Jakuszyce o den více

„Tak jsme byli včera na Portě a když jsme se vraceli cestou domů, tak jsme uviděli dřevorubce jak porážejí strom. A ten strom plakal.“

Nebyli jsme ani na Portě, ani tam nikdo neporážel strom a už vůbec tam nikdo neplakal (leda smíchy). Normálně jsme dneska vyrazili do Jakušek na běžky. Počasí bylo suprový a dokonce svítilo sluníčko. Bohužel jen do té doby než jsem domů zavolal, že svítí. V tu chvíli přišly mraky a bylo po sluníčku. Ale jinak bomba poběžkování.

3/4 výjezdní skupiny

Nejdřív jsme si dali kolečko přes kopec do Orle. Krásnej sjezd. Ale turistická dálnice z Orle zpátky na stadion byla tentokrát pěkný voraniště. Znovu jsme to nechtěli jet a tak jsme vyrazili na klasické kolečko k mapě a pak doprava. Po vystoupání pak krásným sjezdem až ke kolejím. Chvíli před náma tam projela rolba a tak jsme si užívali „prvosjezd“. Čerstvě vyříznutý stopy a vprostředku manžestr. No labůž.  Jen jsem se nechal v jednom sjezdu unést a v zatáčce jsem včas nevyskočil ze stopy a následoval parakotoul s lyžema na nohou rovnou do prašanu. Rypáčkem jsem vyryl do kyprého sněhu novou stopu, ale přistání bylo jak do peřiny. No viděl to jen Honza Kavalír, ale řezali jsme se smíchy všichni. Normálně se mi daří nepadat. Na sjezdovkách jsem snad spad naposledy před pár lety ve Francii, kdy jsem se pokoušel elegantně projet postupně se zvyšující houpáky. Tvrdej dopad na bok po elegantní vývrtce a zase jsme se všichni řezali na celý kolo. Jen já jsem pak druhej den proležel s modřinou přes celý záda a od tý doby ve snowparku nebyl. Holt když držka, tak pořádná J

Když na běžky, tak jedině s úsměvem

Cestou zpátky pak naskladnění lokálních dobrot v pekárně v Držkově a v pivovaru Rohozec. Maj tam malinovej ležák. Je to lahoda. A tak si tady teď ležím, popíjím malinový pivo a tuhne mi krk. Tak snad ho zejtra aspoň trochu otočím, protože jinak bych se musel otáčet celej, což v bazénu jde jedině v případě, kdybych plaval šroubek J.

 

Buším, jinak celkem drobky

Chvíli jsem se zamyslel a už je to tady dva měsíce bez spotu. Tomu se musí udělat přítrž. Nahromadilo se toho trochu víc, tak to vezmu v malých úderných odstavcích.

Novinkou numero uno je to, že jsem se dohodl na spolupráci s trenérem. Seděl jsem takhle během listopadové tréninkové přestávky u bůčku s chlebem a dumám co udělat, abych byl zase na jaře Swift and Deadly, jak se psalo na jedněch ponožkách od firmy Orca. Bylo mi jasné, že sám se k tomu po těch letech těžko dokopu, protože jsem podlehl sebeklamu, že tomu trénování rozumím nejlíp sám a že stačí skoro netrénovat a výkony přijdou samy, hlavně když bude pořádné vybavení J Jo prd prd. Takže letošní sezona začíná s trenérem a jak člověk musí vykazovat činnost, tak to je hned jinačí cvrkot. Sice jsem si na začátek střihl dvě nachlazení, ale pak prosinec a leden jen 6 dní bez tréninku. Zájemci dole najdou screenshot z GC. A to se teprve rozjíždím J

Jak teď trénuju hlava nehlava, tak se stále pohybuju na tenké hraně nachlazení. Takže jsem dočasně vyřadil hromadné akce. Naštěstí už dávno chodíme jen do hospod nekuřáckých, takže si stačí hlídat hlavně MHD. A zbytek zařídí selen se zinkem a veselá mysl.

Taky se lehce závodilo. Předvánoční desítka v Brodě na sněhu a ledu nebyla nic moc, zato Silvestrák v Lysé to bylo jinačí kafe. Trenky a tričko na sobě a sluníčko v zádech. Radostné proběhnutí jak to má být. Škoda, že sokolové asi nefotili a tak nejsou důkazy.

Dvakrát týdně chodím běhat přes oběd v práci do Krčáku. Musím se přiznat, že se mi tam dlouhodobě nedaří a běhy tam stojej za prd. Snad se to zlomí a budu si to tam užívat. Ale zase tam jsou kopce a ty se na jaře hoděj.

