pondělí 29. června 2009

Železný Chlíst 2009

Už na začátku tohohle spotu vás musím varovat, že bude obsahovat jen samé pozitivní vibrace a kladné hodnocení závodu, organizátorů i předvedených výkonů. Takže jestli máte dneska chuť na tvrdou kritiku, tak holt budete muset navštívit jiné virtuální zákoutí, třeba D-Fens by pro tento případ mohl být dobrou destinací. Ten, kdo mě zná trochu líp, jistě ví, že jsem skeptik do morku kostí a na nikom nenechám nit suchou, takže tolik chvály, co bude následovat, si zaslouží skutečně jen vyjímečně povedená akce :-).

Na Chlísta jsem se letos vypravil poprvé, ale už delší dobu o něm kolují zvěsti jako o velké pohodovce, takže jsem byl zvědavej, jak letos vyjde jeho devátý ročník. Ač se to zdá skoro neuvěřitelné, tak počasí opět nezklamalo a v sobotu v Chlístovicích a okolí panovalo ideální závodnické počasí a dešti nebo krupobití jsme se vyhnuli obloukem. Už mi to přijde trošku podezřelé, že i když je celej tejden hnusně, tak jak vyrazím někam na závody, tak je tam většinou pěkně, tedy aspoň do té míry, že neprší a nešlehají blesky. Musím to zaklepat ;-).

Organizátoři letos udělali oproti loňsku hodně změn. Tak třeba plavání bylo přesunuto do většího rybníku u Černín a kolo se jelo po nové trati z Černín do Kutné Hory a zpátky do Chlístovic. Nevím, jak to bylo loni, ale mě to plavání i trať kola přišly zvolené ideálně a vyváženě. Sice se organizátoři asi nechali trochu unést rozlohou většího rybníka, takže plavání čítalo něco kolem kilometru, ale nakonec to bylo v pohodě. No mě bylo v neoprenu hej, ale jiní závodníci si v osmnáctistupňové vodě určitě užili svoje. Ale od toho je to triatlon, ne, aby lidi taky občas překonali sami sebe. Trať kola byla na pěkné houpavé silnici, která hlavně v druhé půlce ukázala, jak kdo na tom na kole je. No a běh v náročném, ale nádherném terénu kolem zříceniny Sionu, byla ta pravá tečka na závěr závodu a na nastartování velké žízně. Honza a Tomáš spolu s ostatními jako organizátoři měli všechno dobře promyšlené a pevně v rukou ať už se to týkalo závodu nebo dění před a po závodě. Je vidět, že praxe z minulých let jim jde k duhu. Všechny tratě byly výborně zajištěné a značené. Zabloudit se fakt nikde nedalo a i když se na kole jelo za plného provozu, tak kritická místa hlídali organizátoři. Při vyhlašování se ukázalo, že na jednoho organizátora připadají tři závodníci, tož takový komfort si nechám líbit :-).


Pěkný přírodní depo. Kdo dřív přijde, ten si může opřít kolo o strom a občas může najít i houbu.

Ale teď krátce k závodu. Na start se postavilo pěkných 89 závodníků a závodnic včetně deseti štafet. Dva plavecké okruhy jsem zvládnul celkem solidně a z vody jsem lezl kolem dvacátého místa. Mohlo to být i lepší, protože v druhém okruhu jsem byl nějakej roztěkanej a víc klidu a rozvahy při plavání by určitě neškodilo. Každopádně v neoprenu jsem si to hodně užíval.


Záchranářská loďka je připravena, bóje jsou na svých místech, pomalu stačí jen vystřelit start.

Na kole do Kutné Hory to svištělo a pořádně jsem do toho dupal, abych co nejdřív někoho sjel. Jelo se lehce z kopce a permanentně přes 40 km/h. Když jsem konečně docvaknul dvojici přede mnou a chtěl jsem si trochu dáchnout, tak kde se vzali tu se vzali, prohnalo se kolem mě neohlášenejch cca pět draků. Chytil jsem se jich do háku a do KH na kruháč, kde byla otočka, jsme dojeli společně. Za kruhákem následoval takovej pěknej dvoj kopec, kde se hned ukázalo, jak kdo na tom je. S balíkem byl konec a víc než půlku jsem ho nechal za sebou. Jak jsme se blížili k Chlístovicím, tak jsem začal sjíždět další cyklisty, ale to už jsem trochu šetřil síly na běh. Přeci jen ta druhá půlka plná stoupání byla trochu vyčerpávající. I tak průměr na kole 33 km/h nebyl marnej.


