Železný Chlíst 2009

Už na začátku tohohle spotu vás musím varovat, že bude obsahovat jen samé pozitivní vibrace a kladné hodnocení závodu, organizátorů i předvedených výkonů. Takže jestli máte dneska chuť na tvrdou kritiku, tak holt budete muset navštívit jiné virtuální zákoutí, třeba D-Fens by pro tento případ mohl být dobrou destinací. Ten, kdo mě zná trochu líp, jistě ví, že jsem skeptik do morku kostí a na nikom nenechám nit suchou, takže tolik chvály, co bude následovat, si zaslouží skutečně jen vyjímečně povedená akce :-).

Na Chlísta jsem se letos vypravil poprvé, ale už delší dobu o něm kolují zvěsti jako o velké pohodovce, takže jsem byl zvědavej, jak letos vyjde jeho devátý ročník. Ač se to zdá skoro neuvěřitelné, tak počasí opět nezklamalo a v sobotu v Chlístovicích a okolí panovalo ideální závodnické počasí a dešti nebo krupobití jsme se vyhnuli obloukem. Už mi to přijde trošku podezřelé, že i když je celej tejden hnusně, tak jak vyrazím někam na závody, tak je tam většinou pěkně, tedy aspoň do té míry, že neprší a nešlehají blesky. Musím to zaklepat ;-).

Organizátoři letos udělali oproti loňsku hodně změn. Tak třeba plavání bylo přesunuto do většího rybníku u Černín a kolo se jelo po nové trati z Černín do Kutné Hory a zpátky do Chlístovic. Nevím, jak to bylo loni, ale mě to plavání i trať kola přišly zvolené ideálně a vyváženě. Sice se organizátoři asi nechali trochu unést rozlohou většího rybníka, takže plavání čítalo něco kolem kilometru, ale nakonec to bylo v pohodě. No mě bylo v neoprenu hej, ale jiní závodníci si v osmnáctistupňové vodě určitě užili svoje. Ale od toho je to triatlon, ne, aby lidi taky občas překonali sami sebe. Trať kola byla na pěkné houpavé silnici, která hlavně v druhé půlce ukázala, jak kdo na tom na kole je. No a běh v náročném, ale nádherném terénu kolem zříceniny Sionu, byla ta pravá tečka na závěr závodu a na nastartování velké žízně. Honza a Tomáš spolu s ostatními jako organizátoři měli všechno dobře promyšlené a pevně v rukou ať už se to týkalo závodu nebo dění před a po závodě. Je vidět, že praxe z minulých let jim jde k duhu. Všechny tratě byly výborně zajištěné a značené. Zabloudit se fakt nikde nedalo a i když se na kole jelo za plného provozu, tak kritická místa hlídali organizátoři. Při vyhlašování se ukázalo, že na jednoho organizátora připadají tři závodníci, tož takový komfort si nechám líbit :-).

Pěkný přírodní depo. Kdo dřív přijde, ten si může opřít kolo o strom a občas může najít i houbu.

Ale teď krátce k závodu. Na start se postavilo pěkných 89 závodníků a závodnic včetně deseti štafet. Dva plavecké okruhy jsem zvládnul celkem solidně a z vody jsem lezl kolem dvacátého místa. Mohlo to být i lepší, protože v druhém okruhu jsem byl nějakej roztěkanej a víc klidu a rozvahy při plavání by určitě neškodilo. Každopádně v neoprenu jsem si to hodně užíval.

Záchranářská loďka je připravena, bóje jsou na svých místech, pomalu stačí jen vystřelit start.

Na kole do Kutné Hory to svištělo a pořádně jsem do toho dupal, abych co nejdřív někoho sjel. Jelo se lehce z kopce a permanentně přes 40 km/h. Když jsem konečně docvaknul dvojici přede mnou a chtěl jsem si trochu dáchnout, tak kde se vzali tu se vzali, prohnalo se kolem mě neohlášenejch cca pět draků. Chytil jsem se jich do háku a do KH na kruháč, kde byla otočka, jsme dojeli společně. Za kruhákem následoval takovej pěknej dvoj kopec, kde se hned ukázalo, jak kdo na tom je. S balíkem byl konec a víc než půlku jsem ho nechal za sebou. Jak jsme se blížili k Chlístovicím, tak jsem začal sjíždět další cyklisty, ale to už jsem trochu šetřil síly na běh. Přeci jen ta druhá půlka plná stoupání byla trochu vyčerpávající. I tak průměr na kole 33 km/h nebyl marnej.

V depu byly přichystané i náhradní stroje pro případ náhlého defektu.

