pondělí 20. února 2012

Offtopic: Černý Petr radí jak udělat kariéru

Na tohle vás prostě musím upozornit, aby se třeba nestalo, že byste tuhle knížečku minuli a ochudili se tak o možnost několikrát se fakt pořádně chytit při smíchu za břicho.

Naposledy jsem na sebe ve vlaku upozorňoval nemístným smíchem a chrochtáním, když jsem četl první díl dneska už snad hexalogie Mládí v hajzlu o legendárním Nicku Twispovi a jeho věčných problémech s OLE. Už je to pár let a od té doby se mi do ruky dostávaly knížky spíš lehce humorné, než nějakej těžkej kalibr. Nicméně shodou různých okolností se mi do rukou dostalo dílko „Černý Petr radí JAK UDĚLAT KARIÉRU“. Řekl bych skoro povinné čtení pro ty, co už pár let pracují v nějaké mezinárodní korporaci nebo aspoň nějaké větší firmě lokálního ražení. Tahle knížka s drsností, syrovostí a těžce úderným humorem, odhaluje život v těchto monstrech na business všeho ražení.


Na začátku se člověk potrénuje v důležitých slovech, kterým je třeba perfektně rozumět a umět je každodenně v pracovním procesu používat. No a pak už to jede ráz na ráz. Kapitoly jako Hledáme práci, Dobýváme první úspěchy, Šéfujeme, nás provedou každodenním panoptikem toho, co se za zdmi korporace děje a na co je potřeba se důkladně připravit. Když jsem knížku po přečtení zavíral, tak jsem musel uznat, že všechno je bohužel krutá pravda a i já jsem už pěkně tou kancelářskou prací zdeformovanej a menší anarchie v pracovním procesu jistě nebude na škodu J

úterý 14. února 2012

Krakonoš a B7 – první krok je …

… samozřejmě první krok je mít pořádný krosovky v kterejch člověk vydrží jít a běžet a jít a běžet a jít a jít a běžet taky a to po hodně fakt hodně dlouhou dobu. Docela mě pobavila instrukce na webu B7, kde se píše: „náhradní baterie do čelovek (nepoužívejte dobíjecí ale kvalitní jednorázové – alkalické, někteří půjdete 2 noci)“, no tak daleko to snad nedojde.

Trochu paradoxně jak už dlouho běhám, tak krosovky vůbec nepoužívám. No teda popravdě řečeno, v roce 2003, když jsem začínal běhat a v ničem jsem se nevyznal a nebylo se pořádně koho zeptat (to teda fakt ještě žádné Behej.com nebylo), tak jsem naběhnul do nějakého obchodu a za 3500.- koupil Adidasky. Ty nejlepší a nejhezčí co tam měli. Pak jsem v nich celej semestr lítal v Braníku a Podolí na asfaltu podél Vltavy abych posléze zjistil, že to jsou krosovky a tedy určené do úplně jinýho terénu. No jenže na jiný nebylo a tak se nedalo nic dělat a než bylo na první Mizuna, tak jsem je na tý silnici úplně vyrasil. Nu což, začátky byly těžký J.

To teď je to jiný kafe. Firem spousta, sortiment širokej až hrůza a tak jsem na to šel svojí oblíbenou metodou. Nejdřív jsem si položil otázku, která firma je pro mě osobně synonymem trailu (čti, která mě nejvíc marketingově zmasírovala). A to je pro mě Salomon. No a pak už jen vybrat model. Pár parametrů jsem měl, a když se k tomu ještě přidala sezonní sleva, tak to vyhrály:


Tak tak. Salomon XR Crossmax Neutral.
Budu muset hodně chodit na závody SABZO do Krčáku abych je pořádně zajel a na Krakonoše už byly v plné kondici. Už se na to těším náramně.

pátek 10. února 2012

Kde se sakra ty bidony berou

Občas se mi někdo na závodech nebo jen tak v hospodě zmíní, že má hrozný problémy s bidonama. Stěžuje si na to, že jich má málo a nemůže s nimi dostatečně flexibilně operovat. Oni taky občas ty mršky vevnitř pěkně plesniví, tak se je pak už člověk neopovažuje používat a musí je vyhodit. A tak trpí dlouhodobě jejich nedostatkem. Kupovat nové se mu samozřejmě nechce, protože to je sportovní spotřebka nejhrubšího zrna a za to se tedy nevyplatí vyhazovat peníze ani omylem. Nevím teda jak vám, ale mě se bidony tedy rozhodně nevyhýbají a momentálně trpím spíš jejich přebytkem. Dovolím si tedy v tomhle spotu shrnout několik hlavních bodů z příběhu „Jak sportovec k bidonu přišel“, aby se už nestávalo, že bude někdo nedostatkem této suroviny dlouhodobě trpět.