V depu byly přichystané i náhradní stroje pro případ náhlého defektu.

Depo po kole bylo rychlý. Ani jsem se nenadál a už jsem si to štrádoval po louce k lesu. Sluníčko svítilo, les voněl a já se potil pekelně. Dva zvlněné lesní okruhy, kdy byl v každém jako bonus výběh krpálu trefně zvaného smrťák, daly taky pěkně pokouřit. Každé kolo obsahovalo dokonce dva přeběhy potoka, no romantika hadr :-). Hlídal jsem si hlavně záda, aby neměl někdo choutky mě předběhnout. Přede mnou jsem měl na dohled dva běžce. Jeden vytuhnul, ale ten druhej byl docela houževnatej, a i když jsem ho ke konci rychle stahoval, tak se až do cíle nedal. Naopak jsem ke konci za sebou zničehonic slyšel funění a dusot. Co to, kde se tu najednou vzali? Abych uhájil pozice, tak jsem musel do cíle ještě pěkně zasprintovat, ale povedlo se. Pak z toho jednoho v cíli vypadlo, že je za štafety a že hájil pozici před další štafetou. Byl jsem teda rád, že i štafety se mi podařilo odrazit. Čas v cíli 1:51:54 a 19 místo mezi muži mě naplnil spokojeností. Tentokrát mě vydrtily dvě holky. Na tu první jsem neměl nárok, ale tu druhou bych mohl i předstihnout, jenže to by nesměla plavat o pět a půl minuty rychlejš než já ;-). Nakonec mě pokořily jen dvě štafety z deseti a to hned vrhá jinačí světlo na můj sobotní výkon :-).


Pivo, prase, muzika, pohoda.

No a to co se dělo po závodě, to si zaslouží samostatný odstavec. Pečená prasátka už byla připravená a rozporcovaná. Pivo jako křen. Tak jsme se do toho s vervou pustili. Mezitím proběhlo předávání odměn nejlepším. Debatovalo se o všem možném a než jsem se nadál, tak jsem měl v sobě tři půllitry z kompletního pivního sortimentu, co zdejší hospoda nabízela. Škoda jen, že jsme museli balit na cestu domů a přemístit se na rodinnou oslavu. Na večer se totiž ještě chystala živá hudební produkce a nevázaná zábava. Příští rok to musím nějak líp naplánovat, abych mohl zůstat i na večerní posezení a zmrskat se trochu na čerstvym vzduchu.

Takže závěrem můžu jen zopakovat, že závod to byl skvělej, organizačně to nemělo chybu a příští rok si tuhle pohodovou hobby akci určitě moc rád zopakuju.

Fotky tady.
Výsledky tady.

pátek 26. června 2009

Osobák na 10km se zachvěl

Protože už jsem delší dobu nebyl na běžeckých závodech, tak jsem vyrazil ve středu na Strahov na Běh olympijského dne. Takhle desítka patří rozhodně k mým oblíbenějším, protože její profil mi dost sedí. Ty mírné houpáčky sympaticky ubíhají a vůbec je to přesně podle mého gusta.

Po posledním triatlonovém víkendu a následném víkendu na Živohošti, kde se hodně jedlo a pilo a dost jsem tam plaval i běhal, šly ty tréninky v týdnu dost ztuha a nohy dost bolely. V noci jsem toho taky moc nenaspal, protože co jsem si dal v práci reklamní kafe, tak jsem usnul asi až v půl druhý s tím, že jsem v šest vstával do práce. Takže celej den v práci jsem byl jak mátoha. Ale na Strahov jsem nakonec vyrazil s přesvědčením, že ono to nějak půjde. Po tréninkovém zápřahu z poslední doby jsem si i docela věřil na čas kolem 45 minut.

