Doplňujeme ionty

Joooo fotbalisti, tak ty chlastaj. A hokejisti, tak ty taky. Tak asi taková panuje představa o jistých segmentech sportovců. My jsme naštěstí běžci a triatleti a ti pořád trénují a závodí a tak na chození do hospody prostě nemají čas J. Ale občas je třeba do hospody zajít a probrat nějaké nové vychytávky a zhodnotit závody a především doplnit všechny ty potřebné minerály a kalorie. My máme rádi pivo a tak chodíme (nejen) po Praze do minipivovarů, protože na normální hospody nám nějak nezbývá čas. A tak dneska přináším krátký souhrn těch, co si pamatuju, že jsme tam byli, zaujaly nás a třeba vás to inspiruje nebo poslouží k rozšíření obzorů. Tak honem na to. Jo a ještě musím zmínit, že je striktní podmínka, aby to byl nekuřáckej podnik.

Minipivovar Beznoska (http://www.skolicka.cz)

Náš v současnosti nejoblíbenější podnik. Je to na Proseku, v klidné vilkové čtvrti. Nekouří se tam. Na čepu 6 piv. No nedejte si třeba Hejhulu, Kolouška, Hořkejla nebo Uzený knír. Když je v hospodě klid a poprosíte majitele, tak vás rád provede po pivovárku a ukáže, jak se tam pivo vaří. Prostě maximální pohodička. A k pivu jejich bůček s domácím chlebem.

Pivovarský klub (http://www.pivovarskyklub.com)

Tohle už je spíš taková legenda. Na Florenci, naproti Hudebnímu Divadlu Karlín. Na čepu 6 piv a skoro nekonečné množství lahváčů. Dříve měli pravidelně na čepu vlastní ležák Štěpán, ale při posledních návštěvách ho neměli na čepu. Škoda. Nekouří se tam a bez rezervace je velké riziko, že si nesednete. Jejich klobásy na pivu jsou labůžo. S večerem se hospoda zaplní a je to pěknej hukot.

Pivovarský dům (http://www.pivovarskydum.com)

„Pobočka“ Pivovarského klubu kousek od I.P. Pavlova. Najdete zde právě Štěpána a další piva z vlastní produkce.  Za pozornost stojí možnost ochutnat sadu ochucených piv. Oproti Pivovarskému klubu mi to tam přijde takové bez atmosféry. Ale za návštěvu to stojí, protože ochutnat kopřivové pivo je nezapomenutelná zkušenost J Jo a nekouří se tam (minimálně ve sklepní části).

Kulový blesk (http://www.restauracekulovyblesk.cz)

Tohle není minipivovar v tom pravém slova smyslu, ale točí tam obrovské množství piv. Je to na IP Pavlova a hospoda je to moc příjemná. Hodně členité sklepní místnosti. Nekuřácká. Bez rezervačky skoro není možnost zasednout ke stolu. Moc se nám tam líbí. I když je plno, tak je tam klid na pořádné pokecání o všem možném.

Hostivar (http://www.pivovar-hostivar.cz)

Sice trochu z ruky, ale za návštěvu rozhodně stojí. Netradiční prostředí a moderní architektura. Obrovská zahrádka a výborné pro cyklisty nebo návštěvy s dětmi. Na čepu 5 piv z vlastní produkce včetně osmičky pro cyklisty. K večeru se to pořádně zaplní a je tam solidní hukot. Nekuřácký. Takové skutečně odlehčené posezení. Na záchodě je moderní čůrací korýtko a to se už moc nevidí. J

Jihoměstský pivovar (http://www.jihomestskypivovar.cz)

Jestli Hostivar je z ruky, tak tohle taky není zrovna v dosahu. Ale rozhodně se vyplatí tam vyrazit. Já kolem jezdím třeba na kole z práce J. Na čepu 5 vlastních piv. Nekuřácký. Krásné masivní stoly. Vůbec celý ten interiér je takový festovní. Moc se mi tam líbí.

Novoměstský pivovar (http://www.npivovar.cz)

Tak tohle je čistá turistická atrakce v ulici Vodičkova. Nicméně alespoň jednou ho navštívit není od věci. Hospoda se totiž rozkládá na neuvěřitelně zajímavé obrovské a členité sklepní ploše. Musíte se připravit, že je to prostě zaměřené na turisty. Nekuřácké. Obsluha v bílých košilích. Sice si občas myslej, že jsou mistři světa, ale kmitaj a to je důležitý. Vaří si tam ležák a je moc dobrej. Můžete si objednat žirafu, což je 5l tubus piva s vlastní minipípičkou. Taková blbůstka pro turisty, protože našinec si dá radši pokaždé čerstvý půllitr.

U Bansethů (http://www.ubansethu.cz)

Nezaměnitelná atmosféra. Naproti Nuselské radnici. Výborné pivo. Na čepu 3-5 vlastních piv. Celou hospodou se line vůně sladu, tak pozor, že pak v tramvaji budete mít nezaměnitelné aroma J Skvělé domácí paštiky s brusinkami. Ale pozor, hned vedle je kuřácká hospoda Bašta, kde mají Plzeň, tak ať si to nespletete. Nezaměnitelnou atmosféru dodával hospodě pták loskuták, který tam sympaticky pořvával. Bohužel prý nastydnul a před časem pošel. Škoda.

