Trasa: Noční okruh po Čelákovicích

Tak jak jsem v minulém spotu slíbil, dovolil bych si zveřejnit naši aktuální tréninkovou trasu v Čelákovicích, kterou jsme nuceni v zimní části sezóny brousit až do úplného zblbnutí a vyčerpání všech psychických rezerv :-). Trasa má lehce přes 9 kilometrů a jsou na ní dokonce dva výběhy do mírného stoupání. Jinak je to celkem nezajímavé proplétání se po okraji Čelákovic. Zajímavé je, že se trasa jeví při jednom směru mnohem jednodušší, než když se to běží opačně, ale třeba to tak přijde jen mě a ostatní to berou prašť jako uhoď.

Naštěstí se příští týden mění čas a to je toužebně očekávaná jarní událost všemi běžci, protože konečně budeme moci večer běhat za světla nejhůř pak za šera. Už aby to bylo.

Smartphone HTC S740

Musím se tak trošku pochlubit, že z ničeho nic mi spadl do klína tenhle smatphone. No teda tomu „z ničeho nic“ se muselo trochu pomoct, ale když je štěstí unavený, tak sedne i na …. . No ale konec poezie a rovnou k věci.

Asi si říkáte, proboha proč se na sportovním blogu někdo vytahuje novým telefonem, to musí bejt úplnej kretén, to už je vrchol, mažu si ho z RSS čtečky. Ale než tak učiníte, zkuste přečíst ještě pár řádků a pak snad s přimhouřením všech tří očí k onomu defenestrování mého blogu nedojde :-).

Jen ve zkratce se zmíním o těch nejlepších technických špecích z technické specifikace: Windows Mobile 6.1, 3G sítě, wifi, gps, qwerty klávesnice, foťák atd. No jo, je to tak, GPS.

HTC S740

No, a protože na tréninky bez telefonu skoro nevybíhám, tak to GPS mi jde hodně dobře do krámu. Konečně si pořádně změřím tréninkové trasy a nebudu je muset jen odhadovat. Jak každý dobře ví, každý si ochotně k odhadované uběhnuté vzdálenosti něco přidá, protože tak pomalu přeci při tréninku nemohl běžet ;-).

Pak už jen stačilo do telefonu nahrát ten správnej trackovací program a mohl jsem vyrazit mapovat trasy. Vybral jsem program GPSEd. Má příjemné GUI, umí uploadovat naměřené trasy přímo na server GPSEd.com a zároveň rovnou zveřejňovat trasy na blogger.com a také na komunitní servery jako facebook a spol. Docela dost jsem si s tím vyhrál a samozřejmě se hned začala vynořovat myšlenka zveřejňovat na blogu moje oblíbené tréninkové trasy, který tady celej rok brousíme až do zblbnutí. Mělo to jen jednu nevýhodu, neumělo to ukazovat elevační křivku. Takže jsem ještě trochu zapátral a na mapmyfitness.com to krásně dokážou. Takže odkazy na trasy budou právě na tenhle povedenej server.

Hned v příštím spotu vám představím naší zimní trasu, kterou za tmy do nekonečna běháme po Čelákovicích, protože jinde to holt nejde.

Je mi jasný, že podobných programů a serverů je víc, tak bych vás chtěl poprosit, jestli byste mě na nějakej neupozornili nebo nenavedli. Třeba to bude ještě lepší než ty současný.

To byl zase jednou kauf

Včera jsem čirou náhodou zabrousil na homepage behej.com a tam jsem objevil nenápadné sdělení, že v pondělí a úterý bude v Triexpertu na Žižkově akce, kdy při koupi běžeckých bot Mizuno dostanete druhé zdarma. Evidentně potřebujou vyklidit sklad před inventurou. Mizuno já rád, tak si říkám, že není co řešit, protože na jaře bude stejně potřeba doplnit materiál a po práci jsem tam vyrazil.