Na místě jsem do sebe hodil Gutar, abych se aspoň trochu probral. Dal jsem si dva ovály na rozklusání a už při rozklusání jsem se divil, že mám ty nohy nějaký lehký a vůbec, že mi to docela běží. Tak jsem se ještě protáhnul, asi po šestý došel na záchod (těch pět čajů v práci o sobě dávalo vědět :-) ), podebatoval jsem se známými a s přáním, aby nesprchlo, se šlo mezi stadiony na start.

Na startu bylo 210 lidí. Takže takovej pěknej průměr posledních let. Hned po startu se mi podařilo nasadit uvolněné tempo a nohy šly pekelně dobře. První kilák za 4:24. Pěkně rozběhnuto, říkám si. Rozhodnul jsem se, že když mi to tak jde, tak se na další kiláky už nebudu koukat, jen si je odmáčknu do hodinek na potom, abych se moc nenervoval. Věřil jsem, že když takhle poběžím co nejdýl, tak to za těch 45 minut musí bejt s přehledem. Jen jsem čekal, kdy mi dojdou síly a rychlost půjde do kopru. Jenže on uběhl čtvrtej, pátej, šestej kilometr a nohy šly furt výborně. Na pětce hlásili rovných 22 minut. Že bych zaběhnul druhou pětku rychlejš jsem si moc nemaloval, ale výraznou ztrátu jsem neočekával. Trochu problémy nastaly na sedmém kilometru, kde je lehčí výběh a já se dost zadýchal. Tak jsem lehoulince ubral, srovnal dýchání a poslední dva kiláky už to zase jelo jak na drátkách. Posledních tři sta metrů na oválu jsem si fakt užíval.

V cíli hlásili 44:22. No tak to tady už v mém podání dlouho nebylo. Naposled loni v Semicích. Konečně jsem se zase jednou na dohled přiblížil k osobáku 43:56. Možná kdybych se ve druhé třetině trochu víc zmáčknul, tak to tam padlo. Ale mě bohatě stačil ten čas. Je vidět, že tvrdší trénink v kombinaci s kolem a plaváním nese svoje ovoce. Přes prázdniny ještě trochu máknu a na podzim by to mohlo padnout. Jak už to po takovejchle závodech bývá, tak únava nikde a klidně bych si střihnul dalších pět kiláků :-).

No a o víkendu se zajedu trochu pobavit na Železného Chlísta, kde pečené prase a pivo po závodě už netrpělivě čekají. Další desítka bude v Kounicích, ale tam profil a vedro osobákům rozhodně nepřejí.

Výsledky tady.

úterý 16. června 2009

Víkendový dvojáček – IT Triatlon a Sokolský Triatlon

Máme tady červen, a zatímco běžecké závody stagnují, tak se na jejich místo derou triatlony. Bodejť by ne, červen ten je na triatlony jako šitej. Ještě není moc vedro a voda už je tak akorát. Teda letos je to s tou vodou trochu na štíru, ale jde to. Protože nejsem žádný ořezávátko, tak jsem si naplánoval na víkend hned dva kousky. V sobotu pro mě jako IT postiženého trochu prestižnější IT Triatlon v Račicích a v neděli trochu skromnější Sokolský Triatlon v Lysé nad Labem. Tam i tam už jsem byl loni, takže jsem věděl, co mě čeká a že se to dá v pohodě zvládnout i když v neděli večer budu asi pěkně utahanej.

