pondělí 9. června 2014

Czechman 2014


Tak další dlouhý závod za mnou. A protože dlouhé závody si zaslouží report, tak tady je. Report se hodí minimálně i z toho důvodu, abych si byl pro příště vědom chyb, které jsem zase nasázel. Na těchle závodech se prostě člověk furt něco učí i když je to už po několikáté, co jde na start. Takže postupně.

Forma letos byla jako nikdy jindy. Běžecky jsem na tom fakt dobře, plavecky takovej lepší průměr, jen na kole jsem toho moc nenalítal, ale věřil jsem, že mi to sedne. Nemá cenu nastupovat do podobnýho závodu s jiným předsevzetím než je osobák, protože dávat si takovou sodu jen pro účast mi nepřijde moc smysluplné. Jediné, co mi nehrálo do karet, bylo ohlášené počasí, protože přechod z „chladna“ do tropických teplot je pro mě vražedný, ale když to fičí, tak se na počasí moc nekouká. Takže cíl byl jasnej, dostat se pod 5:34:00.
Kdo mi to tam leze do záběru, když běžím do cíle :-)
Letos se opravdu snažím jezdit na závody s pořádnou časovou rezervou, abych v klidu zaparkoval a vůbec všechno probíhalo pokud možno kontrolovaně. Takže jsem dorazil kolem půl desáté, zaparkoval jsem ve stínu, pozdravil spolubojovníky a v naprostém klidu se zaregistroval. Pak zpátky k autu, připravit věci do depa a vydat se to všechno uložit. A hle, už tady byla první lehkovážnost. Parkoval jsem od centra závodu tak kilák a půl a vydal jsem se do depa v pantoflích, co je používám do bazénu. Jenže ujít 20 metrů v bazénu k vodě a kilák a půl do depa je rozdíl a výsledkem byla stržená kůže na obou palcích a dalších prstech až na masíčko. No naštěstí to bylo shora a tak to na závodění nemělo vliv, to až potom doma. Takže první minifail dne byl zde.

