pondělí 14. dubna 2014

Offtopic: Moc přísavek na datovém cecku

Tenhle spot se bude týkat hlavně Pražáků a lidí co jezdí v Praze metrem. No ale to neznamená, že si ho nemůžou přečíst i ostatní. Byly doby, kdy pojem chytrý telefon skoro nikdo neznal, byly to spíš jen technologické výstřelky. Tou dobou jsem vlastnil neomezený datový tarif, věc nevídanou. Sice jsem neměl chytrý telefon, ale ten můj zvládal zobrazovat webové stránky a synchronizovat poštu celkem obstojně a to byly zlaté doby. V každé stanici jsem si dotáhnul novou stránku ke čtení, nasynchronizoval poštu a to se krásně stihlo, než se vlak zase rozjel do tunelu.

No jo jenže pak to začalo. Přišel masivní nárůst chytrých telefonů a s nimi nevyhnutelná potřeba datovat. Najednou si v té stanici chtěli všichni něco stáhnout a načíst poštu a tak to šlo postupně do kopru. A už tak poslední rok sleduju, že po příjezdu do stanice se všechny ty verky registrujou do sítě, napojujou na servery a …… timeoutujou, protože prostě rourka s datama je žalostně tenká a zájemců o sosání z rourky je prostě moc. Takže si dneska ve stanici nikdo nic nestáhne a nic nenasynchronizuje. Já jsem na podobné pokusy rezignoval a zase se radši koukám po těch lidech okolo a to je občas mnohem lepší než čučet do displeje. Nezapomeňte, že stále platí pravidlo MHD, že v každém vlaku metra jede aspoň jeden blázen nebo opilec a tak je o zábavu postaráno.


Nezdá se, že by operátoři měli zájem na současném stavu něco měnit a tak to lepší asi nebude. I když jsem se dočetl, že na nové trase D by mělo být pokrytí hodné našeho tisíciletí, dokonce i uvnitř tunelů. Má to zatím tedy jen jeden háček a to, že se operátoři nějak nejsou schopni dohodnout s Dopravním podnikem na ceně, ale to se nakonec nějak podá. Na druhou stranu budeme muset poslouchat to bezobsažné tlachání už i za jízdy. A protože za jízdy je hluk, tak do toho budou všichni o to víc řvát. Ale já jsem klidný. Dčko je daleko a stávající trasy ještě hodnou dobu zůstanou při starém. Jsem sice z IT branže, ale někde by se ta technologie asi fakt neměla hnát zbytečně dopředu, co?

čtvrtek 10. dubna 2014

Sportisimo 1/2Maraton Praha 2014

No takže plynule navážu na poslední spot a budu se věnovat letošnímu půlmaratonu v Praze. Zatímco předchozí závody byly jen takové startovací a na rozdejchání, tak PIM půl měl být prvním ostrým testem na jaké úrovni se pohybuje letošní formička. Forma roste poslední týdny den co den a tak jsem byl před závodem dost optimistický. Osobák 1:40:34. Pokud by šlo vše normálně, tak jsem čekal čas pod 1:42 a v případě že by to šlo nadmíru dobře, chtěl jsem atakovat osobák. Prostě to nakopnu a uvidím. Tolik teorie a teď praxe.
No a konečně je jedna použitelná fotografie. Tak šup sem rychle s ní.

