Já a guma

To je zas jednou nadpis co? Už vidím, jak za nedlouho začnou tenhle spot navštěvovat zvědavci z šedé zóny internetu. No necháme se Seznamem a spol. překvapit. Ale nebojte, nebude to o mých zkušenostech z latexových orgií či o veselých historkách z vojny (na první nemám orientaci a na druhé zas mám modrou knížku :-) ). Bude to naštěstí pro sportovce čistě v duchu tohohle blogu.

Jak určitě triatlonisti vědí, pojmem guma se v této komunitě familiérně říká plaveckému neoprenu. Lézt do gumy, plavat v gumě, dostávat se z gumy v depu, dávat si bacha na gumu aby ji někdo nečórnul, tak to je jen několik frází kterým neuniknete. No, a protože jsem chtěl být taky správný triatlonista, tak jsem si jednu takovou gumu pořídil. Její přínos pro plaveckou část je neoddiskutovatelný a tak šup do zkoušení toho správného modelu. Šlo to celkem lehce a po chvíli už si model Orca Alpha nesu domů. Sice jsem se u toho zkoušení zpotil jako prase, ale sranda musí bejt. Teď budu muset ještě na gumu furt dávat pozor. Jednak aby mi ji někdo za ty prachy nečórnul, že. Nebo abych si ji hned zkraje neproříznul nehtem, což je taková dobrá začátečnická taškařice ;-).

Orca Alpha v celé své kráse

Už jsem se nemohl dočkat, až v tom poprvé skočím do vody. Jenže vlézt v tom do bazénu plného lidí, tak na to jsem neměl odvahu a tak jsem musel čekat, až se trochu umoudří počasí a bude možné využít pískovnu za městem. Ta doba nastala nedávno a tak hupky dupky k vodě. Soukat se do neoprenu není žádná prdel a tak to chvíli trvalo, ale rychle se v tom zlepšuju a praxe je znát. Hlavně člověk musí furt dávat bacha na ty nehty, to mě teda dost deptá. Ale ono je stejně důležitější, jak rychle ho dokážete v depu sundat než to, jak dlouho do něj lezete.

Všechno je na svých místech, tak jdem na to

Sice jsou všude kolem zástupy rybářů a jejich vlasce, ale tak si to budou muset na chvilku stáhnout, no. Chvilka napětí a už skáču do vody. Je teda studená pekelně, ale co to, v gumě je teplo. Z kraje tam nateče trochu vody, ta se brzo ohřeje a pak už je to prvotřídní labůž. Zkusil jsem jen tak ležet ve vodě a ono to skutečně nadnáší. Dal jsem pár temp a byl jsem u vytržení, jak se v tom skvěle plave. Nikde nic nedře, nikde nic nepřekáží, nadnáší to a pohybu to neklade žádný odpor. Určitě to ve vodě i víc klouže, protože pocitově to při plavání fakt dost svištělo. No ani se nakonec nedivím, když koukám na toho huňáče v zrcadle tak spíš jinak funguju jako suchej zip :-). Kdyby to šlo, tak bych v neoprenu plaval i ve vaně, ale i trénink bez něj je důležitý.

Připravit, pozor, ...

... Žbluňk

Závodní neoprenovou premiéru jsem si odbyl na Orlíku. Plavalo se mi moc dobře a neopren byl skoro nutnost, protože teplota vody zrovna závratná nebyla. Ale o tom až v příštím spotu.

No prostě od plavání v neoprenu alias gumě jsem čekal, že to bude dobrý, ale že to bude až tak dobrý, tak to mě dost příjemně překvapilo. A až bude na závodech delší plavání, tak to teprve bude pomoc. Tak teď už jen dávat bacha na ty nehty, grrr.

Teamové PIMové setkání v Hiltonu

Sice trochu se zpožděním ale přeci jen bych se rád krátce zmínil o vyhlašování teamových běhů z PIM Half a PIM, které proběhlo na konci května v Hiltonu. Jednak to bylo celkem vydařené setkání a druhak musím přece někde prezentovat fotky a trochu si zaexhibovat, ne? :-)

Já osobně jsem se do Hiltonu rozhodně těšil, jak jinak. Ukořistili jsme první cenu v kategorii teamový běh na PIMu a kluci pak ještě urvali druhé místo ze stejné kategorie z PIM Half. No a pak taky to jídlo a pití ...

Pořadatel pozval všechny účastníky teamových běhů a přišlo jich opravdu hodně. Případní strašpytlové museli být naprosto klidní, protože účast policejních a vojenských složek byla silná a jak je vidět, tak silové složky sportují rozhodně rády. Samozřejmě dorazila fůra známých, co se potkáváme na závodech, takže z kraje bylo rozhodně koho zdravit a debatovalo se vostopéro. Nechyběl welcome drink, tak člověk aspoň nemusel mít ruce v kapse. Po takhle mile strávených chvílích začala oficiální část.