Moje hurá akce „Vychovej si svého plavčíka“ se nějak neujala. Asi se už všude plave předpisově do kolečka. Třeba v Čelákovicích se to rapidně zlepšilo, ale hurá akce na to asi vliv neměla. No dám tomu ještě šanci.

Před vánocema jsme byli prohnat sjezdovky v Zillertalu. Všechno jsem poctivě měřil Garminem a to hned získá jinej rozměr. Třeba málem padla stovka za jeden den lyžování. Kdyby nezačal padat sníh a nebylo potřeba tedy zalézt do Hüte na Williams, tak padla s přehledem.

Trošku se mi nedaří dávat běžky. Poprvé jsem byl až teď v sobotu, ale Jakušky nezklamaly a 31km se počítá. No ještě pár víkendů se sněhem snad zbývá.

Spousta lidí vyhrála losovačku o UTMB. Moc jim gratuluju. Už se těším, až v prosinci taky vhodím svůj lístek do osudí. Jejich získané zkušenosti budou mít vysokou cenu. To ale bude chtít ještě zmáknout Šlápoty a B7. Krakonošova 100 bohužel asi padá, protože je týden před Otrokovicema a to teda fakt neriskuju jít stovku a za týden ironmana.

A letošní první větší zábava bude dubnová Horská výzva v Jeseníkách. Snad už nebude moc sněhu.

Článek Pata, špička, celá noha vyvolal očekávané reakce z obou táborů a dostal se dokonce až na BezvaBěh.cz. Jo jo, není nad kontroverzní témata.

Tak pro dnešek všechno. Nápadů na spoty mám dost, jen to přetavit do vět. Ale vono to půjde J

Prosinec 2012

Leden 2013

P.S. A hokejová Sparta dneska vyhrála po desáté v řadě. Když se daří, tak se daří.

Jakuszyce, tak to si teda nechám líbit

Už to bylo letos až trapný, že byl konec ledna a mě se ještě nepodařilo vyrazit na běžky a pořádně si užít a potrénovat. Když se tedy vyskytla možnost vyrazit na celý víkend s přespáním na horách, tak nebylo moc o čem dumat. Už delší dobu se dost mluví o běžkařském areálu v polských Jakuzsycích a okolí a tak jsem byl rád, že jako místo týrání běžek byla zvolena právě tahle destinace. Plán byl jasnej, vyrazit v sobotu ráno na místo činu, zničit se na tratích, pak večerní jedlovka, přesun na chatu a ráno se pro změnu zničit na tratích. No a pak už jen šupito presto domů. Pořádně jsem namastil skluznice, aby vydržely dva dny zápřahu a těšil jsem se na sobotu.

To by ale nebylo normální, aby se to lehce nezkomplikovalo. Shodou okolností měl brácha novej release do rodiny a tak bylo potřeba ještě v pátek večer jít zapíjet. Nechtěl jsem se pouštět do žádnejch větších akcí, protože jsem měl ještě v paměti loňské potácení se po Jizerkách s kocovinou jak prase. Alkohol je démon a je potřeba mu vzdorovat. Docela se mi to i povedlo a po pár pivech a panákách jsem ve dvě v noci padl do opileckého komatu. No nicméně brutálně zahulená hospoda na mě ráno zanechala mnohem větší stopy, než jsem doufal a bylo jasný, že první jezdící den bude s menším fyzickým hendikepem.

Když jsme dorazili na místo, vládlo tam neskutečné počasí. No posuďte sami: teplota, tlak, rosný bod: -2, 1008, 8,3. Jak by řekl Největší Čech a já to s pokorou sobě vlastní přeložím, slunce svítilo na modré obloze a blyštělo se na zmrzlém sněhu :-).

Mapa běžeckých tras v Jakuzsycích

Plné parkoviště, kterých je v okolí stadionu hned několik dávala tušit zácpy na tratích. Ale jak se později ukázalo, areál je tak rozlehlý, že provoz byl naprosto plynulý a vyhýbat se nebylo téměř komu. Nebylo důvodu k zevlování a hurá na dokonale upravené tratě. Prvních pár stovek metrů jsem bojoval s rovnováhou, než jsem se trochu rozjel. Po prvním táhlém kopci jsem ale spíš bojoval s tím, abych nemusel potupně vrhnout mimo trať nebo co hůř přímo na trať.  To by byla zase jednou ostuda. No nějak jsem to rozdejchal a jelo se dál. Sympaticky houpavý profil utíkal a já jsem se potil a zplodiny z předchozího večera se odpařovaly měrou velkou. Po patnácti kilákách jsem se ale už cítil docela komfortně a užíval si pohybu. Sice už jsem neměl šanci udržet se s naší skupinou rozježděných a rozpumpovaných chrtů ale aspoň jsem si pojezdil svým tempem a ke konci jsem si dal i několik rovinek technických cvičení abych se tak neklátil. Už jsem toho začínal mít dost a tak jsem byl rád, že první den se nachýlil ke konci a nás čekala dobrá jedlovka a pak jsem očekával příjemný ležing u roztopeného krbu.

