Dřív než můj Polar zaklepe bačkorama

Jako správný běhonováček jsem si v roce 2004 po prostudování hromady tréninkové literatury a po nabytí úzkostného dojmu, že bez sporttesteru to prostě nepůjde, pořídil Polar S410. Tenkrát to bylo jednoduché. Kromě Polaru tady v podstatě jiná firma nebyla a tak průzkum trhu a výběr modelu nedal moc práce. Byl to držák a kromě občasné výměny baterky v hodinkách nebo v hrudním pásu s ním nebyly absolutně žádné problémy. No jo, jenže nic netrvá věčně a loni už dával najevo, že jeho dny začínají být pomalu sečteny. Samovolně se restartoval a vůbec byl takovej nepříjemně nestabilní. V servisu vyloučili problém s baterkou a provedli vědecký úkon adjustace kontaktů, jak to nazývali, a hodinky dalších pár měsíců fungovaly výrazně spolehlivěji. Jenže měsíc zpátky se zase Polar začal vzpírat. Další servisní zásah ho resuscitoval zpět na tento svět, ale už mu nevěřím ani čudlík mezi očima.

Polar S410

No a než zasvítí na displeji poslední „Good bye“ a já si pod vousy zamumlám „Král je mrtev, ať žije král“, tak bych měl už rád jasno v tom, co mě bude ukazovat číslíčka jako jeho nástupce. Ono je vůbec nejlepší ujasnit si, jaký by ten nový král měl být. Dřív jsem furt sledoval tepovku, intervaly a všechno možný a byl jsem na těch číslíčkách a grafech v počítači dost závislej. Nojo jenže to se za poslední rok a půl dost změnilo a když to občas zrovna neukazuje, tak mi je to i trochu fuk, protože stejně někam doběhnu a pak se vrátím a ty číslíčka mě už zas tak neberou. Takže z tohohle pohledu by to vypadalo na nejlevnější model, co ukazuje jen tepovku a šmitec. Ale je mi jasný, že nová hračka se spoustou novejch možností dodá mému snažení nové impulsy a bude s těma číslíčkama zase sranda. No, a protože ceny toho, co přichází v úvahu, jsou docela dost vysoký a než za něco vypláznu něco kolem sedmi palackejch, tak chci mít jistotu, že je to to pravé. Naštěstí modely v tomhle segmentu se mění jen pomalu a není to jak s mobilama, tak si myslím, že získané poznatky budou mít rozhodně vysokou trvanlivost.

Takže já si tady trochu zaspekuluju, a kdybyste měl někdo nějaké osobní poznatky k tématu, tak mi je prosím dejte do komentáře, abych nežil v bludu a vedl své myšlenky tím správným směrem.

Tak prvním dobrým krokem je vybrat značku. Co se Polaru týče, tak si myslím, že jim lehce ujel vlak, ale zase na druhou stranu jsou to fakt držáky a lety prověřené. Jen se mi nelíbí ty jejich přívěšky na boty a všude, abych si byl schopnej změřit, kolik jsem toho vlastně uběhnul nebo ujel. Suunto mi nikdy nepřišlo moc důvěryhodný, tak tudy asi radši ne. Pak tady máme Timex s jeho modely jako třeba Run Trainer. Musím říct, že s těma jsem neměl absolutně žádné dočinění a neznám ani nikoho, kdo ho používá, tak tady budu vděčný za jakékoliv informace. Sigma dělá dobré cyklocomputery, ale do sporttesteru bych od nich asi nešel. No, a pokud vynechám obskurní východoasijské modely v Gigasportu nebo Hervisu, tak už zbývá jen Garmin, který je teda momentálně můj favorit.

