Kdo se o víkendu taky škvařil?

Předpověď počasí se naplnila a běhání v elasťákách různých délek bylo konečně nahrazeno běháním v trenkách. Ale přišlo to jako vždycky až moc rychle. Klasickej každoroční průběh prvních závodů v teple. Velký natěšení a optimistický start brzo zhatí v mém podání problémy s dýcháním a přehřívání organismu. No letos to bohužel padlo na desítku v Semicích. Pěkná rychlá trať byla letos okořeněná teplíčkem a větříkem, kterej k nám bůhví odkud doputoval.

Na startu se sešla letos trochu skromnější účast než jindy, ale to nevadilo, protože známí z okolí tam byli všichni. Hned po startu jsme vyrazili kvapíkem vstříc prvním kilometrům. No tak počítám, že nejenom mě nadšení vydrželo tak maximálně tři kilometry. Ten den to asi nešlo nikomu. Takže od pátýho jsem nasadil taktiku, že závod je nejlepší trénink a za stálého ataku tepovkovejch maximálek jsem se šinul směšným tempem k cíli. Tam jsem do sebe vyklopil litr a půl vody a nějak jsem neměl ani chuť na párek v ceně startovného, což je teda fakt už co říct J. Ostatní taky nad předvedeným výkonem zrovna nejásali a nevypadalo, že si ho budou chtít do deníčků psát červeným písmem. Tak jsem sbalil batoh a volným poklusem jsem se vydal k domovu. To je na těch závodech v okolí bomba. Člověk si tam dojede na kole nebo doběhne a neřeší zbytečnou logistiku. No i když v porovnání s Honzou Herdou je to prd, protože ten jezdí na závody na kole i přes půl republiky J.

Odpolední účast na prvním ročníku krosu Pošuk jsem, leč nerad, musel zrušit, protože nezbyly síly. Tak jsem si aspoň druhej den v Houšťce na atleťáku tempově zatrénoval 3000 a 1500m, takže taky dobrej trénink.

A kde jste se pařily vy? Ještě že to nepřišlo až 13.května. To by bylo v Praze asi zase veselo.

Nicméně fyzička utěšeně stoupá a vypadá to, že na první triatlony už to bude zase v plný síle J.

Dneska se něco změnilo

Dneska se muselo určitě něco stát, to není možný. Když jezdím ráno do práce na kole, tak když je fakt pěkně, tak cestou potkám tak maximálně tři cyklisty. Jenže dneska? Dneska jich bylo fakt spousta. Odhaduju to na nějakejch 15 kousků. A to samý odpoledne zase cestou z práce. To tedy bylo okořeněný ještě bruslařema a venčičema, ale to je klasika. Tak buď všichni propadli mámení sluníčka a pozitivní předpovědi počasí, nebo se takhle z jara rozhodli k pohybu. Ať je to to první nebo to druhý, tak očekávám, že to po pár dnech zase opadne. Buď se zkazí počasí, nebo nevydrží předsevzetí. Ona jich dobrá třetina byla fakt jen taková třetina svátečních cyklistů, tedy soudím podle oblečení. Je to rozhodně větší požitek každou chvíli někoho potkat, nebo někoho dojet a pozávodit na celkem už monotónní cestě, než to celé dupat ráno a odpoledne sám, ale co mě teda skutečně udivilo na pěkný polovině těch lidí? Určitě polovina jich neměla na hlavě helmu. Po všech těch nalejvárnách z Besipu a všude možně, kdy se do lidí hustí horem dolem, že na kolo bez helmy nelez, tak polovička jich prostě jezdí bez helmy. Mohlo by mi to bejt šumák, že se nechráněj, ale mě to štve z toho pohledu, že tím vlastně nechráněj mě. Proč? Protože když se někde v zatáčce shodou nějakejch podivnejch okolností třeba potkáme a skončíme zapletený v kolech, tak ty umělci bez helmy na tom asi budou hůř než já a já pak s nima budu mít zbytečný oplejtačky třeba kvůli doktorům nebo nedej bože policajtům. A na to by byl zvědavej asi málokdo. No ale co člověk nadělá? Musí si holt teď pár dnů dávat většího majzla a vyčkat až se sváteční bajkeři vrátí do metra, autobusů, tramvají a za volant.