Cestou na chatu jsme se tedy stavili v Harrachově v pizzerii Z, kde teda bylo trochu přelidněno, ale podávaná krmě byla výborná a obsluha usměvavá, takže spokojenost byla na všech světových stranách. Pak už na nás čekala chata menšího vzrůstu, ale vysoké útulnosti, kterou bylo ale nejdřív potřeba vytopit. Takže jsme nahodili přímotopy a rozdělali oheň v krbu. Ten měl ale asi nějakou konstrukční vadu, nebo my jsme neměli dostatečnou praxi, každopádně za chvíli jsme viděli, že nic nevidíme a na vlastní nosy a štípající oči jsme museli konstatovat, že z toho krbu asi dneska nic víc nevyrazíme. Ohořelé kouřící dřevo jsme teda operativně transportovali po přímce mezi krbem a oknem ven do sněhu a začali vařit čaj a otvírat tekuté zahřívače. Přímotopy se sice snažily, ale proti venkovním minus šestnácti neměly šanci. Nejme žádný vořezávátka a spacák taky dost zahřeje, takže noc jištěná kulichem na hlavě proběhla klidně.

Po rychlé snídani jsme opustili náš dočasný bivak a vyrazili jsme na druhé tréninkové kolo. Neděle nás odměnila opět výstavním počasím a tak jsme začali hnedka ukrajovat první kilometry. Mě to šlo tedy co do fyzičky určitě líp než včera. Technicky stále nic moc, ale to se příště vylepší. V turistickém bodě všehozájmu, samotě Orly, jsme ochutnali místní medové pivo a to tedy byla lahoda. Kdo tam budete, musíte ho ochutnat. Pak už jen návrat na stadion do Jakuzsyc. Dva kilometry před cílem mě ale tak opustili síly, že zdolat ten kousek mi dalo teda pořádně zabrat. No ale nakonec jsem se tam úspěšně dokodrcal a vyrazili jsme s pěkným pocitem natrénovaných hodin směrem k domovům.

Odjížděl jsem domů po sobotních ani né 30ti a nedělních přes 30ti kilometrech teda řádně zrubanej. No holt první běžky v sezoně jsou většinou vykoupeny těžkou fyzickou zdecimovaností. Jakuzsyce jsou prostě pro běžkaře prvotřídní volba. Už se ale těším na další víkend. To sice vyrazím nejspíš zase brousit naši klasiku Bedřichov, Hřebínek, Knajpa, Smědava, Jizerka a zpátky, ale určitě to bude parádní poježdění, protože mě to samozřejmě opět jako každý rok začalo bavit.

A na konec jen několik technických postřehů z areálu u polských kolegů. Tak za prvé zapomeňte na nějaké detailní značení tratí, na které jste zvyklí z Čech. Tady se s tím moc nemažou a člověk si to tam holt musí trochu projezdit, aby se pořádně zorientoval, která cesta kam vede, protože upravených tratí je tady fůra a různě se spojují a rozdělují. Dojezdová doba tak dvě hodiny z Prahy. Prostě hned za Harrachovem za hranicemi. Parkovacích míst je fůra, ale nejsou nekonečná a třeba při našem nedělním příjezdu, kdy navíc v areálu probíhaly nějaké amatérské závody, už skoro nebylo kde zaparkovat. Parkování je placené. Tratě na několika místech křižují zapadanou železniční trať, po které ovšem občas projede vlak, tak to chce se aspoň rozhlídnout. Všude se dá platit českejma a poláci používají kurz 1:7, takže pivo vyjde tak na 40-45, stejně tak půl litru coly. Jídlo tak za 90-130. Kromě občerstvovny v Orlech a hospodách na stadionu nikde nejsou stánky jako třeba v Jizerkách, tak si nezapomeňte něco do baťůžku, protože případný hlaďák by byl těžce vykoupen dlouhým trápením.

