středa 14. ledna 2009

Čvachtání po kempu

Tak jako se každý filmový producent snaží dotáhnout úspěšný film aspoň do třetího dílu a vytřískat z toho co nejvíc, tak i já zakončím svoji čvachtací sérii jako trilogii a vytřískám z toho doufám co nejvíc page loadů. No a stejně jako třetí díly filmů jsou bezkonkurenčně nejhorší, tak i tenhle závěr plavecky kempové trilogie bude bezpochyby bezkonkurenčně nejhorší výlev, ale to pokušení to napsat je moc silný a holt si to nemůžu odpustit :-).

Vězte tedy, že hned po návratu z kempu jsem si chtěl potvrdit a zúročit natrénované bazény a po odpočinkovém pondělku jsem se vydal do bazénu, kde jsem čekal dvoustovku bezpečně pod 4 minuty. Jenže problém byl v tom, že se akorát plně projevila únava z pěti kempových tréninků a hned jak jsem vlezl do bazénu, tak jsem byl jak mátoha a spíš jsem se v tom bazénu vznášel než plaval. No radši jsem se na to vyprdnul a druhej den jsem si to zopakoval. To už ovšem bylo jiný kafe. Ruce silný a dech se nekrátil. Takže mě ani nepřekvapilo, že jsem tu dvoustovku dal za 3:52. Neměl jsem toho dost a po chvíli jsem si dal další za 3:55. Dával jsem pozor na techniku a snažil jsem se uplatnit poznatky z kempu a ono to fungovalo. Prostě spokojenost na všech frontách s tím, že základ je položenej kvalitně. Před vánocemi jsem se snažil hlavně fixovat techniku přenosu rukou a docela jsem se vyblbnul i s ploutvema. Byla to moc pěkná plavecká pohodička.

Přes vánoce byl u nás bazén zavřenej, takže nic. Pak se narodilo pár dětí, což bylo třeba slavit, takže zase nic. A do bazénu jsem se dostal až skoro po měsíci. První tři tréninky byly tradičně horor, protože síla v rukou nebyla závratná a plavecká vytrvalost jakbysmet. No ale tahání gum mezi tréninky udělalo svoje a po třech seancích už to zase plave obstojně. Ty gumy na mě zaručeně vždycky zaberou, že se až divím. Horší je to, že z těch mrazů jsem celej nějakej ztuhlej a jako bych měl sníženou pohyblivost v ramenou. To mělo za výsledek nataženej sval někde na levém rameni což dost vadí při záběru rukou, ale ono se to časem podá. Zařadil jsem častěji protahovací cvičení na celou horní polovinu těla a pomalu se to zlepšuje. Asi by to chtělo i nějakou masáž, ale to je pro mě moc komplikovaný. Takže počítám, že od příštího týdne už budu zase trénovat naplno a objem nalokaný vody se bude zvětšovat :-).

Ještě než se s vámi pro dnešek rozloučím, tak mám jeden postřeh. Taky jste si všimli, jaký je po novém roce poměr mužů a žen v bazénu? Nezdá se vám, že všichni chlapi jsou zalezlí v posilovně a všechny ženský jsou v bazénu? Už aby opadlo to období novoročních předsevzetí a návštěvnost se vrátila do zajetých kolejí nebo radši ještě míň. Posledně jsem si připadal v bazénu jako dobře namačkaná treska a to teda nebylo nic moc.

středa 7. ledna 2009

Sluchátka Sennheiser PMX 70 Sport

Pokud někdo uvažuje o koupi sportovních sluchátek na jarní a letní dlouhé běhy, ale v Česku oblíbený distributor dárků Ježíšek a spol. na něj v zimě zapomněl, možná se mu hodí následující minirecenzička těch, co jsem si loni pořídil já. Jedná se o sluchátka ze sportovní řady firmy Sennheiser konkrétně o model PMX 70.



Musíte uznat, že už od pohledu jsou prostě cool :-). Běžel jsem s nima několik dlouhých tréninků přes dvacet kilometrů. Použil jsem je při Kladenském maratonu a doma je používám k počítači a zatím jsem nezaznamenal jediný problém. Sluchátka jsou neuveřitelně lehká, takže na hlavě je ani necítíte. Zastrčí se do uší, zaháknou se o ušní boltce a týlní most je vzadu na hlavě, takže nebrání ani uvázanému šátku ani kšiltovce. Při běhu drží jako přilepená, což je největší problém třeba u peckových sluchátek a takových těch co se jen zaháknou za uši bez toho týlního mostu. Prostě ani při maximálním křepčení a poskakování se ani nepohnou. Bez větších problémů odolávají osvěžování houbičkou na maratonských občerstvovačkách a potu co ze mě pravidelně teče proudem. Jednou mi zalehlo levé sluchátko, tak stačilo sluchátkama za běhu jen zatřepat a všechno fungovalo zase na jedničku. Kabel je dostatečně dlouhý na to aby dosáhnul až k trenkám, kde nosím MP3 přehrávač a ještě trochu zbývá, takže ani vyšší běžci by neměli mít problém.