Depo po kole bylo rychlý. Ani jsem se nenadál a už jsem si to štrádoval po louce k lesu. Sluníčko svítilo, les voněl a já se potil pekelně. Dva zvlněné lesní okruhy, kdy byl v každém jako bonus výběh krpálu trefně zvaného smrťák, daly taky pěkně pokouřit. Každé kolo obsahovalo dokonce dva přeběhy potoka, no romantika hadr :-). Hlídal jsem si hlavně záda, aby neměl někdo choutky mě předběhnout. Přede mnou jsem měl na dohled dva běžce. Jeden vytuhnul, ale ten druhej byl docela houževnatej, a i když jsem ho ke konci rychle stahoval, tak se až do cíle nedal. Naopak jsem ke konci za sebou zničehonic slyšel funění a dusot. Co to, kde se tu najednou vzali? Abych uhájil pozice, tak jsem musel do cíle ještě pěkně zasprintovat, ale povedlo se. Pak z toho jednoho v cíli vypadlo, že je za štafety a že hájil pozici před další štafetou. Byl jsem teda rád, že i štafety se mi podařilo odrazit. Čas v cíli 1:51:54 a 19 místo mezi muži mě naplnil spokojeností. Tentokrát mě vydrtily dvě holky. Na tu první jsem neměl nárok, ale tu druhou bych mohl i předstihnout, jenže to by nesměla plavat o pět a půl minuty rychlejš než já ;-). Nakonec mě pokořily jen dvě štafety z deseti a to hned vrhá jinačí světlo na můj sobotní výkon :-).

Pivo, prase, muzika, pohoda.

No a to co se dělo po závodě, to si zaslouží samostatný odstavec. Pečená prasátka už byla připravená a rozporcovaná. Pivo jako křen. Tak jsme se do toho s vervou pustili. Mezitím proběhlo předávání odměn nejlepším. Debatovalo se o všem možném a než jsem se nadál, tak jsem měl v sobě tři půllitry z kompletního pivního sortimentu, co zdejší hospoda nabízela. Škoda jen, že jsme museli balit na cestu domů a přemístit se na rodinnou oslavu. Na večer se totiž ještě chystala živá hudební produkce a nevázaná zábava. Příští rok to musím nějak líp naplánovat, abych mohl zůstat i na večerní posezení a zmrskat se trochu na čerstvym vzduchu.

Takže závěrem můžu jen zopakovat, že závod to byl skvělej, organizačně to nemělo chybu a příští rok si tuhle pohodovou hobby akci určitě moc rád zopakuju.

Fotky tady.
Výsledky tady.

Osobák na 10km se zachvěl

Protože už jsem delší dobu nebyl na běžeckých závodech, tak jsem vyrazil ve středu na Strahov na Běh olympijského dne. Takhle desítka patří rozhodně k mým oblíbenějším, protože její profil mi dost sedí. Ty mírné houpáčky sympaticky ubíhají a vůbec je to přesně podle mého gusta.

Po posledním triatlonovém víkendu a následném víkendu na Živohošti, kde se hodně jedlo a pilo a dost jsem tam plaval i běhal, šly ty tréninky v týdnu dost ztuha a nohy dost bolely. V noci jsem toho taky moc nenaspal, protože co jsem si dal v práci reklamní kafe, tak jsem usnul asi až v půl druhý s tím, že jsem v šest vstával do práce. Takže celej den v práci jsem byl jak mátoha. Ale na Strahov jsem nakonec vyrazil s přesvědčením, že ono to nějak půjde. Po tréninkovém zápřahu z poslední doby jsem si i docela věřil na čas kolem 45 minut.

Na místě jsem do sebe hodil Gutar, abych se aspoň trochu probral. Dal jsem si dva ovály na rozklusání a už při rozklusání jsem se divil, že mám ty nohy nějaký lehký a vůbec, že mi to docela běží. Tak jsem se ještě protáhnul, asi po šestý došel na záchod (těch pět čajů v práci o sobě dávalo vědět :-) ), podebatoval jsem se známými a s přáním, aby nesprchlo, se šlo mezi stadiony na start.

Na startu bylo 210 lidí. Takže takovej pěknej průměr posledních let. Hned po startu se mi podařilo nasadit uvolněné tempo a nohy šly pekelně dobře. První kilák za 4:24. Pěkně rozběhnuto, říkám si. Rozhodnul jsem se, že když mi to tak jde, tak se na další kiláky už nebudu koukat, jen si je odmáčknu do hodinek na potom, abych se moc nenervoval. Věřil jsem, že když takhle poběžím co nejdýl, tak to za těch 45 minut musí bejt s přehledem. Jen jsem čekal, kdy mi dojdou síly a rychlost půjde do kopru. Jenže on uběhl čtvrtej, pátej, šestej kilometr a nohy šly furt výborně. Na pětce hlásili rovných 22 minut. Že bych zaběhnul druhou pětku rychlejš jsem si moc nemaloval, ale výraznou ztrátu jsem neočekával. Trochu problémy nastaly na sedmém kilometru, kde je lehčí výběh a já se dost zadýchal. Tak jsem lehoulince ubral, srovnal dýchání a poslední dva kiláky už to zase jelo jak na drátkách. Posledních tři sta metrů na oválu jsem si fakt užíval.