Zlý časy (http://zlycasy.eu)

Kousek od Bansethů. Nekuřácké. Na čepu hromada piv. Stejný model jako Kulový blesk, jen mi to tam nepřijde tak útulné.

Pinta (http://www.pinta-restaurace.cz)

Tam jsme tedy ještě nebyli, ale máme to v plánu. Na čepu je 13 piv. Nekuřácký.

Kounický pivovar (http://www.kounickypivovar.cz)

Kdo pojede na kole přes Kounice, nebo tam pojede v červenci závodit na desítku, tak se může stavit v tamní hospodě, kde točí piva z blízkého Kounického pivovaru. Ideální na rychlé cyklo občerstvení.

Tak to je asi všechno na co jsem si vzpomněl. Koukám, že je toho docela dost. Dá to teda fest práci tohle všechno obrazit, to teda jo. J

Offtopic: Moc přísavek na datovém cecku

Tenhle spot se bude týkat hlavně Pražáků a lidí co jezdí v Praze metrem. No ale to neznamená, že si ho nemůžou přečíst i ostatní. Byly doby, kdy pojem chytrý telefon skoro nikdo neznal, byly to spíš jen technologické výstřelky. Tou dobou jsem vlastnil neomezený datový tarif, věc nevídanou. Sice jsem neměl chytrý telefon, ale ten můj zvládal zobrazovat webové stránky a synchronizovat poštu celkem obstojně a to byly zlaté doby. V každé stanici jsem si dotáhnul novou stránku ke čtení, nasynchronizoval poštu a to se krásně stihlo, než se vlak zase rozjel do tunelu.

No jo jenže pak to začalo. Přišel masivní nárůst chytrých telefonů a s nimi nevyhnutelná potřeba datovat. Najednou si v té stanici chtěli všichni něco stáhnout a načíst poštu a tak to šlo postupně do kopru. A už tak poslední rok sleduju, že po příjezdu do stanice se všechny ty verky registrujou do sítě, napojujou na servery a …… timeoutujou, protože prostě rourka s datama je žalostně tenká a zájemců o sosání z rourky je prostě moc. Takže si dneska ve stanici nikdo nic nestáhne a nic nenasynchronizuje. Já jsem na podobné pokusy rezignoval a zase se radši koukám po těch lidech okolo a to je občas mnohem lepší než čučet do displeje. Nezapomeňte, že stále platí pravidlo MHD, že v každém vlaku metra jede aspoň jeden blázen nebo opilec a tak je o zábavu postaráno.

Nezdá se, že by operátoři měli zájem na současném stavu něco měnit a tak to lepší asi nebude. I když jsem se dočetl, že na nové trase D by mělo být pokrytí hodné našeho tisíciletí, dokonce i uvnitř tunelů. Má to zatím tedy jen jeden háček a to, že se operátoři nějak nejsou schopni dohodnout s Dopravním podnikem na ceně, ale to se nakonec nějak podá. Na druhou stranu budeme muset poslouchat to bezobsažné tlachání už i za jízdy. A protože za jízdy je hluk, tak do toho budou všichni o to víc řvát. Ale já jsem klidný. Dčko je daleko a stávající trasy ještě hodnou dobu zůstanou při starém. Jsem sice z IT branže, ale někde by se ta technologie asi fakt neměla hnát zbytečně dopředu, co?

Offtopic: Zimní cestování

Co? To je nuda ten zimní objemovej trénink, nebo snad ne? Všichni bušej. Já taky. Sportovních věcí, co by stály za zmínku, se moc neděje (Leono promiň, zapomněl jsem na tvůj Valentýnský závod), a tak je třeba šáhnout po aktuálních a operativních věcech.

Tak například dneska. No tedy nejen dneska, ale i v minulých týdnech. Ale dneska to prostě uzrálo.  Takže pokud použijeme klasický postulát MHD, že v každém metru nebo tramvaji jede alespoň jeden blázen nebo houmlesák, tak v jarních dnech, které se momentálně ženou republikou, platí spíše, co metro nebo tramvaj to jeden blázen. A všimli jste si, co si ti lidé vozí? Ne? No takže často je to igelitka a z té postupně za jízdy tahají své poklady a dávají je na odiv zbytku vozu nebo alespoň přísedícímu.

No tak dřív jsem tomu nevěnoval moc pozornosti, protože sluchátka v uších a muzika většinou udělaly dostatečnou bariéru, ale postupem času to nebylo dost. A dneska cestou domů večerním vlakem nastoupil do vlaku týpek. Nejasné vzezření a igelitka. Posadil se naproti a koukal z okýnka. To ale bohužel jen do té doby, než jsme se rozjeli. Pak to spustil. Nejdřív vytáhl jednoho medvídka, a že prej ho dřív dal svý holce, kterou teď už teda nemá, ale medvídek mu zůstal. Pak prasátko, že ho dal jiný holce, ale taky to prej nevyšlo, a tak prasátko zůstalo s ním. Pak si chvíli hrálo prasátko s medvídkem. No tak dělat netečnýho moc nešlo a tak jsem minimalisticky kýval hlavou. Pak došlo na zpěv nějaké pěkné budovatelské písničky a z igelitky šel poznámkový blok z mládí včetně ilustrací a textu od táboráku.