Měl jsem pifku na moje oblíbené Wave Ridery s tím, že bych je doplnil některými lehčími polozávodkami na rychlé tréninky a na delší závody kolem 10km. Hned po příchodu bylo jasné, že akce vzbudila zájem a prodejna byla plná. Prodavači se měli co ohánět, aby stihli nosit boty ze skladu a ještě občas někomu poradit. Na lavici tam už taky seděl Podpantoflový manžel, který byl zrovna ve fázi zuřivého zkoušení :-). Vyjevil jsem prodavači svoje přání a preference a šlo se na zkoušení. Musím tedy ještě upozornit zájemce, kteří by to chtěli ještě dneska stihnout, že to co má Triexpert v Eshopu se logicky neshoduje s tím, co mají na prodejně. Doprodávají se v podstatě loňské a předloňské modely, aby bylo místo na ty letošní. Wave Ridery už bohužel neměli ve velikosti UK8, ale měli aspoň UK8,5 model 10, což jsem bral taky. Lehce jsem je proběhnul na běhátku a i když byly o půl čísla větší, než normálně používám, tak seděli celkem obstojně a na trénink budou moc dobrý.

Wave Rider 10

Jako polozávodky jsem vybral Wave Precision 8. Na pásu mi přišly poněkud tvrdé, tak mi prodavač ještě vnutil tepelně tvarovatelné vložky, které si doma „upeču“ a budu si je do nich dávat na trénink a na závody vyndavat, takže by měly tlumit o trošku víc. No, na druhou stranu, kdyby mi rovnou řekl, že stojej 1500.-, tak bych se na ně vyprdnul, protože za ty prachy mi to přijde trochu hustý. Obzvláště v situaci, kdy s nohama v podstatě nemám žádný problémy. Holt kosmický materiály něco stojej a NASA taky musí z něčeho žít. Ale třeba když je budu používat ve víc botách, tak předejdu nějakým problémům v budoucnu. Člověk si to prostě jen musí nějak zdůvodnit :-).

Wave Pecision 8

Placení bylo ještě zpestřeno faktem, že jim zrovna nefungovaly platební karty, takže jsme si střihli ještě jedno bankomatové intermezzo a mohli jsme se s Danem vydat na cestu domů. Nový boty nechám ještě trochu do jara uležet a až dosloužej po zimním rasování ty aktuální, tak pak přijde jejich čas ukázat, co v nich je. Každopádně to byl moc dobrej a výhodnej kauf, kterej se nekoná každej půlrok a já i prodejce si přišel na svý.

Chřipková epidemie – plavcovo blaho

Je mi jasný, že jakmile vypublikuju tenhle spot, tak mě jako trest za neuvěřitelný rouhání chřipka do tří dnů skolí, ale aspoň se ozkouší, jestli to tam nahoře někdo hlídá.

Nevím teda přesně, jestli je to jen chřipkovou epidemií, nebo jestli už opadla vlna novoročních předsevzetí, nejspíš to ale bude konjunkce obou faktorů, protože ekonomickou krizi vylučuju. Každopádně během posledních tří návštěv v bazénu pozoruju rapidní pokles návštěvníků. Neskutečně si lebedím, protože si bez problémů na celou hodinu zaberu jednu dráhu a tam si můžu bez rizika nějakých intruderů provádět nejrůznější plavecké velecviky a veletoče. Plavat jednou rukou, druhou, oběma, na břichu, na zádech, rychle, pomalu, s ploutvema, bez nich, a vůbec se pořádně plavecky vyblbnout. Kolikrát se mi stane, že už v devět večer jsem v bazénu sám a to je pak megakomfort. Sice mi občas paní plavčíková přetáhne přes záda tu věc, co se s ní vytyčují plavecké dráhy a nejradši by mě asi už viděla ve sprchách, ale já se nedám a do 21:20 to tam brázdím „hlava nehlava“ :-). Toho se prostě musí bezezbytku využít.