Nějak se nám ta modrá účast úží, ale zdravé jádro zůstává :-)
Ráno vstanu a počasí skvělé. Je až s podivem, jak skoro všichni nebo snad všichni, co píšou o závodech, neopomenou zmínit na začátku, jaké bylo toho dne počasí. Tak schválně si na to dám pozor a příště tuhle banalitu neprozradím J. Sice po ránu pociťuju ještě dozvuky čtvrteční bujaré veselice v hospodě, ale to bylo loni na maratonu v Košicích taky a osobáček jsem zaběhnul. Tak co. Hned jak jsem dorazil na start, tak napětí a optimismus roste. U právnické fakulty je spousta čtyřpisoárů bez front a to se několikrát hodí. Šikovně umístěné. Holky holt stojej klasiku ve frontách. O oblečení nespekuluju a tričko a trenky to jistěj. Startovní koridor B zajistí, že se nebudu muset prodírat davem a budu moci upalovat hned od začátku. Pro jistotu si stoupám na rozhraní B a C aby to upalování nebylo až moc rychlý. Start klasicky nádherný a hned jsme se pěkně svižně pustili do prvních kilometrů. Plán je dostat se na desítku někde pod 48 minut. Nesleduju hodinky, jen se řídím dechem. Cestou pod Nuselák v protisměru čelo závodu. Na pětce dva loky a běžíme dál. Na otočce na Smíchově zkontroluju náskok na vodiče na 1:40. Obstojnej. Jak kvaltuju, tak moc nevnímám okolí, ale řekl bych, že tam bylo všude kvanta fandících lidí, což je dobře. Na desítce jsem za 46:55. Aha, tak to jsem se radši neměl koukat na hodinky. Tak to jsem to asi pěkně přepálil říkám si a kus před Holešovickou tržnicí začínají problémy. Ještě předtím za úřadem vlády potkávám čelo závodu. To je kvapík do cíle. Mě by nohy šly, ale neudýchám to. Dokonce musím přejít do chůze, abych to rozdejchal. Kdo mě zná, tak ví, že chodecké vložky s oblibou vkládám, ale tentokrát jsem to tedy rozhodně v plánu neměl. Krize je to hluboká a na 16km mě osolí vodič na 1:40. Nechytám se ho. To mě dost demotivovalo, protože osobák je fuč a tak zbytek závodu doklusnu s maximálním pověnováním se občerstvovačkám. V cíli 1:43:56. Na aktuální podmínky a formu žádnej šlágr. Ale na druhou stranu můj čtvrtý nejrychlejší půlmaraton. Takže jsem spíš spokojenej, i když takticky jsem to dneska trochu nezvládnul. Ale zas to bylo aspoň bez zvracení a křečí. Holt to dneska nevyšlo, vyjde to příště. Operativně se hlásím večer do Pardubic. Sice jsem tam letos nechtěl, ale protože tak většinou běhám rychleji než v Praze, tak si tam přeci jen zajedu. Co kdyby to s tím osobákem vyšlo. Jo a ten zázvorovej Birell v cíli, to byla celkem dobrota, ne?

středa 9. dubna 2014

Není marný to letošní jaro

No jak říkám, není marný, ale ještě mu ždibíček chybí, ale to se zlepší. Konečně se zase po zimě začínají dít věci hodné sepsání několika vět na blog, ale než se tak stane pro aktuální věci, tak si dovolím shrnutí událostí z doby reprezentující velmi blízkou minulost.

Tak za prvý zima. Ta letošní, ta byla prostě úžasná a šla běžcům na ruku jak už dlouho ne. Běžky jsem letos nevytáhl ani jednou, ale zase jsem se na sněhu a ledu při tréninku klouzal jen dvakrát a to je prostě věc nevídaná. No a z takových podmínek jasně pramení kvalitní zimní příprava. Sice jsem řešil v prosinci skoro 3 týdny nemoci a následnou lehkou ztrátu tréninkové motivace, ale to se prostě stává každý rok, takže kdo by se stresoval, že.

A to už jsem se protrénoval až k prvním závodům. Klasickým otvírákem sezony jsou Kbely. Číslo si jdu vyzvednout už v pátek a čeká mě nepříjemná fronta. Kupodivu v sobotu na vyzvedávání žádné fronty nebyly. Tak snad příští rok ten pátek zparalelizují a bude to odsejpat. Opět účastnický rekord a navzdory tomu mám pocit, že je všude místa dost, na startu žádnej chaos a stres. Všichni si to přišli užít a tak to taky na trati a v cíli vypadalo. Spousta spokojenejch lidiček. A já jsem si to taky užíval dosyta. Na trati jsem to nehnal na doraz, bavil jsem se během během závodu (to je takový pokus o Cimrmanův absolutní verš J) a čas v cíli dával slibné výhledy do dalších závodů. Jo a to tričko je dost dobrý. Teď měl následovat ilustrační obrázek jak si to ženu po trati nebo do cíle, ale na všech fotkách vypadám jak po obrně (nebo že by to nebyla náhoda? :-)) a tak místo toho zařazuju obrázek tak nějak s Kbely spojený ;-).



