Takže hned jak se otevřela registrace, neváhal jsem a jedno místečko pro nás zarezervoval. Pak už stačilo jen čekat, trénovat v naší Polabské nížině kopce a v tu pravou chvíli vyrazit směr Beskydy. Nakonec po obligátní vlakový onanii, kdy přejet od nás do Frenštátu je opravdu ubíjející i v dnešních dobách stále se zlepšujících vagonů, si vyzvedáváme čipy a čísla. Ještě vystát frontu na startovní fotku s kontrolou čipu a už je třeba přesunout se na nádraží do vlaku, co nás odveze na start do Třince. Zdá se mi ten můj batoh nějakej těžkej, protože si nesu spoustu jídla a plnej zásobník vody. Ale ono se třeba po cestě hodí.
Chvíle před startem jsou opět elektrizující, až z toho asi nezbyla žádná šťáva pro repráky, protože není z pódia lautr nic slyšet. Ale napětí stoupá, požehnání, hymna, pak start, megarachejtle se rozprskne na obloze a tři tisíce lidí se hnou směrem z města. Naše taktika je jasná. Zdolat celou trasu SPORT, do kopců se škrábat svižněji než loni a z kopců většinou klusat dolů co to půjde. A hlavně nezranit se.
Profil trati, jen pro otrlé J |
A je tady občerstvovačka v Krásné. Měním ponožky a zrovna se rozednívá. Náš náskok proti loňsku se stále zvyšuje. Ale je tady hrozná kosa, tak radši hned razíme užít si Lysé hory a zahřát se cestou do kopce. Ani nevím jak, ale najednou stojíme nahoře. Bylo to raz dva. Lehce adrenalinový seběh do Ostravice po šutrech a tam už čekala teplá polévka. V obchodě si kupuju kofolu a kolu a doufám, že se mi spraví žaludek. V tomhle seběhu jsme předběhli kvanta lidí a s každým zdolaným párem mě to bavilo čím dál víc. Jsme nečekaně v pohodě a pálíme na Smrk. Je to rozhodně horší než na Lysou. Hlavně ta stojka před kamenitým traverzem. Chčije ze mě pot proudem a mám zase hlad. Loupnu tam energetické tablety a gel. Uf, na vrcholu Smrku se krátce zastavujeme na kochačku a na sluníčku nabíráme energii na sešup do Čeladné. Celé to dolů běžíme a zase za sebou necháváme spoustu lidí. Ten seběh ze Smrku je podle mě to nejhezčí na trati. Samozřejmě kromě cíle J.
Tuhle fotku jsem si vypůjčil z matj.rajce.idnes.cz a kromě toho, že je nádherná, demonstuje i to, do čeho se občas lezlo. |
Podle hodinek už máme v Čeladné víc jak hodinu náskok
proti loňsku a tak volíme stejnou taktiku jako loni. Takže kofola, kafe, ibalgin.
Tahle trojkombinace nás nakopla neskutečně a na Čertův Mlýn vyletíme nečekaně
lehce. Pak hned sedlo Tanečnice a Pustevny. Musíme se dostat co nejdál, než
přestane fungovat kofein a růžovák. Krátce se zdržíme na druhou teplou polévku
a na mě až moc velkým padákem zhučíme dolů do Ráztoky. Dole říkají, že zpátky
na Radhošť jsou to tři kilometry. Tři možná jo, ale minimálně olafokilometry na
druhou. Vážně ten kopec nemá konec. Proti nám štrádujou turisti s dětma a
my si prožíváme pěknou krizi zlomený v pase a zavešený do hůlek. Ale
nakonec se tam vyhrabeme a jsme na Radhošti. Teď už jen do Pinduly/i/e (jak se
to vlastně píše) a přes poslední kopec do Frenštátu. To si říkají asi všichni,
jenže to je ještě krutejch 20 kiláků, který daj zabrat. Loňský seběh dolů byl
už za tmy a byl to hnus fialovej. Letos za světla mi to přišlo v pohodě.
Pindula a poslední občerstvení. Využívám toi toiku k maximálnímu
odlehčení a vylejvám vodu z vaku. Teď bude stačit už jen bidon. Říkáme si,
že by bylo super být na vrcholu Velkého Javorníku ještě za světla a i když do
kopce to už moc nejde tak se nám to daří. Cestou dolů do Frenštátu už ale
taháme čelovky a běžíme. Teď už bysme to do Frenštátu dolezli i po čtyřech, ale
nebylo to naštěstí potřeba. Dobíháme na náměstí a je tam ještě spousta
fandících lidí a skvělá atmosféra. Je to jako loni neuvěřitelný. Zdolali jsme
osm beskydských vrcholů, neměli žádnou megakrizi, neudělali si žádné nepříjemné
puchýře ani vlka a do cíle jsme se tentokrát dostali za 22:21:02. V porovnání
s loňskými 25:02:23 je to celkem posun, ne? V cíli jsme ani nechtěli
věřit, že jsme to tak rychle zmákli, ale bylo to tak. A protože jsme sami sebe
takhle překvapili, tak jsme dali jen rychlou sprchu a hnali se na vlak. Sice
jsem každou chvíli upadal do hlubokého spánku, ale zvládli jsme všechny čtyři
přestupy a dojeli až domů, kde jsem to zalomil do postele a upadl do
zaslouženého komatu.Před a po závodě. Jen trochu zpocenější a špinavější, ale spokojenej. |
P.S. Vítězové Pavel Štryncl s Jardou Balatkou to dali za neskutečnejch 11:49:14. Nad tím mi zůstává hlava stát a moc jim gratuluju. Triatlonysty by mohlo zajímat, že druzí skončily stejně jako loni Zbyněk Cypra s Petrem Vabrouškem o pouhé 3 minuty.