Pak to byla klasika. Uložit věci di depa, rozprava, kde nás upozorňovali, že start je z pláže a deset minut před startem nebude nikdo ve vodě, nasoukat se do neoprenu a rozplavba. Takže nás deset minut před dvanáctou vyhnali z vody, já jsem nastavil na hodinkách automutisport a čekalo se. A čekalo se a čekalo se a 500 lidí navlečenejch v neoprenech čekalo jak vyvrhnutý velryby na Somálským slunci až přiletí vrtulník aby mohl natočit start. Nakonec vrtulník přiletěl a nahrnuli jsme se do vody jednak se příjemně zchladit a pak taky se lehce poplácat, protože 500 lidí to už je přeci jen vaření ve vodě. To zdržení startu byl teda takovej organizátorskej minifail, ale dalo se to přežít, nejsme padavky ne? J Naštěstí tyhle starty nejsou taková mlátička jako na kdejakým sprintu a tak se to obešlo bez nějakých kopanců získaných nebo uštědřených. Podle mě je plavání v tomhle jezeře bezkonkurenčně nejlepší co jsem kde plaval. Krásně průzračná voda. Pod vámi se proháněj hejna ryb a dno si můžete prohlížet dle libosti. Jen já jsem asi trochu zblblej z těch amerických kriminálek, protože vždycky jak ve vodě zahlídnu dno, tak se vyděsím, že tam uvidím trčet ruku ze dna, nebo ze zaletovaného sudu a to mi hned vyskočí tepovka nahoru J. Ale tady je to v pohodě. Plave se mi skutečně dobře. Jen jednou jsem se skoro pozvracel, když mi závodník co plaval vedle mě, hodil vlnku přímo do nádechu a chvíli trvalo, než jsem to rozkuckal a vykašlal. To od něj nebylo pěkné a za trest jsem mu uplaval. Jen jsem mohl plavat trochu přímočařeji na ty bojky a nenaplavávat si tak. I tak plavání za 36:17 byly hned dvě bonusový minuty proti zdejšímu osobáku z 2011. V depu hladkej přechod. Jen jsem se teda trochu motal při nandávání ponožek, asi jak jsem furt koukal na to dno. Sice se všude lepila tráva, ale kdyby to byl písek, tak by to bylo mnohem horší, takhle to bylo příjemné měkké proklusnutí depem.
Na startu 500 lidí.
Takže dál kolo. Plán byl jet to tak o 5 minut pomaleji než ve 2011, tedy těsně pod 2:50, a pak to pěkně natáhnout na běhu. Skočil jsem na kolo a jedu. Ale kurnik co se to děje. Předjíždí mě jeden cyklista za druhým. To není normální. Kouknu na tachák a nic nevidím. Na těch kostkách v Kříčeni se mi hnulo čidlo a přestalo mi to měřit. Sakra to byl teda z mý strany další minifail. Pokaždý se mi to čidlo na vidlici na kostkách nebo špatném asfaltu odkloní od čidla na drátech a přestane to měřit. Nevíte, jestli se dají sehnat nějaké vymezovací pacičky, co to na tý vidlici udržej na jednom místě? Je to Sigma. Nebo to řešíte nějak jinak? Mě to už totiž celkem solidně vytáčí. No nic říkám si, přepnu hodinky na zobrazování aktuální rychlosti a pojedu dál. Aha, jak jsem na Garminovi mačkal ten postranní čudlík na změnu obrazovky, tak jsem nešikovně zmáčknul LAP a už mi to hlásí, že mám začít běžet. Kurva, kurva, kurva, další minifail. Takže teď budu bez informace o rychlosti a to se přese mě furt někdo hrne. No nic, jedu si svoje tempo, o kterém si myslím, že je tak akorát. Mám ale dojem, že ty vysoký ráfky nějak nejedou. Když mi spadnul v jednom kopečku po blbým přehození řetěz, tak taky kontroluju špalky, jestli nedřou o ráfky. Nedřou. Hmmm. Budu muset udělat nějaký průkazný test těch ZIPPů a Ksyrií. Jestli oni náhodou ty nízký Ksyrie, který jezdím o trénincích, přeci jen nejezděj líp než ty starý vysoký ZIPPy. Nicméně první kolo uteklo v pohodě, druhé taky a před třetím kolem občerstvovačka hlásí, že nejsou ionťáky, ale jen voda. Tak to je minifail zase z druhé strany, ale nic fatálního, aspoň se s tím můžu polejvat. Ve třetím kole na mě začíná padat nějaká deka. Sice začínám předjíždět