Buším, jinak celkem drobky

Chvíli jsem se zamyslel a už je to tady dva měsíce bez spotu. Tomu se musí udělat přítrž. Nahromadilo se toho trochu víc, tak to vezmu v malých úderných odstavcích.

Novinkou numero uno je to, že jsem se dohodl na spolupráci s trenérem. Seděl jsem takhle během listopadové tréninkové přestávky u bůčku s chlebem a dumám co udělat, abych byl zase na jaře Swift and Deadly, jak se psalo na jedněch ponožkách od firmy Orca. Bylo mi jasné, že sám se k tomu po těch letech těžko dokopu, protože jsem podlehl sebeklamu, že tomu trénování rozumím nejlíp sám a že stačí skoro netrénovat a výkony přijdou samy, hlavně když bude pořádné vybavení J Jo prd prd. Takže letošní sezona začíná s trenérem a jak člověk musí vykazovat činnost, tak to je hned jinačí cvrkot. Sice jsem si na začátek střihl dvě nachlazení, ale pak prosinec a leden jen 6 dní bez tréninku. Zájemci dole najdou screenshot z GC. A to se teprve rozjíždím J

Jak teď trénuju hlava nehlava, tak se stále pohybuju na tenké hraně nachlazení. Takže jsem dočasně vyřadil hromadné akce. Naštěstí už dávno chodíme jen do hospod nekuřáckých, takže si stačí hlídat hlavně MHD. A zbytek zařídí selen se zinkem a veselá mysl.

Taky se lehce závodilo. Předvánoční desítka v Brodě na sněhu a ledu nebyla nic moc, zato Silvestrák v Lysé to bylo jinačí kafe. Trenky a tričko na sobě a sluníčko v zádech. Radostné proběhnutí jak to má být. Škoda, že sokolové asi nefotili a tak nejsou důkazy.

Dvakrát týdně chodím běhat přes oběd v práci do Krčáku. Musím se přiznat, že se mi tam dlouhodobě nedaří a běhy tam stojej za prd. Snad se to zlomí a budu si to tam užívat. Ale zase tam jsou kopce a ty se na jaře hoděj.

Moje hurá akce „Vychovej si svého plavčíka“ se nějak neujala. Asi se už všude plave předpisově do kolečka. Třeba v Čelákovicích se to rapidně zlepšilo, ale hurá akce na to asi vliv neměla. No dám tomu ještě šanci.

Před vánocema jsme byli prohnat sjezdovky v Zillertalu. Všechno jsem poctivě měřil Garminem a to hned získá jinej rozměr. Třeba málem padla stovka za jeden den lyžování. Kdyby nezačal padat sníh a nebylo potřeba tedy zalézt do Hüte na Williams, tak padla s přehledem.

Trošku se mi nedaří dávat běžky. Poprvé jsem byl až teď v sobotu, ale Jakušky nezklamaly a 31km se počítá. No ještě pár víkendů se sněhem snad zbývá.

Spousta lidí vyhrála losovačku o UTMB. Moc jim gratuluju. Už se těším, až v prosinci taky vhodím svůj lístek do osudí. Jejich získané zkušenosti budou mít vysokou cenu. To ale bude chtít ještě zmáknout Šlápoty a B7. Krakonošova 100 bohužel asi padá, protože je týden před Otrokovicema a to teda fakt neriskuju jít stovku a za týden ironmana.

A letošní první větší zábava bude dubnová Horská výzva v Jeseníkách. Snad už nebude moc sněhu.

Článek Pata, špička, celá noha vyvolal očekávané reakce z obou táborů a dostal se dokonce až na BezvaBěh.cz. Jo jo, není nad kontroverzní témata.

Tak pro dnešek všechno. Nápadů na spoty mám dost, jen to přetavit do vět. Ale vono to půjde J

Prosinec 2012

Leden 2013

P.S. A hokejová Sparta dneska vyhrála po desáté v řadě. Když se daří, tak se daří.

Vychovej si svého plavčíka startuje

RVM mě v komentáři pod článkem Dokolečka dokola budou všichni dohola nahlodal k tomu, že jsem rozjel novou stránku na Facebooku Vychovej sisvého plavčíka. Uvidíme, jestli se to ujme, nebo to skončí jen tím, že lidi budou pod vousy nadávat na plavčíky a na neurvalce v dráze a nebudou se snažit aktivně tlačit provozovatele a plavčíky k nápravě dnešního zoufalého stavu. Takže lajkujte, hejtujte, piště svoje zkušenosti a hlavně pište provozovatelům bazénů, protože to jsou ti praví, co můžou plavčíkům nařídit vyšší aktivitu. Pokud tedy budou sami chtít. 

Dokolečka dokola budou všichni dohola

Včera S0cketka zveřejnila spot na svém blogu o tréninkové hodině kdesi v dalekém Londoně. Přiložila k němu následující fotku, kterou jsem si po svolení dovolil „přetisknout“.
 