·         Hlašte se na závody. Ve startovní igelitce se občas bidon najde. Častěji tedy samozřejmě na závodech cyklistických a triatlonových.

·         Jezděte na triatlony závodit. Každý delší/větší triatlon má sponzora na občerstvení a na cyklistických občerstvovačkách se vyměňují prázdné bidony za plné. Obzvlášť shánliví sportovci vyrážejí z depa bez bidonů, nebo s tím nejhorším co mají, a po konci cyklistiky mají v každém košíku jeden novej pěknej. To samé platí jistě i na čistě cyklo maratonech.

·         Jezděte se na triatlony dívat. Kdo nechce závodit, může se jen dívat a až ho to dívání omrzí, tak si může jít stoupnout před občerstvovačku, kde závodníci odhazují prázdné bidony a tam si může vybrat podle libosti. Je to sice trochu drzost, ale třeba na Ironmanu v Regensburgu si jich tam obyvatelé místních vesniček brali plné igelitky a nehnuli při tom ani brvou. Osobně by mě zajímalo, co pak pořadatel dělá s těma použitejma. Asi je vyhodí. Nebo že by je vyplachoval a užíval na dalších závodech?

·         Kupujte výhodná balení sportovní výživy. Kdo si kupuje energetické gely a jinou sportovní výživu, tak tomu se snaží výrobce skoro pokaždé ve výhodném balení nějaký bidon podstrčit. Já třeba jedu v Nutrendu a ten má asi někde plnou halu bidonů slovenské repre z minulých let a dává je skoro ke všemu. A když už nejsou v rámci nějakého multipacku, tak jsou v rámci věrnostního programu.

·         Piště recenze na výrobky. Já jsem třeba tenkrát napsal recenzi na Zdravou lahev, nebyl jsem línej a hned jsem se nabonzoval výrobci a ten mi na oplátku poslal pár reklamních bidonů až domů.
Jak je vidět, tak cest k tomuhle žádanýmu spotřebnímu materiálu zadarmo nebo skoro zadarmo existuje dost. Tož huráááá na bidony a natrhněte jim pytliky :-)

2/3 mých zásob. Další čekají ve špajzu.

středa 1. února 2012

Tak o sezoně 2012 už je jasno

Když jsem v prosinci začínal plánovat novou sezonu, tak to chvíli vypadalo na takovou neslanou nemastnou záležitost, kdy si zopakuju pár oblíbených závodů a jinak nic, ale nakonec se z toho vyklubala celkem zajímavá výzva. Podle strategie, že nemá moc cenu postávat na místě a je třeba neustále hledat nové výzvy, jsem se rozhlížel, co by se tak dalo nového podniknout. Jednou jsem se cestou z práce ve vlaku bavil s kamarádkou na téma trailů a blesklo mi hlavou, jak jsem letos v televizi viděl záznam z Beskydské sedmičky. Tenkrát jsem si říkal, že by to mohla bejt docela zajímavá výzva a výbornej zážitek. No teď už je to realita. Tým je, startovné je zaplacené a bude veselo J. Ono bylo prostě nutné něco pořádného najít, protože motivace k tréninku se s nástupem zimy nějak vytratila a hrozilo, že bych nenatrénoval ani na jarní běžecké závody. Takže motivace tady zase je a příprava se už taky rozjela.

Je mi jasný, že zas taková prdel to nebude a někde bude třeba nasbírat zkušenosti a otestovat vybavení. Protože B7 je v září, tak volba na testovací procházku padla na Krakonošovu stovku, což je v červnu a bude teda následně do září dost času věci poladit.

No a jinak to bude klasika. A bude to vypadat, co se nějakých záchytných bodů týče, asi takhle:

3.3.2012 Palestra Kbelská desítka – to bude jen tak pro srandu
18.3.2012 Českobrodská pečeť – tam bych chtěl běžet rychle
31.3.2012 PIM půlmaraton – prostě další do série
14.4.2012 Pardubický vinařský půlmaraton – tady to bude svižný
13.5.2012 PIM maraton – nikam se nehnat a užít si to
2.6.2012 Czechman – to bude božárna, prostě si to maximálně užít
15.6.2012 Krakonošova 100 – testujem na září
12.8.2012 Doksyman – to bude pohodovka
7.9.2012 Beskydská 7 – vrchol sezony musí klapnout
10.2012 Maraton Stromovka – konečně pod 3:30?

Pak samozřejmě ještě Železný chlíst a desítka v Kounicích, ale to by byl ten seznam dlouhej ...


Ale vrcholy jsou jen tři: Czechman, B7 a Stromovka, to jen aby bylo jasno J.

P.S. A teď by mě zajímalo, jestli je horší ironman nebo B7