úterý 21. července 2015

Železný Chlíst 2015


No jo, už je to tak, další ročník Železného Chlísta je za námi. A i po mé sedmé účasti v řadě musím konstatovat, že jsem byl opět konzumací tohoto sportovně-společensky-kulinářského podniku uchvácen. Je až s podivem, jak se daří organizátorům a klukům a holkám z Chlístovic držet laťku závodu nahoře i v době, kdy bych řekl, že se podobné podniky buď silně „profesionalizují“ nebo zanikají. Ono taky to počasí je podezřelej držák, kdy za posledních sedm let co tam jezdím, bylo vždycky pěkně.  A to nevím, jak to bylo dřív, ale asi taky pěkně ne?

Co tedy napsat k letošnímu ročníku když organizace je už kvalitně zaběhnutá a všichni dělají všechno pro to, aby si závodníci připadali jako doma a to se jim daří převelice. Tak snad několik postřehů a perliček z průběhu závodu.
Před závodem:
Dva týdny před závodem jsem absolvoval rodině-tréninkově-pracovní kemp v Lužických horách. A to bylo sakra znát. Člověk by neřekl, co udělá jeden výjezd na Ještěd. Bylo mi jasné, že letos budu na kole do kopce cestou z Kutné Hory do Chlístovic trhat asfalt a že se pokusím alespoň jednou vyběhnout Smrťák :-).

Účastníci letošního zájezdu
Plavání:
No tak plavecká příprava byla v červenci slabší a tak byl cíl nezahltit se po startu a doplavat v klidu, abych to pak mohl pořádně rozkulit z kopce do Kutné Hory. Takže pěkně z kraje startovního pole a na pohodu. Za zmínku stojí, že v minulých letech se vždycky našel někdo, kdo lezl do neoprénu. Letošní teplota asi tak 40 na sluníčku od těchle choutek každého spolehlivě odradila. Jen sebevrah by lezl do neoprénu, aby si na něm pak časomíra, poté co ho vytáhnou z vody, smažila v depu vajíčka nahniličko. Voda měla příjemně osvěžující teplotu a její barevný nádech spolehlivě zabraňoval nervozitě z barakud, které se určitě u dna proháněly. Měl jsem z plavání takovou radost, že jsme si několikrát s plavajícím sousedem laškovně poslali vzájemně několik pěkných doušků skoro až do plic. A na kterém jiném závodu (snad kromě Czechmana) pořídí každému plavci takovouhle nádhernou souhrnnou plaveckou fotku. Při dostatečném zoomu se tam určitě najde každý. Já mám například žlutou čepičku a na levém předloktí skvrnu velikosti mexického dolaru. To jen pro případnou identifikaci :-).
Vesničko má středisková

A točíme na první bojce. Zde si všimněte toho plavce v červených plavkách jaký má vybroušený styl.


Kolo:
Lezu z vody, pár nacvičených akcí v depu a už to frčí na hlavní silnici na Kutnou Horu. A jak jedu kolem hospody v Černínech, tak si vzpomenu, že jsem si necvaknul na hodinkách další sport. To jsou zajímavé konotace. Holt ten adrenalin v depu dělá svoje a cvakám tedy až 150m po depu, čímž si zajímavě prodloužím v Garminu plavání. Cesta do KH je takovej fičák, že nemám čas ani na strach z rychlé jízdy z kopce. Permanentně mi chybí tak další dva těžké převody. Na druhou stranu cestou zpátky do Chlístovic je převodů až až a člověk si může zapřehazovat dosyta. Asi kilometr před kruhákem v KH jsem dojel kamion, který jel zase za nějakou dodávkou a tak jsem brzdil a brzdil a ti před kamionem mi trochu odskočili. Ale to nevadilo, hned za kruhákem se ukázalo, kdo má namazané jaké stoupací vosky J. Taky už mi bylo jasné, proč to z toho kopce tak fičelo. Zpátky to totiž parádně fičelo z protisměru, takže to byla pořádná robota. Ale Ještěd byl znát a nohy byly silný. Druhé depo člověka potěšilo krásným výhledem na rotující čuníky ve vyžhavených plechových rakvičkách. Ale bylo holt třeba se ještě trochu zadýchat na dvou kolečkách v lese.
Kristepane. Prasata jsou hotový a my musíme ještě běžet.

Běh:
Kdo tam byl tak to ví a kdo ne tak ten se teď dozví, že běžecká část činí dvě kolečka kopírující trať běžeckého závodu Roháčova stezka. Koho by zajímal profil, může se kouknout na záznam z Garminu, ale rovina to není. Není. I přes veškeré odhodlání a povzbuzení předběhnutými protivníky na prvních kilometrech jsem ten Smrťák zase nevyběhl. Ale aspoň jsem pak běžel zbytek celé trasy, takže výkon byl solidní. Běžecký zážitek mi trochu kazil zákeřně ostrej kamínek, kterej se mi dostal do boty při přezouvání v druhém depu. Tak jsem při běhu z kopce klepal nohou a pokoušel jsem se ho setřepat někam, kde by tak nepřekážel. Ale nedal se. O strom jsem se při třepání kamínku opírat nechtěl, aby si pak nějaký soupeř nemyslel, že se držím vodiče a nemůžu se pustit z důvodu zásahu elektrickým proudem. Víte, jak to pak dopadá? Klacek, předloktí, žaloba za ublížení na zdraví, … Zpívá o tom Ivo Jahelka v jedné z jeho písniček, kde se zedník drží míchačky a klepe holínkou a šlechetný zachránce ho vezme násadou od lopaty přes ruce. No však to znáte sami.

Ale to už jsem se nechal podruhé pořádně zmáchat na občerstvovačce u kostela a spolu s jedním kolegou doklusával do Chlístovic. Ani jsem neměl moc chuť s ním o to padesáté místo v cíli závodit, ale jak jsme přiběhli ke hřišti, tak mě kamarádi povzbuzovači vycukali tak, že jsem nasadil ke smrtícímu trháku. Taky jsem logicky nechtěl, aby se k těm opečenejm čuníkům dostal přede mnou. Bohužel kolega to asi čekal a tak se nedal. Ale bylo to na krev.
Takhle se finišuje o padesátej flek.
No a v cíli už osvědčená klasika. Melouny, pivko, čuník. Jen na ty jitrnice jsem si vzpomněl až cestou domů, tak holt až příště.
Ty melouny v cíli byly letos fakt velký.

Musím moc poděkovat organizátorům, že se o nás letos zase tak dobře postarali. A to byla letos ještě jedna velká novinka. Nafouklej bazén na hřišti pro děti.

Profesionálové v akci

Co jen říct k tomuhle. Zde jsou slova zbytečná.
Ono se řekne hobby triatlon, ale i tak je třeba dostat ze sebe všechno. Zde je pár borců, kteří do toho dali všechno a určitě je to chvíli bolelo.



 

Děkuji Romanu Musilovi za fotky ze závodu. Fotky najdete na http://rmu.rajce.idnes.cz/Triatlon_Zelezny_Chlist_2015/
Tak zase za rok.

A zde je také organizátorské shrnutí jednoho z projektových managerů závodu Honzy Kavalíra http://kavalir76.blogspot.cz/2015/07/zelezny-chlist-2015-ohlednuti.html