Myslel jsem, že se podobný věci dneska už nedějou. Že byly tak nějak samovolně vymýceny pokrokem v oblasti IT a s rozvojem kultivovanosti v tomhle odvětví. Ale dneska na mě zase zaútočil. Čekal jistě dlouho, zrál si tam někde v zapadlym kanclu a dneska mě oblažil svou těžce nevítanou návštěvou. Kdo to byl? Možná už to víte a možná, že se vám v čichové paměti tam někde vzadu v mozku zjevila nemilá vzpomínka na podobné setkání. Už hodných pár let jsem mu unikal, ale dneska jsem nečekaně tváří v tvář či spíš nosem v nos, stanul v přímé konfrontaci se svetrem na člověku visícím, sto let nepraným, cigaretovým kouřem a potem nasáklým a to vše v nechutně silný mix pachu namíchaný. A byl to on, démon. Systémový inženýr co sedí v kobce v minus druhém patře pod zemí, kdo ho na sobě vláčel. V nevětrané, kouřem prosycené, od počítače ionizované to místnosti, kam nikdo nechodí a vede tam jen síťový a telefonní kabel, si na mě počíhal, a když jsem dneska potřeboval instalační úkon jím provedený, dopadl na mě silou drtící.
Poprvé jsem se s takovým svetrem, a člověkem co ho nosil, setkal ještě na gymplu. Jednou přišel jako supl na hodinu výpočetní techniky systémový programátor z nedalekého podniku legendárním jménem PVT označeným. Obtloustlej, mastný vlasy, v košili krabičku Peter a na sobě ten snad nejklasičtější model tohohle zvěrstva. Šedý svetr s bílým vzorem (jako alternativa se vyskytuje svetr zelený se vzorem fialovým), co prodávali vietnamci nedaleko na tržnici. Tenkrát to byl fakt brutální mix cigár, potu a špíny od zaprášenejch počítačů, že se mi navěky vryl do paměti. Chtělo to důmyslně sedět u okna a hlavně se na nic neptat, protože osobní návštěva tohohle materiálu u vašeho počítače znamenala neuvěřitelný pachový muka.
Jak roky plynuly a já proplouval vodami IT, tak se občas někdo podobný vynořil, ale kvalit tohohle člověka nedosahovali. Dokonce za několik posledních let se mi nenaskytla možnost s tímhle fenoménem zkřížit kordy. Přeci jen doba systémových inženýrů a programátorů ve FoxPro, kteří neopouštěli kobku ani v případě požáru, už pominula. Ale moje současné pracoviště je tak rozsáhlé a s takovým počtem lidí, že se opět jeden kousek vynořil. Vše bylo jistě podpořeno stavem věci, kdy v budovách není striktní zákaz kouření, takže jedna z důležitých složek tohohle Molotovova koktejlu má zelenou.
No co. Stejně jak se vrací příjemné vzpomínky na bujaré večírky z mládí, tak se občas holt vrátí i tahle jedna nemilá čichová reminiscence.
A jak je to u vás? Taky tam máte podobný IT démony?
pondělí 15. února 2010
pondělí 8. února 2010
Jak jsem se nechal doběhnout Číňanem
Poslyšte veselou příhodu, jak se nechal ne až tak chytrý český Honza doběhnout ne až tak poctivým čínským Huangem nebo Wangem. A jako bonus nakonec bude poučení, jak se taky nenechat tak trošku napálit a nebýt za truhlíka.
To se mi takhle jednou naskytla neodolatelná možnost pořídit si MP4 přehrávač, který jako by z oka vypadl iPodu. Byl v tom jen jeden malej zádrhel. Za čínskou napodobeninu iPodu o kapacitě 16GB chtěli na webu v přepočtu jen něco kolem 500 kaček. Tak to beru, říkám si. Ne, že bych to zrovna potřeboval, ale za ty prachy to mělo nádech dobrodružství. I kdyby to fungovalo třeba jen dva měsíce, tak si s tím pohraju a můžu to přinejhorším používat jako flashku. Sám jsem měl menší podezření, co z toho nakonec vyleze, protože nejlevnější 16GB flashka stojí tak něco kolem osmi kil, takže tam byla menší cenová disproporce. Jenže číňani obšlehnou kdeco a vyrobí to z kdečeho, takže možnosti byly široké.