Trošku mě teda moji plaveckou radost kalí fakt, že mě stále bolí a píchá to levé rameno a trvá to tak deset bazénů, než se ten sval pořádně rozhýbe a zahřeje. Nicméně pak už to jde a člověk to píchání ani moc nevnímá.

Takže strategie je jasná, naplavat teď v bazénu co nejvíc, než se projeví globální oteplování, nebo se jinak změní makroekonomická situace podpořená úspěchy v medicínském odvětví a bazén se zase zaplní zarputilými ouškaři.

Plavbě zdar.

Čvachtání po kempu

Tak jako se každý filmový producent snaží dotáhnout úspěšný film aspoň do třetího dílu a vytřískat z toho co nejvíc, tak i já zakončím svoji čvachtací sérii jako trilogii a vytřískám z toho doufám co nejvíc page loadů. No a stejně jako třetí díly filmů jsou bezkonkurenčně nejhorší, tak i tenhle závěr plavecky kempové trilogie bude bezpochyby bezkonkurenčně nejhorší výlev, ale to pokušení to napsat je moc silný a holt si to nemůžu odpustit :-).

Vězte tedy, že hned po návratu z kempu jsem si chtěl potvrdit a zúročit natrénované bazény a po odpočinkovém pondělku jsem se vydal do bazénu, kde jsem čekal dvoustovku bezpečně pod 4 minuty. Jenže problém byl v tom, že se akorát plně projevila únava z pěti kempových tréninků a hned jak jsem vlezl do bazénu, tak jsem byl jak mátoha a spíš jsem se v tom bazénu vznášel než plaval. No radši jsem se na to vyprdnul a druhej den jsem si to zopakoval. To už ovšem bylo jiný kafe. Ruce silný a dech se nekrátil. Takže mě ani nepřekvapilo, že jsem tu dvoustovku dal za 3:52. Neměl jsem toho dost a po chvíli jsem si dal další za 3:55. Dával jsem pozor na techniku a snažil jsem se uplatnit poznatky z kempu a ono to fungovalo. Prostě spokojenost na všech frontách s tím, že základ je položenej kvalitně. Před vánocemi jsem se snažil hlavně fixovat techniku přenosu rukou a docela jsem se vyblbnul i s ploutvema. Byla to moc pěkná plavecká pohodička.

Přes vánoce byl u nás bazén zavřenej, takže nic. Pak se narodilo pár dětí, což bylo třeba slavit, takže zase nic. A do bazénu jsem se dostal až skoro po měsíci. První tři tréninky byly tradičně horor, protože síla v rukou nebyla závratná a plavecká vytrvalost jakbysmet. No ale tahání gum mezi tréninky udělalo svoje a po třech seancích už to zase plave obstojně. Ty gumy na mě zaručeně vždycky zaberou, že se až divím. Horší je to, že z těch mrazů jsem celej nějakej ztuhlej a jako bych měl sníženou pohyblivost v ramenou. To mělo za výsledek nataženej sval někde na levém rameni což dost vadí při záběru rukou, ale ono se to časem podá. Zařadil jsem častěji protahovací cvičení na celou horní polovinu těla a pomalu se to zlepšuje. Asi by to chtělo i nějakou masáž, ale to je pro mě moc komplikovaný. Takže počítám, že od příštího týdne už budu zase trénovat naplno a objem nalokaný vody se bude zvětšovat :-).

Ještě než se s vámi pro dnešek rozloučím, tak mám jeden postřeh. Taky jste si všimli, jaký je po novém roce poměr mužů a žen v bazénu? Nezdá se vám, že všichni chlapi jsou zalezlí v posilovně a všechny ženský jsou v bazénu? Už aby opadlo to období novoročních předsevzetí a návštěvnost se vrátila do zajetých kolejí nebo radši ještě míň. Posledně jsem si připadal v bazénu jako dobře namačkaná treska a to teda nebylo nic moc.