Poslyšte veselou příhodu, jak se nechal ne až tak chytrý český Honza doběhnout ne až tak poctivým čínským Huangem nebo Wangem. A jako bonus nakonec bude poučení, jak se taky nenechat tak trošku napálit a nebýt za truhlíka.
To se mi takhle jednou naskytla neodolatelná možnost pořídit si MP4 přehrávač, který jako by z oka vypadl iPodu. Byl v tom jen jeden malej zádrhel. Za čínskou napodobeninu iPodu o kapacitě 16GB chtěli na webu v přepočtu jen něco kolem 500 kaček. Tak to beru, říkám si. Ne, že bych to zrovna potřeboval, ale za ty prachy to mělo nádech dobrodružství. I kdyby to fungovalo třeba jen dva měsíce, tak si s tím pohraju a můžu to přinejhorším používat jako flashku. Sám jsem měl menší podezření, co z toho nakonec vyleze, protože nejlevnější 16GB flashka stojí tak něco kolem osmi kil, takže tam byla menší cenová disproporce. Jenže číňani obšlehnou kdeco a vyrobí to z kdečeho, takže možnosti byly široké.
Hned jak se mi to dostalo do rukou, tak to vypadalo nadějně. Přehrávalo to MP3, fotky, videa, bylo v tom FM rádio, nahrávalo to jako diktafon a dokonce to mělo v sobě několik her. No dobrý. A od iPodu to bylo skoro k nerozeznání, takže na machrování ve vlaku pro teenagry taky dobrý.
Strčil jsem to do počítače a objevil se disk s kapacitou 16GB. Hmm, dobrý říkám si. Zatím to šlo až podezřele lehce. Navrčel jsem tam teda kolem 5GB muziky, odpojil jsem to a šup do vlaku poslouchat. Ve vlaku to zapnu, ale něco bylo špatně. Ukazovalo mi to jen několik málo alb. Ale hrálo to. Doma jsem to zase strčil do počítače, abych zkontroloval, co je špatně. Všechna muzika tam byla vidět, jen skoro všechny adresáře byly nějaký porouchaný a názvy písniček obsahovaly samý patvary, a nebo byly donekonečna zacyklený. Nic s tím nešlo udělat, tak jsem to zformátoval a šel na druhej pokus. Měl jsem podezření, že bude problém s diakritikou. Převedl jsem teda všechno tak, aby názvy neobsahovaly diakritiku a šup s tím zase do přehrávače. A zase bylo vidět jen pár alb a zbytek byl nějak posranej. Jo tak to by mohlo být nakopnutým firmwarem pomyslel jsem si a šel jsem googlit.
No a pak to nabralo rychlej spád. Poté, co jsem si pročetl několik diskusních fór na téma inkriminovaného firmware, jsem došel prozření a byl jsem bohatší o následující informace. Tak za prvé je tento „iPod“ čtvrté nebo jaké generace familiérně mezi uživateli nazýván „fakePod“. Dále jsem se dočetl, že naše fakePody v sobě obsahují paměťové čipy skutečně označené 16GB, ale to B není byte (jako ve všech slušných zemích) ale bit, takže fyzicky je v nich jen necelých 2GB paměti. Prohnanej číňan totiž nahackoval firmware, takže i když má přehrávač v sobě reálně jen 1,8GB, tak na venek se tváří jako 16GB. Je pak jasný, že jakmile se tam člověk pokusí nahrát víc jak inkriminovaných 1,8GB, tak se to pak začne celý vzájemně přepisovat a všechno se to kulantně řečeno pokazí. A samozřejmě neexistuje opravenej firmware, aby to alespoň ukazovalo skutečnou kapacitu.
No inu, za pět kilo z toho nakonec vylezla celkem podařená napodobenina, která ale měla jen 1,8GB. Ale i tak je to docela dobrý, alespoň si můžu experimentovat s instalací všemožných případných firmware, dokud se to úplně neumrtví a aspoň mě to pak nebude mrzet. A taky mě uchlácholilo, že podobně postiženejch je po celém světě zástupy a to si to objednávali i třena na eBay a podobně. A nebo to možná budu normálně používat, protože nejlevnější 2GB MP3 přehrávače stojej zrovna kolem těch 500.-.