Krásný ty cedulky na břehu

Taky se vám na ní dobře kouká? No ještě aby ne. Hlavně na ty cedule na břehu, co? Jednotlivé cedule ukazují pro jakou výkonnost plavců je dráha určena a je na nich jasně ukázáno, že je skutečně třeba v dráze plavat dokolečka. Přesně tak, dokolečka dokola, a když budou mít všichni čepice, tak budou i dohola a nebudeme si muset každou chvíli vyndávat z prstů namotané vlasy. No řekněte, není to výbornej nápad? A kdo to kdy u nás v nějakém bazénu viděl? Já teda nikde. A taky jsem nikde nezažil plavčíka, kterej by „vychovával“ plavce v téhle technice pohybu v bazénu. Buď čučej do knížky, notebooku nebo do blba a čekaj, až jim padne nebo nedělají nic a pak jsou už skutečně jen 3D grafický doplněk bazénu. A díky jejich nečinnosti tři paní radové plovající prsíčka a debatujíce o pí..vinách spolehlivě zablokují přes tři dráhy v bazénu.

Já už mám toho vysvětlování a dohadování se v bazénu s dalšími plavci dost, nehledě na to, že to ani není moje práce a tak vyhlašuji akci „Vychovej si svého plavčíka“. To že by někdo instaloval podobné cedule ani nedoufám ale pokaždé, když se nebude plavat dokolečka, tak za plavčíkem půjdu a budu ho tak dlouho prudit, dokud to tam nepůjde srovnat. A čím nás bude prudit víc, tak tím dřív se snad i v našich bazénech a drahách usídlí ten dobrej zvyk plavání do kolečka. No snad mi z toho nepraskne kolečko J

Vyhnat myši a houby z neoprenu

Tak a už je to tady. Triatlonová sezona už je celá nedočkavá, aby se pro mě mohla rozjet tuhle neděli v Poděbradech. Za poslední týdny jsem toho teda fakt moc nenaplaval a tak bylo potřeba alespoň prověřit, jestli přes zimu do neoprenu nenalezly myši a nezačaly tam řádit houby. Hlavní bylo, že z hladin jezer už zmizely zimní chcíplé ryby, tak se člověk nemusel obávat, že by si nějaký takový dáreček nahrábnul. Využil jsem rodinné akce a po menším obědě a pivku jsem to vzal rovnou k jezeru. Zrovna panovalo letní vedro, takže podle očekávání jsem se postaral o menší zábavu tuleňům, co se povalovali na pláži. Jako bonus byl fakt, že na druhé pláži probíhaly hasičské závody, tak to bylo i se startovním výstřelem.

Do neoprenu to šlo hladce a voda ani nebyla moc studená. To byl pocit. Mít celé jezero pro sebe, plavat si kam chci a nemuset v bazénu bojovat o dráhu. Akorát mě trochu překvapilo, že mi šly nějak nahoru nohy a ne a ne je dostat pořádně pod vodu. Asi jsem si neměl před skokem do vody tak uprdnout.  A nebo spíš nezanedbat napouštění vody do neoprenu. Dal jsem si pár stovek metrů a byl jsem spokojenej. V neděli v Poděbradech to bude s neoprenem, to už je teď jistý, tak se plaveckej výpadek snad tak neprojeví.

Tak takhle bych si to představoval pokaždý. Nikde nikdo.

Poté co jsem ze sebe ten vynález strhal, tak jsem skočil na kolo a dal si ještě 30km přechod. To se bude taky hodit. Už se nemůžu na neděli dočkat, to zas bude maso, ale krásný.

Doblba s uchem

Tak a už je to tady zase. Dovolím si použít lehčí parafrázi z filmu Doblba. Tak jako lidi dělají doblba stále ty samé chyby, tak mě pravidelně doblba těsně před plaveckým kempem navštíví zánět v uchu. Letošek samozřejmě není výjimkou. Za ty tři roky to už mám celkem spolehlivě odpozorované. Cca měsíc a půl před kempem začnu chodit třikrát týdně do bazénu a můžu si být jistej, že se tak zhruba po měsíci objeví zánět v pravém uchu. To levé je kupodivu nějaké odolnější a zůstává ušetřeno. Naštěstí to nebolí. Ucho je jen zalehlé a občas se objeví lehký problém s rovnováhou jak je z toho asi ten hlemýžď zblblej.

Letos je to naštěstí celý týden před kempem, takže je ještě dost času na nápravu. Ale třeba před dvěma roky se zánět dostavil dva dny před akcí a to teda žádnej med nebyl. Nelenil jsem a šupky dupky na ORL. Tam tradiční fronta jako prase, takže hoďku a čtvrt čekání. To mě ale už nějak po těch letech nevzrušuje, a když je člověk patřičně vybaven, tak mu to uteče jako voda. Po vyšetření jsem obdržel kýžený recept na kapky a šel jsem se léčit. Uvidíme, jak rychle to pomine. Obvykle to trvá tak tři čtyři dny.