Holt firma plná sportovců :-)

Kdo očekával, že se začne včas, ten snad nikdy nikde nebyl. Standardní půlhodinka je ještě celkem v normě, nebo si to už spatně pamatuju? Každopádně vyhlašovalo se toho dost. Štafety, teamy, záchranáři a já ještě nevím co všechno. Každopádně vím, že ozvučení konferenciéra bylo tristní a kdo nestál vpředu, tak nic neslyšel. V průběhu vyhlašování přišla kulturní vložka a to hned dvakrát. Dámský vokální kvartet, který v nastoleném duchu taky nebyl slyšet, vystřihnul pár kreací a šupky hupky z pódia dolů. Uměleckou kvalitu nemohu posoudit, protože nic nebylo pořádně slyšet a pak mi můj hudební sluch stačí jen na to, abych rozeznal, že zrovna hrajou Tři Sestry nebo Horkýže Slíže :-).

I my jsme si odbyli deset minut slávy a z obdržených reklamních předmětů bych vyzdvihnul velký kus sýra a voucher na tisícovku do Cloud Sky Baru hotelu Hilton. Některé koktejly vypadají moc zajímavě. Holt jídlo a pití nikdy nezklame. Na stupních vítězů nás pěkně zleva i zprava mačkaly teamy z běhej.com, tak to jsme byli rozhodně v dobré společnosti. :-)

No a pak začal raut. Darovanému koni na zuby nehleď, ale proboha proč to mělo vypadat jako pasta party. To snad šli všichni běhat druhý den maraton? Naštěstí ovoce a sladkostí bylo taky dost a když jsem pak objevil i zmrzlinu, tak jsem si zamlaskal a byl jsem spokojenej. Obzvláště se sluší vyzdvihnout pití a obzvláště podávaný ryzlink z Habánských sklepů mi chutnal hodně a tak jsem si ho dopřával zplna hrdla.

Když bylo všechno rozdáno a snědeno, tak začala poslední část kterou bych nazval neřízenou diskoškou s repertoárem takovým aby nikoho neurazil. Chvíli jsem tam ještě zevloval a věnoval se vínu, to už jsem byl ale příjemně unavený a tak jsem vzal čáru na vlak a šupky hupky domů.

Takže shrnuto podtrženo byla to celkem příjemná akcička, kde šlo hlavně o to poklábosit se známými když na závodech na to není čas. V Hiltnu jsem už několikrát byl na konferenci, takže zajištění standardní a pěkné prostředí. Ale kdo jednou zažil zábavní akce jednoho nejmenovaného červeného operátora, tak toho hned tak něco na poli společenských akcí neohromí. Každopádně kdo se chce příští rok taky zúčastnit, tak neváhejte, přihlašte váš team a hurá do toho. Teamová motivace funguje a to je hned půlka úspěchu.

P.S. Ještě jsem slíbil našemu fotografovi, že za poskytnutí fotografií vás rád upozorním na jeho projekt www.bway.cz. Díky.

Sanitka se smyslem pro humor

Jak si to tak dneska špacíruju z Masaryčky na Hlavák, tak mi v Opletalce padla do oka taková netradiční sanitka. Koukám co je to zač. Gynekologicko Venerologická Ambulance. No to je zajímavý. Co tady asi dělá. Možná porod doma? Nebo žeby nějaká žárlivá manželka partnerovi něco ufikla? No nevím. Už jsem chtěl přejít ulici, když v tom jsem si všimnul toho, co ta sanitka měla na dveřích. To se muselo hned vyfotit. Evidentně se jedná o provozovatele se smyslem pro vytříbený humor. Ode mě má pro dnešek červený puntík za to, jak mě cestou do práce pobavil. A když si na fotku kliknete a ona se vám otevře v plné velikosti, tak se můžete jemně pobavit taky.

Jak to bylo letos v Praze

Je po letošním PIMu a abych se vyhnul psaní klasické reportáže, kterou už určitě napsalo pětašedesát jinejch bloggerů, tak to vezmu pěkně stručně a věcně, abych šetřil váš čas. Mě taky už nebaví furt dokolečka číst, jak někdo probíhal desítkou v pohodě, na půlce taky v pohodě a za třicítkou mu došlo, ale doklepal to s křečema do cíle. Samozřejmě před všema kdo to v neděli dokončili smekám a gratuluju jim. A obzvláště gratuluju prvomaratoncům, protože pro ně to musel bejt teprve zážitek, ale ta bloggerská monotematičnost už začíná bejt trochu nudná.

Takže ve zkratce.