Hned jak se mi to dostalo do rukou, tak to vypadalo nadějně. Přehrávalo to MP3, fotky, videa, bylo v tom FM rádio, nahrávalo to jako diktafon a dokonce to mělo v sobě několik her. No dobrý. A od iPodu to bylo skoro k nerozeznání, takže na machrování ve vlaku pro teenagry taky dobrý.
Strčil jsem to do počítače a objevil se disk s kapacitou 16GB. Hmm, dobrý říkám si. Zatím to šlo až podezřele lehce. Navrčel jsem tam teda kolem 5GB muziky, odpojil jsem to a šup do vlaku poslouchat. Ve vlaku to zapnu, ale něco bylo špatně. Ukazovalo mi to jen několik málo alb. Ale hrálo to. Doma jsem to zase strčil do počítače, abych zkontroloval, co je špatně. Všechna muzika tam byla vidět, jen skoro všechny adresáře byly nějaký porouchaný a názvy písniček obsahovaly samý patvary, a nebo byly donekonečna zacyklený. Nic s tím nešlo udělat, tak jsem to zformátoval a šel na druhej pokus. Měl jsem podezření, že bude problém s diakritikou. Převedl jsem teda všechno tak, aby názvy neobsahovaly diakritiku a šup s tím zase do přehrávače. A zase bylo vidět jen pár alb a zbytek byl nějak posranej. Jo tak to by mohlo být nakopnutým firmwarem pomyslel jsem si a šel jsem googlit.
No a pak to nabralo rychlej spád. Poté, co jsem si pročetl několik diskusních fór na téma inkriminovaného firmware, jsem došel prozření a byl jsem bohatší o následující informace. Tak za prvé je tento „iPod“ čtvrté nebo jaké generace familiérně mezi uživateli nazýván „fakePod“. Dále jsem se dočetl, že naše fakePody v sobě obsahují paměťové čipy skutečně označené 16GB, ale to B není byte (jako ve všech slušných zemích) ale bit, takže fyzicky je v nich jen necelých 2GB paměti. Prohnanej číňan totiž nahackoval firmware, takže i když má přehrávač v sobě reálně jen 1,8GB, tak na venek se tváří jako 16GB. Je pak jasný, že jakmile se tam člověk pokusí nahrát víc jak inkriminovaných 1,8GB, tak se to pak začne celý vzájemně přepisovat a všechno se to kulantně řečeno pokazí. A samozřejmě neexistuje opravenej firmware, aby to alespoň ukazovalo skutečnou kapacitu.
No inu, za pět kilo z toho nakonec vylezla celkem podařená napodobenina, která ale měla jen 1,8GB. Ale i tak je to docela dobrý, alespoň si můžu experimentovat s instalací všemožných případných firmware, dokud se to úplně neumrtví a aspoň mě to pak nebude mrzet. A taky mě uchlácholilo, že podobně postiženejch je po celém světě zástupy a to si to objednávali i třena na eBay a podobně. A nebo to možná budu normálně používat, protože nejlevnější 2GB MP3 přehrávače stojej zrovna kolem těch 500.-.
A na závěr přichází poučení. Nepouštějte se do až moc výhodných obchodů s číňanem, protože za tou neuvěřitelně nízkou cenou určitě vězí nějakej menší či větší šprým od našeho vzdáleného obchodního šikmookého partnera. No a kdyby jste to potom chtěli dát třeba teenagerovi k narozeninám nebo pod vánoční samorost, tak by na vás nakonec mohl bejt taky třeba trošku nas….. . Ale za to dobrodrůžo, kdy člověk zjištuje, co z toho nakonec vyleze, to zase na druhou stranu stojí.