A na závěr přichází poučení. Nepouštějte se do až moc výhodných obchodů s číňanem, protože za tou neuvěřitelně nízkou cenou určitě vězí nějakej menší či větší šprým od našeho vzdáleného obchodního šikmookého partnera. No a kdyby jste to potom chtěli dát třeba teenagerovi k narozeninám nebo pod vánoční samorost, tak by na vás nakonec mohl bejt taky třeba trošku nas….. . Ale za to dobrodrůžo, kdy člověk zjištuje, co z toho nakonec vyleze, to zase na druhou stranu stojí.
pondělí, 8. února 2010
pondělí, 11. ledna 2010
SportyPal training logger
Už nějakou dobu mám to štěstí, že se v mém mobilu uvelebil taky GPS modul a toho se prostě musí využít. Takže jsem hned na začátku hledal nějaký software, co by mi zaznamenával uběhnutou nebo ujetou trasu a jako bonus ukazoval i nějaké další potřebné veličiny. Našel jsem dva moc dobrý kousky. První, o kterém si povíme dneska je SportyPal, a ten druhý, který si na svých pár řádků slávy musí počkat do příště je GPSed.
Na začátek se pokusím shrnout to, co bysme od této kategorie GPS softwaru, kterou si pro sebe označuju jako GPS training trackery, měli očekávat, a co by nám pořádný program z tohohle ranku měl naservírovat na zlatém podnose až pod frňákovník.
Takže bysme měli vyžadovat minimálně následující funkce:
Ale teď se tedy koukneme SportyPalu na zoubek trochu blíž.
Program je ke stažení zdarma ze stránek http://www.sportypal.com/. Na stejné stránce najdete taky bohaté diskuzní fórum, blog a komunitní část, takže podpora produktu je dostatečná. Podporovány jsou zařízení s Windows Mobile 6 (a to jak s dotykovým displejem tak i bez), nativní Javou, Androidem nebo iPhone a Blackberry, takže si vybere každý. Já zde budu popisovat verzi pro Windows Mobile, ale očekávám, že mezi jednotlivými edicemi žádné zásadní rozdíly nebudou.
Po spuštění se dostaneme do základního menu (k dispozici je i čeština), kde si můžeme vybrat spuštění trackování nového tréninku, prohlížení předešlých tréninků, nastavení osobního profilu nebo si prohlídnout nejlepší dosažené výsledky. Při trackování nového tréninku máme na výběr z několika sportů jako běh, chůze, jízda na kole, na kolečkových bruslích a volný styl. Podle toho, co si vybereme, jsou pak zobrazovány patřičné jednotky (min/km, km/h, …) Hned, jak jsou nalezeny satelity, začne trackování tréninku a na displeji se nám zobrazuje datum, aktuální čas, typ aktivity, délka tréninku, vzdálenost, průměrná rychlost a spotřebované kalorie. Všechno je to pěkně bílé na modrém velké a přehledné.
Jakmile dokončíme trénink, je toto naše snažení uloženo do paměťového úložiště telefonu a skončený trénink můžeme podrobit zdrcující analýze. Můžeme si zobrazit statistiky tréninku, graf rychlost nebo trasu na mapě. Program pro zobrazení trasy využívá Google maps, což je dneska de facto standard.
Pokud jsme se zaregistrovali na webu SportyPal.com, což samozřejmě doporučuju, a vytvořili si tam účet, který jsme si také nastavili do našeho profilu v programu, můžeme trénink rovnou z programu vyexportovat na web produktu a tam si můžeme zařádit ještě víc než v mobilu. Možnosti jsou široké. Od všemožného prohlížení tréninkové trasy a její charakteristiky po sdílení tréninku s komunitou nebo přáteli. Trénink také můžeme přímo vysdílet na Facebooku nebo vyexportovat do GPX souboru pro následný import do něčeho jiného ještě chytřejšího.
Když to tedy shrnu, tak zadarmo člověk dostane moc šikovný software propojený na webové stránky, který mu poskytne celkem bohatou sadu funkcí obzvlášť ve spojení s jeho webem. A to všechno ztvárněno v nádherné grafice, kterou má SportyPal bezkonkurenčně nejhezčí ze všech programů, co jsem zkoušel. Ale jedna věc mi stejně jako u všech ostatních programů chybí a tím je zvuková signalizace po zdolání určitého úseku. Například kilometru při běhu. Mě by se to náramně hodilo při sledování tempa a řízení intervalového tréninku. Ale už jsem si o tuto funkci napsal na wishlist, tak uvidíme za rok za dva, třeba se dočkám. A nebo si to napíšu sám a bude po ptákách :-).
Na začátek se pokusím shrnout to, co bysme od této kategorie GPS softwaru, kterou si pro sebe označuju jako GPS training trackery, měli očekávat, a co by nám pořádný program z tohohle ranku měl naservírovat na zlatém podnose až pod frňákovník.