To je ovšem jen léčení následků. A tak jsem se rozhodl, že po těch pár letech zaujmu postoj takový, abych podobným taškařicím předcházel, a pokusím se o nějakou prevenci.

Momentální metoda, kdy používám jen plaveckou čepičku, je evidentně nedostatečná.

Další možností je používat něco radikálnějšího. Například loni na kempu Vláďa slavil (nejen u přítomných žen) velký úspěch s epesní neoprenovou kuklou. To mi ale přijde už trochu moc extravagantní.

Vhodnou volbou tedy bude pořídit si špunty do uší a kombinovat je s plaveckou čepičkou. A tady bych vás, své auditorium, rád poprosil o pomoc. Jaké špunty do uší jsou vhodné? Kde se prodávají? Jsou jen na jedno použití nebo na víc? A jaké s nimi máte zkušenosti vy?

A nebo si mám do ucha radši nacpat česnek, nechat nalít žraločí chcanky nebo slivovici? :-)

Já a guma

To je zas jednou nadpis co? Už vidím, jak za nedlouho začnou tenhle spot navštěvovat zvědavci z šedé zóny internetu. No necháme se Seznamem a spol. překvapit. Ale nebojte, nebude to o mých zkušenostech z latexových orgií či o veselých historkách z vojny (na první nemám orientaci a na druhé zas mám modrou knížku :-) ). Bude to naštěstí pro sportovce čistě v duchu tohohle blogu.

Jak určitě triatlonisti vědí, pojmem guma se v této komunitě familiérně říká plaveckému neoprenu. Lézt do gumy, plavat v gumě, dostávat se z gumy v depu, dávat si bacha na gumu aby ji někdo nečórnul, tak to je jen několik frází kterým neuniknete. No, a protože jsem chtěl být taky správný triatlonista, tak jsem si jednu takovou gumu pořídil. Její přínos pro plaveckou část je neoddiskutovatelný a tak šup do zkoušení toho správného modelu. Šlo to celkem lehce a po chvíli už si model Orca Alpha nesu domů. Sice jsem se u toho zkoušení zpotil jako prase, ale sranda musí bejt. Teď budu muset ještě na gumu furt dávat pozor. Jednak aby mi ji někdo za ty prachy nečórnul, že. Nebo abych si ji hned zkraje neproříznul nehtem, což je taková dobrá začátečnická taškařice ;-).

Orca Alpha v celé své kráse

Už jsem se nemohl dočkat, až v tom poprvé skočím do vody. Jenže vlézt v tom do bazénu plného lidí, tak na to jsem neměl odvahu a tak jsem musel čekat, až se trochu umoudří počasí a bude možné využít pískovnu za městem. Ta doba nastala nedávno a tak hupky dupky k vodě. Soukat se do neoprenu není žádná prdel a tak to chvíli trvalo, ale rychle se v tom zlepšuju a praxe je znát. Hlavně člověk musí furt dávat bacha na ty nehty, to mě teda dost deptá. Ale ono je stejně důležitější, jak rychle ho dokážete v depu sundat než to, jak dlouho do něj lezete.

Všechno je na svých místech, tak jdem na to

Sice jsou všude kolem zástupy rybářů a jejich vlasce, ale tak si to budou muset na chvilku stáhnout, no. Chvilka napětí a už skáču do vody. Je teda studená pekelně, ale co to, v gumě je teplo. Z kraje tam nateče trochu vody, ta se brzo ohřeje a pak už je to prvotřídní labůž. Zkusil jsem jen tak ležet ve vodě a ono to skutečně nadnáší. Dal jsem pár temp a byl jsem u vytržení, jak se v tom skvěle plave. Nikde nic nedře, nikde nic nepřekáží, nadnáší to a pohybu to neklade žádný odpor. Určitě to ve vodě i víc klouže, protože pocitově to při plavání fakt dost svištělo. No ani se nakonec nedivím, když koukám na toho huňáče v zrcadle tak spíš jinak funguju jako suchej zip :-). Kdyby to šlo, tak bych v neoprenu plaval i ve vaně, ale i trénink bez něj je důležitý.

Připravit, pozor, ...

... Žbluňk

Závodní neoprenovou premiéru jsem si odbyl na Orlíku. Plavalo se mi moc dobře a neopren byl skoro nutnost, protože teplota vody zrovna závratná nebyla. Ale o tom až v příštím spotu.

No prostě od plavání v neoprenu alias gumě jsem čekal, že to bude dobrý, ale že to bude až tak dobrý, tak to mě dost příjemně překvapilo. A až bude na závodech delší plavání, tak to teprve bude pomoc. Tak teď už jen dávat bacha na ty nehty, grrr.