odpadlíky, ale to sluníčko mi dává zabrat. Sigma ukazuje hrozivých 38 a záda to intenzivní svícení taky moc neoceňujou. Kdo by se mazal opalovacím krémem, když se to stejně otře do neoprenu, že. Takže další minifail je na světě. Koukám na hodinky a zjišťuju, že mi to nějak trvá a taky jo, do depa přijedu solidně prosolenej a zblblej za 2:59:44, což je nepříjemnejch 16 minut zásek proti 2011. No to se teď budu muset na tom běhu pořádně pochlapit, abych to stáhnul. No co, asi jsem se na tom kole flákal a tak teď budu mít na běh sil dost. Ale dát půlmaraton za 1:53 v tomhle vedru bude asi oříšek. Jo a jak si zpětně uvědomuju, tak cyklistická trať nebyla plně uzavřená, ale nevybavuju si jedinej okamžik, kdy bych si pomyslel, že mi tam nějaký auto překáží. Jezdila tam ta auta vůbec?
No tak aerodynamickej ten posed zrovna není :-)
Hned jak jsem se přezul, tak jsem do sebe hodil Shlehu abych se probral a Magneslife aby si křeče nemyslely, že u mě jim bude dobře. Dva okruhy po 10,5km. Začátek šel jak po másle. Jen se mi podařilo urvat šňůrku z gumy na číslo a tak mi to číslo pěkně plandalo jen na té druhé. Další bezvýznamný minifail. Normálně si to ještě přidělávám špendlíky, ale dneska zrovna ne. Naštěstí ve startovní tašce byla jedna náhradní přehazka, takže újma na materiálu byla do dalších závodů nahrazena. Zkontroloval jsem odstup na Honzu Kavalíra, a kdyby vytuhnul, tak tady byla ještě šance ho doběhnout. Neběžel jsem sice tak rychle, jak bych potřeboval, ale posouval jsem se polem dopředu a šlo to dobře. Bohužel dobře to šlo jen ve stínu. Jak jsme u Starých Ždánic na osmém kilometru vyběhli na přímé slunce, tak to byl konec. Jako bych dostal pěstí rovnou do tlamičky. Zamotala se mi hlava, ztratil jsem pravidelné dýchání a začal boj. A taky tady skončil sen o osobáku. Co občerstvovačka, to voda na hlavu, voda na záda, voda, kola a gel do mě a zase kus běžet. Občas jsem dal solné tablety, ale křeče už větřily, že se ke slovu taky dostanou. No posledních 5km byl solidní pochoďák. A poslední 2km co krok to minikřeč. Spousta lidí si stěžuje na nedostatečné občerstvovačky a že jim docházela voda. Slabší byla jen ta postcysklistická a to před závodem organizátor upozorňoval, že tam bude jen to, co zbyde z kola, takže bylo třeba se soustředit na tu u cíle. Mě to tak strašný nepřišlo. Jak to bylo ale ke konci závodu bohužel nevím a asi tam fakt docházelo hlavně v situaci, kdy lidi dva kelímky vylili na sebe a až ten další do sebe. Každopádně velkou poklonu si zaslouží všichni dobrovolníci. Dělali, co vám na očích viděli a to všechno s velkou snahou a nadšením. Ti mají za mě velkou pochvalu.
A už to pomalu vaří.
Cíl. Hurá cíl. Běh nakonec za 2:07, stejně jako ve 2011. Celkem za 5:49:26. Musím říct, že tentokrát jsem byl teda dost zklamanej, protože na ten osobák jsem si fakt věřil. Nechci se moc vymlouvat na počasí, protože když to jede, tak se na počasí nekouká, ale mě to tentokrát na kole moc nejelo a to byl základ neúspěchu. A pak taky ty moje minifaily, to si prostě musím příště odpustit. V cíli jsem si vyzvednul moc pěkný finisherský triko, zdlábnul jsem těstoviny a vydal se na cestu domů. Doma jsem si dal Plzeň a hlava mi z vedra pulzovala ještě druhej den dopoledne, takže vyškvaření na sluníčku bylo zřejmě fakt solidní. Ale pěknej závod to letos byl, to zase jo.
Z Facebooku jsem se pak dozvěděl, že třeba Lenka Králová zlomila řídítka, hodila mrchu na kole a i tak doběhla na třetím místě. Tomu říkám ukázková bojovnost. Nebo třeba Honza Kavalír byl tak natěšenej na start, že při oblékání do neoprenu utrhnul zip a musel plavat jen v kombinéze a i tak si zajel osobák.

