Vltava Run 2015

Já vím, já vím, půl roku sem nic nenapíšu a teď se najednou vzbudím. Ale tohle prostě nesnese odkladu. A nebojte, o jeden dva retrospektivní článečky nepřijdete, už je mám delší dobu rozepsané.


Začalo to asi takhle. Už pár měsíců moc nesleduju co se ve světě českého amatérského běhu děje, protože mi tak nějak plíživě připadá, že se svět z běhu připosral a kde to jen jde, tak se o tom píše. A píše se všechno a furt dokolečka. Kdyby to šlo, tak svoji běžeckou rubriku má určitě i časopis Náš včelař nebo Svět dýh. O co víc se toho píše v časopisech a na sportovních serverech o to víc mi přijde, že blogeři upadají do letargie (třeba je to jen tou zimou) a do popředí se derou snad už jen facebookový mikro příběhy. Stejně asi ten facebook jednou ty blogy potlačí. No uvidíme. Tak v takovémhle rozpoložení mi Ondra napsal, že shánějí někoho na doplnění teamu na Vltava Run. Hmm hmm, Vltava Run, to mi nic neříká. Co to jako je? Neměl jsem zrovna moc času to zkoumat, tak jsem mu na to kývl a pustil to zatím z hlavy. Po nějaký době jsem prostudoval web a říkám si, aj jaj do čeho jsem se to nechal uvrtat. Celej víkend v čudu, drahý to je jak čert a uběhnu jen 30km, takže ani nic pořádně nenatrénuju. Jak já jsem se v tu chvíli šeredně mýlil, mi došlo až v neděli odpoledne v Braníku v cíli. Ale popořádku.


Už věci před akcí samou se povedly. Kluci si vyhráli s excelem a vytunili rozpis jednotlivých úseků k dokonalosti podle predikované výkonosti jednotlivých členů naší 12ti členné štafety. No pak pohodové teamové synchro v hospodě. Teda před hospodou přesně řečeno. A už to začalo vypadat moc dobře.

Logistiku akce je třeba důkladně naplánovat

Lidi byli rozděleni do aut, úseky přiděleny, všichni věděli, co mají dělat a kdy kde být a tak se šlo na věc. Naše štafeta pojmenovaná „Nečum a běž!“ startovala z Kvildy v sobotu dopoledne. Pokud některé běžce trochu točilo, že si ten název museli na našich zádech přečíst ve chvíli, kdy ho někdo od nás předbíhal, tak sorry, ale to nebylo primárně v plánu. No ale znáte to, soupeř je soupeř :-). Běžci z našeho auta se tedy dostali ke slovu až cca kolem čtvrté odpoledne a tak jsme vyráželi z Prahy po jedné odpolední ze Smíchovského nádraží. Smíchovské nádraží je spolu s Šervůdem u Hlaváku bezkonkurenčně nejděsivější místo v Praze, ale to jen tak na okraj. Ale maso to je.


No jak už to tak u mě bývá, nebylo by normální, abych si celovíkendové závody nějak neokořenil. Tentokrát to byla natržená rohovka ve středu a svatba v pátek. Rohovka se naštěstí zahojila a panákům jsem se vyhnul, ale pár piv padlo a v noci jsem si taky moc nedáchnul, takže klasika. Ale v porovnání s tou veselicí ve vlaku do Košic na maraton nebo s oslavou narození bratrovy dcery před celovíkendovým běžkováním, to byla z mé strany v podstatě abstinence. Nicméně dopolední balení a nákup zásob nepostrádaly lehkou míru chaosu. Ale boty jsem měl, takže v klidu.

A Jarda nastupuje na první úsek našeho auta.

Od našeho kápa di tuti alias kapitána štafety jsme si převzali startovní čísla, trička a samolepky na auto a jeli jsme vysadit prvního běžce z našeho auta na jeho úsek. Počasí vypadalo suprově, lidi byli zdravě nažhavený a pohodička byla na každém kroku. Na mě vyšel jako první úsek číslo 11 v sobotu večer. Něco přes 13km s cílem v Rožmberku. Trochu kopečky, ale už jsem se nemohl dočkat. Beru od Ondry štafetový kolík v podobě GSM lokátoru a vyrážím. První část byl okouzlující sing trail do kopce z kopce po kamenech a kořenech. Moje silniční boty moc nedržely, ale i tak jsem si to dokonale užíval. Zbytek pak byl už jen po silnici. Kopců bylo dost a nakonec jsem byl rád za ty včerejší piva, protože energie na pálení bylo dost a dost. Na závěr asi tak 2km padák do Rožmberka. Pádil jsem z kopce, co to dalo a bylo jasný, že stehna to zrovna moc v následujících hodinách neocení. Ale co, hlavně že je večírek. Dobíhal jsem zrovna se setměním a předal Radce do prvního nočního úseku. Takže čelovky, reflexní vesty, blikačky. Při přesunech autem byl na svítící běžce rozprostřený jak korálky na silnici nádhernej pohled. Naše úseky jsme měli za sebou těsně před desátou a tak jsme vyrazili do Krumlova na pozdní večeři. No jenže ne v každý restauraci takhle pozdě ještě vařej. Rozhodně ne v těch nekuřáckých navoněných a útulnejch. A tak jsme skončili v lehce zahulený hospodě U Bejka u otevřenýho okna. No, jak se to jmenuje, tak to tam i vypadá. Ale aspoň vařili a měli pivo. Pak už jen přesun do vesnice Hosty, kde jsme cca ve 4 ráno zase měli přijít na řady my. Myslím, že všichni čtyři z auta jsme toho měli za celej den popojíždění, běhání a čekání už dost a já jsem byl už solidně ospalej. Jak jsme rozložili spacáky, tak začalo krápat a občas to přešlo i v mírný déšť. Ale to bylo jedno, hlavně si aspoň na několik chvil schrupnout. Tady jsme moc nevychytali, že jsme se uložili nedaleko předávačky. Takže každou chvíli parkovalo nové auto, někdo někoho povzbuzoval a nebo řval „Už běží, pojď, pojď“. No na spánek to moc nakonfigurovaný nebylo, ale párkrát jsem do komatu upadnul a lehce odpočinul.

