Léto obvykle k mému uspokojení musí obsahovat tři základní atributy a to je: popíjení piva na zahrádkách pod slunečníkem, letní rockové festivaly a nějaké společensko-sportovní aktivity jako třeba zdolávat vodní toky nebo ježdění na kole po horách.
Zahrádku má dneska každá druhá hospoda, takže co se toho týče je to moc dobře ošetřeno a padá tam jedno za druhým. A to se pak ráno po všech těch ležácích, kvasničákách nebo pšeničnejch špatně vstává do práce.
Letní festivalovou sezonu jsme začali ne mega akci Sonisphere, která nakonec po změně místa skončila na letišti v Milovicích a to už je skutečně za humny. Lineup byl excelentní a dominovala mu čtyřka legend Anthrax, Megadeth, Slayer a Metallica podporovaná dalšíma lahůdkami jako Therapy?, Rise against atd. Cíl byl jasnej. Dorazit včas, nepřepálit začátek a zakalit případně až po Metallice, abych si tentokrát skutečně druhej den pamatoval i něco z vystoupené hlavní hvězdy. Lidí byly mraky (40 tisíc hlav je teda už trochu dost) a tak Toi toiky začaly přetékat ještě za světla, ale to bylo tak to poslední co se dalo akci vytknout. Volně jsem se procházel mezi pódii, popíjel jsem pivko a bavil jsem se u starejch pecek. K večeru to začalo nabírat trochu na obrátkách a i na pár panáků došlo, ale furt pěkně na pohodičku. Zajímavý bylo, že na Therapy? Byl skutečně minimální kotlík a lidí poskrovnu. Když si vzpomenu, že před několika lety byla tahle banda na Rock for People jako jedna z hlavních hvězd, tak to byl docela návštěvnickej úpadek. Ale je to holt daň za to, že si moc nevychovávají nové fanoušky a není o nich skoro nikde slyšet. Ale hraje jim to furt pěkně.
Naše tradiční festivalové seskupení pracovně nazývané - Dlouhý, široký a chytrý :-)
A už to hraje vo sto péro
Další hodně povedenou taškařicí bylo sjíždění Vltavy. Po pár letech zase jedna z největších vodáckých klasik. Z Vyššího Brodu do Boršova. Naše plavební skupina letos vychytala až neuvěřitelně dobrý podmínky. Celej tejden sluníčko, vody dostatek a minimum lidí. Prostě takový reklamní počasíčko na vodáckej sport jako ze žurnálu. To, že to bude letos trošku náročnější, se ukázalo hned cestou na seřadiště, kdy jsme se stylově a hlavně pěkně upravili kapitánem Morganem. Voda ale byla studená a etapy krátké, takže i menší kocovina se dala přežít bez zbytečného trápení. Takže naše flotila čtyř kánoí a kajaku zdolávala nástrahy Vltavy a stánků na březích celkem s přehledem. Samozřejmě jsme se nevyhnuli iniciačnímu udělání se, aby si i nováček na háčku v naší posádce užil svoje.
Musím ale konstatovat, že ta Vltava je neskutečnej vodáckej průmysl a business. Všude samý umělohmotný kanoe, pálavy a rafty a klasickou kanoi aby člověk pohledal. S tím vším průmyslem přišli i peníze, takže kempy jsou prvotřídně udržovaný, technické zázemí je nové a funkční a všechno je to prostě až moc jednoduchý a až moc to jde všechno vodákům na ruku.
Kromě vodních nástrach je třeba zdolávat i žízeň
To křoví v zámecké zahradě je hrozně přerostlé. Meli by to prosekat.
Nájezd do šlajsny byl ještě v poho.
Ouje, kde je háček, lenoch jeden. Že on už se cvičně koupe.
Loď je plná vody. Už zase :-). Velím k evakuaci. A háček dostane pádlem, protože místo pádla zase drží borty :-).
No ale občas jsme to i projeli a vybalancovali, takže skóre bylo nakonec vyrovnaný.
Ve Zlaté Koruně vás musím upozornit na dvě věci. Zajděte si do kláštera na prohlídku. Mají tam zajímavý věci a průvodce je asi tak o tisíc procent lepší než ten leteckej den v Krumlově. A není třeba se večer zdržovat u kempových prefabrikovaných stánků, protože hned za mostem je vychytaná hospoda ve mlejně. Pokud budete mít štěstí a narazíte taky na tak příjemnou obsluhu jako jsme měli my, tak to se vám nebude chtít z hospody do stanu.
Celá plavební společnost dobývá Dívčí kámen.
Multikulti hrací stánek před Boršovem.