Po pravdě řečeno do Košic jsem se původně vůbec nechystal.
Plánoval jsem na podzim zlomit svůj osobák na maratonu ve Stromovce, ale tím
jak byl maraton ve Stromovce zrušen, se do hry dostala hned dvě náhradní řešení.
Tedy vlastně tři, ale o maratonu v Benešově jsem se dozvěděl pozdě. Takže
bylo třeba zvolit mezi Košicemi a Drážďany. Drážďany mě dost lákaly, ale
nakonec vyhrály Košice a to především kvůli tomu, že každoročně vyráží z naší
Pražské pobočky skupina dobrodruhů vyzvat k pomyslnému souboji kolegy z pobočky
právě v Košicích. Jen ta dlouhá cesta, ta mi teda nesvědčí. Ale popořádku.
Tréninkově se mi přelom prázdnin a podzimu povedl fakt dobře,
a protože aktuální osobák na maratonu byl hluboko pod mými dlouhodobými
možnostmi, tak jsem o jeho překonání nepochyboval. Otázka byla jen, o kolik to
bude. Zároveň jsem ale nechtěl jet do Košic jen běhat a odpírat si, ale chtěl
jsem si i pochutnat na všem dobrém co tam mají k jídlu a pití. Takže zas
to věčné vytloukání klínu klínem, ale to už asi jiné nebude.
Vlak do Košic se pomalu rozjíždí ... |
Z Prahy směr Košice jsme vyráželi lehátkovým vlakem v pátek
v půl jedenácté večer. A jela nás pěkná kupa. 14 účastníků zájezdu – 3 obsazené
kupé. Hned jak jsme se usalašili, tak jsme začali ochutnávat ze silných zásob.
Jako velmi atraktivní se ukázal Ryzlink rýnský ze spřízněného mělnického Vinařství Vondrák. No nebudu to rozpitvávat, ale moc jsme toho nenaspali. Ráno jsme se v půl
osmé evakuovali z vlaku do solidně promrzlých Košic. Hned jak vylezeme
před nádraží, tak se tam ladně proháněj Keňani a Etiopani. Jo tak jsme tady asi
dobře. A zde se projevuje obrovská výhoda strategické polohy košické pobočky. Deset
minut od nádraží a pět minut od startu. No co víc si přát. Cestou na pobočku jsme
nakoupili snídani a po snídani jsme obsadili tamní zasedačky, vybalili
karimatky a spacáky a každý se snažil dospat, co se dalo. Já jsem se ještě
snažil setřepat lehkou kocovinu, ale v kombinaci s nevyspáním to šlo
nelehce. Na oběd jsme vyrazili trolejbusem do koliby ochutnat halušky na
několik způsobů. Všechny haluškové modely vypadaly náramně, škoda, že jsem měl
nějakej scvrklej žaludek a musel jsem si zbytek nechat zabalit s sebou. Odpoledne
už jen další spaní a průzkum centra města spojený s pasta party. Večer
jsem si dal ještě lehkým klusem pětku, abych finálně rozdejchal tu cestu do
Košic a šel jsem na kutě.
Probudil jsem se hroznou zimou asi v půl páté ráno. Co
to má sakra znamenat? Kosa hrozná, ale ze spacáku jsem nevylezl a hledal jsem
nějakou polohu, abych se zahřál. Bohužel bez valného úspěchu. Teprve po sedmé, když
se začali ostatní trousit do kuchyňky, jsem vylezl ze spacáku. Kouknu na ovládání
klimatizace a vidím 16 stupňů. Ta zkurvená klimoška se v noci přepnula na noční
režim a z krásných 23 stupňů mě vychladila na 16. No tak to jsem se už
druhou noc moc nevyspal. Tak jsem se aspoň pořádně nasnídal. Pak už klasické focení
a šlo se na věc. Opět musím vyzdvihnout boží polohu pobočky (a to doslova, hned
vedle pobočky je synagoga). No kde jinde si můžete ještě 20 minut před startem
posedět v klidu na záchodě a pak hned během 5 minut stát na startu.
Samý modráci |
Sluníčko svítí, úsměv na rtu, to bude vydařenej den. |
A to je konec tohohle výletu. Bylo to náročný, ale stálo to za to. Košice jsou pěkný, maratonem to tam hodně žije, všude je spousta fandících a ochotných lidí a ta trať je hodně sympatická a rychlá. Nekuřácký hospody nádherný, jídlo a pití skvělý. Jen jedno tam drhne a na tom jsme se shodli všichni. Je tam absolutně tragická obsluha v hospodách. Ale asi to tam tak mají zajeté. Takže jestli někdo přemýšlíte o maratonu nebo půlce v Košicích, tak říkám jasně, jděte do toho, stojí to rozhodně za to. Jen ta cesta, jen ta cesta J
Jak jsem psal. Pobočka a hned vedle synagoga. |
2 komentáře:
gratuluju k pěknému výkonu Rendo!
To máte ve firmě dobré, že dáte dohromady i sportovní tým. A ještě spolu rádi vyrazíte někam na závod. Také by se mi líbilo v takové firmě pracovat.
Okomentovat