úterý 9. března 2010

Kbelská desítka aneb tak konečně začala sezóna

Původně jsem neměl v plánu něco o tomto prvním jarním závodě na blog psát, protože jsem předpokládal, že se objeví zástup reportáží na jiných blozích, fórech a behej.com. Nicméně se tak kupodivu nestalo, tak přihodím svojí trošku na mlynáře, když mlýn už je asi plný něčeho jiného.

První závod sezóny beru spíš jako společenskou záležitost a příjemné nastartování závodního tempa než nějaké honění rekordních časů. Tohle rozpoložení bylo nakonec podpořeno i kvalitním nasněžením přes noc a přetrvávajícím padáním a mražením ráno. Takže to spíš bude jen za čárku do sportovního kalendáře a důležité bude si něco neudělat. Do tašky házím nejhorší boty co doma mám a hodně druhů oblečení, abych mohl na místě optimalizovat podle toho, jak se bude počasí aktuálně vyvíjet.

První příjemné překvapení na mě čeká hned u prezentace, kde jsem vzhledem k počtu předem přihlášených čekal pořádnou tlačenku, ale nic takového se nekonalo. Prostě pohodička. U stolku jsem byl hned a číslo s čipem bylo moje.

Trochu jsem se porozhlédl po nějakých známých, ale moc jich nebylo. Tak tentokrát toho moc před závodem neprobereme. Takže dávám jen krátké rozběhání kombinované s testem ToiToi. V zimě kupodivu tahle technologie taky funguje :-). A šup se schovat do auta a čekat na start. Rozběhává se teda skutečně málo lidí a nezdá se mi, že by počet závodníků přelezl tři stovky, ale asi se taky všichni někde schovávali, protože na start se jich narovnalo přes stovky čtyři.

Na startu panují skutečně polární podmínky a hned po startu je vidět, že volba bot byla tentokrát důležitá. Jenže já doma stejně žádné speciální nemám, takže to bylo v mém případě šumák. Na silnici je jediná projetá kolej, hodně lidí běží zpočátku hada v koleji a předbíhat se nikomu nechce. Když zmizí i ta jedna kolej, tak se to pěkně začne míchat. Mezi polema prvotřídně fouká chvíli zepředu, ze strany ale hlavně ne zezadu. Fouká tak blbě, že se není za koho schovat, tak se to rve furt za svý a sníh lítá až do průdušek. Na obrátce je trať tak uklouzaná, že kdo si nedá skutečně majzla, tak se tam válí jak vorvaň. Následuje úsek, kde funí takovej bočák, že se na silnici nedrží ani sníh. Palce na nohou a obličej pěkně mrznou, ale je to parádní boj a to se mi líbí. Když už se trať stočí tak, že fouká do zad, tak vítr a sněžení po kiláku ustává. Smůla no. Zbytek je v rozbředlém sněhu. Protože jsem začal vlažně a běželo se mi celkem dobře, i když teda ne zrovna rychle, tak poslední kilák za to vezmu a předběhnu poměrně dost soupeřů. Když už jsem tak rozběhnutej, tak to ždímu až do cíle. Tam vypadám dost schváceně, ale je dobrý vědět, že na nějaký pětiset metrový finiš tady síly jsou, což se může hodit jindy ;-).

Na tombolu se nečeká a pálíme domů. Tak jen doufám, že v tombole nebyl Superb Combi :-).

Je jasný, že organizátoři odvedli prvotřídní práci a nemělo to chybu. Bezproblémová registrace, ToiToi budky, značení tratě, meřící čipy, čaj a sůša v cíli a výsledky během několika málo hodin, to je jasná jednička pro pořadatele. Každopádně už jen kvůli tomu počasí bude příště o čem diskutovat. Takže za týden v Pečkách. Sníh asi už nebude, zato spíš čekám pěknej vítr. No uvidíme.

2 komentáře:

Ječmínek Máselník řekl(a)...

a čásek pane v tom marastu?

Renda řekl(a)...

Aha, čásek. Tak ten byl 48:14. Taková klasika na rozjezd sezóny ;-).