pondělí 22. prosince 2008

Večerní běh městem Čelákovice - 17.listopadu

Vždycky takhle ze začátku listopadu řeším takové malé dilema. Proti sobě stojí dva zájmy týkající se 17.listopadu. Rozhodování, jestli jet na tradiční „relaxační “ víkend s kamarádama do Špidlu, nebo se zúčastnit domácího večerního běhu Čelákovicemi, je vždy moc kruté, protože bych chtěl samozřejmě nejradši zmáknout oboje. Letos jsem měl štěstí, protože 17.listopadu bylo v pondělí, takže obě akce do sebe nádherně zapadly.

Relaxační pobyt ve Špindlu probíhal podle obvyklých not. Buď se naše skupina osvěžuje na chatě, nebo v nějaké pěkné hospůdce na trase procházek. Abych ale neměl černé svědomí, tak jsem si šel v neděli zatrénovat do kopců a po hodince ve studeném dešti bych řekl, že jsem běžel jen do kopce. Asi to byla pravda, protože posledních deset minut jsem běžel z brutálního kopce dolu, kde jsem sestoupal všechno to, co jsem si před tím hodinu nastoupal. No každopádně během několika hodin o sobě dalo prdelní svalstvo nezvyklé na podobné taškařice silně vědět a obzvláště vstávání na záchod od stolu byl celkem zážitek.

V pondělí po přesunu zpátky do Čelákovic mě teda prdelní svaly bolely jak čert, ale říkal jsem si, že to rozběhám před závodem. Sbalil jsem si minizavazadýlko a vyrazil jsem ke startu, což je cca 400m od baráku a to je moc příjemný. Letošní účast byla hojná a tak všude pobíhalo spousta lidí. Přihlásil jsem se a šel jsem protahovat a rozklusávat. Jak se tak rozklusávám a čumím na zem, abych někam nešlápnul, tak najednou zvednu hlavu a málem jsem v té tmě nápálil do Róberta Štefka. To by byla pěkná patálie sejmout favorita závodu ještě před startem, ale nakonec to bylo v klidu. V Čelákovicích se běhá odděleně podle kategorií, aby se lidi v té tmě a na chodníku moc nekašili, takže moje předsevzetí je vždycky jasný. Doběhnout mezi těma mladýma chrtama aspoň třetí od konce :-). Jak se neběží společně s veteránama, tak nějak nemám s kým soutěžit. Kouknul jsem se teda na ženský, pak na veterány, kteří si to mezi sebou tradičně pěkně rozdávali, a pak se šlo hned na věc.


Krátce po startu byli všichni podle očekávání fuč a já si běžel svým pečlivě zvoleným tempem. Po prvním ze čtyřech okruhů, kde každý obsahuje jeden táhlý výběh k nádraží a jeden seběh ke škole, jsem zjistil, že jsem předposlední. No budu do toho muset trochu šlápnout. Zatím mi to běželo, tak jsem trochu zatopil pod kotel a věřil jsem, že se jako tradičně najde pár mladíků, kteří to přepálili a skončí jako můj skalp. Ve druhém okruhu jsem se začal přibližovat nejbližšímu soupeři a ve třetím kole jsem ho předběhl. Zároven jsem dostal kolo od Štefka a spol., kteří se kolem mě přehnali tradičně jako vítr. Tempo jsem měl celkem dobrý, tak jsem osolil ještě jednoho, kterýho jsem za jeden kilometr stáhnul tak o 200 metrů. Ve čtvrtým kole jsem jen držel tempo a pozici, což nebyl zas takovej problém, protože ti za mnou pěkně vytuhli a nezlobili. Cílem jsem si proběhl osamocen v čase 29:46, tak ani nedošlo na nějaký cílový sprinterský souboj. Škoda, tak snad příště. To už určitě i Ivo Domanský byl rád, že bude konec, protože kosa byla zrovna ten den docela velká (jak je vidět ani jsem nepropotil šátek :-) ) a horkej čaj s buřtem už čekal na svoji chvíli slávy.



Vyhlašování a tombola letos proběhly v rekordně krátkém čase a pěkně svižně to odsejpalo. Kolo jsem teda zase nevyhrál, ale příští ročník na něj určitě políčím znovu. Pro triatlonisty snad jen poznámku, že ženský vyhrála Radka Vodičková, který to běželo moc pěkně. Letošní ročník byl po všech stránkám hodně vyvedenej s čímž určitě souhlasí i ostatní účastníci.

Výsledky tady.

pondělí 8. prosince 2008

Čvachtání na kempu

Právě jsem se vrátil z hradu. Teda co to melu. Z plaveckého kempu jsem se vrátil, samozřejmě. Musíte mě trochu omluvit, po dlouhodobém působení chloru mám nějaké popletené neuronové konexe a znavené ruce se nechají lehce obalamutit a neví, co píšou :-). Takže zkrátka jsem absolvoval můj druhý plavecký kemp v Chrudimi a tak bych se s vámi rád podělil o nějaké zážitky. No, a protože to byl kemp už druhý, tak se pokusím i o nějaké srovnání a zhodnocení progresu.

