Sportisimo 1/2Maraton Praha 2014

No takže plynule navážu na poslední spot a budu se věnovat letošnímu půlmaratonu v Praze. Zatímco předchozí závody byly jen takové startovací a na rozdejchání, tak PIM půl měl být prvním ostrým testem na jaké úrovni se pohybuje letošní formička. Forma roste poslední týdny den co den a tak jsem byl před závodem dost optimistický. Osobák 1:40:34. Pokud by šlo vše normálně, tak jsem čekal čas pod 1:42 a v případě že by to šlo nadmíru dobře, chtěl jsem atakovat osobák. Prostě to nakopnu a uvidím. Tolik teorie a teď praxe.
No a konečně je jedna použitelná fotografie. Tak šup sem rychle s ní.

Nějak se nám ta modrá účast úží, ale zdravé jádro zůstává :-)

Ráno vstanu a počasí skvělé. Je až s podivem, jak skoro všichni nebo snad všichni, co píšou o závodech, neopomenou zmínit na začátku, jaké bylo toho dne počasí. Tak schválně si na to dám pozor a příště tuhle banalitu neprozradím J. Sice po ránu pociťuju ještě dozvuky čtvrteční bujaré veselice v hospodě, ale to bylo loni na maratonu v Košicích taky a osobáček jsem zaběhnul. Tak co. Hned jak jsem dorazil na start, tak napětí a optimismus roste. U právnické fakulty je spousta čtyřpisoárů bez front a to se několikrát hodí. Šikovně umístěné. Holky holt stojej klasiku ve frontách. O oblečení nespekuluju a tričko a trenky to jistěj. Startovní koridor B zajistí, že se nebudu muset prodírat davem a budu moci upalovat hned od začátku. Pro jistotu si stoupám na rozhraní B a C aby to upalování nebylo až moc rychlý. Start klasicky nádherný a hned jsme se pěkně svižně pustili do prvních kilometrů. Plán je dostat se na desítku někde pod 48 minut. Nesleduju hodinky, jen se řídím dechem. Cestou pod Nuselák v protisměru čelo závodu. Na pětce dva loky a běžíme dál. Na otočce na Smíchově zkontroluju náskok na vodiče na 1:40. Obstojnej. Jak kvaltuju, tak moc nevnímám okolí, ale řekl bych, že tam bylo všude kvanta fandících lidí, což je dobře. Na desítce jsem za 46:55. Aha, tak to jsem se radši neměl koukat na hodinky. Tak to jsem to asi pěkně přepálil říkám si a kus před Holešovickou tržnicí začínají problémy. Ještě předtím za úřadem vlády potkávám čelo závodu. To je kvapík do cíle. Mě by nohy šly, ale neudýchám to. Dokonce musím přejít do chůze, abych to rozdejchal. Kdo mě zná, tak ví, že chodecké vložky s oblibou vkládám, ale tentokrát jsem to tedy rozhodně v plánu neměl. Krize je to hluboká a na 16km mě osolí vodič na 1:40. Nechytám se ho. To mě dost demotivovalo, protože osobák je fuč a tak zbytek závodu doklusnu s maximálním pověnováním se občerstvovačkám. V cíli 1:43:56. Na aktuální podmínky a formu žádnej šlágr. Ale na druhou stranu můj čtvrtý nejrychlejší půlmaraton. Takže jsem spíš spokojenej, i když takticky jsem to dneska trochu nezvládnul. Ale zas to bylo aspoň bez zvracení a křečí. Holt to dneska nevyšlo, vyjde to příště. Operativně se hlásím večer do Pardubic. Sice jsem tam letos nechtěl, ale protože tak většinou běhám rychleji než v Praze, tak si tam přeci jen zajedu. Co kdyby to s tím osobákem vyšlo. Jo a ten zázvorovej Birell v cíli, to byla celkem dobrota, ne?