Týden na to vyrážím do Peček na další jarní klasiku. Panuje na Pečky netradiční bezvětří a vůbec to počasí zdá se býti ideálním. Další účastnický rekord a i tady stejně jako ve Kbelích panuje organizační klid a pohoda. Další pěkné tričko do šatníku. Už jich mám za ty roky asi 30 pěknejch a asi 50 nepěknejch. Organizátoři to třímají pevně v rukou a klape to jak na drátkách. Na trati registruji dvě velké změny. Z Peček vede do Ratenic nová pěkná cyklostezka a v Ratenicích opět nehraje Abba. Loni tam hrálo něco běžecky otřesnýho (nebyl to Kabát?) a letos zase další mizérie. Budu muset napsat tamnímu starostovi, aby na to příští rok dohlídnul :-). Co se závodu týče, tak jsem znatelně přiložil pod kotel a čas o minutu lepší (46:40) než ve Kbelích byl příjemným povzbuzením.  No tajně jsem doufal pod 46, ale času dost. Teď měl následovat opět vtipný ilustrační závodnický obrázek, ale opět ta obrna a tak vkládám něco spojeného s pečením, a když ty Pečky, tak výpečky.



Musíte mi odpustit, že ty jarní desítky probírám tak stroze, ale ono je to každý rok stejný a nikoho to už nebaví číst. A jak jsem si všiml, tak ani ostatní blogeři o tom moc nepíšou, protože studnice je prostě vyčerpaná.

Pokud by vše pokračovalo klasicky, tak by teď následovala desítka v Českém Brodě. Leč letos byla velká inovace plánů. U Mělníka se běžel Borecký půlmaraton. První oficiální ročník a my jsme ho důmyslně spojili s exkurzí/ochutnávkou našeho spřáteleného mělnického Vinařství Vondrák. Tedy nejdřív běh, pak přirozeně žízeň a pak exkurze. Toho dne panovalo skutečně nechutný počasí. Zima, déšť a vítr. Nejhorší kombinace na běh na světě. Chyběl jen led. No led nahradilo bahínko ale myslím, že v cíli si nemohl stěžovat nikdo. Byl to totiž opravdu výjimečně povedený závod. No posuďte sami. Startovné tedy zrovna nevím kolik bylo, protože mě sponzorovalo vinařství, ale myslím, že něco málo stokorun. 270 lidí na startu. Jednosměrná technicky náročnější trasa ze Mšena do mělnické části Borek. Na trase se víc naklesalo než nastoupalo. 2/3 trasy terénem a zbytek asfalt. Významná část terénu vedla nádherným Kokořínskem včetně údolí a skal a luk. No radost pohledět a obzvláště se tam proběhnout. Na trati 3 občerstvovačky přesně v místech kde jsou potřeba. V cíli pak medaile, diplomy, dva druhy guláše. Nakonec tombola a v ní jako zlatý hřeb závodu soudek piva a selátko. Já prostě nevím co dál říkat. Kdo tam byl, ten nejspíš příští rok dorazí znovu, protože jestli ne, tak to by zase asi o hodně přišel. Já jsem si to užil fakt hodně a čas 1:48:02 byl na takové trati a v takovém počasí příjemným překvapením. Pak už jen přesun do vinařství a ochutnávka loňské výroby. Musím upozornit na to, že Ryzlink rýnský a ještě jedna odrůda, kterou jsme familiárně přejmenovali na Dešťovku, ale myslím, že to byl Tramín, stojí za případnou pozornost návštěvníků. Cesta domů vlakem vytopeným na asi tak 50 stupňů byla pěknou tečkou za povedeným dnem. Škoda jen, že se muselo druhý den do rachoty. Teď měl následovat opět vtipný ilustrační závodnický obrázek, ale opět se nic neurodilo, takže zase z jiného než běžeckého soudku.



Sakra už je to hrozně dlouhý, takže o půlmaratonu v Praze si řekneme něco příště. Těšte se.