V cíli hlásili 44:22. No tak to tady už v mém podání dlouho nebylo. Naposled loni v Semicích. Konečně jsem se zase jednou na dohled přiblížil k osobáku 43:56. Možná kdybych se ve druhé třetině trochu víc zmáčknul, tak to tam padlo. Ale mě bohatě stačil ten čas. Je vidět, že tvrdší trénink v kombinaci s kolem a plaváním nese svoje ovoce. Přes prázdniny ještě trochu máknu a na podzim by to mohlo padnout. Jak už to po takovejchle závodech bývá, tak únava nikde a klidně bych si střihnul dalších pět kiláků :-).

No a o víkendu se zajedu trochu pobavit na Železného Chlísta, kde pečené prase a pivo po závodě už netrpělivě čekají. Další desítka bude v Kounicích, ale tam profil a vedro osobákům rozhodně nepřejí.

Výsledky tady.

Víkendový dvojáček – IT Triatlon a Sokolský Triatlon

Máme tady červen, a zatímco běžecké závody stagnují, tak se na jejich místo derou triatlony. Bodejť by ne, červen ten je na triatlony jako šitej. Ještě není moc vedro a voda už je tak akorát. Teda letos je to s tou vodou trochu na štíru, ale jde to. Protože nejsem žádný ořezávátko, tak jsem si naplánoval na víkend hned dva kousky. V sobotu pro mě jako IT postiženého trochu prestižnější IT Triatlon v Račicích a v neděli trochu skromnější Sokolský Triatlon v Lysé nad Labem. Tam i tam už jsem byl loni, takže jsem věděl, co mě čeká a že se to dá v pohodě zvládnout i když v neděli večer budu asi pěkně utahanej.

Račice to je prostě maso od začátku do konce. Předběžně bylo přihlášeno 200 lidí, takže se dalo čekat hutné startovní pole a nekompromisní boj jako loni. Letos jsme tam jeli pěkně po dálnici, takže cesta byla mnohem kratší a příjemnější. Přijeli jsme kolem poledního, proběhla rychlá registrace a zrovna startovaly děti, tak jsme sledovali triatlonový potěr a pak začala příprava. Na kole jsem si objel jeden pětikilometrový okruh kolem kanálu a fučelo tam teda zhusta. Ale asfalt byl ještě lepší než loni a kolo frčelo fakt rychle. Pak jsem se ještě tři kiláčky proběhnul a šlo se ukládat do depa. Bylo to tak akorát, protože trubka už byla pěkně ověšená kolama. Kdyby skutečně přijely dvě stovky závodníků, tak by se tam ty kola ani nevešly. Naštěstí se zaregistrovalo akceptovatelných sto padesát kousků a všechno se tam nějak poskládalo. Musím konstatovat, že kvalita vybavení se rapidně zvyšuje a byli k vidění moc pěkný kolečka. Oproti loňsku ubyla horská kola, takže i výkonnost a konkurence jde pěkně nahoru. Organizátor zahlásil teplotu vody 19,5 stupně, což bylo ale spíš jeho zbožné přání než realita. Můj odhad byl tak 17,5. Každopádně plavání bylo rozumně zkráceno na 400 metrů, protože neopreny jsou striktně zakázány, aby to všichni ajťáci měli spravedlivé a při delším plavání by hrozily problémy. Já jsem byl spokojenej, protože čím kratší plavání tím větší šance na kole a běhu.

Dobrý den, číslo ven

Zatímco se loni startovalo z vody, tak letos se startovalo z pontonu u břehu o délce tak šest metrů. Takže si dovedete představit, jaký maso to bylo, když na takovém prostoru sto padesát lidí naskáče po startu do vody. Naštěstí jsem skákal z první lajny, ale i tak to byla brutální mlátička. Fůru ran jsem dostal, fůru jsem jich rozdal a bylo peklo držet pozice. Asi v půlce mi jeden zarputilej prsař skopnul brejle div, že mi nezlomil nos. Takže jsem musel dát menší nasazovací vložku, která ale byla dost komplikovaná. Byli ale i lidi co o brejle přišly úplně a nakopnutých žeber bylo nepočítaně. Tohle bude muset organizátor do příště ještě vylepšit, protože takový maso je už trochu moc. No nakonec jsem z depa po plavání vybíhal kolem čtyřicátý pozice, takže ještě docela dobrý. Je vidět, že zvýšené tréninkové plavecké úsilí nese ovoce.