Před kempem jsem pilně měsíc trénoval, takže jsem do Chrudimi odjížděl s čistým svědomím dobře odvedené práce a s vědomím, že to letos bude určitě z mé strany plavecky lepší než loni. Cesta za tmy do Chrudimi byla lehce dobrodružná s klasickou zajížďkou do Čáslavi, které se mi snad příště už podaří vystříhat. Sice jsem měl z loňska jakou takous představu o poloze bazénu, ale tma a zapomnětlivost udělaly svoje a na první pokus nebylo cíle cesty dosaženo. Naštěstí skrz celou Chrudim vede silniční okruh, takže jsem si Chrudim pěkně obkroužil a napodruhé už jsem se trefil. Nic tedy nebránilo startu sportovnímu víkendu.

Hrubý program kempů je v podstatě stále stejný, takže v pátek večer nás čekalo rozplavání, pak 200m kraulem a 50m kopání nohama na čas podle kterého jsme potom byli rozřazeni do čtyř skupin. Měl jsem přání se dostat do druhé skupiny, abych si mohl ráno trochu přispat a nemusel být v bazénu už v 8:00. Jsem totiž takový ranní lenoch a zatím si moc nedovedu představit, jak budu na někdy ironmanu skákat do vody v 6 nebo 7 hodin ráno. Jenže jsem trochu prokaučoval dvoustovku kraulem, kdy jsem se nějak ke konci nemohl srovnat s technikou a padesátka nohama už to nevytrhla. 200K jsem dal tuším za 4:02 (zhruba stejně jako loni) a 50KN za 1:30 (cca o 30 sekund lip než loni) a uvítalo mě třetí družstvo. Což má zase v neděli jistou výhodu, protože se končí dřív než jednička a dvojka a cesta domů tedy probíhá sympaticky za světla. Závěr tréninku byl vyplněn cvičeními na plaveckou polohu a podobnými taškařicemi abysme si zvykli na chrudimskou vodu.

Ubytován jsem byl v tom samém pokoji jako loni, jen letos mě málem při vstupu do pokoje porazil smrad z cigár. Přede mnou tam snad hulili šedesátku denně. No ale nepropadal jsem panice, intenzivně jsem vyvětral, ráno jsem skočil do drogerie, koupil jsem elektrickou voňku a už bylo v pokoji jak někde v džungli a po smradu z cigaret ani stopa. Holt inženýrskej přístup a chemie je mocná :-). Po tréninku byla jako tradičně zamluvená restaurace na večeři, ale jiná než loni, nekuřácká pizzerie na náměstí. Podnik je to příjemnej a útulnej, ale špagety carbonare neuměli jak v tý loňský, tak ani v té letošní. Zato pivo tam měli dobrý, ale nemělo cenu se pouštět do žádnejch větších akcí, když má druhej den ráno člověk v 7 vstávat a v 8 se máchat v bazénu. Tak jsme lehce poklábosili a šli do postele.

V sobotu ráno začalo kruté leštění techniky plavání. Bláhově jsem si myslel, že moje technika už celkem ujde, ale byl jsem Danem ze svého snění vytržen a vrácen do reality. Největší chyba – špatný přenos ruky po dokončení záběru dopředu způsobený nekvalitní prací s loktem. Plavali jsme různá technická cvičení na zlepšení práce rukou ale stále to nebylo z mé strany to pravé ořechové.

Aby se bylo po obědě při rozboru videa nad čím rozplývat, tak proběhlo natáčení na kameru. Nejdřív nad hladinou ze strany i zepředu i zezadu a pak i pod vodou, aby bylo důkazů o plaveckých prohřešcích dostatek a viník byl usvědčen bez jakýchkoliv pochyb. Je jistě příjemné, že digitalizace pokročila a každý si pak mohl svoje video nahrát na nějaké to médium a doma se může kochat a stále si připomínat svoje nedokonalosti, aby se to příště už nestalo. Z mé vrozené skromnosti, se s vámi tentokrát o svá videa nepodělím a budete si muset počkat, až usoudím, že má technika je tak dobrá, že se na to bude možný koukat :-). Tyhle jsou skutečně dobrý jen na připomínání si vlastních chyb aby se to už příště neopakovalo ;-).

Odpoledne pokračovala v mém případě náprava přenosu ruky. Musím pochválit Dana, jakou měl se mnou svatou trpělivost, protože i když to vysvětlil několikrát, i na suchu jsme si to ozkoušeli, tak ve vodě jsem nějak nebyl pořád schopen jeho představy naplnit. Kdybych to musel stále dokolečka vysvětlovat já, tak by s mojí trpělivostí za chvíli plavalo v bazénu několik mrtvol :-). Musím se ale pochválit, že ke konci už tam jistý pokrok byl. Cestou na pezion jsem šel přes náměstí, kde se zrovna rosvěcel vánoční strom, tak jsem chvíli postál, šoupnul jsem tam dva svařáky a šel jsem relaxovat. Večer v restauraci jsem vsadil na jistotu a těstovinový salát s tuňákem nezklamal. Obzvlášť účastníci z Moravy si rádi zaexperimentovali s vinným sklepem, který byl v restauraci taktéž přítomen. Zábava začínala nabírat na obrátkách a ještě že jsem měl na paměti ranní trénink, jinak jak se znám, tak by to bylo druhý den krutý.

