úterý 18. ledna 2011

Listopad, prosinec, leden a jedem

No teda poslední spot na blogu až z 8.listopadu, to je teda mizérie velebnosti. Teda ne že by se od listopadu nic nedělo, ale tok událostí se skládá spíš jen z takových malých celkem nezajímavých epizodek vhodných tak akorát pro Facebook nebo Twitter než na celý článek na blog. No, ale protože oboje bojkotuju z důvodu neúměrně krátké životnosti příspěvků v těchle sítích, a protože se už pár lidí ozvalo co se děje, tak se pokusím všechny ty malé události uchopit, zmuchlat a spojit do takové matlo-patlo koule, kterou pomyslně hodím do světa.

Jen abych tak jednou větou zrekapituloval minulý rok, tak jak jinak ho označit než přívlastkem úspěšný. Vylepšené běžecké osobáky skoro na všech vzdálenostech, první HIM, první IM, zdraví drží, takže snad to tak bude i letos. Ale teď už k těm drobkům.

Takže na začátku listopadu jsem trochu potrénoval, protože 17.listopadu máme v Čelákovicích večerní běh, kde se každoročně sejde nechutná konkurence. Když se ještě přičte to, že startujeme odděleně od veteránů, tak se musí člověk hodně snažit, aby neskončil mezi posledníma třema a nevypadal příliš trapně. Závody to byly podařený, město zase opravilo další kus ulice, takže zase o kus lepší trať. Konkurence podle očekávání vražedná. Dorazil stejně jako loni dokonce i Robo Štefko, takže dobrý. Svoji taktiku jsem od minulých ročníků neměnil. Po startu se držet tak na pátém místě od konce a čekat až vytuhnou někteří přepalovači. Letos sice nikdo nevytuhnul, ale na druhou stranu jsem zaběhnul svůj místní třetí nejlepší čas a to potěšilo. V tombole jsem kolo zase nevyhrál, ale po losování musím konstatovat, že je v dobrých rukách.

Pak jsem zazimoval silničáka, protože to už na žádnou silniční projížďku nevypadalo a několikrát jsem zkusil bazén, abych zjistil, kolik chodí lidí a tak. S velkým nadšením jsem kvitoval, že večer chodí přijatelné množství a kolem deváté jsem kolikrát v bazénu už sám. Takže si tam můžu blbnout s packama a ploutvema podle libosti a dokonce plavat šroubek aniž by mě tahali na břeh se simulovaným záchvatem padoucnice. Ranní plavání je trochu plnější, ale i tak to jde. Naposledy jsem vyrazil na horákovi a zasral jsem ho tak, že ještě teď visí zabahněnej v garáži a čeká na jaro, až to z něj opadá. Na kolo už to letos prostě nebude.

Pak přišel prosinec a s ním naprosto překvapivě sníh, marast a kosa taková, že moje tréninkově závodní nadšení dostalo řádnou trhlinu. Nastavil jsem kritickou teplotu na -8 stupňů, a když bylo míň, tak jsem nevybíhal. Zato jsem odvážně plánoval zařadit do přípravy rotoped, ale vydržet na něm víc než hodinu je značně psychicky náročné, takže toho je jen poskrovnu. Nicméně se blížila tradiční dlouhá prosincová dovolená a od 10.12. až do konce roku jsem si užíval pracovní volno. Takový volno se musí samozřejmě řádně využít, takže jsem si vypracoval ambiciózní tréninkový plán v takovém rozsahu, že kdybych ho naplnil tak jsem se mohl jít rovnou přihlásit do repre. No ale plán je jen plán a žádné dogma, takže pod vlivem toku věcí, na které jsem téměř neměl vliv, se mi toho podařilo odtrénovat asi tak jen 25%. Například mi Anežka v nestřeženém okamžiku vrazila prst do oka, čímž mě na pět dnů vyřadila z provozu. Pak zase padalo a padalo, tak jsem ani nevyrazil do Brodu na vánoční desítku. Jindy jsem zase sednul ke hře a tři dny jsem byl lapen do virtuálního světa, ze kterého než jsem se prosekal a prokouzlil tak to holt chvíli trvalo. Byl jsem trochu smutnej z toho, že se mi nepodařilo ani jednou vyrazit na běžky, ale okolnosti tomu nepřály. No ono bude v lednu a únoru taky možností dost.

Poslední letošní závody proběhly jako obvykle na Silvestra v Lysé nad Labem při tamním sportovně společenském dostaveníčku. Kupodivu navzdory prosincovému tréninku se mi tam povedlo zaběhnout svůj třetí nejlepší čas, čímž jsem byl docela mile překvapen. Mám takovej dojem, že srpnovým ironmanem jsem někde něco zlomil a posunul jsem se na nějakou vyšší výkonostní metičku, protože zaběhnuté a zaplavané výsledky z podzimu a končícího roku jsou v porovnání s absolvovaným mizerným tréninkem podezřele dobré.

No a pak přišel leden a bylo jasný, že bude potřeba do toho trénování zase vnést nějaký systém a řád a občas si zapnout i stopky a sporttester. Přeci jen první porce jarních desítek se blíží. Takže to zatím vypadá tak, že se mi daří chodit minimálně třikrát týdně do bazénu, třikrát běhat a jednou dvakrát vlízt na rotoped. K tomu ještě občas nějaké domácí posilování. Zdraví zatím drží a kromě občasné bolesti šlach v levém koleni při delším běhu se mi zatím veškeré problémy zázračně vyhýbají (tak teď jsem to řekl a je mi jasný, že pozítří přijde nemoc). Kupodivu se asi letos všichni vyprdli na novoroční sportovní hubnoucí předsevzetí a do bazénu chodí celkem rozumný množství plavců. Sice tradičně nikdo nechápe, že by měli při větším počtu plavat v dráze dokolečka a plavčík na to klasicky dlabe, takže občas musí zavládnout právo kyje a tesáku, ale to skutečně jen výjimečně. O to je to pak zajímavější. Už se tím prostě nerozrušuju, protože to nemá cenu a akorát bych byl při plavání zbytečně vytočenej. Občas sice paní radová koupí tlapkou přes hlavu nebo vlnu na trvalou, ale tak to holt chodí. Sníh a hlavně led nám pěkně roztál, takže běhat se dá taky komfortně. Tudíž zbývá už jen na konec spotu zavelet jedéééém a bušit do nového roku co se do něj vejde.

Výsledky ze závodů tady.