Chřipková epidemie – plavcovo blaho

Je mi jasný, že jakmile vypublikuju tenhle spot, tak mě jako trest za neuvěřitelný rouhání chřipka do tří dnů skolí, ale aspoň se ozkouší, jestli to tam nahoře někdo hlídá.

Nevím teda přesně, jestli je to jen chřipkovou epidemií, nebo jestli už opadla vlna novoročních předsevzetí, nejspíš to ale bude konjunkce obou faktorů, protože ekonomickou krizi vylučuju. Každopádně během posledních tří návštěv v bazénu pozoruju rapidní pokles návštěvníků. Neskutečně si lebedím, protože si bez problémů na celou hodinu zaberu jednu dráhu a tam si můžu bez rizika nějakých intruderů provádět nejrůznější plavecké velecviky a veletoče. Plavat jednou rukou, druhou, oběma, na břichu, na zádech, rychle, pomalu, s ploutvema, bez nich, a vůbec se pořádně plavecky vyblbnout. Kolikrát se mi stane, že už v devět večer jsem v bazénu sám a to je pak megakomfort. Sice mi občas paní plavčíková přetáhne přes záda tu věc, co se s ní vytyčují plavecké dráhy a nejradši by mě asi už viděla ve sprchách, ale já se nedám a do 21:20 to tam brázdím „hlava nehlava“ :-). Toho se prostě musí bezezbytku využít.

Trošku mě teda moji plaveckou radost kalí fakt, že mě stále bolí a píchá to levé rameno a trvá to tak deset bazénů, než se ten sval pořádně rozhýbe a zahřeje. Nicméně pak už to jde a člověk to píchání ani moc nevnímá.

Takže strategie je jasná, naplavat teď v bazénu co nejvíc, než se projeví globální oteplování, nebo se jinak změní makroekonomická situace podpořená úspěchy v medicínském odvětví a bazén se zase zaplní zarputilými ouškaři.

Plavbě zdar.

Čvachtání po kempu

Tak jako se každý filmový producent snaží dotáhnout úspěšný film aspoň do třetího dílu a vytřískat z toho co nejvíc, tak i já zakončím svoji čvachtací sérii jako trilogii a vytřískám z toho doufám co nejvíc page loadů. No a stejně jako třetí díly filmů jsou bezkonkurenčně nejhorší, tak i tenhle závěr plavecky kempové trilogie bude bezpochyby bezkonkurenčně nejhorší výlev, ale to pokušení to napsat je moc silný a holt si to nemůžu odpustit :-).

Vězte tedy, že hned po návratu z kempu jsem si chtěl potvrdit a zúročit natrénované bazény a po odpočinkovém pondělku jsem se vydal do bazénu, kde jsem čekal dvoustovku bezpečně pod 4 minuty. Jenže problém byl v tom, že se akorát plně projevila únava z pěti kempových tréninků a hned jak jsem vlezl do bazénu, tak jsem byl jak mátoha a spíš jsem se v tom bazénu vznášel než plaval. No radši jsem se na to vyprdnul a druhej den jsem si to zopakoval. To už ovšem bylo jiný kafe. Ruce silný a dech se nekrátil. Takže mě ani nepřekvapilo, že jsem tu dvoustovku dal za 3:52. Neměl jsem toho dost a po chvíli jsem si dal další za 3:55. Dával jsem pozor na techniku a snažil jsem se uplatnit poznatky z kempu a ono to fungovalo. Prostě spokojenost na všech frontách s tím, že základ je položenej kvalitně. Před vánocemi jsem se snažil hlavně fixovat techniku přenosu rukou a docela jsem se vyblbnul i s ploutvema. Byla to moc pěkná plavecká pohodička.

Přes vánoce byl u nás bazén zavřenej, takže nic. Pak se narodilo pár dětí, což bylo třeba slavit, takže zase nic. A do bazénu jsem se dostal až skoro po měsíci. První tři tréninky byly tradičně horor, protože síla v rukou nebyla závratná a plavecká vytrvalost jakbysmet. No ale tahání gum mezi tréninky udělalo svoje a po třech seancích už to zase plave obstojně. Ty gumy na mě zaručeně vždycky zaberou, že se až divím. Horší je to, že z těch mrazů jsem celej nějakej ztuhlej a jako bych měl sníženou pohyblivost v ramenou. To mělo za výsledek nataženej sval někde na levém rameni což dost vadí při záběru rukou, ale ono se to časem podá. Zařadil jsem častěji protahovací cvičení na celou horní polovinu těla a pomalu se to zlepšuje. Asi by to chtělo i nějakou masáž, ale to je pro mě moc komplikovaný. Takže počítám, že od příštího týdne už budu zase trénovat naplno a objem nalokaný vody se bude zvětšovat :-).