No Nečum a běž!

Na ty ranní úseky jsem se moc netěšil. Naštěstí jsem vyrážel až v šest a tak jsem nemusel svítit. Stačilo tedy jen vyřešit ranní bublání v bříšku a počkat na předávce. Úsek z Jetětic do Květova sliboval průběh oborou daňků. Skoro 8km mi dle očekávání dalo zabrat. Ty ranní běhy prostě nejsou nic pro mě. Navíc první kilometry byly do kopce, takže jsem se solidně zatavil. K tomu všemu se nějak nenaplnilo moje očekávání sledování dovádějících laní v ranní rose zpod roušky orosené pavučiny a kromě pokusu o vychrchlání plic to z mojí strany za moc nestálo. Konec úseku byl zase z kopce, takže dát tuhejm stehnům další kouř. Nálada v teamu byla čím dál tím lepší, všichni táhli za jeden provaz a šlapali jak hodinky. V 8 hodin jsme měli hotovo a co tedy s načatým dnem? No chtělo by to kávičku, dortík a dospat probdělou noc. Dle očekávání jsme nic otevřeného nenašli a tak jsem dal teplou sekanou s rohlíkem u Penny a jeli jsme odpočívat do Cholína do kempu. Jooo ten spánek, ten byl slaďoučkej.

A doplňujeme palivo U Bejka

A to už tady byly naše poslední úseky. Hradištko, Davle, Vrané nad Vltavou, Zbraslav. To už byla vyloženě sportovně společenská euforie. Sice se nám stalo, že jsme se nechali vycukat semaforem před Vraným, který našemu autu zajistil solidní zpoždění, a nesledovali jsme pořádně navigaci, což vyústilo v to, že jsme omylem čekali o předávku dál. Ale rychlý telefonát a ještě rychlejší přesun zažehnaly kalamitu. Ještě že organizátor mezi povinnou výbavu každého běžce zařadil nabitý telefon.

Tůhoškemp v Cholíně

No a pak už jen společný doběh do cíle v Braníku, focení a fronta na pivo. V tu chvíli nikomu ani za mák nevadilo, že jsou vyřízení, nohy je bolí jak čert a že v pondělí asi budou při chůzi ze schodů trpět.

Osazenstvo našeho auta

Sportovní zážitek to byl neskutečnej, ale hlavně ten sociální rozměr celý akce je prostě boží a potkal jsem spoustu novejch pohodovejch lidí. Byl jsem moc rád, že jsem se jim do štafety vetřel a měl možnost si to s nima solidně užít. Nakonec jsme těch 350km z Kvildy do Braníka zvládli za 29 hodin 50 minut což vyneslo 27 místo ze 176 štafet. A to jsme to ani moc nehrotili. Prostě si to všichni užili, jak jen to šlo. Podobnou akci jsem už skutečně dlouho nezažil.

A celá štafeta v cíli

No a nakonec pár postřehů v rychlých bodech

Logistika byla poměrně náročná a navigace v autě dost pomohla. Bez ní by to asi tak v klidu nebylo. Tak si jí příště taky určitě přibalte.

Moc mile mě překvapilo, jak byla pečlivě značená celá trať. Označit 350km je mega výkon a řekl bych, že zabloudit mohl jen ten, kdo běžel zbytečně rychle nebo někdy v minulosti absolvoval školení „Jak zabloudit – Level 3“.

Samozřejmě, že se nedá očekávat, že 176 GPS lokátorů bude fungovat bez problémů, ale proč se rozbil zrovna ten náš? Organizátor to ale rychle vyřešil. To horší to bylo s tím pouzdrem na ruku, ve kterém byl lokátor umístěn. Stahovací karabinka praskla na prvních úsecích a na ruce to nedrželo. To bude chtít pro příště vylepšit.

Pozitivní byl live tracking na webu. Ať už pro nás běžce nebo pro externí pozorovatele to bylo výborné. Třeba to organizátoři pro příště ještě obohatí o nějaké pěkné funkce a bude to ještě lepší.

Organizátor předem avizoval v propozicích, co zajišťuje a co nezajišťuje a to také splnil, takže nedošlo k nepříjemným překvapením.

V propozicích byly pěkně zpracovány všechny úseky včetně mapičky, převýšení, instrukcí pro auta atd. Navíc pro každý úsek byl připraven GPX záznam. No paráda.