Takže bysme měli vyžadovat minimálně následující funkce:
- Zaznaménávání trasy
- Aktuální rychlost
- Zdolaná vzdálenost
- Průměrná rychlost
- Export do nějakého standardního datového souboru (GPX, ...)
- Spotřebovaná energie
- Integrace s webovým serverem
- Integrace se sociálními sítěmi a blogy (Facebook, Blogger, …)
- Zobrazení trasy na mapě
- Zvukové upozornění po zdolání určitého úseku (intervaly)
Ale teď se tedy koukneme SportyPalu na zoubek trochu blíž.
Program je ke stažení zdarma ze stránek http://www.sportypal.com/. Na stejné stránce najdete taky bohaté diskuzní fórum, blog a komunitní část, takže podpora produktu je dostatečná. Podporovány jsou zařízení s Windows Mobile 6 (a to jak s dotykovým displejem tak i bez), nativní Javou, Androidem nebo iPhone a Blackberry, takže si vybere každý. Já zde budu popisovat verzi pro Windows Mobile, ale očekávám, že mezi jednotlivými edicemi žádné zásadní rozdíly nebudou.
Hlavní menu
Po spuštění se dostaneme do základního menu (k dispozici je i čeština), kde si můžeme vybrat spuštění trackování nového tréninku, prohlížení předešlých tréninků, nastavení osobního profilu nebo si prohlídnout nejlepší dosažené výsledky. Při trackování nového tréninku máme na výběr z několika sportů jako běh, chůze, jízda na kole, na kolečkových bruslích a volný styl. Podle toho, co si vybereme, jsou pak zobrazovány patřičné jednotky (min/km, km/h, …) Hned, jak jsou nalezeny satelity, začne trackování tréninku a na displeji se nám zobrazuje datum, aktuální čas, typ aktivity, délka tréninku, vzdálenost, průměrná rychlost a spotřebované kalorie. Všechno je to pěkně bílé na modrém velké a přehledné.
Výběr nového tréninku
Jakmile dokončíme trénink, je toto naše snažení uloženo do paměťového úložiště telefonu a skončený trénink můžeme podrobit zdrcující analýze. Můžeme si zobrazit statistiky tréninku, graf rychlost nebo trasu na mapě. Program pro zobrazení trasy využívá Google maps, což je dneska de facto standard.
Detaily tréninku
Graf rychlosti
Pokud jsme se zaregistrovali na webu SportyPal.com, což samozřejmě doporučuju, a vytvořili si tam účet, který jsme si také nastavili do našeho profilu v programu, můžeme trénink rovnou z programu vyexportovat na web produktu a tam si můžeme zařádit ještě víc než v mobilu. Možnosti jsou široké. Od všemožného prohlížení tréninkové trasy a její charakteristiky po sdílení tréninku s komunitou nebo přáteli. Trénink také můžeme přímo vysdílet na Facebooku nebo vyexportovat do GPX souboru pro následný import do něčeho jiného ještě chytřejšího.
Prohlížení tréninku na webu
Když to tedy shrnu, tak zadarmo člověk dostane moc šikovný software propojený na webové stránky, který mu poskytne celkem bohatou sadu funkcí obzvlášť ve spojení s jeho webem. A to všechno ztvárněno v nádherné grafice, kterou má SportyPal bezkonkurenčně nejhezčí ze všech programů, co jsem zkoušel. Ale jedna věc mi stejně jako u všech ostatních programů chybí a tím je zvuková signalizace po zdolání určitého úseku. Například kilometru při běhu. Mě by se to náramně hodilo při sledování tempa a řízení intervalového tréninku. Ale už jsem si o tuto funkci napsal na wishlist, tak uvidíme za rok za dva, třeba se dočkám. A nebo si to napíšu sám a bude po ptákách :-).
středa, 6. ledna 2010
Na Silvestra jedině do Lysé
Hups, člověk se ani neotočí a už tady je zase konec roku. A s tímhle koncem pro mě tradičně přichází dlouhá prosincová dovolená vyplněná dost protichůdnými zájmy a aktivitami, až jsem z toho vždycky na konci prosince pomatenej jak brundibár a už se skoro i těším do práce, až ten život zase dostane nějakej řád a rytmus. V tomhle čase se vždycky nekompromisně střetává moje záliba ve sportu a silná náklonnost k dobrému jídlu a lahodnému pití. Takže s vidinou fůry volného času se vrhám do tréninku a zároveň se láduju vším možným, co vánoční období poskytuje. To všechno proloženo vánočními večírky a sezenicemi v hospodách. Takže je to takovej věčnej boj mezi niterním Jakylem a Hidem. Prostě co člověk natrénuje, to pak hned utopí na dně sklenice, takže se potácí tak nějak na stejném místě.
