Není marný to letošní jaro

No jak říkám, není marný, ale ještě mu ždibíček chybí, ale to se zlepší. Konečně se zase po zimě začínají dít věci hodné sepsání několika vět na blog, ale než se tak stane pro aktuální věci, tak si dovolím shrnutí událostí z doby reprezentující velmi blízkou minulost.

Tak za prvý zima. Ta letošní, ta byla prostě úžasná a šla běžcům na ruku jak už dlouho ne. Běžky jsem letos nevytáhl ani jednou, ale zase jsem se na sněhu a ledu při tréninku klouzal jen dvakrát a to je prostě věc nevídaná. No a z takových podmínek jasně pramení kvalitní zimní příprava. Sice jsem řešil v prosinci skoro 3 týdny nemoci a následnou lehkou ztrátu tréninkové motivace, ale to se prostě stává každý rok, takže kdo by se stresoval, že.

A to už jsem se protrénoval až k prvním závodům. Klasickým otvírákem sezony jsou Kbely. Číslo si jdu vyzvednout už v pátek a čeká mě nepříjemná fronta. Kupodivu v sobotu na vyzvedávání žádné fronty nebyly. Tak snad příští rok ten pátek zparalelizují a bude to odsejpat. Opět účastnický rekord a navzdory tomu mám pocit, že je všude místa dost, na startu žádnej chaos a stres. Všichni si to přišli užít a tak to taky na trati a v cíli vypadalo. Spousta spokojenejch lidiček. A já jsem si to taky užíval dosyta. Na trati jsem to nehnal na doraz, bavil jsem se během během závodu (to je takový pokus o Cimrmanův absolutní verš J) a čas v cíli dával slibné výhledy do dalších závodů. Jo a to tričko je dost dobrý. Teď měl následovat ilustrační obrázek jak si to ženu po trati nebo do cíle, ale na všech fotkách vypadám jak po obrně (nebo že by to nebyla náhoda? :-)) a tak místo toho zařazuju obrázek tak nějak s Kbely spojený ;-).

Týden na to vyrážím do Peček na další jarní klasiku. Panuje na Pečky netradiční bezvětří a vůbec to počasí zdá se býti ideálním. Další účastnický rekord a i tady stejně jako ve Kbelích panuje organizační klid a pohoda. Další pěkné tričko do šatníku. Už jich mám za ty roky asi 30 pěknejch a asi 50 nepěknejch. Organizátoři to třímají pevně v rukou a klape to jak na drátkách. Na trati registruji dvě velké změny. Z Peček vede do Ratenic nová pěkná cyklostezka a v Ratenicích opět nehraje Abba. Loni tam hrálo něco běžecky otřesnýho (nebyl to Kabát?) a letos zase další mizérie. Budu muset napsat tamnímu starostovi, aby na to příští rok dohlídnul :-). Co se závodu týče, tak jsem znatelně přiložil pod kotel a čas o minutu lepší (46:40) než ve Kbelích byl příjemným povzbuzením.  No tajně jsem doufal pod 46, ale času dost. Teď měl následovat opět vtipný ilustrační závodnický obrázek, ale opět ta obrna a tak vkládám něco spojeného s pečením, a když ty Pečky, tak výpečky.

Musíte mi odpustit, že ty jarní desítky probírám tak stroze, ale ono je to každý rok stejný a nikoho to už nebaví číst. A jak jsem si všiml, tak ani ostatní blogeři o tom moc nepíšou, protože studnice je prostě vyčerpaná.

Pokud by vše pokračovalo klasicky, tak by teď následovala desítka v Českém Brodě. Leč letos byla velká inovace plánů. U Mělníka se běžel Borecký půlmaraton. První oficiální ročník a my jsme ho důmyslně spojili s exkurzí/ochutnávkou našeho spřáteleného mělnického Vinařství Vondrák. Tedy nejdřív běh, pak přirozeně žízeň a pak exkurze. Toho dne panovalo skutečně nechutný počasí. Zima, déšť a vítr. Nejhorší kombinace na běh na světě. Chyběl jen led. No led nahradilo bahínko ale myslím, že v cíli si nemohl stěžovat nikdo. Byl to totiž opravdu výjimečně povedený závod. No posuďte sami. Startovné tedy zrovna nevím kolik bylo, protože mě sponzorovalo vinařství, ale myslím, že něco málo stokorun. 270 lidí na startu. Jednosměrná technicky náročnější trasa ze Mšena do mělnické části Borek. Na trase se víc naklesalo než nastoupalo. 2/3 trasy terénem a zbytek asfalt. Významná část terénu vedla nádherným Kokořínskem včetně údolí a skal a luk. No radost pohledět a obzvláště se tam proběhnout. Na trati 3 občerstvovačky přesně v místech kde jsou potřeba. V cíli pak medaile, diplomy, dva druhy guláše. Nakonec tombola a v ní jako zlatý hřeb závodu soudek piva a selátko. Já prostě nevím co dál říkat. Kdo tam byl, ten nejspíš příští rok dorazí znovu, protože jestli ne, tak to by zase asi o hodně přišel. Já jsem si to užil fakt hodně a čas 1:48:02 byl na takové trati a v takovém počasí příjemným překvapením. Pak už jen přesun do vinařství a ochutnávka loňské výroby. Musím upozornit na to, že Ryzlink rýnský a ještě jedna odrůda, kterou jsme familiárně přejmenovali na Dešťovku, ale myslím, že to byl Tramín, stojí za případnou pozornost návštěvníků. Cesta domů vlakem vytopeným na asi tak 50 stupňů byla pěknou tečkou za povedeným dnem. Škoda jen, že se muselo druhý den do rachoty. Teď měl následovat opět vtipný ilustrační závodnický obrázek, ale opět se nic neurodilo, takže zase z jiného než běžeckého soudku.

Sakra už je to hrozně dlouhý, takže o půlmaratonu v Praze si řekneme něco příště. Těšte se.