Fotky jsem si vypůjčil odsud http://prochisport.rajce.idnes.cz/Czechman_Triatlon_2014/ a ze stránek pořadatele.

úterý 3. června 2014

O čem teď a o čem potom

Jo tak kde jsme to minule skončili? Jo už to vidím, pražský půl PIM. Tak dál letošní úsilí pokračovalo asi následovně.

Celej natěšenej  z Prahy jsem se vydal na půlku do Pardubic. Stejně jako loni, skvělej závod. Velká inovace startovní tašky v podobě dvou lahváčů (víno zůstalo taky) spoustu lidí potěšila. Forma stále na vzestupu tentokrát bohužel zase neznamenala vylepšení osobáku. Důvody jsou nasnadě. Stále ještě naběhaný malý objem, zase tak trošililinku přepálenej začátek a světe div se, vedro. Vedro bylo k padnutí, i když to tak vůbec nevypadalo. Takže čas horší než v Praze o tři minuty, ale zážitek výbornej. Holt bylo ještě málo běhů z práce.
Šššš šššš hůůůů.
Těm jsem se chtěl věnovat před plnotučným PIMem (devátá účast), ale souhra náhod nepovolila víc jak jednu třicítku z práce a to je málo. Letošní PIM organizačně ani nehodnotím, protože organizačně je to za ty roky vybroušeno k dokonalosti. Vyzvednout bych chtěl letošní expo. Tam toho bylo. No nekupte to za ty slevy J. A tak jsem se pořádně vybavil na celou sezonu vším možným. Před závodem jsem si dopřál celé tři dny ladícího odpočinku, což je na mě nezvykle dlouho a nakonec jsem to po závodě vyhodnotil tak, že je to skutečně zbytečně dlouho. Nejsem prostě na tolik zahálky zvyklý J. Závod sám měl takový klasický maratonský jarní průběh. Optimisticky do první půlky, pak první menší krize před třicítkou, psychické vyměknutí a velmi klidné doklusnutí do cíle za 4:03 se snahou minimalizovat škody do dalšího tréninku. Ne že by tam nebyl potenciál na vylepšení osobáku, tak to zas jo, ale nějak jsem nebyl psychicky připravenej na ten boj na posledních osmi kilometrech a myslel jsem si, že mi to spadne do klína bez práce, což je logicky chyba lávky.

Jo to předstartovní vtipkování ...
Ještě před PIMem jsem si střihnul desítku v Semicích a byl jsem mile překvapen stabilní výkonností. I když se mi běželo pěkně mizerně, tak jsem zaběhnul svůj celkem solidní průměr kousek nad 46. Aspoň to potvrzuje zúročení zimního a jarního úsilí.

Po PIMu uběhlo 14 dní a už tady byl první triatlon sezony a to sprint v Poděbradech. Tam vám bylo letos pěkně. Sluníčko si dalo záležet a tak voda ani nebyla tak studená. Ale na neopreny to samozřejmě bylo. Já jsem si zazávodil a zbytek rodiny se cachtal v jezeře. První venkovní plavání v neoprenu byl dle očekávání docela boj, ale zato kolo klaplo solidně a běh, tak běh to byla fantazie. Tak lehce a rychle jsem na triatlonu snad neběžel. Průměr 4:38 na kilák. Celkově jsem si zde letos vylepšil maximum o tři minuty a to právě díky běhu, který bohatě pokryl plaveckou mizérii. Jo a ten asfalt, na kterém se v Poděbradech jezdí, je snad nejlepší z celé republiky.
Letos poprvé v neoprenu pod bedlivým dohledem nové trenérky :-).
Před Poděbradama a po nich jsem dal v týdnu vždycky jednu běžeckou třicítku z práce, abych trochu natočil objemy a letos to je jak na houpačce. Jeden běh z práce ve třicetistupňovém vedru, že mi ani plnej camel nestačil a týden na to 8 stupňů a déšť, kdy mi stačil jeden malej bidon a proletěl jsem to tempem pět minut na kilometr, což jsem se až vyděsil. No vyděšení nebylo na místě, protože se ukázalo, že to bylo poslední vzedmutí organismu před nemocí, která se hned v pátek dostavila. Naštěstí se mi ty horečky a slabost podařilo přes víkend setřást a dnešní testovací klus byl celkem v pohodě. Už jsem začínal mít docela depku z toho, že budu muset kvůli nemoci potřetí zrušit účast na sobotním Czechmanovi. Ale vypadá to, že letos to klapne, tak se tam potkáme J. Forma je, objemy celkem taky, tak teď už jen nepíchnout.

pondělí 14. dubna 2014

Offtopic: Moc přísavek na datovém cecku

Tenhle spot se bude týkat hlavně Pražáků a lidí co jezdí v Praze metrem. No ale to neznamená, že si ho nemůžou přečíst i ostatní. Byly doby, kdy pojem chytrý telefon skoro nikdo neznal, byly to spíš jen technologické výstřelky. Tou dobou jsem vlastnil neomezený datový tarif, věc nevídanou. Sice jsem neměl chytrý telefon, ale ten můj zvládal zobrazovat webové stránky a synchronizovat poštu celkem obstojně a to byly zlaté doby. V každé stanici jsem si dotáhnul novou stránku ke čtení, nasynchronizoval poštu a to se krásně stihlo, než se vlak zase rozjel do tunelu.