Tak takhle jsem si to zrovna nepředstavoval

Tak konečně, konečně jsem si sednul v klidu večer a napsal tenhle spot. Sice to je taková slátanina všeho možnýho, ale následně z toho vybrousím jeden dva podrobnější články. Tak to jen pro začátek abych vás nalákal na další psaní, které teď snad už bude následovat zase s větší frekvencí než jednou za dva měsíce.

Jak čas plynul a já byl pekelně zasekanej od rána do večera v práci, tak jsem tenhle článek začínal psát asi tak pětkrát. Vždycky jsem napsal nadpis, jednu dvě věty a musel jsem jít řešit něco jinýho, co hořelo a nesneslo odkladu. Tak třeba se to dneska mohlo jmenovat „Tak teď už jen zvednout zadek od počítače“ a nebo taky třeba „Dobrý den, tady Chocholoušek“ to podle toho, jak jsme v práci stíhali nebo nestíhali a jak jsme byli s psychikou nahoře nebo dole. Ale holt se to jmenuje tak jak je napsáno na začátku, protože tahle jsem si svoje sportovní jaro teda fakt zrovna nepředstavoval. Byl to náročnej konec února a celej březen, ale už je to za mnou a nerad bych to víc rozpatlával a hlavně v dohledný době opakoval. Sice jsem vůbec netrénoval a natož závodil, ale zase si za ty přesčasy aspoň něco pořádnýho pořídím J.

A když mysl zemdlévala a nasranost dosahovala výšin toho, no …., jo Čumulangma, tak pro zlepšení nálady a pro podporu tréninkové motivace, pořídil jsem sobě silný motivátor a to Garmin 910XT. Zatím ty hodinky jen testuju a pomalu je dostávám pod kontrolu, ale už teď musím říct, že jsem udělal dobře, že jsem se nechal zviklat a nakonec pořídil tyhle multisportovní šikulky. Jsou prostě božíííí. A bude určitě samostatnej článek. Jen mi teď v rychlosti prosím někdo, kdo se v tom už vyznáte poraďte, jakej use case mají ty přiložené mapy Topo Czech 2011. Sice se tam dají stahovat absolvované trasy z hodinek a kochat se vektorovou grafikou ve velmi user unfriendly GUI, ale ani zaboha se mi nepovedlo naplánovanou trasu z map do hodinek dostat. Ať jsem to zkoušel napřímo do hodinek nebo přes vyexportovanej soubor a následnej import do Garmin Connect, tak prostě nula bodů. Napsal jsem na support Garminu a ticho po pěšině. Tak se musím spolehnout na komunitu.

Je nasnadě, že po březnu jsem na tom byl fyzicky dost bledě a jako bonus se mě držel dráždivej kašel, kterej s pravidelností každej večer začal cukat bránicí a prokašlal jsem se až do milosrdnýho spánku z únavy. Žádný kapky ani sirupy samozřejmě nezabíraly. Ale kdo věří, ten běží, ne? Tak jsem si den před PIM půlkou dal šest kiláků test, jak to půjde. No šlo to fakt ztuha, ale aspoň jsem si mohl poprvý říct, že to v Praze poběžím skutečně s cílem užít si to a né honit osobáky. A taky jo. Lážo plážo jsem se proběhnul se zajímavým číslem 6199, měl radost z každýho kilometru a nakonec jsem se i v RT pod dvě hodiny dostal. A hlavně jsem měl radost, že zase přichází období, kdy se bude trénovat, až se budou hory zelenat i kdyby Trautenberk na koze jezdil.

Takže jsem napumpoval kolo, několikrát vyběhnul testovat hodinky a zahájil jsem sezonu ježdění na kole do práce. Dokonce jsem si koupil nové přední světlo, ale ti lumpové mi posunuli čas a už je vidět až do osmi, takže světlo je teď k ničemu, ale ono se na něco hodí. Každopádně mezi PIM půl a půlmaratonem v Pardubicích jsem se postupně rozjížděl a hned to bylo v Pardubicích o 8 minut lepší. A tentokrát se startovním číslem pro IT fajnšmekry 404. A ty spousty známých co jsem tam potkal, no paráda. Takže mě teď čekají už jen samá pozitiva a sociální jistoty a tak bych se toho tréninkového manka nebál, protože na Krakonoše budeme určitě na stopro ready.

Jitka Sečková mě snad dokonce ztvárnila s písní na rtu :-) Díky.

Těším se na páteční posezení sportovních psavců, bude určitě sranda.