Ještě než se s vámi pro dnešek rozloučím, tak mám jeden postřeh. Taky jste si všimli, jaký je po novém roce poměr mužů a žen v bazénu? Nezdá se vám, že všichni chlapi jsou zalezlí v posilovně a všechny ženský jsou v bazénu? Už aby opadlo to období novoročních předsevzetí a návštěvnost se vrátila do zajetých kolejí nebo radši ještě míň. Posledně jsem si připadal v bazénu jako dobře namačkaná treska a to teda nebylo nic moc.

Čvachtání na kempu

Právě jsem se vrátil z hradu. Teda co to melu. Z plaveckého kempu jsem se vrátil, samozřejmě. Musíte mě trochu omluvit, po dlouhodobém působení chloru mám nějaké popletené neuronové konexe a znavené ruce se nechají lehce obalamutit a neví, co píšou :-). Takže zkrátka jsem absolvoval můj druhý plavecký kemp v Chrudimi a tak bych se s vámi rád podělil o nějaké zážitky. No, a protože to byl kemp už druhý, tak se pokusím i o nějaké srovnání a zhodnocení progresu.

Před kempem jsem pilně měsíc trénoval, takže jsem do Chrudimi odjížděl s čistým svědomím dobře odvedené práce a s vědomím, že to letos bude určitě z mé strany plavecky lepší než loni. Cesta za tmy do Chrudimi byla lehce dobrodružná s klasickou zajížďkou do Čáslavi, které se mi snad příště už podaří vystříhat. Sice jsem měl z loňska jakou takous představu o poloze bazénu, ale tma a zapomnětlivost udělaly svoje a na první pokus nebylo cíle cesty dosaženo. Naštěstí skrz celou Chrudim vede silniční okruh, takže jsem si Chrudim pěkně obkroužil a napodruhé už jsem se trefil. Nic tedy nebránilo startu sportovnímu víkendu.

Hrubý program kempů je v podstatě stále stejný, takže v pátek večer nás čekalo rozplavání, pak 200m kraulem a 50m kopání nohama na čas podle kterého jsme potom byli rozřazeni do čtyř skupin. Měl jsem přání se dostat do druhé skupiny, abych si mohl ráno trochu přispat a nemusel být v bazénu už v 8:00. Jsem totiž takový ranní lenoch a zatím si moc nedovedu představit, jak budu na někdy ironmanu skákat do vody v 6 nebo 7 hodin ráno. Jenže jsem trochu prokaučoval dvoustovku kraulem, kdy jsem se nějak ke konci nemohl srovnat s technikou a padesátka nohama už to nevytrhla. 200K jsem dal tuším za 4:02 (zhruba stejně jako loni) a 50KN za 1:30 (cca o 30 sekund lip než loni) a uvítalo mě třetí družstvo. Což má zase v neděli jistou výhodu, protože se končí dřív než jednička a dvojka a cesta domů tedy probíhá sympaticky za světla. Závěr tréninku byl vyplněn cvičeními na plaveckou polohu a podobnými taškařicemi abysme si zvykli na chrudimskou vodu.

Ubytován jsem byl v tom samém pokoji jako loni, jen letos mě málem při vstupu do pokoje porazil smrad z cigár. Přede mnou tam snad hulili šedesátku denně. No ale nepropadal jsem panice, intenzivně jsem vyvětral, ráno jsem skočil do drogerie, koupil jsem elektrickou voňku a už bylo v pokoji jak někde v džungli a po smradu z cigaret ani stopa. Holt inženýrskej přístup a chemie je mocná :-). Po tréninku byla jako tradičně zamluvená restaurace na večeři, ale jiná než loni, nekuřácká pizzerie na náměstí. Podnik je to příjemnej a útulnej, ale špagety carbonare neuměli jak v tý loňský, tak ani v té letošní. Zato pivo tam měli dobrý, ale nemělo cenu se pouštět do žádnejch větších akcí, když má druhej den ráno člověk v 7 vstávat a v 8 se máchat v bazénu. Tak jsme lehce poklábosili a šli do postele.

V sobotu ráno začalo kruté leštění techniky plavání. Bláhově jsem si myslel, že moje technika už celkem ujde, ale byl jsem Danem ze svého snění vytržen a vrácen do reality. Největší chyba – špatný přenos ruky po dokončení záběru dopředu způsobený nekvalitní prací s loktem. Plavali jsme různá technická cvičení na zlepšení práce rukou ale stále to nebylo z mé strany to pravé ořechové.

