Czechman 2014

Tak další dlouhý závod za mnou. A protože dlouhé závody si zaslouží report, tak tady je. Report se hodí minimálně i z toho důvodu, abych si byl pro příště vědom chyb, které jsem zase nasázel. Na těchle závodech se prostě člověk furt něco učí i když je to už po několikáté, co jde na start. Takže postupně.

Forma letos byla jako nikdy jindy. Běžecky jsem na tom fakt dobře, plavecky takovej lepší průměr, jen na kole jsem toho moc nenalítal, ale věřil jsem, že mi to sedne. Nemá cenu nastupovat do podobnýho závodu s jiným předsevzetím než je osobák, protože dávat si takovou sodu jen pro účast mi nepřijde moc smysluplné. Jediné, co mi nehrálo do karet, bylo ohlášené počasí, protože přechod z „chladna“ do tropických teplot je pro mě vražedný, ale když to fičí, tak se na počasí moc nekouká. Takže cíl byl jasnej, dostat se pod 5:34:00.

Kdo mi to tam leze do záběru, když běžím do cíle :-)

Letos se opravdu snažím jezdit na závody s pořádnou časovou rezervou, abych v klidu zaparkoval a vůbec všechno probíhalo pokud možno kontrolovaně. Takže jsem dorazil kolem půl desáté, zaparkoval jsem ve stínu, pozdravil spolubojovníky a v naprostém klidu se zaregistroval. Pak zpátky k autu, připravit věci do depa a vydat se to všechno uložit. A hle, už tady byla první lehkovážnost. Parkoval jsem od centra závodu tak kilák a půl a vydal jsem se do depa v pantoflích, co je používám do bazénu. Jenže ujít 20 metrů v bazénu k vodě a kilák a půl do depa je rozdíl a výsledkem byla stržená kůže na obou palcích a dalších prstech až na masíčko. No naštěstí to bylo shora a tak to na závodění nemělo vliv, to až potom doma. Takže první minifail dne byl zde.

Pak to byla klasika. Uložit věci di depa, rozprava, kde nás upozorňovali, že start je z pláže a deset minut před startem nebude nikdo ve vodě, nasoukat se do neoprenu a rozplavba. Takže nás deset minut před dvanáctou vyhnali z vody, já jsem nastavil na hodinkách automutisport a čekalo se. A čekalo se a čekalo se a 500 lidí navlečenejch v neoprenech čekalo jak vyvrhnutý velryby na Somálským slunci až přiletí vrtulník aby mohl natočit start. Nakonec vrtulník přiletěl a nahrnuli jsme se do vody jednak se příjemně zchladit a pak taky se lehce poplácat, protože 500 lidí to už je přeci jen vaření ve vodě. To zdržení startu byl teda takovej organizátorskej minifail, ale dalo se to přežít, nejsme padavky ne? J Naštěstí tyhle starty nejsou taková mlátička jako na kdejakým sprintu a tak se to obešlo bez nějakých kopanců získaných nebo uštědřených. Podle mě je plavání v tomhle jezeře bezkonkurenčně nejlepší co jsem kde plaval. Krásně průzračná voda. Pod vámi se proháněj hejna ryb a dno si můžete prohlížet dle libosti. Jen já jsem asi trochu zblblej z těch amerických kriminálek, protože vždycky jak ve vodě zahlídnu dno, tak se vyděsím, že tam uvidím trčet ruku ze dna, nebo ze zaletovaného sudu a to mi hned vyskočí tepovka nahoru J. Ale tady je to v pohodě. Plave se mi skutečně dobře. Jen jednou jsem se skoro pozvracel, když mi závodník co plaval vedle mě, hodil vlnku přímo do nádechu a chvíli trvalo, než jsem to rozkuckal a vykašlal. To od něj nebylo pěkné a za trest jsem mu uplaval. Jen jsem mohl plavat trochu přímočařeji na ty bojky a nenaplavávat si tak. I tak plavání za 36:17 byly hned dvě bonusový minuty proti zdejšímu osobáku z 2011. V depu hladkej přechod. Jen jsem se teda trochu motal při nandávání ponožek, asi jak jsem furt koukal na to dno. Sice se všude lepila tráva, ale kdyby to byl písek, tak by to bylo mnohem horší, takhle to bylo příjemné měkké proklusnutí depem.

Na startu 500 lidí.