No, pak jsem to prostě vzdal a přes simulovaný záchod, se přesunul do dalšího vagonu. Tam byl klid až domů. Naštěstí J. Ale ještě to bylo dobrý. Nikoho neokradli, nikdo se nerozmnožil a kovové části na soupravě zůstali všechny. A zítra zase do soupravy J

Transportu zdar.

Offtopic: Sprcha není modla

Často se bavím s lidmi o běhání/ježdění/inklinování/skákání do práce nebo z práce. Alternativně pak o sportování během polední pauzy. Často to končí něčím takovým: „Já bych do práce hrozně rád běhal nebo jezdil na kole, ale nemáme tam sprchu, tak to nejde.“ A já na to říkám: „Aha, to je standardní předsudek číslo 364, podívej …“. No skutečně. Lidi, nežijte v šálení, že když se jednou trochu zpotíte, tak že hned musíte lézt do sprchy. Když se člověk normálně doma meje, chodí v čistém oblečení a nehrne do sebe denně kilo česneku nebo pět balení Olomouckejch tvarůžků, tak když se jednou dvakrát týdně po běhu utře do ručníku a natáhne na sebe čisté oblečení, alternativně se našmudlá nějakým voňákem, tak za půl hodiny nikdo nepozná, že ráno běžel do práce a funěl na recepci na sličnou recepční. Rozhodně se z toho žádný kolega nesloží na podlahu. A do té sprchy si může zalézt klidně večer doma. Nebo si může cestou z práce skočit do bazénu a kromě tréninku to bude mít i s dezinfekcí J. To kolikrát na člověku nechá drastičtější pachové stopy „příjemná“ chvilka strávená vedle homelesáka v MHDčku, nebo týpka co po celodenní šichtě v zahulený nalejvárně po 20 kouskách a pěti rumech vyrazil hledat cestu do postele.

Samozřejmě existují lidi, co cítí neodbytnou touhu skočit každé ráno a večer pod sprchu a bez toho by nevyrazili z bytu nebo nezalezli do postele. Ale to mě osobně přijde už trochu jako lehká úchylka.

  
To jako daleko větší problém vidím v tom, když si třeba není kde pověsit zpocený cyklo věci a vy v mokrejch svršcích pak musíte odpoledne frčet na kole zase domů. Nebo když není kde v práci bezpečně přivázat kolo. A Honzo pozor, už se kradou i psi krátkodobě přivázaní ke značce. 

Takže sportu zdar a s tou hygienou opatrně :-).

Offtopic: Google Reader brzo řekne pá pá

Dneska jedna technická rychlovka. Už velmi brzo Google vypne jeho RSS čtečku Goggle Reader. Myslím, že avizuje, že po 1.7. už nebude dostupná. Pokud stejně jako já RSS čtečku masivně využíváte, tak je nejvyšší čas přejít na něco jiného. Trochu jsem sondoval a už mám jasnou volbu. Je to Feedly. Za poslední dva měsíce na ní programátoři pěkně zamakali a začala se chovat velmi podobně Google Readeru. Dřív fungovala jen za pomoci pluginu a to jen ve Firefoxu, ale dneska jsem si všiml, že funguje už i v Internet Exploreru a Opeře. A to nejlepší je, že přejít na ní z Google Readeru je dětsky jednoduché. Stačí na to v podstatě jeden klik myší. Feedly se připojí na Google Reader, stáhne seznam vašich RSS kanálů, naimportuje si to k sobě a už jedete. Lehký jak facka a není k tomu potřeba žádný složitý exporty, konverze a importy. Tak to je vše.

Offtopic: Český pivní festival – no nevím, bejvalo to lepší

Tak jsme byli letos (zase na Portě, a když jsme se vraceli cestou domů, tak jsme viděli dřevorubce … Aha to je jiná písnička J) opět na Českém pivním festivalu. Už potřetí nebo počtvrté, teď nevím, kdo si to taky má pro všechno to pivo pamatovat J Byli jsme tam v pondělí a vychytali jsme žánrový večer pro gay a lesbickou komunitu, takto bylo o to zajímavější. No, ale letos to bylo už tak tak na hraně, že to pomalu vypadá, že příští rok si to necháme ujít. Proč? Ony totiž ty mínusy začaly nějak nepříjemně převažovat na plusy.

+ Hodně druhů piv na jednom místě

+ K pití vám občas zahraje kapela

- Přestěhování festivalu z Letňan do Holešovic na výstaviště asi nebylo ideální, ale zřejmě ekonomicky vynucené. Ze tří stanů zbyl jeden velkej s obsluhou a jeden malej pavilonek bez obsluhy zato s hodně druhy piva. Takže máte možnost poslouchat jen jeden hudební žánr a ne tři rozdílné jako loni. A nerad bych vychytal dechovkářskej večírek.

- Ve velkém stanu se točily jen tupláky a to je jednoznačně nejhorší změna. Když jdu na pivní festival, tak chci ochutnat co nejvíc druhů a ne se tam sežrat tuplákama a skoro nic neochutnat.

- Mám dojem, že ceny jídel v reálu neodpovídaly tomu, co deklarovali na webu. Zpětně jsem to už nezkoumal ale je to vysoce pravděpodobné.

