úterý 10. července 2012

Momentálně střídavě jasno-oblačno, takže klasika

Jak už jistě pozorný čtenář mého občasníku vypozoroval, tak když dlouho nic nezveřejňuju tak to znamená za A) Něco mě bolí, takže se nic neděje nebo za B) Chystám nějakou větší akci na kterou je třeba se připravit a tak se zdánlivě nic neděje. Jak už tomu tak bývá, tak od každého tady mám něco, ale popořadě.

Po celkem klidném květnu nastal pro triatlonistu červen a to znamená hlavní měsíc, kdy se sází jeden závod za druhým a prostě to frčí o sto šest. Nu což, začal jsem optimisticky triatlonem v Poděbradech, kde jsem si fakt pěkně zazávodil a byl jsem pekelně natěšenej na Czechmana. No a pak se, v tu nejhorší chvíli, jak jinak, rozhodli nějaký pidimrchy, že si se mnou daj deathmatch a tři dny před Czechmanem jsem lehnul s angínou. Vyfasoval jsem antibiotika a šel rušit startovné na závodech a žadonit o vrácení startovného, protože bylo jasné, že jen u neúčasti na Czechmanovi to neskončí. Další objetí se stal ICT triatlon a nějaké menší běžecké závody. Po čtrnácti dnech jsem teda začal od začátku, ale za dveřmi byly další komplikace. Co čert nechtěl, hned týden nato mě zase chytla po třech letech záda. Takže fyzioterapeut a klid. No jo klid, já už měl zaplacenej Houštecký cyklomaraton a to jsem teda rušit nechtěl, protože jsem si taky chtěl jednou zkusit nějaký bikový závody (článek bude následovat). Tak jsem si nechal posvítit na záda vším možným a olepit taky vším možným a závody jsem odjel. Ale jen za cenu další devastace zad. Takže následoval další týden klidu. To už tady byl ale na krku červenec.

V Poděbradech klobouček apartně na stranu aby to líp jelo J

Pod tíhou blížící se Beskydské sedmičky, kde už je mimochodem vyprodáno, takže to bude pěkná masovka, bylo potřeba otestovat vybavení a technologie na nočním tréninkovém pochodu (článek bude následovat). Takže jsme si dali noční pochod a vyhlížíme testovací závod Týnišťské šlápoty, což bude pěknej masakr, protože to je 115km, tak uvidíme, kam dojdeme J

Ale abychom skončili optimisticky. Záda už zase držej, poslední týden jsem pekelně potrénoval a i tenhle týden to vypadá pěkně. Takže Železný Chlíst nebude snad jen do počtu, ale bude se i závodit. Ještě před Chlístem se půjdu proběhnout na desítku do Kounic, abych si trochu protáhnul trubky a mohl pořádně topit pod kotlem. No a pak že se prej nic neděje J

2 komentáře:

12HonzaDe řekl(a)...

Ufff.. koukam na to a rikam si, ten clovek je dabel!!! :)
Takovejhle rozsah silenosti jsem snad zazil jedine u sportovne zalozenych spoluzaku na matfyzu... prechod prez Kavkaz nasledovany sjezdem divoke reky a naslednou turou s plne polni na nalozenych kolech pres skoro celou republiku:).
Koukam, ze krome par regionalnich zavodu je tam snad skoro vsechno!:)
Drzim palce, at vsechno zvladnes.. 12:)

Renda řekl(a)...

No problém je totiž v tom, že člověk toho musí zkusit hodně. A čím víc toho zkusí, tím víc nových možností se ukáže. A pak to hlavní. Neskutečně hrozně mě baví na všechny ty akce si pořizovat takový ty pinčurádičky a vybavení a s tím spojený zkoumání co je ještě nutný pořídit a co už je moc velkej komfort :-)