Račice to je prostě maso od začátku do konce. Předběžně bylo přihlášeno 200 lidí, takže se dalo čekat hutné startovní pole a nekompromisní boj jako loni. Letos jsme tam jeli pěkně po dálnici, takže cesta byla mnohem kratší a příjemnější. Přijeli jsme kolem poledního, proběhla rychlá registrace a zrovna startovaly děti, tak jsme sledovali triatlonový potěr a pak začala příprava. Na kole jsem si objel jeden pětikilometrový okruh kolem kanálu a fučelo tam teda zhusta. Ale asfalt byl ještě lepší než loni a kolo frčelo fakt rychle. Pak jsem se ještě tři kiláčky proběhnul a šlo se ukládat do depa. Bylo to tak akorát, protože trubka už byla pěkně ověšená kolama. Kdyby skutečně přijely dvě stovky závodníků, tak by se tam ty kola ani nevešly. Naštěstí se zaregistrovalo akceptovatelných sto padesát kousků a všechno se tam nějak poskládalo. Musím konstatovat, že kvalita vybavení se rapidně zvyšuje a byli k vidění moc pěkný kolečka. Oproti loňsku ubyla horská kola, takže i výkonnost a konkurence jde pěkně nahoru. Organizátor zahlásil teplotu vody 19,5 stupně, což bylo ale spíš jeho zbožné přání než realita. Můj odhad byl tak 17,5. Každopádně plavání bylo rozumně zkráceno na 400 metrů, protože neopreny jsou striktně zakázány, aby to všichni ajťáci měli spravedlivé a při delším plavání by hrozily problémy. Já jsem byl spokojenej, protože čím kratší plavání tím větší šance na kole a běhu.

Dobrý den, číslo ven

Zatímco se loni startovalo z vody, tak letos se startovalo z pontonu u břehu o délce tak šest metrů. Takže si dovedete představit, jaký maso to bylo, když na takovém prostoru sto padesát lidí naskáče po startu do vody. Naštěstí jsem skákal z první lajny, ale i tak to byla brutální mlátička. Fůru ran jsem dostal, fůru jsem jich rozdal a bylo peklo držet pozice. Asi v půlce mi jeden zarputilej prsař skopnul brejle div, že mi nezlomil nos. Takže jsem musel dát menší nasazovací vložku, která ale byla dost komplikovaná. Byli ale i lidi co o brejle přišly úplně a nakopnutých žeber bylo nepočítaně. Tohle bude muset organizátor do příště ještě vylepšit, protože takový maso je už trochu moc. No nakonec jsem z depa po plavání vybíhal kolem čtyřicátý pozice, takže ještě docela dobrý. Je vidět, že zvýšené tréninkové plavecké úsilí nese ovoce.


A bič a pryč odsud

Bylo jasný, že v tom větru se pojede v balících a budou se šetřit síly na běh. Taky jsem si jeden takovej balík v prvním kole dojel. Jenže už z kraje mi bylo jasný, že když se dá dohromady deset lidí, který nikdy asi v balíku pořádně nejeli, tak to bude asi ještě taškařice. Taky že jo. Ze špice se odstupovalo chaoticky na obě strany, předjíždělo se jak to zrovna vyšlo a netrvalo dlouho a už někdo z čela balíku lehnul v cca 40km/h. Nepěkná podívaná. Naštěstí se mi podařilo kolizi vyhnout, ale byl to konec našeho balíku. Další byl sice v dohledu, ale nebylo možný ho v tom větru sjet. Tak jsem si dvě kola pěkně odmakal na vlastní triko.


Tak tady to bylo zrovna po větru :-)

Dobrý bylo, že proti loňsku mě nebraly křeče (večer totiž nebylo žádný pivo) a tak jsem na běh vyrážel celkem v pohodě s fůrou soupeřů na dostřel. No jenže ne a ne se rozumně rozběhnout. Dech nestačil na víc než jen na udržování pozice. Dva tři lidi jsem předběhnul a dva pak předběhli mě. Z toho běhu jsem teda fakt neměl dobrej pocit a byl jsem rád, že se už blíží cíl s větrem v zádech. Kdybych zaběhnul svůj standard, tak jsem musel za sebou na běhu nechat aspoň deset soupeřů. Ale holt to tentokrát nešlo.

Cílem jsem proběhnul celkově 41 a v kategorii IT jsem skončil 32. Takže proti loňsku mírný posun vpřed. Aspoň něco, když vezmu v úvahu, že konkurence byla letos opět tužší. Ale dobrej pocit jsem z toho dneska moc neměl. Přeci jen na kole a hlavně v běhu tam byly velký rezervy. Snad příště bude lepší den. Zdlábnul jsem guláš a pomalu jsme se balili domů, protože druhej den čekal závod v Lysé.

Co se organizace týče, tak závod byl celkem na to kolik startovalo lidí solidně zajištěnej. Ale neodpustím si pár připomínek k tomu, co pořadatelé prezentovali na oficiálním webu a jaká pak byla realita. Přece jen u „IT“ bych očekával trochu IT úroveň a synchronizaci mezi webem a skutečností.