Takže Skol (nebo jak se to zdravěj běžkaři).

Konzumace Jizerek

Tak jsme se s kamarádem konečně dohodli na termínu a vyrazili do Bedřichova na letošní první běžky. Volba padla na pondělí 29.12. My bláhovci bláhoví jsme si mysleli, že v pondělí tam nikdo nebude a my si užijeme vylidněné stopy a zabruslíme si až do naprostého vyčerpání sil a vosku. To by ovšem nesměly být vánoční prázdniny a Jizerská padesátka v dohledu. Do Bedřichova jsme vyráželi před půl devátou a po silnější hodině jízdy jsme tam byli. Ale ouha, stejnej nápad jako my měla asi půlka republiky. Parkoviště v Bedřichově u stadionu bylo beznadějně obsazené a tak jsme museli zajet na to míň atraktivní horní parkoviště.

Nelenili jsme, rychle jsme se převlékli a šup na běžky a hýbat se, protože kosa byla hutná. Nicméně svítilo sluníčko a bylo příjemně. Po menších peripetiích jsme se doklouzali na Novou louku a tam jsme to mohli pořádně „rozbalit“ :-). No od prvního letošního běžkování jsem toho moc neočekával a spíš jsem si chtěl jen pěkně potrénovat než nahánět kilometry. Nicméně plán byl takovej, že dojedeme na Jizerku, tam se nadlábnem a pak hupky dupky zpátky a domů.

Ze začátku chvíli trvalo, než jsem si aspoň trochu srovnal techniku a bruslení začalo aspoň trochu vypadat jako bruslení, ale pak už to celkem šlo. Sníh byl pěkně přimrzlej a docela to jelo. Obsazené občerstvení na Hřebínku jsem nonšalantně minul s tím, že na Knajpě si to vynahradím ;-). Začal jsem zdolávat stoupání a pot ze mě tekl proudem. Kilák před Knajpou už jsem toho začínal mít dost a bylo potřeba urychleně doplnit energii. Slupnul jsem tyčku, loknul ledovýho ionťáku a hurá ke Knajpě. Tam bylo úplný boží nadělení. Lidí snad dvě stě. Fronta na čaj daleko před chatičku a odhadovaná doba čekání tak půl hodiny. No nedá se nic dělat. Teplej čaj jsem potřeboval jak sůl a tak jsem čekal. Mezitím jsem, jak jsem byl spocenej, perfektně vymrz a ani funkční prádlo z kosmických materiálů moc nepomohlo. Nemělo cenu čekat až na Smědavu, protože tam to bude určitě ještě horší. Nakonec jsem se k okýnku přeci jen probojoval, koupil čaj, kofolu a párek a opustila mě veškerá morálka na Jizerku. Tentokrát na Jizerku nedojedu. Upravená dohoda zněla, že kámoš pojede na Jizerku, já se budu prohánět po hřebeni a odpoledne se sejdem na Nové louce u občerstvení. Po Knajpě jsem si zajel zkontrolovat Smědavu, že tam bylo opravdu natřískáno. To teda bylo, to jsem ještě nezažil. Vydupal jsem to zpátky ke Knajpě, ještě chvíli jsem se projížděl nahoře, a když už jsem byl hotovej, zdeptanej z toho věčnýho objíždění někoho a propocenej na kost, tak jsem to přes Kristiánov vzal zpátky na Novou louku a čekal jsem na spolujezdce. Občerstvení na nové louce opět praskalo ve švech a v restauraci stáli lidi frontu na to, aby si mohli aspoň sednout ke stolu. No sekec mazec. Paradoxně odpoledne už asi všichni vysedávali u občerstvení, protože ve stopách bylo sympaticky volno.

Letošní první běžky jsme s konstatováním, že ty Jizerky jsou hroznej konzum, zakončili ve čtyři odpoledne a v půl šestý už jsem doma popíjel čaj. Poučení pro příště je následující. Pokud možno vyhnout se vánočním prázdninám. Vzít si do baťůžku kromě ionťáku i termosku s čajem. Dorazit do B. nejdýl v devět, aby bylo volné spodní parkoviště. Dneska se divím, že loni jsem to tam nikdy takhle nezažil a to jsem tam byl čtyřikrát. Ale zase ta doprava je bezkonkurenční. Za hodinu z baráku až ve stopě, to prostě nemá chybu. Tenhle víkend je v B. Jizerská 50, tak to nepřipadá v úvahu, ale 17.ledna vyrážíme zase, tak to snad bude lepší.