Běchovice 2011 – stále kvoká, stále kvoká

Jestli mi to na nějakých závodech skutečně dlouhodobě nejde, tak to jsou na stopro Běchovice. Nezáleží na typu a stylu přípravy, na tom, jestli jsem jen běhal, nebo jezdil triatlony, prostě jak se tam postavím na start, tak hned po prvních desítkách metrů je jasný, že to letos bude zase stát za prd. Stejně tak jako ani moc nezáleží na tom, jestli začátek rozeběhnu rychle nebo v klídku, tak ani nezáleží na počasí, které zrovna na tu neděli v září vyjde. Je to zkrátka každej rok stejný. Před startem silný optimismus a po startu kruté vystřízlivění. Tuhý nohy a pocit, že to nejsem schopnej pořádně rozdejchat. Pak už je to jen boj, jestli to ten rok bude pod nebo nad padesát.

No posuďte sami 2004-46:55 (nejlepší čas snad jen díky první účasti), 2005-50:28, 2006-51:05, 2008-48:32, 2010-48:05, 2011-49:53.

Klasika, dloooouhé čekání na start.

Loni jsem vyhlašoval, že jestli se nenajde nikdo s podobnou výkonností, s kým bych si to mohl na trati osobně rozdat a vzájemně se tak motivovat a hecovat k výkonu, tak že tam už nepojedu. Letos se nikdo nenašel, ale stejně jsem se optimisticky přihlásil. No a všechno bylo podle očekávání jako každý rok. Tak to ani nebudu rozepisovat, protože bych se už poněkolikáté opakoval. Zkrátka problémy s dýcháním a tepovkou na celé trase a na konci sprint o to dostat se aspoň pod padesát. A to jsem byl dokonce trénovat kopce na Geofyzikálním běhu a tam to šlo celkem pěkně.

Takže letos už ale fakt, buď bude příští rok soutěžní motivace s nějakým kamarádem, nebo nejedu. Samotnýho mě ty Běchovice už skutečně neberou. Budu se muset příští rok v srpnu po někom poohlédnout ...

P.S. Za ilustrační fotku díky Honzovi Herdovi.