  1. Organizátor si od každého závodníka při registraci nechá sdělit email, pak na web vyvěšuje hot novinky, ale na sesbírané emaily už je nepošle. Výsledky do mailu by taky neškodily. Tak proč si ty emaily teda bere?
  2. Na webu se píše, že běžecká trať bude oproti loňsku vedena mimo areál. Vedla ovšem stejně jako loni kolem kanálu. To snad ani jinak totiž nejde udělat.
  3. Všude se píše, že závodník má rezervováno startovní číslo podle loňské dosažené pozice. Po loňském 40 místě jsem měl letos pro jistotu číslo 235. Ale to bylo jedno, protože do depa se podle čísel neukládalo.
  4. Na webu bylo predikováno, že při registraci víc jak 120 závodníků bude start organizován ve dvou vlnách. Sice si nedovedu představit, jak by to logisticky zvládali, ale startovalo se při 150 lidech v jedné vlně.
  5. Tu větičku v pravidlech, že je zakázána účast lidí, kteří se v minulých třech letech účastnili závodu českého poháru, bych asi už pro jistotu odstranil.

Já vím, jsou to prkotiny, organizátoři odvedli dobrou práci, ale mě tyhle detaily vždycky trošku točej :-).

To druhej den v Lysé to byl úplně jinej závod. Na startu se nás sešlo tak dvacet, pohoda, klídek. Voda měla 18 stupňů, takže plavání se z kilometru zkracovalo tak na cca 800m a vítr už nefoukal tak silně jako v sobotu. Plavání v neoprenu a osamocen jsem si užíval. To byla pohodička. Potvrdil jsem si, že na otevřené vodě mám tendenci zahýbat doleva, takže už to cíleně koriguju. Po plavání v depu už byly jen čtyři kola, takže jsem si následně střihnul osobní časovku na 30km. Nevím jak je to možné, ač to bylo na jednom dlouhém okruhu, tak jsem měl pocit, že fouká celou dobu proti. Dokonce jsem jednoho závodníka předjel. Na sedm kilometrů běhu už mi moc sil nezbylo, ale oběhnul jsem to srovnatelně s loňskem a ke konci už sluníčko pořádně připalovalo. Na oplátku mě na běhu jeden závodník předběhnul, ale na něj sem neměl tentokrát nárok. Žízeň byla veliká a tak odpolední pivko pod slunečníkem bylo příjemným zakončením tohoto triatlonového víkendu. Hmmm :-) Už se těším na Železného Chlísta popřípadě druhý den do Horních Počernic.

Výsledky tady.

pátek 12. června 2009

Maxidek Rotaflex Triatlon Orlík 2009

No teda jestli do příštího roku přibude ještě nějakej sponzor, tak se mi ten nadpis už nevejde na jeden řádek.

Ale k věci. Po delší době si dneska střihneme recenzičku na závod. A konkrétně na MAXIDEK ROTAFLEX Triatlon Orlík 2009, který v mém případě sehrál roli letošního triatlonového otvíráku. Byl jsem tam už loni a tak si snad můžu dovolit i lehké srovnání.

Přijel jsem kolem poledne a zjistil jsem, že ve Štedroníně panuje obstojná kosa a deštové přeháňky byly rozhodně na pořadu dne. V ten samý termín byl i 1/2IM v Mělicích, tak jsem se aspoň utěšoval tím, že oni si zimy užijou víc a já už po hodině a půl budu srkat čaj s rumem a pivko. No, ale abych pravdu řekl, tak chladné počasí je rozhodně lepší než letní třicítky a já takové počasí při závodech určitě upřednostňuju, takže pohoda.