- 45.- za pivo (půllitr) je už pomalu za mnou akceptovatelnou mezí. Vyrovná to jen možnost ochutnat „exotické“ piva, které se normálně v Praze netočí.

- I když u stánků s žetony nebyl nikdo a tedy nehrozily fronty, tak mi slečna ani po přemlouvání nevyměnila jen 3 žetony. Že prej minimum je 5 a přes to nejede vlak. Tak mě nasrala a nic jsem si u ní už za trest nevyměnil.

- Celkově mi to přišlo takové humpolácké oproti předchozím letům a chyběla tomu nějaká elegance.

Takže příští rok asi vymyslíme nějakou alternativu. Třeba na kolejích na Blanici teď bude taky pivní festival a druhů piva bude určitě víc než by člověk za večer ochutnal.

Offtopic: Černý Petr radí jak udělat kariéru

Na tohle vás prostě musím upozornit, aby se třeba nestalo, že byste tuhle knížečku minuli a ochudili se tak o možnost několikrát se fakt pořádně chytit při smíchu za břicho.

Naposledy jsem na sebe ve vlaku upozorňoval nemístným smíchem a chrochtáním, když jsem četl první díl dneska už snad hexalogie Mládí v hajzlu o legendárním Nicku Twispovi a jeho věčných problémech s OLE. Už je to pár let a od té doby se mi do ruky dostávaly knížky spíš lehce humorné, než nějakej těžkej kalibr. Nicméně shodou různých okolností se mi do rukou dostalo dílko „Černý Petr radí JAK UDĚLAT KARIÉRU“. Řekl bych skoro povinné čtení pro ty, co už pár let pracují v nějaké mezinárodní korporaci nebo aspoň nějaké větší firmě lokálního ražení. Tahle knížka s drsností, syrovostí a těžce úderným humorem, odhaluje život v těchto monstrech na business všeho ražení.

Na začátku se člověk potrénuje v důležitých slovech, kterým je třeba perfektně rozumět a umět je každodenně v pracovním procesu používat. No a pak už to jede ráz na ráz. Kapitoly jako Hledáme práci, Dobýváme první úspěchy, Šéfujeme, nás provedou každodenním panoptikem toho, co se za zdmi korporace děje a na co je potřeba se důkladně připravit. Když jsem knížku po přečtení zavíral, tak jsem musel uznat, že všechno je bohužel krutá pravda a i já jsem už pěkně tou kancelářskou prací zdeformovanej a menší anarchie v pracovním procesu jistě nebude na škodu J

Uááááááá, protáhnout, zaklapnout a jedeme zas dál

No teda, poslední spot na blogu z 26.září, tak to jsem trochu přehnal. Rozhodně jsem neměl v plánu nechat vás moji mílí tak dlouho na holičkách, ale věřte, že to nešlo jinak. V říjnu jsem několikrát rozepsal celkem atraktivní spot, ale na jeho dokončení se nějak nedostávalo a jak jeho aktuálnost vyšuměla, tak už nemělo cenu ho zveřejňovat. Pekelně jsem trénoval na maraton ve Stromovce pod 3:30 a věřím, že bych ho i dal, ale nemoc mi to zatrhla, tak si budu muset ještě počkat.

A pak přišel listopad a s ním se spustil běh událostí, které jsem bohužel neměl absolutně žádnou moc ovlivnit a téměř jakkoliv usměrňovat. Souběh extrémního psychického a časového stresu ze tří různých směrů mi dal teda pěkně pokouřit. To ironman je proti tomu šumák, protože tam vlastně o nic nejde. Ale už to tak vypadá, že se všechno pomalu vrací do starých kolejí a tak bude zase čas i na nějaké ty veselé zážitky z natáčení.

Tak třeba 16.listopadu vybojovala Anežka svoje první stupně vítězů, no neberte to J.

Příště to bude chtít první flek, protože tam byla Barbína, takhle z toho byl jen Myšpulín

Za ty dva perný měsíce jsem si zase potvrdil, že nejhorší je bezmoc, že radši ruce pryč od projektů pro státní správu a že se nikdy i přes maximální snahu člověk nezavděčí všem. No někde člověk ty zkušenosti získat musí, ne? No a vlastně nakonec, co tě nezabije to tě posílí J

Tak nelelkovat a vyběhnout …

Offtopic: Zaplavat si mezi lidma

Každý den cestu do práce a z práce zdolávám v podstatě identickým způsobem. Nádraží, vlak, nádraží, metro, práce a odpoledne zase opačně. Občas si cestu zpestřím ještě tramvají. Jak ráno vylezu z domu, tak se stávám součástí lidského proudu směřujícího z bodu A do bodu B. Jeho jednotlivé varianty se liší jen hustotou jedinců a rychlostí jakou plyne. Mám tu smůlu nebo štěstí, to záleží na úhlu pohledu, že chodím o dost rychleji než 99 procent jedinců v proudu. Na rozdíl od ženské části populace pro mě není cesta požitkem, ale nutným zlem a proto se snažím zdolat jednotlivé úseky mezi krajními body maximální rychlostí po minimální dráze. Samozřejmě, že za těchto podmínek ostatní jedinci v proudu vytvářejí přirozené překážky, které se ovšem chovají naprosto nepřirozeně a občas dokonce zákeřně. Každá cesta se tak pro mě stává lehce adrenalinovou záležitostí, a proces, který při tom absolvuji, jsem pracovně pojmenoval „Zaplavat si mezi lidma“. Tolik tedy úvod do problematiky s lehkým matematicko-fyzikálním zabarvením.

