
věc se nakonec podařila a cílem jsem profuněl za 3:46:23 což bylo o dvě minuty
lepší než dosud platný osobák. Teda ještě že jsem si na začátku udělal pořádnou
rezervu, uf. Musím pochválit trenéra, že mě tak nenásilnou formou donutil k pořádnému
tréninku a i s těmi problémy ke konci to klaplo J. Myslím, že natrénováno jsem
měl i pod těch 3:40, ale na maratonu nikdy nevíte. Zbyněk jako prvomaratonec si
ke konci užil křeče, ale i tak 3:37:27 je výborný start maratonské kariéry.
Ostatně všichni, co běželi, si to náramně užili, ať už to byl maraton nebo jen
půlka.
 |
| Sluníčko svítí, úsměv na rtu, to bude vydařenej den. |
No a po příjemné sprše na pobočce a krátkém ležingu se šlo
probrat zážitky do hospody a pak ještě do jedný, protože vlak do Prahy jel až v
půl jedenácté večer. Část výpravy ještě stihla dokonce hokej. Byl jsem teda obstojně
utahanej a myslel jsem si, že jak vlezu do vlaku, tak padnu na lehátko, usnu a
proberu se až v Praze. Jo prd prd. Ležím, čučím do tmy, vlak rachotí a čas
se vleče. Nakonec jsem nějak usnul, ale nic moc teda. V pondělí v půl osmé
ráno lezeme v Praze z vlaku a po již třetí ne zrovna spánkově
optimální noci razím rovnou do práce.
A to je konec tohohle výletu. Bylo to náročný, ale stálo
to za to. Košice jsou pěkný, maratonem to tam hodně žije, všude je spousta
fandících a ochotných lidí a ta trať je hodně sympatická a rychlá. Nekuřácký hospody
nádherný, jídlo a pití skvělý. Jen jedno tam drhne a na tom jsme se shodli
všichni. Je tam absolutně tragická obsluha v hospodách. Ale asi to tam tak
mají zajeté. Takže jestli někdo přemýšlíte o maratonu nebo půlce v Košicích,
tak říkám jasně, jděte do toho, stojí to rozhodně za to. Jen ta cesta, jen ta
cesta J
 |
| Jak jsem psal. Pobočka a hned vedle synagoga. |
