pondělí 17. srpna 2009

To nebylo dobrý

To nebylo dobrý neposlouchat paní fyzioterapeutku a už vůbec nebylo dobrý neposlouchat vlastní tělo. To nebylo dobrý vyrazit minulou sobotu na kolo a následně v neděli na hodinu a půl běhu. Ale to vím až teď, jako vždycky příliš pozdě. A jako vždycky se ukázalo, že tělo se nenechá vojebat a když dává najevo, že něco nejde, tak to prostě nejde. A tomu, kdo se to pokusí zlomit se odvděčí tak, jak si zaslouží. Zase jsem dostal jednu lekci pokory, kterou si budu teda sakra pamatovat.

Lehce navážu na poslední spot a to ve chvíli, kdy jsem si šel pro rady k fyzioterapeutce poté, co jsem se dal po injekcích jakžtakž do chodivého stavu. Paní fyzioterapeutka mě vyslechla, hodila na mě elektrody, trochu na mě vířila proudem a pak mě začala nabádat. Poté co mě jako bonus po posledním extempore s kontejnerem a v kuchyni začala bolest vystřelovat přes hýžďový sval do stehna a občas až do holeně mě upozornila, že se to s ploténkou evidentně zhoršilo a že by to chtělo pěkně klid a hlavně žádnou tréninkovou zátěž. Vyprosil jsem si na ní teda aspoň po několika dnech povolení plavání. Pár dní jsem počkal, a i když většinu rehabilitační cvičení jsem nemohl dělat z důvodu střílející bolesti do stehna, tak jsem začal s plaveckým tréninkem na Doksymana. Plavat celkem šlo, ale odsedět si to pak v práci byl celkem očistec, protože noha se pokaždé začínala povážlivě ozývat. S vidinou blížící se půlironmanské premiéry jsem ale nedbal na nic a začal jsem i běhat. To šlo taky dobře. No když už plavu a běhám, tak co nezkusit teda i to kolo. No zkusil jsem to, ale kvůli tomu střílení do stehna to moc nešlo. Ale protože jsem si o sobě myslel, že jsem tvrďák, tak jsem ještě pár dní počkal a šel jsem do toho znova. No a pak přišel minulej víkend. Naplánoval jsem si testovací zátěž, jestli to má skutečně smysl trénovat a jestli to půjde. V pátek jsem objel na kole cvičně 40km na hrazdě a trochu se proběhnul. V sobotu dopoledne standardní bolest v noze, ale kdo by se tím zabýval, že. Takže odpoledne na kolo a ve dvojici jsme si pěkně šlápli 60km na hrazdě v docela svižném tempu v kombinaci s běžeckým přechodem. V noci se ozvaly záda i noha, takže Ibalgin přišel opět ke slovu. Ráno jsem vstal s úplně tvrdým stehnem, ale na běh jsem přesto vyrazil s tím, že to snad rozběhnu. Po hodině mi bylo jasný, že to teda nerozběhnu a další půl hoďky jsem to bral domu. No a v noci to začalo.

Pekelná bolest v kříži a v noze od prdele až do holeně. Neexistovala poloha, kde by to aspoň chvíli nebolelo. Plotýnka pravděpodobně zahájila razantní útok a brnkáním o patřičné nervy se hlásila o svá práva. Takže po probdělé noci jsem šel opět navštívit doktora. Ale ouha, měl dovolenou a u zastupující doktorky fronta jak za komančů na banány. Prdím na to a jedu do práce. V práci to nejde. Jdu teda na Chodově na polikliniku žebrat o injekci. Místní doktoři mají buď dovolenou, nebo ordinujou až odpoledne. Cestou se stavuju v soukromém medical centru, kde mě utěšují, že injekci proti bolesti mi za směšných tři a půl tisíce milerádi aplikují. No to mě to rázem na chvíli přestalo bolet :-). Po obědě jdu čekat na spásu do čekárny. Injekce se nakonec dočkám a jako bonus i rentgenu. Z toho ale asi moc vidět nebude. Injekce zabrala tak napůl a další Ibalginy přicházejí na scénu. Další probdělé noci a peklo v práci vsedě u počítače. Když si vzpomenu, s jakou obřadností jsem před dvěma týdny bral první Ibalgin. Teď do sebe láduju tři denně abych přežil. V pátek se konečně dostávám do nemocnice k neuroložce. Po vyšetření mě uklidňuje, že to skutečně vypadá na ploténku a píše mi prášky na uvolnění svalstva a na bolest něco víc ohleduplnějšího k tělu než Ibalgin. Přeci jen bych si nechtěl pochroumat žaludek a střeva delším užíváním růžového fenoménu. A jako poslední záchranu kapky na akutní bolest. Zkusil jsem v noci jejich poloviční dávku a ta mě uzemnila na šest hodin. Tak s tím teda opatrně a skutečně až když nebude zbytí. Naplánovala mi příští týden CTčko s obstřikem a na září magnetickou rezonanci. Pak už bude jasno.

Naštěstí jak jsem teď měl prodloužený víkend volno, tak jsem ležel a začalo se to postupně mírně lepšit. Alespoň jsem teda byl schopen absolvovat dnešní noc bez prášků na bolest, i když moc jsem toho teda nenaspal. Záda už povolily, ale teď je největší problém bolavá noha a velká bolest při vstávání.

Za letošním Doksymanem jsem už zavřel dveře. Sportovní věci jsem všechny naházel do pračky, kolo do špajzu a běžecký boty do botníku. Ty teď stejně nebudu pár týdnů a možná i měsíců potřebovat. Řekl jsem si totiž, že tentokrát už to tělo poslechnu a dokud nebudu mít ty záda v dokonalém stavu, tak s tréninkem nezačnu. Klidně obětuju podzimní část běžecké sezóny. Hlavně abych příští rok mohl konečně pokořit půlku a pak hlavně celý ironman a klidně už v červnu :-).

Tak a tímhle končím s těmahle pesimistickejma blábolama. Ve volnejch chvílích teď budu zocelovat jiný svaly. Oprášil jsem dámu a člověče nezlob se. A do počítače nainstaloval oblíbený hry, takže nepřátelé, máte se na co těšit :-).

5 komentářů:

Petr Valeš řekl(a)...

Ja si to dam na etriatlon jako odstrasujíci pripad :)

Renda řekl(a)...

No to by teda byla reklama :-) Ovsem urcite nejsem prvni ani posledni trumbera co to bez sportovnich endorfinu nemuze vydrzet ani par dnu a zrusi se :-) Jedinou ulevou mi muze byt, ze mi ted zbyde vic casu na zkouseni novejch receptu a venovani se mojemu druhymu konicku a to jidlu :-)

Anonymní řekl(a)...

Rikam to vsem svym sverencum, ze je treba pres zimu do ty posky obcas zajit a zpevnovat. Tak se dej dohromady!!! IM

Ječmínek Máselník řekl(a)...

poska je dobrá věc, akorám by IM mohl taky napsat, kolikrát tam za poslední 3 zimy byl:-)).
A gamesky jsou taky občas prima. Tak se pěkně uzdrav, ať máš trénink bez pakárny.

Renda řekl(a)...

No jo, posilku taky vzdycky na zimu planuju, ale pak to tradicne nedopadne. Ale letos to vidim skutecne realne :-)