Letos jsem hned na začátku vyrazil tužit organismus a pročistit plíce do Rakouska do Zillertalu, kde panovaly tou dobou ideální lyžařský podmínky. Teda kromě tý pekelný kosy. Po návratu se trochu slavilo a trochu běhalo. Pak přišlo nachlazení, takže se spíš jen jedlo a pilo na vypálení červa. A mezitím se přiblížil Silvestr a s ním tradiční zakončení běžecké sezony v Lysé nad Labem. Sympatický běh na čtyřech členitých okruzích o celkové délce 6,2km mi každý rok celkem sedne, takže nebylo moc důvodů proč letos zase nevyrazit. Ono je to stejně spíš o tom, pokecat se známými, popřát do nového roku a pak se proběhnout městem a pěkně se rozdejchat na večerní vítání nového roku. Formu jsem letos necítil ani omylem a stále ještě s nachlazením jsem plánoval skutečně jen fitness zážitek na pohodičku.
Ráno jsem se probudil pěkně zdecimovanej, takže jsem se jen přesunul z postele na gauč a čučel jsem na televizi. Únava mě neopouštěla a vůbec jsem se cejtil takovej celej zabržděnej. Ale měl jsem ve své výživové skříňce připravené nějaké lomcováky, takže jsem byl v klidu. Do Lysé jsem letos vyrazil vlakem. Ještě aby ne, když to jsou jen dvě zastávky a jako bonus si pak budu moct dát po závodě něco na zahřátí. Hodinu před startem jsem do sebe vpravil jednu Shlehu a čekal jsem, co bude a jestli mě opustí mátožný stavy. Shleha nezklamala a po půl hodině jsem byl jak rybička. Tak jsem se ještě napil čaje, před startem jsme pokecali o všem možném a postavili jsme se na start. Letos přijelo poněkud víc lidí než je tomu na tomhle závodě obvyklé a tak bylo na startu trochu těsno. Kuriozitou byl incident, který se konal hned po startu, kdy se na kůl zabraňující vjezdu aut do průjezdu hnedka po startu v zápalu boje napíchnul jeden běžec a další o něj popadali. Já říkám furt, že znalost tratě je základ. No ale naštěstí se nikomu nic vážného snad nestalo.
První kolo se běželo lážo plážo a dokonce se ještě ze začátku debatovalo. Pak se to trochu rozeběhlo a v dalším průběhu jsem se tahal o pozici s jedním protivníkem. Chvíli jsem byl vpředu já, pak zas on a tak furt dokola. Čekal jsem, že mi v posledním stoupání asi pěkně dojde dech, tak jsem mu na konci třetího kola zkusil nastoupit, ale nesetřásl jsem ho, tak jsem si dal v posledním stoupání chůzi na chycení dechu a nechal jsem ho. Stejně o nic nešlo. Na konci jsem si pak dal záležet, abych pořádně máknul a do cíle vbíhal tím správným stylem a s úsměvem na rtu. Jak je vidět na fotkách před a po závodě, tak kromě trochu omrzlého obličeje nejsou vidět žádné patrné rozdíly, takže je jasné, že jsem se letos skutečně nepřetrh. Potvrzoval to i čas, který byl nejslabší ze všech mých dosavadních účastí. A to bylo letos nadmíru příznivé počasí, které nás dokonce vyprovokovalo vytáhnout trenky. No co by taky člověk chtěl s tou prosincovou přípravou. S tím se prostě díra do světa neudělá.
Dobře sportovně naladěn jsem se po závodě rozhodl vyrazit hned druhý den do Počernic urvat první novoroční závodní čárku. Jenže co se nestalo. Patrně jako následek požití Shlehy před závodem jsem nemohl vůbec usnout. Myslím, že jsem usnul až po čtvrté ráno. No aspoň jsem se mohl v televizi dosyta vynadívat na všechny pořady Retro, které se totiž na Silvestra v ČT opakovaly. Ráno jsem se vzbudil, a když jsem viděl tu megamlhu, kdy nebyl vidět ani obchoďák přes ulici, tak jsem zase zalehnul a na první letošní závodní zářez si budu muset ještě trošičku počkat. Ale aspoň jsem zase začal pekelně trénovat, takže osobáky se určitě už chvějou strachem.
Takže do nového roku přeji všem hodně naběhaných, naježděných a naplavaných kilometrů a hlavně aby se nemoci a zranění vyhýbaly velkým obloukem.
Výsledky tady.
Fotky jsem si vypůjčil od Honzy Herdy. Díky.