Musím se přiznat, že takováhle každodenní taškařice mě občas dokáže pěkně vytočit, protože stádnost lidí nezná mezí. To pak přijdu do práce nebo domů trošku nasranej a chvíli to trvá, než se emoční křivky uklidní. A co se vám při takovém plavání může například postavit do cesty? Tak třeba

• Proplejtáte se mezi lidma a předpokládáte, že se všichni budou pohybovat zhruba konstantní rychlostí po víceméně přímce. Jenže to je holá utopie. Spousta jedinců přesně ve chvíli, kdy je předcházíte, se najednou rozhodne, že se přesunou na druhou stranu chodníku a kolize je na světě.
• Kuřáci, co to už prostě nemůžou vydržet ani deset kroků, vylezou ven z metra a ještě mezi dveřma vestibulu zapalujou jejich potěšeníčko zaručeně ve chvíli, kdy jdete kolem nich. Lahodný pocit v ústech vás provází ještě několik dalších desítek metrů.
• V Šervůdu na vás každou chvíli útočí buď trosky dožadující se sedmi korun, cíga nebo podobně, nebo dýleři všeho možnýho. Mobilním tarifem počínaje a registrací do IZIP konče. Dá to občas fušku mezi nima prokličkovat a odpuzovat je už zdálky nenávistným pohledem.
• Zastaví narvaná tramvaj a všichni se hrnou ven. Můžete si ale bejt jistí, že mezi prvníma vyleze někdo, kdo se hned za dveřma zastaví a začne se rozhlížet, kam se asi zrovna vydá. Takovýhle dobrodruzi jsou naštěstí hned smeteni davem a jejich neuváženost je po zásluze potrestána.
• Když do stanice přijedou dvě metra současně a ze stanice vedou jen schody bez eskalátorů jako je třeba na Pražského povstání nebo Chodově, tak se schody okamžitě zaplní. Buďte si ale jistí, že vpředu nepeláší ti, kteří těch pár schodů vyběhnou raz dva, ale celé čelo obsadí odulí a supící osoby které celý proud odsoudí k rytmu pohřebního pochodu. Bohužel je není možné převálcovat, protože prostě není kudy.
• Milenci vzájemně zavěšeni do sebe zaberou skoro celý chodník a poblázněni láskou se chaoticky klátí sem a tam. Není téměř možné kolem nich projít bez konfliktu. Ach ti blázínci bláhoví.
• Kapitolou samou pro sebe jsou vožralkové. Potácej se sem a tam, plivou vám rovnou pod nohy nebo na nohy a jako bonus vás málem pozvracej. Ale já se taky občas potácím, tak to je spíš plichta.

No našlo by se určitě ještě fůra podobně vypečenejch nástrah, které na rychlého chodce čekají v přeplněných ulicích. A kdo by si chtěl zasoutěžit na mistrovství světa v téhle disciplíně, tak ať si zkusí pěkně v létě odpoledne projít Václavák od Muzea dolů k Můstku. Ale né prostředkem, pěkně na straně po chodníku. A kdo by měl málo, může pokračovat rovnou na Staromák a Celetnou zpátky. To je vyšší škola plavby mezi tělama. No a kdo se rád účastní stádního posunu, tak ať si zajede ráno v devět na Chodov a nechá se unášet davem lidí, co si to štrádují z metra do business centra The Park. Pěkně poslušně proudí dav až k semaforu. Tam stát, seřadit se, a pak zase hurá do proudu, který nás unese až ke strojům do jednotlivých krychliček.

Asi se ptáte, jakou přidanou hodnotu má tenhle spot. Asi žádnou, ale musím si trochu vybít vztek z tý ženský, co se vyprdelila dneska k označovači jízdenek v metru. Kufr šoupla do jednoho prostupu, svojí prdel do druhýho a začala štrachat lístek v kabelce. Lítat neumím, tak došlo na lokty. Baba jedna vymaštěná. Tfuj, to se mi ulevilo :-).

P.S. Ale už jsem na to našel lék. Stačí si ráno do uší strčit sluchátka, pustit loudavou hudbu, nasadit přitroublý výraz a vyrazit na cestu. Cesta do práce se tak výrazně usnadní :-)))

Offtopic: Na fesťáček jede vláček a na vodě zas lodička

Nástupem pěkného počasí po Mělicích začalo to pravé léto a s ním i tradiční letní aktivity. Závodů moc není a tak je ideální možnost věnovat se taky trochu „duchovnímu“ občerstvení. I když speciálně po těch „duchovních“ seancích je člověk zničenej víc než z kdejakýho sportu. Ale abych napřed splnil sportovně reportážní část, tak musím konstatovat, že na závodech jsem byl jen dvakrát. Desítka v Poděbradech to bylo jedno velký utrpení, ostatně jako každý rok. Náladu mi spravil až Běh olympijského dne na Strahově, kde mi to pocitově běželo mnohem líp než v Poděbradech, ale i tak to jarních časů nedosahovalo. To mi ale moc nevadí, protože teď je potřeba mít hlavně vytrvalost a rychlost bude stačit dráždit zase až na podzim. Tak to je kolem sportování všechno a teď si povyprávíme o tom ostatním.

