TRX – Make your body your machine

Dneska začneme bez větších okolků. Vědí to skoro všichni a ti kdo to nevědí, tak to dřív nebo později pocítí na vlastní kůži.

Myslím, že se skoro všichni shodneme, že když člověk jen běhá nebo dělá jen jeden sport, tak ve finále zjistí, jak hrozně neohebnej je a jak nepoužívané svalové partie leniví. Běh je zrovna krásným případem. Kdo jen běhá, tak má za chvíli takový nijaký ruce a ramena, břicho to taky není žádnej pekáč buchet a zádový svaly taky asi nebudou žádnej šlágr. Sice je to furt lepší než jen sedět za pecí ;-), ale nějaké doplňkové aktivity jsou běžci potřeba stejně jako praseti drbání. Já se sice považuju za triatlonistu, takže k běhu ještě plavu a jezdím na kole (sem tam ještě třeba inline, běžky, pivo, skákání v kotli na rockáči, …), ale co si budeme povídat, bez občasné posilovny to prostě nejde.

Tak například já jsem to ignorováním přiměřeného posilování onehdá dopracoval až do situace, kdy jsem ležel v bytě na podlaze a v zádech mě tak píchalo, že jsem nebyl schopnej pohybu a pomohly mi až cílené opichy za využití CTčka v nemocnici. Před pár lety jsem tady o tom psal několik spotů. A když mě tenkrát dali dohromady, tak jsem si u fyzioterapeutky uvědomil, jakou hroznou chybu jsem dělal, když jsem neposiloval a nezařazoval občas nějakou regeneraci v podobě masáže nebo sauny.

Tím posilováním samozřejmě nemyslím nějakej kulturistickej trénink, ale ideálně cvičení s vlastní váhou za využití lehce dostupných pomůcek. Prostě dneska trochu profláklej termín Core training. V minulosti jsem stále experimentoval s tím, co by mi nejlíp vyhovovalo. Zkusil jsem pilates, jógu, flowin až jsem našel pro mě to pravý ořechový. Nejlepší by bylo samozřejmě kombinovat co nejvíc aktivit, ale na to bohužel nemám čas a tak jsem hledal ten nejlepší poměr cvičebního efektu k vynaloženému času a skončil jsem u TRX.

Zatěžkávací zkouška. Jestli to teď vytrhnu ze stropu, tak si dlouho nesednu :-).

A jak v zimě všichni pořizujou novej matroš, tak jsem si řekl, že už mě nějak nebaví chodit na skupinový cvičení a pořídil jsem si tuhle švandu domů. Chvilku jsem byl na vážkách, jestli pořídit originál nebo jednu z imitací jako třeba Multitrainer od Insportline. Poslední dobou mě ale náhražky v jakémkoliv provedení nějak neberou a tak zvítězil originál.  Mělo to jen jeden zádrhel, jak to přidělat do stropu. Sice prodávají oficiální držák na strop, ale to se mi moc nelíbilo. Takže jsem naběhl do OBI a říkám paní, co stála u hmoždinek, že potřebuju něco, co navrtám do betonovýho stropu a udrží to sto kilo. Koukala na mě trochu vyjeveně a šla studovat katalog hmoždinek. No jestli tam neumřela, tak ho studuje dodnes. V Hornbachu byly jiný sekáči. Stačilo jim říct co, a už jsem měl jednu pěknou kotvu i s karabinou. Navrtat to do stropu a dotáhnout klíčem už byla hračka.

Co si v mládí nacvičíš ...

Takže jdeme na to, protože kdo by odolal tomu sloganu „Make your body your machine“, no ne? Budu to ovšem kombinovat i s klasickým cvičením na zemi, protože následující série videí se mi líbí náramně.
¨

 

 

Jakuszyce o den více

„Tak jsme byli včera na Portě a když jsme se vraceli cestou domů, tak jsme uviděli dřevorubce jak porážejí strom. A ten strom plakal.“

Nebyli jsme ani na Portě, ani tam nikdo neporážel strom a už vůbec tam nikdo neplakal (leda smíchy). Normálně jsme dneska vyrazili do Jakušek na běžky. Počasí bylo suprový a dokonce svítilo sluníčko. Bohužel jen do té doby než jsem domů zavolal, že svítí. V tu chvíli přišly mraky a bylo po sluníčku. Ale jinak bomba poběžkování.

3/4 výjezdní skupiny

Nejdřív jsme si dali kolečko přes kopec do Orle. Krásnej sjezd. Ale turistická dálnice z Orle zpátky na stadion byla tentokrát pěkný voraniště. Znovu jsme to nechtěli jet a tak jsme vyrazili na klasické kolečko k mapě a pak doprava. Po vystoupání pak krásným sjezdem až ke kolejím. Chvíli před náma tam projela rolba a tak jsme si užívali „prvosjezd“. Čerstvě vyříznutý stopy a vprostředku manžestr. No labůž.  Jen jsem se nechal v jednom sjezdu unést a v zatáčce jsem včas nevyskočil ze stopy a následoval parakotoul s lyžema na nohou rovnou do prašanu. Rypáčkem jsem vyryl do kyprého sněhu novou stopu, ale přistání bylo jak do peřiny. No viděl to jen Honza Kavalír, ale řezali jsme se smíchy všichni. Normálně se mi daří nepadat. Na sjezdovkách jsem snad spad naposledy před pár lety ve Francii, kdy jsem se pokoušel elegantně projet postupně se zvyšující houpáky. Tvrdej dopad na bok po elegantní vývrtce a zase jsme se všichni řezali na celý kolo. Jen já jsem pak druhej den proležel s modřinou přes celý záda a od tý doby ve snowparku nebyl. Holt když držka, tak pořádná J

Když na běžky, tak jedině s úsměvem

Cestou zpátky pak naskladnění lokálních dobrot v pekárně v Držkově a v pivovaru Rohozec. Maj tam malinovej ležák. Je to lahoda. A tak si tady teď ležím, popíjím malinový pivo a tuhne mi krk. Tak snad ho zejtra aspoň trochu otočím, protože jinak bych se musel otáčet celej, což v bazénu jde jedině v případě, kdybych plaval šroubek J.