Zvuk je prvotřídní a když si přehrávač pořádně vybudíte, tak pak vám to bude v hlavě pořádně hučet a nohy vás ponesou skoro samy :-).

V Kladně na maratonu jsem si všiml, že se jedná o celkem oblíbený model, protože jsem ho viděl asi na sedmi běžcích. Takže zřejmě skutečně dobrej oddíl.

Cena je adekvátní kvalitě kterou dostanete a na internetu se pohybuje kolem 1250 kaček.

Tak a teď by mi mohl Sennheiser poslat ještě jedny za tu "reklamu" co jsem mu právě obstaral :-).

úterý 6. ledna 2009

Konzumace Jizerek

Tak jsme se s kamarádem konečně dohodli na termínu a vyrazili do Bedřichova na letošní první běžky. Volba padla na pondělí 29.12. My bláhovci bláhoví jsme si mysleli, že v pondělí tam nikdo nebude a my si užijeme vylidněné stopy a zabruslíme si až do naprostého vyčerpání sil a vosku. To by ovšem nesměly být vánoční prázdniny a Jizerská padesátka v dohledu. Do Bedřichova jsme vyráželi před půl devátou a po silnější hodině jízdy jsme tam byli. Ale ouha, stejnej nápad jako my měla asi půlka republiky. Parkoviště v Bedřichově u stadionu bylo beznadějně obsazené a tak jsme museli zajet na to míň atraktivní horní parkoviště.

Nelenili jsme, rychle jsme se převlékli a šup na běžky a hýbat se, protože kosa byla hutná. Nicméně svítilo sluníčko a bylo příjemně. Po menších peripetiích jsme se doklouzali na Novou louku a tam jsme to mohli pořádně „rozbalit“ :-). No od prvního letošního běžkování jsem toho moc neočekával a spíš jsem si chtěl jen pěkně potrénovat než nahánět kilometry. Nicméně plán byl takovej, že dojedeme na Jizerku, tam se nadlábnem a pak hupky dupky zpátky a domů.

Ze začátku chvíli trvalo, než jsem si aspoň trochu srovnal techniku a bruslení začalo aspoň trochu vypadat jako bruslení, ale pak už to celkem šlo. Sníh byl pěkně přimrzlej a docela to jelo. Obsazené občerstvení na Hřebínku jsem nonšalantně minul s tím, že na Knajpě si to vynahradím ;-). Začal jsem zdolávat stoupání a pot ze mě tekl proudem. Kilák před Knajpou už jsem toho začínal mít dost a bylo potřeba urychleně doplnit energii. Slupnul jsem tyčku, loknul ledovýho ionťáku a hurá ke Knajpě. Tam bylo úplný boží nadělení. Lidí snad dvě stě. Fronta na čaj daleko před chatičku a odhadovaná doba čekání tak půl hodiny. No nedá se nic dělat. Teplej čaj jsem potřeboval jak sůl a tak jsem čekal. Mezitím jsem, jak jsem byl spocenej, perfektně vymrz a ani funkční prádlo z kosmických materiálů moc nepomohlo. Nemělo cenu čekat až na Smědavu, protože tam to bude určitě ještě horší. Nakonec jsem se k okýnku přeci jen probojoval, koupil čaj, kofolu a párek a opustila mě veškerá morálka na Jizerku. Tentokrát na Jizerku nedojedu. Upravená dohoda zněla, že kámoš pojede na Jizerku, já se budu prohánět po hřebeni a odpoledne se sejdem na Nové louce u občerstvení. Po Knajpě jsem si zajel zkontrolovat Smědavu, že tam bylo opravdu natřískáno. To teda bylo, to jsem ještě nezažil. Vydupal jsem to zpátky ke Knajpě, ještě chvíli jsem se projížděl nahoře, a když už jsem byl hotovej, zdeptanej z toho věčnýho objíždění někoho a propocenej na kost, tak jsem to přes Kristiánov vzal zpátky na Novou louku a čekal jsem na spolujezdce. Občerstvení na nové louce opět praskalo ve švech a v restauraci stáli lidi frontu na to, aby si mohli aspoň sednout ke stolu. No sekec mazec. Paradoxně odpoledne už asi všichni vysedávali u občerstvení, protože ve stopách bylo sympaticky volno.