Léto obvykle k mému uspokojení musí obsahovat tři základní atributy a to je: popíjení piva na zahrádkách pod slunečníkem, letní rockové festivaly a nějaké společensko-sportovní aktivity jako třeba zdolávat vodní toky nebo ježdění na kole po horách.

Zahrádku má dneska každá druhá hospoda, takže co se toho týče je to moc dobře ošetřeno a padá tam jedno za druhým. A to se pak ráno po všech těch ležácích, kvasničákách nebo pšeničnejch špatně vstává do práce.

Letní festivalovou sezonu jsme začali ne mega akci Sonisphere, která nakonec po změně místa skončila na letišti v Milovicích a to už je skutečně za humny. Lineup byl excelentní a dominovala mu čtyřka legend Anthrax, Megadeth, Slayer a Metallica podporovaná dalšíma lahůdkami jako Therapy?, Rise against atd. Cíl byl jasnej. Dorazit včas, nepřepálit začátek a zakalit případně až po Metallice, abych si tentokrát skutečně druhej den pamatoval i něco z vystoupené hlavní hvězdy. Lidí byly mraky (40 tisíc hlav je teda už trochu dost) a tak Toi toiky začaly přetékat ještě za světla, ale to bylo tak to poslední co se dalo akci vytknout. Volně jsem se procházel mezi pódii, popíjel jsem pivko a bavil jsem se u starejch pecek. K večeru to začalo nabírat trochu na obrátkách a i na pár panáků došlo, ale furt pěkně na pohodičku. Zajímavý bylo, že na Therapy? Byl skutečně minimální kotlík a lidí poskrovnu. Když si vzpomenu, že před několika lety byla tahle banda na Rock for People jako jedna z hlavních hvězd, tak to byl docela návštěvnickej úpadek. Ale je to holt daň za to, že si moc nevychovávají nové fanoušky a není o nich skoro nikde slyšet. Ale hraje jim to furt pěkně.

Naše tradiční festivalové seskupení pracovně nazývané - Dlouhý, široký a chytrý :-)

No a pak nastoupila Metallica. To snad nemá ani cenu komentovat. Prostě nářez to byl boží, show prvotřídní a projekční obrplocha na celý zadní straně pódia, tak to bylo něco, co jsem ještě neviděl. Teda na youtube už jsem to viděl, ale v reálu to působilo ohromně. Byl jsem z toho teda dost unešenej a škoda jen že na poslední tři písničky se něco stalo se zvukem, takže koncertní gradace tak byla trochu zabržděná, ale i tak to byl prostě jeden z nej koncertů, co jsem na festivalech viděl (že by to bylo tou relativní střízlivostí). Jako taková malá kuriozitka mohl působit párek zřejmě němců, co si to v kotli rozdávali přímo o řadu přede mnou, až jsem se jednu chvíli bál, že okolí dojde k úhoně. No holt tak už to na festivalech chodí, rockeři nejsou žádný vořezávátka a heslo sex, drogy a rock’n’roll se musí dodržovat vždy a všude.

A už to hraje vo sto péro

Takže tentokrát to dopadlo dobře a další festivalové akce už jsou v plánu, to bude ale asi z naší strany už trochu akčnější, takže druhej den bude krušnej.

Další hodně povedenou taškařicí bylo sjíždění Vltavy. Po pár letech zase jedna z největších vodáckých klasik. Z Vyššího Brodu do Boršova. Naše plavební skupina letos vychytala až neuvěřitelně dobrý podmínky. Celej tejden sluníčko, vody dostatek a minimum lidí. Prostě takový reklamní počasíčko na vodáckej sport jako ze žurnálu. To, že to bude letos trošku náročnější, se ukázalo hned cestou na seřadiště, kdy jsme se stylově a hlavně pěkně upravili kapitánem Morganem. Voda ale byla studená a etapy krátké, takže i menší kocovina se dala přežít bez zbytečného trápení. Takže naše flotila čtyř kánoí a kajaku zdolávala nástrahy Vltavy a stánků na březích celkem s přehledem. Samozřejmě jsme se nevyhnuli iniciačnímu udělání se, aby si i nováček na háčku v naší posádce užil svoje.

Musím ale konstatovat, že ta Vltava je neskutečnej vodáckej průmysl a business. Všude samý umělohmotný kanoe, pálavy a rafty a klasickou kanoi aby člověk pohledal. S tím vším průmyslem přišli i peníze, takže kempy jsou prvotřídně udržovaný, technické zázemí je nové a funkční a všechno je to prostě až moc jednoduchý a až moc to jde všechno vodákům na ruku.

Kromě vodních nástrach je třeba zdolávat i žízeň

Dali jsme si jeden celej den na to, abychom si pěkně prozkoumali Krumlov a jeho turistické atrakce a nástrahy. Copak o to, městečko je to krásný a má co turistům nabídnout, ale už po půl dni jsem byl ze všech těch japonskejch turistů říčnej a začínalo mi to lízt pěkně na nervy. Z každýho domu je buď restaurace nebo penzion, a všude je vidět na první pohled, že pod rouškou atraktivní architektury je cíl číslo jedna oholit turisty o maximální možné částky v minimální možné době vyhrazené jejich krátké návštěvě. Naštěstí pod tíhou brutální konkurence se ještě ceny drží v rozumných mezích a dá se najít i klidná hospůdka k posezení. Ale jak to tam vypadá v plný sezoně se radši ani neodvažuju domyslet.