Letos jsem hned na začátku vyrazil tužit organismus a pročistit plíce do Rakouska do Zillertalu, kde panovaly tou dobou ideální lyžařský podmínky. Teda kromě tý pekelný kosy. Po návratu se trochu slavilo a trochu běhalo. Pak přišlo nachlazení, takže se spíš jen jedlo a pilo na vypálení červa. A mezitím se přiblížil Silvestr a s ním tradiční zakončení běžecké sezony v Lysé nad Labem. Sympatický běh na čtyřech členitých okruzích o celkové délce 6,2km mi každý rok celkem sedne, takže nebylo moc důvodů proč letos zase nevyrazit. Ono je to stejně spíš o tom, pokecat se známými, popřát do nového roku a pak se proběhnout městem a pěkně se rozdejchat na večerní vítání nového roku. Formu jsem letos necítil ani omylem a stále ještě s nachlazením jsem plánoval skutečně jen fitness zážitek na pohodičku.
Ráno jsem se probudil pěkně zdecimovanej, takže jsem se jen přesunul z postele na gauč a čučel jsem na televizi. Únava mě neopouštěla a vůbec jsem se cejtil takovej celej zabržděnej. Ale měl jsem ve své výživové skříňce připravené nějaké lomcováky, takže jsem byl v klidu. Do Lysé jsem letos vyrazil vlakem. Ještě aby ne, když to jsou jen dvě zastávky a jako bonus si pak budu moct dát po závodě něco na zahřátí. Hodinu před startem jsem do sebe vpravil jednu Shlehu a čekal jsem, co bude a jestli mě opustí mátožný stavy. Shleha nezklamala a po půl hodině jsem byl jak rybička. Tak jsem se ještě napil čaje, před startem jsme pokecali o všem možném a postavili jsme se na start. Letos přijelo poněkud víc lidí než je tomu na tomhle závodě obvyklé a tak bylo na startu trochu těsno. Kuriozitou byl incident, který se konal hned po startu, kdy se na kůl zabraňující vjezdu aut do průjezdu hnedka po startu v zápalu boje napíchnul jeden běžec a další o něj popadali. Já říkám furt, že znalost tratě je základ. No ale naštěstí se nikomu nic vážného snad nestalo.
Před závodem pohoda jazz.
První kolo se běželo lážo plážo a dokonce se ještě ze začátku debatovalo. Pak se to trochu rozeběhlo a v dalším průběhu jsem se tahal o pozici s jedním protivníkem. Chvíli jsem byl vpředu já, pak zas on a tak furt dokola. Čekal jsem, že mi v posledním stoupání asi pěkně dojde dech, tak jsem mu na konci třetího kola zkusil nastoupit, ale nesetřásl jsem ho, tak jsem si dal v posledním stoupání chůzi na chycení dechu a nechal jsem ho. Stejně o nic nešlo. Na konci jsem si pak dal záležet, abych pořádně máknul a do cíle vbíhal tím správným stylem a s úsměvem na rtu. Jak je vidět na fotkách před a po závodě, tak kromě trochu omrzlého obličeje nejsou vidět žádné patrné rozdíly, takže je jasné, že jsem se letos skutečně nepřetrh. Potvrzoval to i čas, který byl nejslabší ze všech mých dosavadních účastí. A to bylo letos nadmíru příznivé počasí, které nás dokonce vyprovokovalo vytáhnout trenky. No co by taky člověk chtěl s tou prosincovou přípravou. S tím se prostě díra do světa neudělá.
Po závodě taky pohoda jazz :-).
Dobře sportovně naladěn jsem se po závodě rozhodl vyrazit hned druhý den do Počernic urvat první novoroční závodní čárku. Jenže co se nestalo. Patrně jako následek požití Shlehy před závodem jsem nemohl vůbec usnout. Myslím, že jsem usnul až po čtvrté ráno. No aspoň jsem se mohl v televizi dosyta vynadívat na všechny pořady Retro, které se totiž na Silvestra v ČT opakovaly. Ráno jsem se vzbudil, a když jsem viděl tu megamlhu, kdy nebyl vidět ani obchoďák přes ulici, tak jsem zase zalehnul a na první letošní závodní zářez si budu muset ještě trošičku počkat. Ale aspoň jsem zase začal pekelně trénovat, takže osobáky se určitě už chvějou strachem.
Takže do nového roku přeji všem hodně naběhaných, naježděných a naplavaných kilometrů a hlavně aby se nemoci a zranění vyhýbaly velkým obloukem.
Výsledky tady.
Fotky jsem si vypůjčil od Honzy Herdy. Díky.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