A musí to bezkonkurečně umět následující. Měřit HR, používat GPS pokud možno bez žádného dalšího přívěsku, tedy rovnou v hodinkách, komunikovat s počítačem buď přes kabel (USB) nebo bezdrátově (ale žádný audio chrčení nebo infra jako má Polar, to už je dneska mimo mísu). Získaná HR a GPS data importovat do nějaké obecně rozšířené webové aplikace. Musí mě to umět upozornit, že jsem uběhl kilometr, nebo ještě líp nějakou přednastavenou vzdálenost, a sejmout v tu chvíli mezičas. Tedy něco jako auto lap. Musí to ukazovat v jednu chvíli HR a zároveň absolvovanou celkovou vzdálenost a aktuální tempo. A musí to být bezpodmínečně vodotěsné. Se zapnutou GPS by to mělo vydržet alespoň půlironmana, tedy tak min 6 hodin. No a nic jinýho asi nepotřebuju. Jo a ještě by se to mělo dát nosit jako klasické hodinky do práce.

Momentálně po asi tříhodinovém zevrubném průzkumu trhu mi z toho vychází jako vhodný kandidát GARMIN Forerunner 210W HR Premium, ale nebráním se žádným jiným nápadům. Obzvlášť ty Timexy mi nedaj ještě spát. Jen už teď konstatuju, že 310XT mě nějak nezaujal designově i když toho umí určitě spoustu.

Já vím, není to jednoduché, tohle dilema výběru. Zlatej rok 2004 J

Návštěva v Království železnic

V době běsnění předvánočního chaosu jsme se vydali zklidnit vibrace do stálé expozice modelové železnice a ráje všech železničních modelářů Království železnic. Sice nejsem žádný zarytý fanda vláčků, ale tady jsem byl moc mile překvapen. A proč tenhle spot vlastně nespadá do kategorie offtopic? No počkejte, na konci se to dozvíte.

Pláž pro plavkaře a nudisty. Samozřejmě spořádaně oddělená plůtkem.

Království železnic najdete hned u metra Anděl a rozkládá se v bohatýrsky dimenzovaných dvou podzemních patrech. Hned na začátku si můžete všechny svršky a věci uložit do uzamykatelných skříněk a pak se hned můžete pustit do průzkumu expozice. Hlavní část tvoří jak jinak rozlehlé modely kolejišť propracované do nejmenších detailů. Střídá se den a noc, všechno svítí a bliká, vláčky se prohánějí po kolejích a autíčka po silnicích a všechno to tak pěkně funguje. Občas se teda srazej třeba dvě autíčka na silnici a je potřeba zásah lidského faktoru, ale aspoň člověk vidí, že se dá na určitá místa modelu klidně šlápnout, aniž by se obsluha propadla po pás do lepenky a stromečků. U modelů je vidět, že si s tím autoři vyhráli skutečně poctivě a zakomponovali sem spoustu scének a scenérií, takže ideální je si někam stoupnout, zastavit se a všechno pečlivě prozkoumat aby vám nic neuteklo. Pak postoupit o pár metrů a znova zkoumat a bavit se. Je tam toho fakt hromady od klasických nádraží a typických budov pro ten který region až po sympatické špeky jako třeba zásah VB a STB proti máničkám na zakázaném koncertu, zásah proti sebevrahovi co chce skočit z mostu, rockový festival s Čechomorem, sprejeři co stříkaj na most, a nebo dokonce nudapláž a dynopark. No schválně, kdo tam najde v lese človíčka, co leze na strom a dole na něj čekají dva medvědi?

Dynopark v Království železnic. Samozřejmě patřičně zmenšený.

Některé modely jsou dokonce lehce interaktivní a po stlačení tlačítka se třeba někde něco rozsvítí nebo se třeba roztočí vrtule větrné elektrárny. Takže pro děti to skýtá další povyražení.

Když už jsme u těch dětí, tak na ty jsou tam zařízeni taky dobře. Když už to některé přestane bavit, tak si může jít hrát do herny v dětském koutku, nebo se může koukat v malém kině na něco animovaného, nebo se třeba pohoupat na mašince. Velkou část expozice tvoří taky modely z Lega popřípadě celý ostrov z Mašinky Tomáše a to děti baví taky náramně.