To křoví v zámecké zahradě je hrozně přerostlé. Meli by to prosekat.

No ale co je na Krumlově nejlepší jsou ty čtyři jezy, který jsou teda už všechny sjízdný, takže si člověk užije srandy kopec. Celý se to pak završí jezem před Zlatou Korunou a je na dlouho o čem vyprávět. Naše lehce přetížená lodička nebyla moc vhodná na elegantní zdolávání Krumlovskejch nástrah a mělo to pokaždý stejnej scénář, kterej se pokusím demonstrovat na následující foto sekvenci.

Nájezd do šlajsny byl ještě v poho.

Ouje, kde je háček, lenoch jeden. Že on už se cvičně koupe.

Loď je plná vody. Už zase :-). Velím k evakuaci. A háček dostane pádlem, protože místo pádla zase drží borty :-).

No ale občas jsme to i projeli a vybalancovali, takže skóre bylo nakonec vyrovnaný.

Ve Zlaté Koruně vás musím upozornit na dvě věci. Zajděte si do kláštera na prohlídku. Mají tam zajímavý věci a průvodce je asi tak o tisíc procent lepší než ten leteckej den v Krumlově. A není třeba se večer zdržovat u kempových prefabrikovaných stánků, protože hned za mostem je vychytaná hospoda ve mlejně. Pokud budete mít štěstí a narazíte taky na tak příjemnou obsluhu jako jsme měli my, tak to se vám nebude chtít z hospody do stanu.
 

Celá plavební společnost dobývá Dívčí kámen.

No a pak už je jen Boršov a u posledního protrženého jezu je po levé straně zajímavý stánek. Maj tam pijáno, malůvky, domácí utopence a celý je to tam takový lehce netradiční a vyčuhuje to výrazně z nastolenýho standardu.
 

Multikulti hrací stánek před Boršovem.

Tak ale teď už skutečně končím, protože už tak je to hrozně dlouhý a kdekoho to odradí. Teď se bude zase trochu sportovat, aby nebyl v Regensburgu kolaps a nemusela zasahovat záchranka.

Offtopic: Syndrom smradlavýho svetru v IT

Myslel jsem, že se podobný věci dneska už nedějou. Že byly tak nějak samovolně vymýceny pokrokem v oblasti IT a s rozvojem kultivovanosti v tomhle odvětví. Ale dneska na mě zase zaútočil. Čekal jistě dlouho, zrál si tam někde v zapadlym kanclu a dneska mě oblažil svou těžce nevítanou návštěvou. Kdo to byl? Možná už to víte a možná, že se vám v čichové paměti tam někde vzadu v mozku zjevila nemilá vzpomínka na podobné setkání. Už hodných pár let jsem mu unikal, ale dneska jsem nečekaně tváří v tvář či spíš nosem v nos, stanul v přímé konfrontaci se svetrem na člověku visícím, sto let nepraným, cigaretovým kouřem a potem nasáklým a to vše v nechutně silný mix pachu namíchaný. A byl to on, démon. Systémový inženýr co sedí v kobce v minus druhém patře pod zemí, kdo ho na sobě vláčel. V nevětrané, kouřem prosycené, od počítače ionizované to místnosti, kam nikdo nechodí a vede tam jen síťový a telefonní kabel, si na mě počíhal, a když jsem dneska potřeboval instalační úkon jím provedený, dopadl na mě silou drtící.

Poprvé jsem se s takovým svetrem, a člověkem co ho nosil, setkal ještě na gymplu. Jednou přišel jako supl na hodinu výpočetní techniky systémový programátor z nedalekého podniku legendárním jménem PVT označeným. Obtloustlej, mastný vlasy, v košili krabičku Peter a na sobě ten snad nejklasičtější model tohohle zvěrstva. Šedý svetr s bílým vzorem (jako alternativa se vyskytuje svetr zelený se vzorem fialovým), co prodávali vietnamci nedaleko na tržnici. Tenkrát to byl fakt brutální mix cigár, potu a špíny od zaprášenejch počítačů, že se mi navěky vryl do paměti. Chtělo to důmyslně sedět u okna a hlavně se na nic neptat, protože osobní návštěva tohohle materiálu u vašeho počítače znamenala neuvěřitelný pachový muka.

Jak roky plynuly a já proplouval vodami IT, tak se občas někdo podobný vynořil, ale kvalit tohohle člověka nedosahovali. Dokonce za několik posledních let se mi nenaskytla možnost s tímhle fenoménem zkřížit kordy. Přeci jen doba systémových inženýrů a programátorů ve FoxPro, kteří neopouštěli kobku ani v případě požáru, už pominula. Ale moje současné pracoviště je tak rozsáhlé a s takovým počtem lidí, že se opět jeden kousek vynořil. Vše bylo jistě podpořeno stavem věci, kdy v budovách není striktní zákaz kouření, takže jedna z důležitých složek tohohle Molotovova koktejlu má zelenou.