Letošní první běžky jsme s konstatováním, že ty Jizerky jsou hroznej konzum, zakončili ve čtyři odpoledne a v půl šestý už jsem doma popíjel čaj. Poučení pro příště je následující. Pokud možno vyhnout se vánočním prázdninám. Vzít si do baťůžku kromě ionťáku i termosku s čajem. Dorazit do B. nejdýl v devět, aby bylo volné spodní parkoviště. Dneska se divím, že loni jsem to tam nikdy takhle nezažil a to jsem tam byl čtyřikrát. Ale zase ta doprava je bezkonkurenční. Za hodinu z baráku až ve stopě, to prostě nemá chybu. Tenhle víkend je v B. Jizerská 50, tak to nepřipadá v úvahu, ale 17.ledna vyrážíme zase, tak to snad bude lepší.

neděle 4. ledna 2009

Silvestrák Lysá nad Labem

Přáním drtivé většiny běžců ve chvíli kdy se mění poslední číslice v ukazateli roku je určitě zaběhnout si nějaký pěkný silvestrák a pak se vesele zpít při vítání nového roku. Nejsem vyjímka :-). Až teda na to, že letos stejně jako v minulých letech byl ten silvestrák obložen pitím stejně jako řízek mezi dvěma krajíci chleba.

Na Silvestra jezdíme do sousedního města Lysá nad Labem na takovej pěknej silvestráček, kde se běží celkem 6,2 km rozdělených do čtyř okruhů městem. V každém okruhu číhá jeden táhlý výběh ke hřbitovu (tam paradoxně nikdy nestojí žádný pořadatel, aby padlé jen přehodil přes zeď) a jeden táhlý seběh ke škole. Celkem pohoda jazz.

Trochu jsem o vánoční dovolené ladil formu, aby to byl letos pěknej výkon, ale jak už to chodí, všechno se tak nějak zamotalo a zkomplikovalo. 30. prosince se stejně jako loni, předloni a určitě i předpředloni (dál si už nepamatuju) ozvali hospody a oslavy chtiví kamarádi a šlo se na tréninkové slavení Silvestra. Že prej letos to bude pohodové a uvolněné odpoledne. To určitě :-). Po nekoordinované směsici piva, zelené, cuba libre, tequily a mozku jsem to ač nerad ukončil a šel se sebou něco udělat, abych byl druhý den schopnej běžet aspoň 4:45 na kilák. Nasadil jsem dlouhodobým zkoušením prověřenou taktiku. Před spaním do sebe nalejt minimálně litr ionťáku (pokud to vůbec jde), ráno zelenej čaj a před během pak minimálně půllitru kafe. Pak jsem schopen celkem v klidu absolvovat i desítku bez větších problémů a následků.

Naštěstí se startovalo až ve tři odpoledne, takže byl docela čas na rekonvalescenci. Počasí letos přálo, žádnej sníh a teplota lehce pod nulou. Na startu se tradičně sešla pěkná skupina chrtů a bylo mi jasný, že abych nebyl absolutně poslední, tak do toho budu muset pořádně šlápnout. Hned po startu jsem proto nasadil ostřejší tempo, abych se držel poslední skupinky. Celkem to šlo, ale rozestupy se začaly zvětšovat a já přemítal, jestli mi nedojdou předčasně síly. Byl jsem předposlední, ale zpomalit nešlo, protože konkurence nikdy nespí. Šlo to i ve druhém i třetím kole a podle mezičasů to vypadalo na slušnej čas. Na náměstí jsem si postavil najaté fanoušky, aby mě pěkně povzbuzovali a aby mi bylo blbý před nima zpomalovat :-). V posledním kole jsem dokonce ještě zrychlil a nakonec jsem závod dal průměrem 4:18 na kilometr. To kdyby mi někdo řekl večer v hospodě, tak bych mu koupil absint a poslal bych ho zapřemýšlet na záchod. Spokojenost s časem 26:37 byla nadprůměrná a poslední jsem neskončil, takže dobrý.


Za pozornost stojí snad jen nové zelené tričko od Jéžíška :-).

No a pak večer už to jelo v klasickém rytmu. Kozel, kozel, víno několikrát, zelená několikrát, cuba libre, … . No škoda mluvit. Ale rozloučení se starým rokem bylo důstojné. Odjet ráno do Počernic na první letošní závod bylo technicky nemožné, takže nejspíš až ve Kbelích. Už se těším na příští rok, až kamarádi zase 30.12. zavolají, že se jde cvičně slavit :-). Každopádně v roce 2004 jsem to běžel ještě o minutu rychlejš, takže bude příští rok co dohánět.

Výsledky tady.