Parkoviště bylo ještě hodně prořídlé a tak jsem se zaregistroval a v přilehlé jídelně jsem se pěkně nadlábnul. Až jsem se začal obávat, abych to za ty dvě hodiny strávil a nemusel ve vodě potupně krmit vorvaně. Času bylo ještě dost, tak jsem se šel na chvíli natáhnout a přichystat věci. Než jsem výbavu odnesl do depa, tak jsem se ještě lehce dvacet minut rozklusal a šlo se na rozpravu. Pak už to odsejpalo v rychlém sledu. Natáhnout neopren, trochu se rozplavat a číhat na startu. Ve vodě to šlo díky neoprenu pěkně a zrovna když jsem si říkal, jak mi to pěkně plave, tak jsem zkontroloval bojku a byl jsem tak dvacet metrů mimo směr. Kurňa, na to si budu muset dávat bacha. Ke konci mě už zábly prsty u nohou, ale břeh se už blížil. Pozitivní bylo, že jsem nemusel dávat žádný prsa. Stejně by to ani moc nešlo. Výběh do depa s neoprenem na nohou nebylo to pravý ořechový, takže příště ho sundám už dole u vody. Divný bylo, že plaveckej čas jsem měl vyrovnanej s loňskym a to jsem určitě plaval rychlejš. Asi bylo delší plavání. Stejně by mě zajímalo, jak to organizátoři vyměřujou. Asi nijak a prostě tam ty bojky nasázej jen tak od oka. Nevíte někdo, jak se to dělá?

Vodička studená, to je moje potěšení, ...

První depo v pohodě a hurá na horákovi do lesa. Trať mi přišla od loňska nějak zarostlejší trávou. Při stoupáních to klouzalo a při cestě dolů taky, kolo mi každou chvíli ustřelilo, šutry lítaly na všechny strany a zatáčky se často projížděly smykem. No adrenalin parádní. Až se divím, že jsem si někde nerozbil držku. Jak jsem vylezl z vody něco před půlkou startovního pole, tak se na kole pěkně závodilo a furt bylo koho dojíždět. Rozhodně větší zábava než ta loňská stíhačka. Asi v půlce kola se spustil déšť, kterej to všechno ještě pěkně okořenil. Do depa jsem vjížděl jak jinak než smykem s úplně zasranejma brejlema a málem jsem netrefil vjezd. Každopádně kolo o dvě minuty rychlejš než vloni.

Druhý depo taky v pohodě. Trochu problém byl, že jsem vysosnul na konci kola gel s tím, že ho zapiju na běhu na občerstvovačce. Ale ouha, oproti loňsku žádná nebyla, tak jsem to se slepenou hubou musel doběhnout až do cíle. A to jsem měl v depu připravenej bidon, já truhlík jeden. To se dalo čekat, že v tom počasí se nikdo občerstvovat nechce. Proti loňsku mi to běželo o poznání rychlejš i když do toho krpálu jsem takticky šel. Seběhy k vodě byly celkem zajímavá kapitola, protože na mokrym asfaltu to dost klouzalo a chtělo to trochu opatrnosti, aby člověk nehodil tygra. V cíli byl čas běhu o další dvě minuty rychlejší. Tradiční melouny a banány přišli k duhu. Co mi ale moc k duhu nešlo byl připravenej ionťák. Byl slanej, asi nějakej regenerační, a na to nejsem zvyklej. Jak jsem měl žízeň, tak jsem tam skoro litr poslal a žaludek začal protestovat. Příště víc rozvahy hochu a nelejt to do sebe tak pod tlakem.

Celkově 30 flíček a o 4 minuty lepší čas, což je celkem příjemnej posun z loňskýho 57. Ale zdálo se mi, že letos byla slabší špička, jejich škoda ;-). Asi bylo hodně lidí v Mělicích a Poděbradech a některý určitě odradilo počasí. Měl jsem v plánu večer posedět v hospodě s dalšíma lidma, ale nějak mi ta vypitá orlická voda neudělala dobře a po večeři a pivku jsem to šel zalomit. Ono to stejně na nějaký vysedávání a diskutování nevypadalo. Takže celkově bych to zhodnotil jako povedenej začátek sezony a i když to letos bylo pojato trochu střídměji, tak závod to byl pěknej, organizačně zvládnutej, bez žádnejch viditelnejch problémů a zádrhelů.

Snad jen jeden námět bych pro organizátory měl. Bylo by vhodný lidi na trati a kolem depa co ukazovali směr navlíct příště do reflexních vest nebo do jednotných triček. Jednak se tak eliminujou případný šprýmaři, co by vás chtěli poslat na druhou stranu a směřování kolem depa se taky dost zpřehlední.