A když už máte mašinek a všeho toho hejbání plné zuby, tak si můžete u východu v jedné místnosti prohlédnout interaktivní model celé prahy o rozloze 115,5 čtverečních metrů. Ten má vlastní web.

Když už se tam vypravíte, tak si vyhraďte alespoň dvě hodiny. My tam byli tak tři a uteklo to ani nevím jak.

No a nakonec ta slíbená sportovní tématika, když už provozuju sportovní blog. Na následujícím obrázku je jedna ze scének a tou je co jiného, než běžecký závod J

Vyhlašuju válku volně pobíhajícím psům

Když teď zase rozjíždím ty svoje pohybové aktivity, tak začneme hned od podlahy. Zná to každý běžec. Běžíte si bezstarostně vesnicí nebo podél řeky a kde se vzal tu se vzal, na cestě se zjeví hafan rafan. Drží vás pěkně v šachu a jediné co vám zbyde je oběhnout to po poli, naběhnout si pár kiláků a zasrat si neskutečně boty. Majitel samozřejmě nikde, nebo někde hodně daleko. Stává se to každému, ale mě už poněkolikáté a už to nehodlám trpět.

Nebo mi tuhle říká Láďa Stančo, že když běžel podél Labe, že na něj začal dorážet nějakej podvraťák a jak se ho snažil setřást z nohy, tak se k němu žene jeden hulvát ze skupinky asi tří opodál postávajících maníků. Konečně, říká si a doufá, že chlápek popadne psa a vypadne. Ale vono kulový. Ten chlápek vůbec neběžel odchytit jeho čokla, ale běžel mu dát přes hubu za to, že mu kope do psa. Po menší strkanici se mu povedlo opustit kolbiště, ale kde to jsme?

Uff, tady by bylo zbytečný plejtvat zásoby

A tak hned jak jsem na nějakém slevovém serveru uviděl dva pepřáky v celkové ceně 84.- včetně nože jako bonusu, tak jsem nelenil. Takže při běhu je pepřák v pohotovosti a začnu se nekompromisně bránit. Buď proti psům, nebo proti nezodpovědnejm majitelům. Padni komu padni. Jen doufám, že budu vždycky rychlejší. No a jinak holt začnu kličkovat J

Uááááááá, protáhnout, zaklapnout a jedeme zas dál

No teda, poslední spot na blogu z 26.září, tak to jsem trochu přehnal. Rozhodně jsem neměl v plánu nechat vás moji mílí tak dlouho na holičkách, ale věřte, že to nešlo jinak. V říjnu jsem několikrát rozepsal celkem atraktivní spot, ale na jeho dokončení se nějak nedostávalo a jak jeho aktuálnost vyšuměla, tak už nemělo cenu ho zveřejňovat. Pekelně jsem trénoval na maraton ve Stromovce pod 3:30 a věřím, že bych ho i dal, ale nemoc mi to zatrhla, tak si budu muset ještě počkat.

A pak přišel listopad a s ním se spustil běh událostí, které jsem bohužel neměl absolutně žádnou moc ovlivnit a téměř jakkoliv usměrňovat. Souběh extrémního psychického a časového stresu ze tří různých směrů mi dal teda pěkně pokouřit. To ironman je proti tomu šumák, protože tam vlastně o nic nejde. Ale už to tak vypadá, že se všechno pomalu vrací do starých kolejí a tak bude zase čas i na nějaké ty veselé zážitky z natáčení.

Tak třeba 16.listopadu vybojovala Anežka svoje první stupně vítězů, no neberte to J.

Příště to bude chtít první flek, protože tam byla Barbína, takhle z toho byl jen Myšpulín

Za ty dva perný měsíce jsem si zase potvrdil, že nejhorší je bezmoc, že radši ruce pryč od projektů pro státní správu a že se nikdy i přes maximální snahu člověk nezavděčí všem. No někde člověk ty zkušenosti získat musí, ne? No a vlastně nakonec, co tě nezabije to tě posílí J

Tak nelelkovat a vyběhnout …