No co. Stejně jak se vrací příjemné vzpomínky na bujaré večírky z mládí, tak se občas holt vrátí i tahle jedna nemilá čichová reminiscence.

A jak je to u vás? Taky tam máte podobný IT démony?

Offtopic: Koše do metra, ale kur(v/ň)a proč?

Tak tady máme další offtopic a ten dnešní mě teda skutečně trošičku nadzvednul. Přečetl jsem si na zpravodajských serverech a viděl v televizi, že se DP rozhodl vrátit do metra koše, které nechal odstranit po 11.9.2001. Asi dobrý krok, řekl by jeden, o tom žádná. Mě teda osobně rozhodně nescházely, a když jsem něco potřeboval vyhodit, tak jsem to holt donesl ven. Určitě jsem se neexistencí košů v metru necítil nijak limitován.

Ale pak se v reportáži taky říkalo či psalo, že to nebudou jen tak obyčejné koše, ale že to budou speciální protiteroristické koše až z Israele, které odolají případnému výbuchu. A teď se podržte. Jeden koš bude stát 87 000.- a takových vychytaných košů bude 90. Náklady se tedy vyšplhají na 8,7 milionu. No to mě teda poser (citlivějším čtenářům se omlouvám, ale jinak to nejde). Doufám, že ke každému koši bude i jeden protiteroristický vyškolený vysejpač aby se to prodražilo ještě víc. Protože pražské metro je jediné v republice, dává na jeho bezpečnost peníze i vláda. Tak třeba na nákup detektorů otravných látek to bych ještě pochopil, ale tahle taškařice to je silný kafčo.

To že tady máme prvotřídní Kocourkov, to víme všichni, takže teď si už jen počkáme, až nějaký investigativní novinář vypátrá, kdo tuhle urgentní potřebu košů v metru vygeneroval a kdo si na skorostátní zakázce za naše peníze namastí kapsu. Nebo vám to přijde normální? Mě teda ne. Celé historce dodává peprnější rozměr i fakt, že DP je už pěkně dlouho v červených číslech a že by měl na rozhazování se mi z dění za poslední měsíc nezdálo.

Jen tak mimochodem, když už někdo bude chtít něco spáchat, tak protiteroristické koše mu v tom rozhodně nezabrání. Já bych si tipnul, že už nějaká chytrá podmazaná (nikoliv pomazaná) hlava vymýšlí, jak do metra instalovat speciální protiteroristický lavičky. Jednu tak za 150 000 to je férová cena, ne?

P.S. Už se těším, až budou teenageři do košů házet petardy aby je trochu otestovali ;-)

Offtopic: Nejdražší díra v Praze

Tenhle spot tedy nebude zrovna o sportování, ale nejen sportováním živ je člověk a občasné menší zamyšlení nad věcma kolem nás je jen ku prospěchu věci. Rozhodl jsem se občas takovéto nesportovní články vyplodit, protože všude kolem se děje fůra zajímavých a občas docela na hlavu postavených věcí a byla by škoda si o nich trochu nepopsat. Aby se ale články nepletly mezi ty sportovní, tak je budu přehledně označovat jako Offtopic: a zároveň jim budu přilepovat téma Offtopic.

Takže dneska to bude o nejdražší díře v Praze, na kterou se může každý přijít podívat. Alespoň si to teda tak myslím. Sice nejsem architekt, ale to, na co se koukám každej den z okna, je teda „architektonickej“ majstrštik.

Jo, je to tak. V tý díře bude strom.

Jak teď pracuju na projektu na Kavčích Horách, tak mám z kanceláře v desátém patře nádherné výhledy na Prahu a můžu se kochat pražskými panoramaty dosyta. Když takhle vysvitne sluníčko, tak to je skutečně nádhera. No a hned vedle České televize je těsně před dokončením budova, nad kterou mi zůstává rozum stát. Jedná se o nový projekt s názvem Rezidence Kavčí Hory. Je to takovej pěknej kvádřík se zajímavě vyprojektovanou dírou uprostřed. Bližší informace lze načerpat na webových stránkách projektu popřípadě na vložených obrázcích.

A právě o tu díru uprostřed dneska jde. Podle informací na webu projektu se ceny bytů pohybují v rozmezí cca 100 000 – 150 000 za metr čtvereční s daní. To teda na můj vkus není zrovna málo i když lokalita je to prvotřídní. Evidentně tam budou bydlet lidi, kterejm na nějakym tom milionu nesejde. Mega sem, mega tam, to nehraje roli. Nicméně pohledem na díru si člověk uvědomí, že do díry, která je šest pater vysoká, by se pár bytů určitě vměstnalo. Odhaduju to tak na 10-15 bytů. Nebudu to tady vypočítávat, ale je jasný, že celá tahle díra přijde řádově na desítky milionů. Architektonicky to je určitě zajímavé řešení a určitě se o něm v kompetentních kruzích bouřlivě diskutuje. Jenže já si fakt nemůžu pomoct. Jak na tohle mohl investor přistoupit a dobrovolně se obrat o desítky miliónů. Ale aspoň budou mít radost zelení, protože postav dům a zasaď strom je v tomhle projektu dokonale skloubeno. Holt architektura dnešní doby musí šokovat.