No jo jenže pak to začalo. Přišel masivní nárůst chytrých telefonů a s nimi nevyhnutelná potřeba datovat. Najednou si v té stanici chtěli všichni něco stáhnout a načíst poštu a tak to šlo postupně do kopru. A už tak poslední rok sleduju, že po příjezdu do stanice se všechny ty verky registrujou do sítě, napojujou na servery a …… timeoutujou, protože prostě rourka s datama je žalostně tenká a zájemců o sosání z rourky je prostě moc. Takže si dneska ve stanici nikdo nic nestáhne a nic nenasynchronizuje. Já jsem na podobné pokusy rezignoval a zase se radši koukám po těch lidech okolo a to je občas mnohem lepší než čučet do displeje. Nezapomeňte, že stále platí pravidlo MHD, že v každém vlaku metra jede aspoň jeden blázen nebo opilec a tak je o zábavu postaráno.


Nezdá se, že by operátoři měli zájem na současném stavu něco měnit a tak to lepší asi nebude. I když jsem se dočetl, že na nové trase D by mělo být pokrytí hodné našeho tisíciletí, dokonce i uvnitř tunelů. Má to zatím tedy jen jeden háček a to, že se operátoři nějak nejsou schopni dohodnout s Dopravním podnikem na ceně, ale to se nakonec nějak podá. Na druhou stranu budeme muset poslouchat to bezobsažné tlachání už i za jízdy. A protože za jízdy je hluk, tak do toho budou všichni o to víc řvát. Ale já jsem klidný. Dčko je daleko a stávající trasy ještě hodnou dobu zůstanou při starém. Jsem sice z IT branže, ale někde by se ta technologie asi fakt neměla hnát zbytečně dopředu, co?

čtvrtek 10. dubna 2014

Sportisimo 1/2Maraton Praha 2014

No takže plynule navážu na poslední spot a budu se věnovat letošnímu půlmaratonu v Praze. Zatímco předchozí závody byly jen takové startovací a na rozdejchání, tak PIM půl měl být prvním ostrým testem na jaké úrovni se pohybuje letošní formička. Forma roste poslední týdny den co den a tak jsem byl před závodem dost optimistický. Osobák 1:40:34. Pokud by šlo vše normálně, tak jsem čekal čas pod 1:42 a v případě že by to šlo nadmíru dobře, chtěl jsem atakovat osobák. Prostě to nakopnu a uvidím. Tolik teorie a teď praxe.
No a konečně je jedna použitelná fotografie. Tak šup sem rychle s ní.