A bič a pryč odsud

Bylo jasný, že v tom větru se pojede v balících a budou se šetřit síly na běh. Taky jsem si jeden takovej balík v prvním kole dojel. Jenže už z kraje mi bylo jasný, že když se dá dohromady deset lidí, který nikdy asi v balíku pořádně nejeli, tak to bude asi ještě taškařice. Taky že jo. Ze špice se odstupovalo chaoticky na obě strany, předjíždělo se jak to zrovna vyšlo a netrvalo dlouho a už někdo z čela balíku lehnul v cca 40km/h. Nepěkná podívaná. Naštěstí se mi podařilo kolizi vyhnout, ale byl to konec našeho balíku. Další byl sice v dohledu, ale nebylo možný ho v tom větru sjet. Tak jsem si dvě kola pěkně odmakal na vlastní triko.

Tak tady to bylo zrovna po větru :-)

Dobrý bylo, že proti loňsku mě nebraly křeče (večer totiž nebylo žádný pivo) a tak jsem na běh vyrážel celkem v pohodě s fůrou soupeřů na dostřel. No jenže ne a ne se rozumně rozběhnout. Dech nestačil na víc než jen na udržování pozice. Dva tři lidi jsem předběhnul a dva pak předběhli mě. Z toho běhu jsem teda fakt neměl dobrej pocit a byl jsem rád, že se už blíží cíl s větrem v zádech. Kdybych zaběhnul svůj standard, tak jsem musel za sebou na běhu nechat aspoň deset soupeřů. Ale holt to tentokrát nešlo.

Cílem jsem proběhnul celkově 41 a v kategorii IT jsem skončil 32. Takže proti loňsku mírný posun vpřed. Aspoň něco, když vezmu v úvahu, že konkurence byla letos opět tužší. Ale dobrej pocit jsem z toho dneska moc neměl. Přeci jen na kole a hlavně v běhu tam byly velký rezervy. Snad příště bude lepší den. Zdlábnul jsem guláš a pomalu jsme se balili domů, protože druhej den čekal závod v Lysé.

Co se organizace týče, tak závod byl celkem na to kolik startovalo lidí solidně zajištěnej. Ale neodpustím si pár připomínek k tomu, co pořadatelé prezentovali na oficiálním webu a jaká pak byla realita. Přece jen u „IT“ bych očekával trochu IT úroveň a synchronizaci mezi webem a skutečností.

1. Organizátor si od každého závodníka při registraci nechá sdělit email, pak na web vyvěšuje hot novinky, ale na sesbírané emaily už je nepošle. Výsledky do mailu by taky neškodily. Tak proč si ty emaily teda bere?
2. Na webu se píše, že běžecká trať bude oproti loňsku vedena mimo areál. Vedla ovšem stejně jako loni kolem kanálu. To snad ani jinak totiž nejde udělat.
3. Všude se píše, že závodník má rezervováno startovní číslo podle loňské dosažené pozice. Po loňském 40 místě jsem měl letos pro jistotu číslo 235. Ale to bylo jedno, protože do depa se podle čísel neukládalo.
4. Na webu bylo predikováno, že při registraci víc jak 120 závodníků bude start organizován ve dvou vlnách. Sice si nedovedu představit, jak by to logisticky zvládali, ale startovalo se při 150 lidech v jedné vlně.
5. Tu větičku v pravidlech, že je zakázána účast lidí, kteří se v minulých třech letech účastnili závodu českého poháru, bych asi už pro jistotu odstranil.

Já vím, jsou to prkotiny, organizátoři odvedli dobrou práci, ale mě tyhle detaily vždycky trošku točej :-).

To druhej den v Lysé to byl úplně jinej závod. Na startu se nás sešlo tak dvacet, pohoda, klídek. Voda měla 18 stupňů, takže plavání se z kilometru zkracovalo tak na cca 800m a vítr už nefoukal tak silně jako v sobotu. Plavání v neoprenu a osamocen jsem si užíval. To byla pohodička. Potvrdil jsem si, že na otevřené vodě mám tendenci zahýbat doleva, takže už to cíleně koriguju. Po plavání v depu už byly jen čtyři kola, takže jsem si následně střihnul osobní časovku na 30km. Nevím jak je to možné, ač to bylo na jednom dlouhém okruhu, tak jsem měl pocit, že fouká celou dobu proti. Dokonce jsem jednoho závodníka předjel. Na sedm kilometrů běhu už mi moc sil nezbylo, ale oběhnul jsem to srovnatelně s loňskem a ke konci už sluníčko pořádně připalovalo. Na oplátku mě na běhu jeden závodník předběhnul, ale na něj sem neměl tentokrát nárok. Žízeň byla veliká a tak odpolední pivko pod slunečníkem bylo příjemným zakončením tohoto triatlonového víkendu. Hmmm :-) Už se těším na Železného Chlísta popřípadě druhý den do Horních Počernic.

Výsledky tady.