Předpoklad: Skoro za každou větu si doplňte smajlíka :-) nebo uštěpačnýho smajlíka ;-). Kdybych je měl dávat všude kde maj bejt, tak by tady bylo překsichtěno až hrůza. :-)

Cíl: Podpořit náš firemní teamový běh a dokončit někde mezi 3:50:00 a 4:00:00. Na osobák letos prdim a neriskuju selhání.

Metoda: Začít víc než vlažně a kontrolovaně dospět do cíle a hlavně se nepokoušet o žádný harakiri s pokusama o osobák ani když to poběží neuvěřitelně dobře.

Příprava: Pod tíhou zodpovědnosti jsem trénoval jak ďas a dopracoval jsem se k nejlepší formě od roku 2004. Dokonce jsem chodil běhat dlouhý běhy kolem poledne, abych trochu přivyknul na vedro.

Podmínky: Na startu nepěkný vedro, pak se na chvíli zatáhlo a šlo to, aby pak bylo zase tuplem nepěkný vedro na celý druhý půlce. Servis na trati prvotřídní. Diváci mizerný jako pokaždý a kromě centra očekávaný mrtvo. Fandilo se zásadně jinými jazyky než česky. U šaten a u vracení čipů neočekávaně žádný fronty. Na masáž nebyl před závodem čas a po závodě morálka stát ve frontě. Záchodů zase málo, ale zmáknul jsem to před závodem na nádraží. Takže podmínky řekl bych byly nadstandardní.

Průběh: Před startem to šlo všechno nějak rychle a do koridoru jsem se dostal čtyři minuty před startem. Nestihl jsem firemní focení a nebude ze mě mediální firemní hvězda. Kvůli vedru určuju cílový čas těsně pod 4:00:00. Po startu lážo plážo krájím kilometry. Zdravím se s bývalým spolupracovníkem. Chvíli anglicky konverzujem a pak se loučíme. Tempo je tak pomalý, že zevluju kolem a kochám se. Vodiče na 4:00:00 mám před i za sebou, takže pohodička. Desítka za 53:34 spokojenost, že jsem nepřepálil a šetřím síly. Cca na 17km jsem si řekl, že by to chtělo vybudovat nějakej menší náskok na 4 hodiny abych měl polštář až bude ke konci krize. Půlka za 1:52:30. To není špatný. Na balónky mám slušněj náskok. Třicítka je za 2:41:49. Luxusní čas hodina dvacet na posledních dvanáct kiláků. Malej dáblík mě nabádá, že to musím dát min za 3:50:00. Na kilák mu podlehnu, ale pak se proberu a nejančím. Na občerstvovačce je k dispozici reklamní energetickej gel. Odšroubuju víčko a už to do sebe láduju. Ale ejhle, není to gel ale nějakej džusík, fuj, to jsem nečekal. Radši to vyplivnu, aby nedošlo k dávení. Z toho plyne poučení nebrat si všechno co vám na trati cpou do rukou. Hmm, 34km a smrtelná krize nikde. Aha tak ona letos čekala na 36km. Ve vedru jde dýchání do kopru a tempo a morálka padá. Závěr jako pokaždý v Praze. Rozpálenej Karlín a indiánskej běh. Na občerstvovačkách už je teplá voda. Pomalu upíjet a dávat bacha na křeče. Dohnaly mě balónky na čtyři hodiny. Chytám se a sunu se za nima. Zkurvený komouši který nechali postavit to Husákovo ticho, kdo se má plazit do toho stoupání. Pošetřit trochu sil abych běžel Pařížskou na jeden zátah a nemusel potupně pochodovat. Cíl je 3:59:48 real time a 4:01:53 oficiálně. Cíl splněn. Šestej maratonskej pokus a pátej dokončenej maraton. Beru jabka, banán a matonku a jde sebou někam švihnout do stínu, protože nohy mě ale kurevsky bolej.

Výsledek: Huráááá. Náš firemní NESS team skončil na prvním místě ze šesti přihlášenejch teamů a žranice v Hiltonu nás nemine. Jsem rád, že jsem alespoň svojí troškou přispěl do mlýna.

Pozitiva: Celkem jsem si to letos užil, i když posledních šest kiláků byl tradičně boj se vším. V cíly samozřejmě pozitivní pocity. Jako každej rok říkám: „PIM už nikdy“ :-))). Teď už jen mít to štěstí a se sníženou imunitou se nenechat někým nakazit v MHD nebo práci než se imunita vrátí do normálu.

Negativa: Zase jsem si spálil ramena a krk, protože jsem si jako obvykle zapomněl opalovací krém. Zase jsem si nenamazal prsty na nohou a mám velký puchejře na obou malíčkách, ale to by stejně nepomohlo. Novinkou je, že mě dost bolí nad levym nártem, ale to se snad brzo spraví.