Aby se bylo po obědě při rozboru videa nad čím rozplývat, tak proběhlo natáčení na kameru. Nejdřív nad hladinou ze strany i zepředu i zezadu a pak i pod vodou, aby bylo důkazů o plaveckých prohřešcích dostatek a viník byl usvědčen bez jakýchkoliv pochyb. Je jistě příjemné, že digitalizace pokročila a každý si pak mohl svoje video nahrát na nějaké to médium a doma se může kochat a stále si připomínat svoje nedokonalosti, aby se to příště už nestalo. Z mé vrozené skromnosti, se s vámi tentokrát o svá videa nepodělím a budete si muset počkat, až usoudím, že má technika je tak dobrá, že se na to bude možný koukat :-). Tyhle jsou skutečně dobrý jen na připomínání si vlastních chyb aby se to už příště neopakovalo ;-).

Odpoledne pokračovala v mém případě náprava přenosu ruky. Musím pochválit Dana, jakou měl se mnou svatou trpělivost, protože i když to vysvětlil několikrát, i na suchu jsme si to ozkoušeli, tak ve vodě jsem nějak nebyl pořád schopen jeho představy naplnit. Kdybych to musel stále dokolečka vysvětlovat já, tak by s mojí trpělivostí za chvíli plavalo v bazénu několik mrtvol :-). Musím se ale pochválit, že ke konci už tam jistý pokrok byl. Cestou na pezion jsem šel přes náměstí, kde se zrovna rosvěcel vánoční strom, tak jsem chvíli postál, šoupnul jsem tam dva svařáky a šel jsem relaxovat. Večer v restauraci jsem vsadil na jistotu a těstovinový salát s tuňákem nezklamal. Obzvlášť účastníci z Moravy si rádi zaexperimentovali s vinným sklepem, který byl v restauraci taktéž přítomen. Zábava začínala nabírat na obrátkách a ještě že jsem měl na paměti ranní trénink, jinak jak se znám, tak by to bylo druhý den krutý.

V neděli dopoledne jsem se zase věnoval tréninku „kvalitní“ práce rukou, a když jsem konečně prokouknul tu fintu, jak se to má pořádně dělat, tak se to hned začalo pěkně zlepšovat. Taky jsem se soustředil na pořádný dokončování záběrů. Stále trochu zapomínám pod vodou pořádně skrčit ruku aby byl záběr víc efektivní, ale na to taky dojde. Jak vtipně při rozboru videa poznamenal Petr Valeš, s nataženejma rukama umí šplhat po laně jen vlk v Jen počkej zající. Teď to už jen zafixovat na bazénu v Čelákovicích. Odpoledne už byl jen takový lehčí trénink hlavně proto, že nás už začínaly pekelně bolet ruce a ramena a dostavovala se únava. Pak už jen cesta domů, a když na mě večer padla opravdu těžká deka, tak jsem se jen svalil do postele a oddal se spánku spravedlivých.

Takže shrnuto a podtrženo, dostal jsem přesně to, co jsem od kempu očekával. Oproti loňsku jsem zase posunul techniku kupředu a doufám, že už nedělám žádné hrubé chyby. Ještě to ale bude asi tak jeden kemp chtít, abych to ještě trochu vyleštil. Zase jsem poznal dost zajímavých lidí, dokonce byl na kempu známý blogger Vláďa alias VL001 s dcerou Kristýnkou, se kterým jsem se hrozně rád seznámil. Jak koukám, tak nelenil a povídání o kempu už má na blogu :-).

Čvachtání před kempem

Tak jak se pomalu blížil plavecký kemp v Chrudimi, tak jsem začal spřádat plány jak alespoň trochu vytůnit svoji plaveckou výkonnost abych se pak na kempu v bazénu moc neztrapňoval. Situace nebyla povzbudivá, protože od začátku září, kdy na Slavii zavřeli venkovní padesátku jsem v bazénu nebyl. Plán byl jednoduchý. V listopadu budu chodit u nás v Čelákovicích do bazénu co nejvíc a když to podpořím taháním gum, tak to bude v klidu. To „co nejvíc“ má znamenat aspoň třikrát týdně. Koupil jsem si permanentku a šlo se na věc.

První plavání bylo podle očekávání trága hrozná. Žádná síla v rukou, z toho plynoucí zoufalá technika a hodně nalokané vody. S každou další hodinou to bylo ale čím dál tím lepší a tahání gum se opět projevilo jako klíčové v získávání síly pro plavání. Takže po dvanácti návštěvách bazénu jsem se dostal pod 4 minuty na 200m kraulem, což je na mě docela dobrej progres a mělo by to znamenat pohodové přežití kempových porcí. Ověřil jsem si, že dýchání na každý třetí záběr není nic pro mě a nádech na každý druhý je pro mě optimální. Taky mě docela potěšilo, že jsem si cvičně zaplaval 1500m v kuse a celkem bez obtíží jsem to absolvoval. Občas v bazénu plave jeden plavec v celotělových plavkách, plave hodinu v kuse a nad jeho plaveckou lehkostí musím jen zírat. No taky ta jeho muskulatura na horní části těla je dost vypovídající. Budu se muset ještě hodně učit.