P.S. Tu fotku jsem si dovolil vypůjčit od Renatice, tak mě snad nezažaluje o autorský práva. Díky.

Výsledky jsou tady.

A na fotky je možné kouknout tady a tady.

čtvrtek 11. června 2009

Já a guma

To je zas jednou nadpis co? Už vidím, jak za nedlouho začnou tenhle spot navštěvovat zvědavci z šedé zóny internetu. No necháme se Seznamem a spol. překvapit. Ale nebojte, nebude to o mých zkušenostech z latexových orgií či o veselých historkách z vojny (na první nemám orientaci a na druhé zas mám modrou knížku :-) ). Bude to naštěstí pro sportovce čistě v duchu tohohle blogu.

Jak určitě triatlonisti vědí, pojmem guma se v této komunitě familiérně říká plaveckému neoprenu. Lézt do gumy, plavat v gumě, dostávat se z gumy v depu, dávat si bacha na gumu aby ji někdo nečórnul, tak to je jen několik frází kterým neuniknete. No, a protože jsem chtěl být taky správný triatlonista, tak jsem si jednu takovou gumu pořídil. Její přínos pro plaveckou část je neoddiskutovatelný a tak šup do zkoušení toho správného modelu. Šlo to celkem lehce a po chvíli už si model Orca Alpha nesu domů. Sice jsem se u toho zkoušení zpotil jako prase, ale sranda musí bejt. Teď budu muset ještě na gumu furt dávat pozor. Jednak aby mi ji někdo za ty prachy nečórnul, že. Nebo abych si ji hned zkraje neproříznul nehtem, což je taková dobrá začátečnická taškařice ;-).

Orca Alpha v celé své kráse

Už jsem se nemohl dočkat, až v tom poprvé skočím do vody. Jenže vlézt v tom do bazénu plného lidí, tak na to jsem neměl odvahu a tak jsem musel čekat, až se trochu umoudří počasí a bude možné využít pískovnu za městem. Ta doba nastala nedávno a tak hupky dupky k vodě. Soukat se do neoprenu není žádná prdel a tak to chvíli trvalo, ale rychle se v tom zlepšuju a praxe je znát. Hlavně člověk musí furt dávat bacha na ty nehty, to mě teda dost deptá. Ale ono je stejně důležitější, jak rychle ho dokážete v depu sundat než to, jak dlouho do něj lezete.


Všechno je na svých místech, tak jdem na to

Sice jsou všude kolem zástupy rybářů a jejich vlasce, ale tak si to budou muset na chvilku stáhnout, no. Chvilka napětí a už skáču do vody. Je teda studená pekelně, ale co to, v gumě je teplo. Z kraje tam nateče trochu vody, ta se brzo ohřeje a pak už je to prvotřídní labůž. Zkusil jsem jen tak ležet ve vodě a ono to skutečně nadnáší. Dal jsem pár temp a byl jsem u vytržení, jak se v tom skvěle plave. Nikde nic nedře, nikde nic nepřekáží, nadnáší to a pohybu to neklade žádný odpor. Určitě to ve vodě i víc klouže, protože pocitově to při plavání fakt dost svištělo. No ani se nakonec nedivím, když koukám na toho huňáče v zrcadle tak spíš jinak funguju jako suchej zip :-). Kdyby to šlo, tak bych v neoprenu plaval i ve vaně, ale i trénink bez něj je důležitý.


Připravit, pozor, ...

... Žbluňk

Závodní neoprenovou premiéru jsem si odbyl na Orlíku. Plavalo se mi moc dobře a neopren byl skoro nutnost, protože teplota vody zrovna závratná nebyla. Ale o tom až v příštím spotu.

No prostě od plavání v neoprenu alias gumě jsem čekal, že to bude dobrý, ale že to bude až tak dobrý, tak to mě dost příjemně překvapilo. A až bude na závodech delší plavání, tak to teprve bude pomoc. Tak teď už jen dávat bacha na ty nehty, grrr.