Poučení: Asi jsem po těch maratonech zjistil, že nezáleží, jak na maratonu běžím rychle, protože ať se děje co se děje tak kolem 35km ztratím dech, nemůžu se pořádně nadechnout a osobáky na týhle metě vždycky končej nezdarem. Podezřívám se, že si pokaždý nějak namůžu bránici, nebo něco co pomáhá s dýcháním a je konec s dechem, tempem a morálkou.

PS: Když jsem se koukal odpoledne v televizi na přenos ze závodu, tak jsem tam měl dva nádherný záběry na dvě a pět vteřin. Takže nakonec ze mě mediální hvězda je a čekám, kdo se ozve s honorářem nebo s nabídkou na celosvětovou reklamní kampaň.

Výsledky tady.

Kbely - Brandýs n.L. - Poslední sranda před maratonem

Makačka před maratonem se dostala do poslední fáze a tak jsem si chtěl před relaxačním týdnem ještě trochu zazávodit a otestovat jak na tom jsem. Možnosti byly tři. První možnost byla 5km v Houšťce na atleťáku. To jsem zavrhnul, protože v sobotu jsem dal 80km na horákovi a na „sprintování“ jsem neměl moc náladu. Druhá možnost byl nějaký tréninkový běh. To jsem zavrhl taky, protože závody jsou závody a tréninku jsem si užil dost v týdnu. Volba tedy padla na závod Praha Kbely – Brandýs nad Labem. Běžel jsem ho už tenkrát, když se začínalo z Proseka a byla to dvacka a taky loni, kdy to bylo ze Kbel a byla to patnáctka, takže trať jsem znal parádně. Loni jsem to běžel jako třetí závod ve čtyřech dnech v kombinaci půlmaratón, desítka a patnáctka, letos to bylo podobné, jen ta kombinace byla 27km běh, 80km horák a patnáctka. Docela záhul, tak jsem si plánoval čas zhruba stejně jako loni, takže cca 5min/km.

Na start jsem jel už z domu v závodnickém a nechal jsem se vysadit ve Kbelích tak, abych mohl hned na start. Měl jsem totiž v plánu po doběhu plynule po guláši pokračovat ještě 7km do Čelákovic, takže žádná výbava nebyla nutná.

Na startu se nás sešlo 37, což není moc a dokazuje to jen stagnaci tohohle závodu v poslední době. No komu by se taky chtělo běžet po výpadovce z Prahy a riskovat smetení autem, kdy běžet dva vedle sebe téměř není možné. Hustota dopravy holt už není to, co to bývalo před deseti patnácti lety. Obávám se obávám, že až cuknou chodci se kterýma je tenhle závod spojenej, tak to asi závod nepřežije. No uvidíme.

Jen jsem se protáhnul a rozkluznul se tak 500 metrů. Nohy byly po kole tuhý, ale cyklistický svaly jsou jiný než běžecký, tak jsem čekal jak to půjde.

Po startu se běží 5km okruh než se běžci vydají směr Brandýs, takže se dá dobře sledovat tempo a značenej je každej kilometr, což taky pomůže. První kilometr byl za 4:16. Tak jsem si řikal, že to jsem asi trochu přehnal, ale šlo to dobře. Vytvořili jsme malou skupinku a na pětce jsme byli za 23:08. Po pětce jsme do toho ještě trochu šlápli a druhá pětka byla za 22:37. Ze skupinky sice někdo odpadl, ale desítka za 45:45 nebyla k zahození. Pak přišel kopec v Podolance na kterém čekala menší občerstvovala. Bylo až neuvěřitelný, jak se naše miniskupinka okamžitě roztrhala a jak kdo vyběhnul na kopec, tak pak i doběhnul do cíle. Já tam vyběhnul jako druhej, vyždímal jsem na sebe houbičku, dal tři loky vody a šel na poslední pětku. Poslední třetina trati je dost houpavá a brdky dávaj zabrat. Musim říct, že posledních tak 200m stoupání do cíle už bylo dost na krev, ale i tak to šlo. Třetí pětka 24:13 to jen dokazuje. V cíli 1:09:58 bylo rozhodně nad očekávání.

Trochu horší bylo, že jsem byl spocenej na kost a díky lehkýmu vánku jsem pěkně klepal kosu. Nastydnout tejden před maratonem by nebylo moc dobrý a tak jsem tam poskakoval a čekal, až mi na sluníčku uschne tílko a trenky. Podařilo se, a když jsem slupnul guláš, tak jsem se rozhodl, že do Čelákovic už nepoběžím a radši jsem si zavolal odvoz a radoval jsem se z pěknýho času.

Takže nějaká výkonnost by tady byla, tak ten maraton snad bude bez větších krizí na pohodu. Už se těším, až budu čekat po maratonu na nádraží a dojít k vlaku bude nadlidskej výkon :-).

Výsledky tradičně tady.