Houšťka - třetí seance 2008

V neděli hned po závodech v Poděbradech jsem vyrazil na tradiční oblastní přebor družstev na atleťák do Houšťky ve Staré Boleslavi. To je takový příjemný atletický meeting, kde se nehraje na věkové kategorie, všichni soutěží se všemi co se věku týče, takže se lehce stane, že v rozběhu na 400 metrů běžíte s malým klukem stejně jako se statným veteránem. Paleta disciplín je široká od všech vrhů a hodů čímkoliv, přes skoky nahoru i dopředu, sprinty, až po vytrvalecké běhy. Aby člověk mohl závodit, tak nemusí být nikde registrován a stačí se jen dohodnout s vedoucím nějakého oddílu, že za ně bude soutěžit a už to jede. Přebor se skládá ze šesti kol, čtyři jsou před prázdninami a dvě potom v září. Já už mám takovou osvědčenou konfiguraci, kdy začínám dlouhou tratí, buď se běží pětka nebo trojka, pak si střihnu čtyřstovku, kdy na mě pravidelně v cílové rovince útočí křeče do lýtek a já se jim snažím utéct a nakonec jen tak pro srandu házím oštěpem.
Před čtrnácti dny nám počasí vůbec nepřálo a kvůli vytrvalému dešti byly všechny disciplíny zrušeny a odběhly se jen stovky a operativně zařazená patnáctistovka. Patnáctistovku jsem naposled běhal na základce a tak jsem byl zvědavej, co to udělá. No, nakonec to bylo celkem dobrý, když vezmu v úvahu, že jsem byl v podstatě nemocný a muselo se běhat až ve druhé dráze, protože první byla kompletně po kotníky pod vodou, tak průměr pod čtyři minuty na kilometr není k zahození.

Čvachtá to, čvachtá

Zato v neděli se sluníčko rozhodlo, že na nás šetřit nebude a dávalo o sobě vědět už od rána. Na programu byla tentokrát pětka a netradičně třístovka. Pětku jsem stále bral jako příjemný trénink a rozběhání po nemoci, takže jsem vyrazil rozumě a s klidem jsem doběhnul za 23:41 do cíle, což bylo v tom vedru tak akorát. Stejně jsem pak musel vypít litr a půl ionťáku, abych pořádně doplnil tekutiny. Zato na třístovku jsem se těšil, protože po té pětce to bylo tak akorát, neboť při čtyřstovce mě vždycky ke konci berou křeče a tak těch sto metrů míň bude hodně příjemných. Na startu se mi nepochopitelně podařilo ulít start, takže jsme museli startovat dvakrát, čímž se spolusprinterům z rozběhu omlouvám, ale že se to stane i někdy příště vyloučit nemůžu :-). No, stane se. Makal jsem jak čert, ale pětka v nohách byla znát a nohy moc nešly. I tak jsem se dostal na 50s a pořádnej kyslíkovej dluh. Nakonec se házelo oštěpem, kde jsem hodil standardních 25,7 metrů. Protože byl zrovna den dětí, tak celý náš oddíl dobrovolných atletů vyrazil na zaslouženou zmrzlinu.
Příště je na programu trojka, tak se pokusím zase atakovat průměr 4 minuty/km a uvidíme jak to půjde.

Mladí sprinteři

Odpoledne jsme toho ještě neměli dost a vyrazili jsme na lehčí výklus podél Labe, ale černé mraky, které se rychle stahovaly dávaly tušit, že našemu klusání bude brzo konec. Taky že jo, doběhli jsme do Toušeně a průtrž mračen s kroupama nás uvěznila v Toušeni na hřišti, kde jsme se schovali pod střechu. Počkali jsme až to z nejhoršího přejde a za mírného deště jsme vyrazili domů. Bohužel kaluže byly přes celou cestu, takže nebylo zbytí a běh jsme si zpestřili několika brodícíma vložkama. Aspoň se nám pěkně vypraly boty a zase vypadají jako nové. Doma hned horkej čaj s medem a plánování ladění na můj premiérový triatlon v sobotu 7.6. na Orlíku. Samozřejmě se už nemůžu dočkat.

Ještě mladší sprinteři

Pětka na dráze, pouhých 12,5 kol

V pozadí vrhači

Výsledky jsou zde.