Nějak se nám ta modrá účast úží, ale zdravé jádro zůstává :-)
Ráno vstanu a počasí skvělé. Je až s podivem, jak skoro všichni nebo snad všichni, co píšou o závodech, neopomenou zmínit na začátku, jaké bylo toho dne počasí. Tak schválně si na to dám pozor a příště tuhle banalitu neprozradím J. Sice po ránu pociťuju ještě dozvuky čtvrteční bujaré veselice v hospodě, ale to bylo loni na maratonu v Košicích taky a osobáček jsem zaběhnul. Tak co. Hned jak jsem dorazil na start, tak napětí a optimismus roste. U právnické fakulty je spousta čtyřpisoárů bez front a to se několikrát hodí. Šikovně umístěné. Holky holt stojej klasiku ve frontách. O oblečení nespekuluju a tričko a trenky to jistěj. Startovní koridor B zajistí, že se nebudu muset prodírat davem a budu moci upalovat hned od začátku. Pro jistotu si stoupám na rozhraní B a C aby to upalování nebylo až moc rychlý. Start klasicky nádherný a hned jsme se pěkně svižně pustili do prvních kilometrů. Plán je dostat se na desítku někde pod 48 minut. Nesleduju hodinky, jen se řídím dechem. Cestou pod Nuselák v protisměru čelo závodu. Na pětce dva loky a běžíme dál. Na otočce na Smíchově zkontroluju náskok na vodiče na 1:40. Obstojnej. Jak kvaltuju, tak moc nevnímám okolí, ale řekl bych, že tam bylo všude kvanta fandících lidí, což je dobře. Na desítce jsem za 46:55. Aha, tak to jsem se radši neměl koukat na hodinky. Tak to jsem to asi pěkně přepálil říkám si a kus před Holešovickou tržnicí začínají problémy. Ještě předtím za úřadem vlády potkávám čelo závodu. To je kvapík do cíle. Mě by nohy šly, ale neudýchám to. Dokonce musím přejít do chůze, abych to rozdejchal. Kdo mě zná, tak ví, že chodecké vložky s oblibou vkládám, ale tentokrát jsem to tedy rozhodně v plánu neměl. Krize je to hluboká a na 16km mě osolí vodič na 1:40. Nechytám se ho. To mě dost demotivovalo, protože osobák je fuč a tak zbytek závodu doklusnu s maximálním pověnováním se občerstvovačkám. V cíli 1:43:56. Na aktuální podmínky a formu žádnej šlágr. Ale na druhou stranu můj čtvrtý nejrychlejší půlmaraton. Takže jsem spíš spokojenej, i když takticky jsem to dneska trochu nezvládnul. Ale zas to bylo aspoň bez zvracení a křečí. Holt to dneska nevyšlo, vyjde to příště. Operativně se hlásím večer do Pardubic. Sice jsem tam letos nechtěl, ale protože tak většinou běhám rychleji než v Praze, tak si tam přeci jen zajedu. Co kdyby to s tím osobákem vyšlo. Jo a ten zázvorovej Birell v cíli, to byla celkem dobrota, ne?

středa 9. dubna 2014

Není marný to letošní jaro

No jak říkám, není marný, ale ještě mu ždibíček chybí, ale to se zlepší. Konečně se zase po zimě začínají dít věci hodné sepsání několika vět na blog, ale než se tak stane pro aktuální věci, tak si dovolím shrnutí událostí z doby reprezentující velmi blízkou minulost.

Tak za prvý zima. Ta letošní, ta byla prostě úžasná a šla běžcům na ruku jak už dlouho ne. Běžky jsem letos nevytáhl ani jednou, ale zase jsem se na sněhu a ledu při tréninku klouzal jen dvakrát a to je prostě věc nevídaná. No a z takových podmínek jasně pramení kvalitní zimní příprava. Sice jsem řešil v prosinci skoro 3 týdny nemoci a následnou lehkou ztrátu tréninkové motivace, ale to se prostě stává každý rok, takže kdo by se stresoval, že.

A to už jsem se protrénoval až k prvním závodům. Klasickým otvírákem sezony jsou Kbely. Číslo si jdu vyzvednout už v pátek a čeká mě nepříjemná fronta. Kupodivu v sobotu na vyzvedávání žádné fronty nebyly. Tak snad příští rok ten pátek zparalelizují a bude to odsejpat. Opět účastnický rekord a navzdory tomu mám pocit, že je všude místa dost, na startu žádnej chaos a stres. Všichni si to přišli užít a tak to taky na trati a v cíli vypadalo. Spousta spokojenejch lidiček. A já jsem si to taky užíval dosyta. Na trati jsem to nehnal na doraz, bavil jsem se během během závodu (to je takový pokus o Cimrmanův absolutní verš J) a čas v cíli dával slibné výhledy do dalších závodů. Jo a to tričko je dost dobrý. Teď měl následovat ilustrační obrázek jak si to ženu po trati nebo do cíle, ale na všech fotkách vypadám jak po obrně (nebo že by to nebyla náhoda? :-)) a tak místo toho zařazuju obrázek tak nějak s Kbely spojený ;-).