úterý 2. června 2009

Teamové PIMové setkání v Hiltonu

Sice trochu se zpožděním ale přeci jen bych se rád krátce zmínil o vyhlašování teamových běhů z PIM Half a PIM, které proběhlo na konci května v Hiltonu. Jednak to bylo celkem vydařené setkání a druhak musím přece někde prezentovat fotky a trochu si zaexhibovat, ne? :-)

Já osobně jsem se do Hiltonu rozhodně těšil, jak jinak. Ukořistili jsme první cenu v kategorii teamový běh na PIMu a kluci pak ještě urvali druhé místo ze stejné kategorie z PIM Half. No a pak taky to jídlo a pití ...

Pořadatel pozval všechny účastníky teamových běhů a přišlo jich opravdu hodně. Případní strašpytlové museli být naprosto klidní, protože účast policejních a vojenských složek byla silná a jak je vidět, tak silové složky sportují rozhodně rády. Samozřejmě dorazila fůra známých, co se potkáváme na závodech, takže z kraje bylo rozhodně koho zdravit a debatovalo se vostopéro. Nechyběl welcome drink, tak člověk aspoň nemusel mít ruce v kapse. Po takhle mile strávených chvílích začala oficiální část.

Holt firma plná sportovců :-)

Kdo očekával, že se začne včas, ten snad nikdy nikde nebyl. Standardní půlhodinka je ještě celkem v normě, nebo si to už spatně pamatuju? Každopádně vyhlašovalo se toho dost. Štafety, teamy, záchranáři a já ještě nevím co všechno. Každopádně vím, že ozvučení konferenciéra bylo tristní a kdo nestál vpředu, tak nic neslyšel. V průběhu vyhlašování přišla kulturní vložka a to hned dvakrát. Dámský vokální kvartet, který v nastoleném duchu taky nebyl slyšet, vystřihnul pár kreací a šupky hupky z pódia dolů. Uměleckou kvalitu nemohu posoudit, protože nic nebylo pořádně slyšet a pak mi můj hudební sluch stačí jen na to, abych rozeznal, že zrovna hrajou Tři Sestry nebo Horkýže Slíže :-).



I my jsme si odbyli deset minut slávy a z obdržených reklamních předmětů bych vyzdvihnul velký kus sýra a voucher na tisícovku do Cloud Sky Baru hotelu Hilton. Některé koktejly vypadají moc zajímavě. Holt jídlo a pití nikdy nezklame. Na stupních vítězů nás pěkně zleva i zprava mačkaly teamy z běhej.com, tak to jsme byli rozhodně v dobré společnosti. :-)


No a pak začal raut. Darovanému koni na zuby nehleď, ale proboha proč to mělo vypadat jako pasta party. To snad šli všichni běhat druhý den maraton? Naštěstí ovoce a sladkostí bylo taky dost a když jsem pak objevil i zmrzlinu, tak jsem si zamlaskal a byl jsem spokojenej. Obzvláště se sluší vyzdvihnout pití a obzvláště podávaný ryzlink z Habánských sklepů mi chutnal hodně a tak jsem si ho dopřával zplna hrdla.

Když bylo všechno rozdáno a snědeno, tak začala poslední část kterou bych nazval neřízenou diskoškou s repertoárem takovým aby nikoho neurazil. Chvíli jsem tam ještě zevloval a věnoval se vínu, to už jsem byl ale příjemně unavený a tak jsem vzal čáru na vlak a šupky hupky domů.

Takže shrnuto podtrženo byla to celkem příjemná akcička, kde šlo hlavně o to poklábosit se známými když na závodech na to není čas. V Hiltnu jsem už několikrát byl na konferenci, takže zajištění standardní a pěkné prostředí. Ale kdo jednou zažil zábavní akce jednoho nejmenovaného červeného operátora, tak toho hned tak něco na poli společenských akcí neohromí. Každopádně kdo se chce příští rok taky zúčastnit, tak neváhejte, přihlašte váš team a hurá do toho. Teamová motivace funguje a to je hned půlka úspěchu.

P.S. Ještě jsem slíbil našemu fotografovi, že za poskytnutí fotografií vás rád upozorním na jeho projekt www.bway.cz. Díky.