Bylo taky docela důležitý vybrat tu správnou hodinu pro návštěvu bazénu, protože při kašení se s dalšíma dvaceti plavcema se trochu špatně trénuje. Chodil jsem od 20:15 do 21:15 a byla to docela dobrá volba. Nejdřív po práci běžecký trénink a pak večer šup do bazénu. Kolem tři čtvrtě na devět se bazén většinou sympaticky vylidnil a plavalo se moc dobře. Kolikrát jsem končil v bazénu sám, což byl neskutečný komfort. To jsem pak vytáhnul i ploutve a pěkně jsem si zablbnul. Občas teda přišly dny, kdy bylo v bazénu nepochopitelně hodně lidí a plavčík to tradičně nezvládal. No přesněji řečeno se ani nesnažil vystrčit nos z budky. Fakt nechápu, podle čeho se to řídí, ale prostě občas tam bylo tak narváno, že uplavat čtyři bazény v kuse bylo maximum. Možná zrovna nic nedávali v televizi a nebo možná v nějakym pořadu říkali, že plavání je dobrý, tak to šli všichni ozkoušet. No pani plavčíkovou jsem viděl v akci jen jednou a to, když si v plnym bazénu začali dva konkurenti ručně hájit svoje pozice a ona to musela uklidňovat. Naštěstí tyhle návaly brzo přešly a po dvou návštěvách byl zase klid.

Dneska odjíždím na kemp a už se teším, jak si tam zase parádně zaplavu a nalokám trochu chlorovky :-). Reportáž z kempu bude následovat.

Gumový progres

Ve svém plaveckém tréninku jsem se dostal před časem do jisté fáze stagnace. Byl jsem sice schopen odplavat hodinový trénink bez přestávek, ale zhruba po půl hodině mi začaly rapidně docházet síly v rukou. S tím pak samozřejmě šla do kopru i technika plavání a závěry v bazénu byly jen takovým plácáním se snahou moc se nenalokat. Jedno bylo jasné, musím dostat nějak sílu do rukou a ramen. Problém byl v tom, že držím v silné nelibě všemožné posilovny a fitness centra. Prostě mě ty lidi co tam choděj přijdou většinou nějaký divný a navíc se mi nechtělo pravidelně někam chodit a platit za to nemalý peníze. Byl jsem si jistej, že musí existovat něco, co budu moct v klidu provozovat doma podle toho, jak budu mít čas a chuť. Když jsem si na začátku svého plavání, kdy jsem ještě neuplaval ani stovku kraulem, pročítal zdroje na internetu, tak se tam zmiňovali, že je možné trénovat na suchu s gumama. No jo, to se lehce napíše, ale praxe je trochu složitější. Tak za prvé, jak takový správný tréninkový gumy vlastně vypadaj. Nechal jsem se inspirovat aerobikem, protože tam taky používaj různý gumy a navštívil jsem sportovní prodejnu. Tenkejch a širokejch gum tam měli velkej výběr v nejrůznějších barvách podle tuhosti. Moc se mi to nezdálo, protože jsem si moc nedovedl představit, jak s tím trénovat a taky mi přišly ty gumy nějaký drahý. Ale nebylo zbytí, šel jsem do toho. Když jsem měl gumy a tušil jsem, že tahat by se měly v předklonu s napnutými dlaněmi, tak jsem si to párkrát zkusil. No byla to teda bída a bylo mi jasný, že tudy cesta rozhodně nevede. Takže fitness gumy šli do skříně a já zase na internet.

Tak tohle není to pravý ořechový.

Po chvíli hledání jsem načerpal další know how a zjistil jsem, že tréninkový gumy se prodávaj třeba na eshopu od eTriatlonu. Stejně jsem se ke klukům chystal na doplnění triatlonovýho vybavení, tak jsem si tam hned jeden exemplář tohohle tréninkovýho náčiní pořídil. Docela mě překvapilo, jak to vypadá. Prostě takový gumy, co se s tím na autě přidělává náklad k zahrádce. No ale patřičně delší. Když už jsem tam byl, tak jsem poprosil o praktickou ukázku jak se na lopatu sedá a vybaven teoretickými i praktickými vědomostmi jsem se doma vrhnul do tréninku. Ještě předtím jsem si ale trochu upravil konce gum, aby se do nich dala dobře zapřít dlaň. Zkrátka jsem na každej konec přidělal kus hadice a bylo vymalováno.

To tohle už je jiný kafe.