Týden na to vyrážím do Peček na další jarní klasiku. Panuje na Pečky netradiční bezvětří a vůbec to počasí zdá se býti ideálním. Další účastnický rekord a i tady stejně jako ve Kbelích panuje organizační klid a pohoda. Další pěkné tričko do šatníku. Už jich mám za ty roky asi 30 pěknejch a asi 50 nepěknejch. Organizátoři to třímají pevně v rukou a klape to jak na drátkách. Na trati registruji dvě velké změny. Z Peček vede do Ratenic nová pěkná cyklostezka a v Ratenicích opět nehraje Abba. Loni tam hrálo něco běžecky otřesnýho (nebyl to Kabát?) a letos zase další mizérie. Budu muset napsat tamnímu starostovi, aby na to příští rok dohlídnul :-). Co se závodu týče, tak jsem znatelně přiložil pod kotel a čas o minutu lepší (46:40) než ve Kbelích byl příjemným povzbuzením.  No tajně jsem doufal pod 46, ale času dost. Teď měl následovat opět vtipný ilustrační závodnický obrázek, ale opět ta obrna a tak vkládám něco spojeného s pečením, a když ty Pečky, tak výpečky.



Musíte mi odpustit, že ty jarní desítky probírám tak stroze, ale ono je to každý rok stejný a nikoho to už nebaví číst. A jak jsem si všiml, tak ani ostatní blogeři o tom moc nepíšou, protože studnice je prostě vyčerpaná.

Pokud by vše pokračovalo klasicky, tak by teď následovala desítka v Českém Brodě. Leč letos byla velká inovace plánů. U Mělníka se běžel Borecký půlmaraton. První oficiální ročník a my jsme ho důmyslně spojili s exkurzí/ochutnávkou našeho spřáteleného mělnického Vinařství Vondrák. Tedy nejdřív běh, pak přirozeně žízeň a pak exkurze. Toho dne panovalo skutečně nechutný počasí. Zima, déšť a vítr. Nejhorší kombinace na běh na světě. Chyběl jen led. No led nahradilo bahínko ale myslím, že v cíli si nemohl stěžovat nikdo. Byl to totiž opravdu výjimečně povedený závod. No posuďte sami. Startovné tedy zrovna nevím kolik bylo, protože mě sponzorovalo vinařství, ale myslím, že něco málo stokorun. 270 lidí na startu. Jednosměrná technicky náročnější trasa ze Mšena do mělnické části Borek. Na trase se víc naklesalo než nastoupalo. 2/3 trasy terénem a zbytek asfalt. Významná část terénu vedla nádherným Kokořínskem včetně údolí a skal a luk. No radost pohledět a obzvláště se tam proběhnout. Na trati 3 občerstvovačky přesně v místech kde jsou potřeba. V cíli pak medaile, diplomy, dva druhy guláše. Nakonec tombola a v ní jako zlatý hřeb závodu soudek piva a selátko. Já prostě nevím co dál říkat. Kdo tam byl, ten nejspíš příští rok dorazí znovu, protože jestli ne, tak to by zase asi o hodně přišel. Já jsem si to užil fakt hodně a čas 1:48:02 byl na takové trati a v takovém počasí příjemným překvapením. Pak už jen přesun do vinařství a ochutnávka loňské výroby. Musím upozornit na to, že Ryzlink rýnský a ještě jedna odrůda, kterou jsme familiárně přejmenovali na Dešťovku, ale myslím, že to byl Tramín, stojí za případnou pozornost návštěvníků. Cesta domů vlakem vytopeným na asi tak 50 stupňů byla pěknou tečkou za povedeným dnem. Škoda jen, že se muselo druhý den do rachoty. Teď měl následovat opět vtipný ilustrační závodnický obrázek, ale opět se nic neurodilo, takže zase z jiného než běžeckého soudku.



Sakra už je to hrozně dlouhý, takže o půlmaratonu v Praze si řekneme něco příště. Těšte se.