středa 29. října 2008

Ironman VO2Max TriSuite

Tak letošní triatlonová sezona skončila a čekají nás už jen nějaké podzimní běhy, které plynule přejdou do běžkařských taškařic. Takto uvolněný čas se dneska pokusím vyplnit zhodnocením nebo spíš takovou minirecenzí triatlonové kombinézy značky Ironman VO2Max, kterou jsem letos používal při svých triatlonových začátcích.

První věc, o které se musím zmínit, je proces, kterým jsem se k tomuhle modelu dopracoval. Původně jsem šel do prodejny s požadavkem odnést si triatlonovou kombinézu a na výrobce jsem nehleděl. Nabídka byla celkem široká a tak jsem nejdřív zkusil nějaké levnější modely od Ironman a Orco, ale nějak to nebylo ono. Ty levnější kombinézy mi moc neseděly a i ty největší velikosti mě v horních partiích škrtily. Ozkoušel jsem teda ty dražší a to už bylo jiný kafe. Modely ušité z více dílů se pěkně přizpůsobily mojí trochu atypické postavě a nevadila jim ani moje dost prohnutá záda v bederní oblasti. Dokonce i na hrudníku mě moc nesvíraly. To bylo to hlavní, co mě znervózňovalo, protože při běhu by mi to asi dost vadilo. Nakonec to celkem s přehledem vyhrála právě kombinéza od Ironmanu. Další zajímavej poznatek byl, že se téměř nedá orientovat podle jednotlivých velikostí a to dokonce ani ne u jednoho výrobce, protože například kombinéza XXL mě škrtila, zatímco jiný model v L mi celkem padnul. Takže nějaký nákup přes internet vůbec nepřipadá v úvahu a všechno se musí pořádně ozkoušet.


Ironman VO2Max


Abych předešel problémům při závodech, tak jsem se rozhodl kombinézu pořádně prověřit v tréninku. Nejdřív jsem si dal jeden krátký běh a pak i dvě desítky a jednu patnáctku a bylo to v pohodě. Nikde nic nedřelo a ploché švy fungovaly parádně. Po úvodních trochu sevřených pocitech jsem si na kombinézu zvykl a ocenil jsem, že při dýchání mě horní část neomezovala a pěkně se přizpůsobila roztahujícímu se hrudníku. Ale stejně na závodech po dojezdu kola, když jsem pěkně rozdejchanej, tak si radši zip rozepnu, aby mě ve funění skutečně nic neomezovalo. Další test byl plavání. Tam jsem žádné problémy neočekával a všechno fungovalo jak mělo. Byl jsem překvapenej, že když se kombinéza namočila, nebo propotila, tak se na povrchu kombinézy objevily ornamenty, které za sucha nebyly vidět. Ale jestli to hraje nějakou funkci, tak na to jsem nepřišel. Ještě mokrej z plavání jsem skočil na kolo, abych otestovat, jak rychle kombinéza uschne a bylo to skutečně po pár minutách. Kombinéza má všitou slabou výstelku, která pomáhá při cyklistice, ale na žádný delší výjezdy to asi není. Osobně si dovedu představit ujet v kombinéze tak maximálně 50km, pak už to bude chtít normální cyklo kraťasy. Při závodech jsem pak hodně ocenil to, že vzadu na bedrech má kombinéza dvě kapsy ze síťoviny, do kterých se mi pohodlně vešla malá pumpička, energetické tablety a dvě tuby s gelem. Ty kapsy jsou skutečně moc šikovný. Na každé nohavici je ještě jedna malá kapsička třeba na chip, nebo energetickou tabletu, což se hodí při běžecké části. Významnou část zadní strany kombinézy tvoří taková speciální síťovina, která pěkně větrá a pomáhá odvodu tepla na zádech. To jsem ocenil hlavně na triatlonu v Lysé, kde při běhu po poli na sluníčku teplota přesahovala 35 stupňů.

Takže pokud bych to měl shrnout, tak kombinéza je kvalitně ušitá z několika dílů. Šikovné jsou kapsy na bedrech a nohavicích a kdo si jí koupí rozhodně neprohloupí. Konkrétně tenhle model je tuším z kolekce 2007. Pokud by měl někdo problém nasoukat se do celé kombinézy, tak nemusí smutnit, protože firma tento model vyrábí i odděleně v kombinaci krátký kalhoty a top.

pondělí 27. října 2008

Laringitida vrací úder

Tak už je to tady, podzimní nemoci začínají řádit a ani já jsem neuniknul. Na podzim jsem cítil moc dobrou formu a po maratonu v Kladně a po Běchovicích jsem chtěl podzim završit maratonem ve Stromovce, kde jsem chtěl zase atakovat čas pod 3:40:00. Silně jsem si věřil, že to dám, ale čtyři dny před akcí jsem podlehl ukázkový laryngitidě, která mě na 14 dnů vyřadila ze sportovních aktivit. Je zajímavý, že když už někdy onemocním, tak vždycky tímhle dráždivým kašlem a ničím jiným. Na jaře mě to samý vyřadilo z PIMu. Aspoň jsem byl rád, že jsem se v září rozhodl pro Kladno a Stromovku jsem si nechal jen tak pro zálohu, protože jsem tušil, že by nějaká nemoc právě v říjnu mohla přijít. Ty mlhy a vlhko v kombinaci s vlakama a tramvajema plnýma chrchlajících lidí podobným sajrajtům nahrávají. No zas taková tragédie to není, maratonů se běhá fůra, stačí si jen vybrat. Jen mě trochu mrzí, že jsem nemohl zúročit to Kladno jako kvalitní trénink na Stromovku.

Takže 14 dnů klidu mám za sebou a v pátek jsem vyrazil na první trénink po nemoci. Čekal jsem, že to půjde dost ztuha, ale docela to šlo. Dal jsem 6km na pohodu a tep ani jednou nepřelezl 160. Zato v sobotu to bylo úplně jiný kafe a trápení nebralo konce. 8km na tepech cca 175 dávaly tušit, že to zas taková slast po tý nemoci nebude. No uvidíme dneska, podle mých zkušeností po třetím tréninku už to bývá lepší. 2. listopadu se běží v Brodě trojka, tak to bych už mohl být zase v obstojné formě.