Při plánování, kde se před prázdninami proběhnu po horách,
byla volba jednoduchá. Po dramatickém závěru Týnišťských šlápot, B7 2012,
zasněžené Horské výzvě a další B7 2013 jsem měl už delší dobu v merku Krakonošovu stovku. V minulosti to pokaždé kolidovalo buď s ironmanem v Otrokovicích
nebo do toho něco vlezlo. Tak konečně letos. Zrovna Krkonoše znám jen jako
takové lokální místa podle toho, kde jsem pobýval na lyžích nebo běžkách. Takže
Harrachov, Rokytnice, Špindl, Dvoračky, Mísečky. Ale hrozně rád bych si to
propojil dohromady a k tomu je K100 jako dělaná. Vždyť já si ani
nepamatuju, jestli jsem byl někdy předtím na Sněžce J. Trasa vypadala skvěle, žádná
vražda jako na B7, a tak by to mělo být v klidu. Ale přeci jenom 100km
budí respekt pokaždé ať je profil jakýkoliv.
Profil byl příjemný |
Výjezdní zasedání z Čelákovic :-) |
Nepřipádá vám to jako Afrika? :-) |
Takže na začátek a ještě za světla jsme se vyhoupli na Žalý.
Bylo to cobydup a přesně v době, kdy jsme si tam pípali, se začalo
stmívat. Takže po chvíli přišly na řadu čelovky. Pak Rovinka, Třídomí a Horní
Mísečky. Celkem klidná část občas proložená během. Po rychlém čaji se
pokračovalo na Dvoračky. Tady jsem nasadil svojí oblíbenou noční taktiku. Za
někoho se pověsit, vypnout mozek, koukat na nohy přede mnou a pochodovat. Je to
docela účinné v boji proti ospalosti. Každopádně na Dvoračkách jsme byli v
mžiku a následoval běh po asfaltu z kopce přes Ručičky až do Harrachova. Běhat
po asfaltu mi nevadí a tak to pěkně odsejpalo. Trošku problém byl, že mi nějak
začínalo bublat v bříšku a tak jsem čekal, co přijde. Na Rýžovišti koukám
na silnici, co se tam válí a říkám si, to tady snad někdo ztratil batoh, ne? A světe
div se, ležel tam čerstvě sraženej jezevec. No fakt, jezevec. A pěkně velkej a
macatej. Doufám, že ho nesejmulo čelo závodu, ale jen nějakej náhodnej řidič J. Po šipkách k občerstvení
v Harrachově se pohybuju dost rychle, protože bublání v bříšku se
přesunulo do střívek a bylo jasný, že každá vteřina bude hrát roli. Navíc
začalo pršet, takže jsem vytáhl šusťákovku a sundal jsem jí pak až před
Pomezkama. No stihnul jsem to jen tak tak. Posilněn kafem a kofolou a o pár
deka lehčí jsme se vydali do nekonečného kopce na Krakonošovu snídani. Celkem
nuda a tak se zase za někoho hákuju a vypínám mozek.
Krakonoš na Krakonošově stovce? Hmmm, hmmm. |
Od tohohle bodu jsem měl v plánu odpoutat se od Míši,
která znala trať už z loňska a vydat se razantně dopředu i s rizikem neznalosti
trati. No tak první pokus byl nahlodán hned nad Špindlerovkou, kde jsem
zapomněl odbočit správně do Polska a málem jsem šel jinudy. A druhý pokus
skončil opět skoro kufrem, tak jsem se rozhodl, že nebudu riskovat a doběhneme
to radši spolu. Přeci jen znalec trasy je k nezaplacení. Ta cesta v Polsku
byl zajímavej singltrek se vším možným. Kameny, kořeny, bahníčko, prkenné
chodníky. No na co si jen vzpomenete. Z jednoho místa byla už vidět
Sněžka. Ještě sice v dáli, ale byla tam J.
Cestou na Sněžku byla ještě příjemná občerstvovačka v Domku Mysliwski, kde
měli kafíčko a šmakózní sušenky. To se to hned jinak šlape do kopce.
Jen ta Sněžka se moc nepřibližovala, ale zato se nám
otvíraly nádherné výhledy. Jako třeba tenhle.
Tohle ani nepotřebuje popisek |
Vzadu Sněžka a tam za chvíli budu |
A už jsem tam. Vichr a 1,6 stupně. |
Úsek z Pomezek přes Malou Úpu, Spálený Mlýn, Janovy
Boudy, Velkou Úpu do Pece by byl býval krásně běhatelný, kdyby mě zrovna
nebolely nohy. Ale občas jsme popoběhli, aby se ty nohy trochu rozhejbaly. Předbíhali
jsme jednoho kluka, co si furt tahal gatě na prdeli. Ten chudák musel mít asi hroznýho
vlka. A v době, co jsme kolem něj běželi, jsem ho koupil taky, ale zatím
jen malýho. Jeden úsek tam teda hnusnej byl a to seběh z Janových bud do
Úpy. Po asfaltu a z prudkého kopce dolů. Přesně tady jsem se rozloučil s oběma
nehtama na těch palcích, protože bylo jasný, že se mi pod nima udělaly puchejře
a ve dnech následujících po K100 mě zajisté opustí. V podzimních výprodejích
si budu muset koupit větší boty, protože se mi to samé stalo už na B7 a nemám
zájem to opakovat na každé stovce.
Jedna předstartovní s jedním z pozdější dvojice vítězů Jirkou Helleším |
Guláš a pivko v cíli neměly chybu. Pak se převlíknout,
umejt, najít spojení domů, kde musím poděkovat pořadatelům, že mi ochotně
poskytli počítač s internetem a zrychleně se přesunout na nádraží abychom
stihli vlak. Na přestup v Chlumci náš vlak přijížděl se zpožděním a tak
drážní rozhlas hlásil „Urychleně přestupujte do rychlíku …“. Ha ha ha, po té,
co vám ve vlaku brutálně ztuhnou nohy a všechny bolístky se začínají ozývat, nepřipadá
urychlený přesun v úvahu a pohyb vypadá spíš jak klácení zombií. Kdo se na
to koukal z peronu, musel se fakt bavit.
Pohodička v cíli |
A co říct na závěr? K100 je fakt nádhernej závod s pořadateli,
kteří by se pro vás rozkrájeli. Když vyjde počasí, tak to je nezapomenutelnej
zážitek zdolat tu trasu po Krkonoších včetně Sněžky. A ne že tam příště
pojedete všichni a na mě nezbyde slot J,
rád bych se tam jednou vrátil a díky znalosti trati vylepšil tamní čas.
Fotky jsem si různě povypůjčoval zde:
http://mksdelly.rajce.idnes.cz/48_.rocnik_Dialkoveho_pochodu_KRAKONOSOVA_100_-_20._-_21.jun_2014http://hory200.rajce.idnes.cz/Krakonosova_stovka_-_Vrchlabi_20_-_21.6.2014