Začal jsem trénovat 4x týdně tři série po 100 tazích (50 střídavě každou rukou). Je třeba tahy provádět dynamicky v celém rozsahu, což bylo to hlavní, co mi při ukázce Radek kladl na srdce. Už po dvou týdnech se dostavil z mého pohledu neuvěřitelný progres. Byl jsem schopnej odtrénovat celou hodinu aniž by mi výrazně docházely síly. Na konci jsem zabíral stále pěkně silově a dynamicky a to hned byly jinačí zážitky z plavání. Po čtyřech týdnech se mi samozřejmě se zlepšením síly patřičně zlepšila i technika. Škoda, že teď jsem nejvíc limitovanej tím, že po nějaký době to už nestíhám udejchat na každou třetí a musím zvolnit abych to rozdejchal. Holt budu muset najít na to dejchání ještě nějakou fintu. Teď už tahám v pohodě pět sérií po 100 a občas zařadím i nějaké inovace aby to nebylo tak nudný.

Detail úchopů.

Ale pozor, chce to trochu disciplíny a výdrž. Je potřeba trénovat pravidelně a aspoň 3x týdně. Minulé dva týdny jsem to trochu flákal a hned to bylo v bazénu znát, takže zpět ke strojům a pilně makat. Bohužel přesně nevím, o kolik jsem se zlepšil třeba na dvoustovku, protože si pokaždý zapomenu hodinky, ale bude to dost. Takže ruce už by byly dobrý, teď přijdou na řadu nohy při plavání s destičkou, což je teď moje největší plavecká slabina. Nějak se mi prostě furt nedaří sesynchronizovat ruce s nohama. Ale ono se to časem podá.

První letošní venkovní plavání

Hurá, hurá, hurá. Konečně nám zase 1.května otevřeli venkovní padesátku, takže zase začne pořádný plavání. Nevím jak vy, ale já mám z plavání v našem městském bazénu o délce 25 metrů vždycky poněkud zkaženou náladu. Celé je to zapříčiněno tím, že bazén je permanentně přeplněn lidmi a absolvovat tam trénink kraulu se rovná spíš řecko-římskému zápasu. A to je nezávislé od denní doby. Ráno, večer i pozdě večer je to furt stejný. Jak tam vlezu a vidím že vedle sebe prsuje pět paní v nejlepších letech, příjemně se baví a dávají velký pozor, aby si nenamočili trvalou, tak mě hned přejde chuť na trénování. Když se kolem nich totiž protáhnu kraulem, tak na mě koukaj jak na vraha a nejradši by mě nechali z bazénu vynést jak nějakého vyvrhela. Když už se mi povede prorazit si plaveckou dráhu, tak při sebemenším odpočinku je tato opět zabraná a celý boj začíná znovu. Já vím, že každý si chce zaplavat a v bazénu si to užít, ale opravdu nepochopím, proč se ty lidi trochu nezamyslej a neplavou zhruba stejně zdatní plavci v řade za sebou tam a zpátky. Takhle klidně osm plavců zabere jen dvě dráhy a všichni by byli v pohodě. No zřejmě chce mít každý dobrý pocit, že má celou dráhu jen pro sebe a hlavně ať mu tam nikdo jinej neleze. Viděl bych jedno řešení. Plavčík by se měl taky trochu aktivně podílet na dění v bazénu a plavce lehce usměrňovat a seskupovat je tak, aby plavali za sebou. To by bylo hned jiný kafe. A jak by se to lidi naučili, už by to dělali automaticky a všem by se plavalo o moc líp. Bohužel mám dojem, že plavčík je tam jen od toho, aby vytáhnul na břeh toho kdo mu tam zkolabuje a tím to končí.
No, ale zpátky k prvnímu jarnímu plavání venku. Musím uznat, že od podzimního plaveckého kempu v Chrudimi jsem tomu plavání moc nedal, protože jediný vhodný termín, kdy se v naší vnitřní pětadvacítce dalo jakž takž plavat, bylo od devíti večer a na to jsem neměl často vitamíny, abych po běhu šel ještě takhle pozdě do bazénu. Sice jsem chtěl jet ještě na jeden kemp v dubnu, ale na to nějak nezbyl čas. Takže jsem skočil do toho nádhernýho dlouhýho bazénu a začal jsem s plaveckými cviky, pak jsem si dal dvoustovku a to už jsem začal být poněkud koženější a plavecká přestávka se začala projevovat. Ruce mě bolely a dech se krátil. Úbytek sil se projevil hned na technice kraulu a tak jsem si hlavně všímal toho co dělám špatně, abych se potom, až budu mít natrénováno zase trochu víc, mohl soustředit na odstranění těchto menších nedostatků. To se ale brzo vylepší a až zařadím do přípravy i nějaké to domácí posilování, tak to zas půjde pěkně. Teď si jen přát co nejhorší počasí, protože to je pak ve venkovním bazénu příjemně prázdno a plavání je jedna radost. Každopádně už na začátku června jsou první triatlony, takže na tom plavání budu teď muset pořádně máknout.