Takže dál kolo. Plán byl jet to tak o 5 minut pomaleji než ve 2011, tedy těsně pod 2:50, a pak to pěkně natáhnout na běhu. Skočil jsem na kolo a jedu. Ale kurnik co se to děje. Předjíždí mě jeden cyklista za druhým. To není normální. Kouknu na tachák a nic nevidím. Na těch kostkách v Kříčeni se mi hnulo čidlo a přestalo mi to měřit. Sakra to byl teda z mý strany další minifail. Pokaždý se mi to čidlo na vidlici na kostkách nebo špatném asfaltu odkloní od čidla na drátech a přestane to měřit. Nevíte, jestli se dají sehnat nějaké vymezovací pacičky, co to na tý vidlici udržej na jednom místě? Je to Sigma. Nebo to řešíte nějak jinak? Mě to už totiž celkem solidně vytáčí. No nic říkám si, přepnu hodinky na zobrazování aktuální rychlosti a pojedu dál. Aha, jak jsem na Garminovi mačkal ten postranní čudlík na změnu obrazovky, tak jsem nešikovně zmáčknul LAP a už mi to hlásí, že mám začít běžet. Kurva, kurva, kurva, další minifail. Takže teď budu bez informace o rychlosti a to se přese mě furt někdo hrne. No nic, jedu si svoje tempo, o kterém si myslím, že je tak akorát. Mám ale dojem, že ty vysoký ráfky nějak nejedou. Když mi spadnul v jednom kopečku po blbým přehození řetěz, tak taky kontroluju špalky, jestli nedřou o ráfky. Nedřou. Hmmm. Budu muset udělat nějaký průkazný test těch ZIPPů a Ksyrií. Jestli oni náhodou ty nízký Ksyrie, který jezdím o trénincích, přeci jen nejezděj líp než ty starý vysoký ZIPPy. Nicméně první kolo uteklo v pohodě, druhé taky a před třetím kolem občerstvovačka hlásí, že nejsou ionťáky, ale jen voda. Tak to je minifail zase z druhé strany, ale nic fatálního, aspoň se s tím můžu polejvat. Ve třetím kole na mě začíná padat nějaká deka. Sice začínám předjíždět odpadlíky, ale to sluníčko mi dává zabrat. Sigma ukazuje hrozivých 38 a záda to intenzivní svícení taky moc neoceňujou. Kdo by se mazal opalovacím krémem, když se to stejně otře do neoprenu, že. Takže další minifail je na světě. Koukám na hodinky a zjišťuju, že mi to nějak trvá a taky jo, do depa přijedu solidně prosolenej a zblblej za 2:59:44, což je nepříjemnejch 16 minut zásek proti 2011. No to se teď budu muset na tom běhu pořádně pochlapit, abych to stáhnul. No co, asi jsem se na tom kole flákal a tak teď budu mít na běh sil dost. Ale dát půlmaraton za 1:53 v tomhle vedru bude asi oříšek. Jo a jak si zpětně uvědomuju, tak cyklistická trať nebyla plně uzavřená, ale nevybavuju si jedinej okamžik, kdy bych si pomyslel, že mi tam nějaký auto překáží. Jezdila tam ta auta vůbec?

No tak aerodynamickej ten posed zrovna není :-)

Hned jak jsem se přezul, tak jsem do sebe hodil Shlehu abych se probral a Magneslife aby si křeče nemyslely, že u mě jim bude dobře. Dva okruhy po 10,5km. Začátek šel jak po másle. Jen se mi podařilo urvat šňůrku z gumy na číslo a tak mi to číslo pěkně plandalo jen na té druhé. Další bezvýznamný minifail. Normálně si to ještě přidělávám špendlíky, ale dneska zrovna ne. Naštěstí ve startovní tašce byla jedna náhradní přehazka, takže újma na materiálu byla do dalších závodů nahrazena. Zkontroloval jsem odstup na Honzu Kavalíra, a kdyby vytuhnul, tak tady byla ještě šance ho doběhnout. Neběžel jsem sice tak rychle, jak bych potřeboval, ale posouval jsem se polem dopředu a šlo to dobře. Bohužel dobře to šlo jen ve stínu. Jak jsme u Starých Ždánic na osmém kilometru vyběhli na přímé slunce, tak to byl konec. Jako bych dostal pěstí rovnou do tlamičky. Zamotala se mi hlava, ztratil jsem pravidelné dýchání a začal boj. A taky tady skončil sen o osobáku. Co občerstvovačka, to voda na hlavu, voda na záda, voda, kola a gel do mě a zase kus běžet. Občas jsem dal solné tablety, ale křeče už větřily, že se ke slovu taky dostanou. No posledních 5km byl solidní pochoďák. A poslední 2km co krok to minikřeč. Spousta lidí si stěžuje na nedostatečné občerstvovačky a že jim docházela voda. Slabší byla jen ta postcysklistická a to před závodem organizátor upozorňoval, že tam bude jen to, co zbyde z kola, takže bylo třeba se soustředit na tu u cíle. Mě to tak strašný nepřišlo. Jak to bylo ale ke konci závodu bohužel nevím a asi tam fakt docházelo hlavně v situaci, kdy lidi dva kelímky vylili na sebe a až ten další do sebe. Každopádně velkou poklonu si zaslouží všichni dobrovolníci. Dělali, co vám na očích viděli a to všechno s velkou snahou a nadšením. Ti mají za mě velkou pochvalu.

A už to pomalu vaří.

Cíl. Hurá cíl. Běh nakonec za 2:07, stejně jako ve 2011. Celkem za 5:49:26. Musím říct, že tentokrát jsem byl teda dost zklamanej, protože na ten osobák jsem si fakt věřil. Nechci se moc vymlouvat na počasí, protože když to jede, tak se na počasí nekouká, ale mě to tentokrát na kole moc nejelo a to byl základ neúspěchu. A pak taky ty moje minifaily, to si prostě musím příště odpustit. V cíli jsem si vyzvednul moc pěkný finisherský triko, zdlábnul jsem těstoviny a vydal se na cestu domů. Doma jsem si dal Plzeň a hlava mi z vedra pulzovala ještě druhej den dopoledne, takže vyškvaření na sluníčku bylo zřejmě fakt solidní. Ale pěknej závod to letos byl, to zase jo.

Z Facebooku jsem se pak dozvěděl, že třeba Lenka Králová zlomila řídítka, hodila mrchu na kole a i tak doběhla na třetím místě. Tomu říkám ukázková bojovnost. Nebo třeba Honza Kavalír byl tak natěšenej na start, že při oblékání do neoprenu utrhnul zip a musel plavat jen v kombinéze a i tak si zajel osobák.

Fotky jsem si vypůjčil odsud http://prochisport.rajce.idnes.cz/Czechman_Triatlon_2014/ a ze stránek pořadatele.