To se mi takhle jednou naskytla neodolatelná možnost pořídit si MP4 přehrávač, který jako by z oka vypadl iPodu. Byl v tom jen jeden malej zádrhel. Za čínskou napodobeninu iPodu o kapacitě 16GB chtěli na webu v přepočtu jen něco kolem 500 kaček. Tak to beru, říkám si. Ne, že bych to zrovna potřeboval, ale za ty prachy to mělo nádech dobrodružství. I kdyby to fungovalo třeba jen dva měsíce, tak si s tím pohraju a můžu to přinejhorším používat jako flashku. Sám jsem měl menší podezření, co z toho nakonec vyleze, protože nejlevnější 16GB flashka stojí tak něco kolem osmi kil, takže tam byla menší cenová disproporce. Jenže číňani obšlehnou kdeco a vyrobí to z kdečeho, takže možnosti byly široké.
Hned jak se mi to dostalo do rukou, tak to vypadalo nadějně. Přehrávalo to MP3, fotky, videa, bylo v tom FM rádio, nahrávalo to jako diktafon a dokonce to mělo v sobě několik her. No dobrý. A od iPodu to bylo skoro k nerozeznání, takže na machrování ve vlaku pro teenagry taky dobrý.
Strčil jsem to do počítače a objevil se disk s kapacitou 16GB. Hmm, dobrý říkám si. Zatím to šlo až podezřele lehce. Navrčel jsem tam teda kolem 5GB muziky, odpojil jsem to a šup do vlaku poslouchat. Ve vlaku to zapnu, ale něco bylo špatně. Ukazovalo mi to jen několik málo alb. Ale hrálo to. Doma jsem to zase strčil do počítače, abych zkontroloval, co je špatně. Všechna muzika tam byla vidět, jen skoro všechny adresáře byly nějaký porouchaný a názvy písniček obsahovaly samý patvary, a nebo byly donekonečna zacyklený. Nic s tím nešlo udělat, tak jsem to zformátoval a šel na druhej pokus. Měl jsem podezření, že bude problém s diakritikou. Převedl jsem teda všechno tak, aby názvy neobsahovaly diakritiku a šup s tím zase do přehrávače. A zase bylo vidět jen pár alb a zbytek byl nějak posranej. Jo tak to by mohlo být nakopnutým firmwarem pomyslel jsem si a šel jsem googlit.
No a pak to nabralo rychlej spád. Poté, co jsem si pročetl několik diskusních fór na téma inkriminovaného firmware, jsem došel prozření a byl jsem bohatší o následující informace. Tak za prvé je tento „iPod“ čtvrté nebo jaké generace familiérně mezi uživateli nazýván „fakePod“. Dále jsem se dočetl, že naše fakePody v sobě obsahují paměťové čipy skutečně označené 16GB, ale to B není byte (jako ve všech slušných zemích) ale bit, takže fyzicky je v nich jen necelých 2GB paměti. Prohnanej číňan totiž nahackoval firmware, takže i když má přehrávač v sobě reálně jen 1,8GB, tak na venek se tváří jako 16GB. Je pak jasný, že jakmile se tam člověk pokusí nahrát víc jak inkriminovaných 1,8GB, tak se to pak začne celý vzájemně přepisovat a všechno se to kulantně řečeno pokazí. A samozřejmě neexistuje opravenej firmware, aby to alespoň ukazovalo skutečnou kapacitu.
No inu, za pět kilo z toho nakonec vylezla celkem podařená napodobenina, která ale měla jen 1,8GB. Ale i tak je to docela dobrý, alespoň si můžu experimentovat s instalací všemožných případných firmware, dokud se to úplně neumrtví a aspoň mě to pak nebude mrzet. A taky mě uchlácholilo, že podobně postiženejch je po celém světě zástupy a to si to objednávali i třena na eBay a podobně. A nebo to možná budu normálně používat, protože nejlevnější 2GB MP3 přehrávače stojej zrovna kolem těch 500.-.
A na závěr přichází poučení. Nepouštějte se do až moc výhodných obchodů s číňanem, protože za tou neuvěřitelně nízkou cenou určitě vězí nějakej menší či větší šprým od našeho vzdáleného obchodního šikmookého partnera. No a kdyby jste to potom chtěli dát třeba teenagerovi k narozeninám nebo pod vánoční samorost, tak by na vás nakonec mohl bejt taky třeba trošku nas….. . Ale za to dobrodrůžo, kdy člověk zjištuje, co z toho nakonec vyleze, to zase na druhou stranu stojí.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)