V neděli dopoledne jsem se zase věnoval tréninku „kvalitní“ práce rukou, a když jsem konečně prokouknul tu fintu, jak se to má pořádně dělat, tak se to hned začalo pěkně zlepšovat. Taky jsem se soustředil na pořádný dokončování záběrů. Stále trochu zapomínám pod vodou pořádně skrčit ruku aby byl záběr víc efektivní, ale na to taky dojde. Jak vtipně při rozboru videa poznamenal Petr Valeš, s nataženejma rukama umí šplhat po laně jen vlk v Jen počkej zající. Teď to už jen zafixovat na bazénu v Čelákovicích. Odpoledne už byl jen takový lehčí trénink hlavně proto, že nás už začínaly pekelně bolet ruce a ramena a dostavovala se únava. Pak už jen cesta domů, a když na mě večer padla opravdu těžká deka, tak jsem se jen svalil do postele a oddal se spánku spravedlivých.

Takže shrnuto a podtrženo, dostal jsem přesně to, co jsem od kempu očekával. Oproti loňsku jsem zase posunul techniku kupředu a doufám, že už nedělám žádné hrubé chyby. Ještě to ale bude asi tak jeden kemp chtít, abych to ještě trochu vyleštil. Zase jsem poznal dost zajímavých lidí, dokonce byl na kempu známý blogger Vláďa alias VL001 s dcerou Kristýnkou, se kterým jsem se hrozně rád seznámil. Jak koukám, tak nelenil a povídání o kempu už má na blogu :-).

pátek 5. prosince 2008

Čvachtání před kempem

Tak jak se pomalu blížil plavecký kemp v Chrudimi, tak jsem začal spřádat plány jak alespoň trochu vytůnit svoji plaveckou výkonnost abych se pak na kempu v bazénu moc neztrapňoval. Situace nebyla povzbudivá, protože od začátku září, kdy na Slavii zavřeli venkovní padesátku jsem v bazénu nebyl. Plán byl jednoduchý. V listopadu budu chodit u nás v Čelákovicích do bazénu co nejvíc a když to podpořím taháním gum, tak to bude v klidu. To „co nejvíc“ má znamenat aspoň třikrát týdně. Koupil jsem si permanentku a šlo se na věc.

První plavání bylo podle očekávání trága hrozná. Žádná síla v rukou, z toho plynoucí zoufalá technika a hodně nalokané vody. S každou další hodinou to bylo ale čím dál tím lepší a tahání gum se opět projevilo jako klíčové v získávání síly pro plavání. Takže po dvanácti návštěvách bazénu jsem se dostal pod 4 minuty na 200m kraulem, což je na mě docela dobrej progres a mělo by to znamenat pohodové přežití kempových porcí. Ověřil jsem si, že dýchání na každý třetí záběr není nic pro mě a nádech na každý druhý je pro mě optimální. Taky mě docela potěšilo, že jsem si cvičně zaplaval 1500m v kuse a celkem bez obtíží jsem to absolvoval. Občas v bazénu plave jeden plavec v celotělových plavkách, plave hodinu v kuse a nad jeho plaveckou lehkostí musím jen zírat. No taky ta jeho muskulatura na horní části těla je dost vypovídající. Budu se muset ještě hodně učit.

Bylo taky docela důležitý vybrat tu správnou hodinu pro návštěvu bazénu, protože při kašení se s dalšíma dvaceti plavcema se trochu špatně trénuje. Chodil jsem od 20:15 do 21:15 a byla to docela dobrá volba. Nejdřív po práci běžecký trénink a pak večer šup do bazénu. Kolem tři čtvrtě na devět se bazén většinou sympaticky vylidnil a plavalo se moc dobře. Kolikrát jsem končil v bazénu sám, což byl neskutečný komfort. To jsem pak vytáhnul i ploutve a pěkně jsem si zablbnul. Občas teda přišly dny, kdy bylo v bazénu nepochopitelně hodně lidí a plavčík to tradičně nezvládal. No přesněji řečeno se ani nesnažil vystrčit nos z budky. Fakt nechápu, podle čeho se to řídí, ale prostě občas tam bylo tak narváno, že uplavat čtyři bazény v kuse bylo maximum. Možná zrovna nic nedávali v televizi a nebo možná v nějakym pořadu říkali, že plavání je dobrý, tak to šli všichni ozkoušet. No pani plavčíkovou jsem viděl v akci jen jednou a to, když si v plnym bazénu začali dva konkurenti ručně hájit svoje pozice a ona to musela uklidňovat. Naštěstí tyhle návaly brzo přešly a po dvou návštěvách byl zase klid.

Dneska odjíždím na kemp a už se teším, jak si tam zase parádně zaplavu a nalokám trochu chlorovky :-). Reportáž z kempu bude následovat.