pátek 22. května 2009

Sanitka se smyslem pro humor

Jak si to tak dneska špacíruju z Masaryčky na Hlavák, tak mi v Opletalce padla do oka taková netradiční sanitka. Koukám co je to zač. Gynekologicko Venerologická Ambulance. No to je zajímavý. Co tady asi dělá. Možná porod doma? Nebo žeby nějaká žárlivá manželka partnerovi něco ufikla? No nevím. Už jsem chtěl přejít ulici, když v tom jsem si všimnul toho, co ta sanitka měla na dveřích. To se muselo hned vyfotit. Evidentně se jedná o provozovatele se smyslem pro vytříbený humor. Ode mě má pro dnešek červený puntík za to, jak mě cestou do práce pobavil. A když si na fotku kliknete a ona se vám otevře v plné velikosti, tak se můžete jemně pobavit taky.


úterý 12. května 2009

Jak to bylo letos v Praze

Je po letošním PIMu a abych se vyhnul psaní klasické reportáže, kterou už určitě napsalo pětašedesát jinejch bloggerů, tak to vezmu pěkně stručně a věcně, abych šetřil váš čas. Mě taky už nebaví furt dokolečka číst, jak někdo probíhal desítkou v pohodě, na půlce taky v pohodě a za třicítkou mu došlo, ale doklepal to s křečema do cíle. Samozřejmě před všema kdo to v neděli dokončili smekám a gratuluju jim. A obzvláště gratuluju prvomaratoncům, protože pro ně to musel bejt teprve zážitek, ale ta bloggerská monotematičnost už začíná bejt trochu nudná.

Takže ve zkratce.

Předpoklad: Skoro za každou větu si doplňte smajlíka :-) nebo uštěpačnýho smajlíka ;-). Kdybych je měl dávat všude kde maj bejt, tak by tady bylo překsichtěno až hrůza. :-)

Cíl: Podpořit náš firemní teamový běh a dokončit někde mezi 3:50:00 a 4:00:00. Na osobák letos prdim a neriskuju selhání.

Metoda: Začít víc než vlažně a kontrolovaně dospět do cíle a hlavně se nepokoušet o žádný harakiri s pokusama o osobák ani když to poběží neuvěřitelně dobře.

Příprava: Pod tíhou zodpovědnosti jsem trénoval jak ďas a dopracoval jsem se k nejlepší formě od roku 2004. Dokonce jsem chodil běhat dlouhý běhy kolem poledne, abych trochu přivyknul na vedro.

Podmínky: Na startu nepěkný vedro, pak se na chvíli zatáhlo a šlo to, aby pak bylo zase tuplem nepěkný vedro na celý druhý půlce. Servis na trati prvotřídní. Diváci mizerný jako pokaždý a kromě centra očekávaný mrtvo. Fandilo se zásadně jinými jazyky než česky. U šaten a u vracení čipů neočekávaně žádný fronty. Na masáž nebyl před závodem čas a po závodě morálka stát ve frontě. Záchodů zase málo, ale zmáknul jsem to před závodem na nádraží. Takže podmínky řekl bych byly nadstandardní.

Průběh: Před startem to šlo všechno nějak rychle a do koridoru jsem se dostal čtyři minuty před startem. Nestihl jsem firemní focení a nebude ze mě mediální firemní hvězda. Kvůli vedru určuju cílový čas těsně pod 4:00:00. Po startu lážo plážo krájím kilometry. Zdravím se s bývalým spolupracovníkem. Chvíli anglicky konverzujem a pak se loučíme. Tempo je tak pomalý, že zevluju kolem a kochám se. Vodiče na 4:00:00 mám před i za sebou, takže pohodička. Desítka za 53:34 spokojenost, že jsem nepřepálil a šetřím síly. Cca na 17km jsem si řekl, že by to chtělo vybudovat nějakej menší náskok na 4 hodiny abych měl polštář až bude ke konci krize. Půlka za 1:52:30. To není špatný. Na balónky mám slušněj náskok. Třicítka je za 2:41:49. Luxusní čas hodina dvacet na posledních dvanáct kiláků. Malej dáblík mě nabádá, že to musím dát min za 3:50:00. Na kilák mu podlehnu, ale pak se proberu a nejančím. Na občerstvovačce je k dispozici reklamní energetickej gel. Odšroubuju víčko a už to do sebe láduju. Ale ejhle, není to gel ale nějakej džusík, fuj, to jsem nečekal. Radši to vyplivnu, aby nedošlo k dávení. Z toho plyne poučení nebrat si všechno co vám na trati cpou do rukou. Hmm, 34km a smrtelná krize nikde. Aha tak ona letos čekala na 36km. Ve vedru jde dýchání do kopru a tempo a morálka padá. Závěr jako pokaždý v Praze. Rozpálenej Karlín a indiánskej běh. Na občerstvovačkách už je teplá voda. Pomalu upíjet a dávat bacha na křeče. Dohnaly mě balónky na čtyři hodiny. Chytám se a sunu se za nima. Zkurvený komouši který nechali postavit to Husákovo ticho, kdo se má plazit do toho stoupání. Pošetřit trochu sil abych běžel Pařížskou na jeden zátah a nemusel potupně pochodovat. Cíl je 3:59:48 real time a 4:01:53 oficiálně. Cíl splněn. Šestej maratonskej pokus a pátej dokončenej maraton. Beru jabka, banán a matonku a jde sebou někam švihnout do stínu, protože nohy mě ale kurevsky bolej.

Výsledek: Huráááá. Náš firemní NESS team skončil na prvním místě ze šesti přihlášenejch teamů a žranice v Hiltonu nás nemine. Jsem rád, že jsem alespoň svojí troškou přispěl do mlýna.

Pozitiva: Celkem jsem si to letos užil, i když posledních šest kiláků byl tradičně boj se vším. V cíly samozřejmě pozitivní pocity. Jako každej rok říkám: „PIM už nikdy“ :-))). Teď už jen mít to štěstí a se sníženou imunitou se nenechat někým nakazit v MHD nebo práci než se imunita vrátí do normálu.

Negativa: Zase jsem si spálil ramena a krk, protože jsem si jako obvykle zapomněl opalovací krém. Zase jsem si nenamazal prsty na nohou a mám velký puchejře na obou malíčkách, ale to by stejně nepomohlo. Novinkou je, že mě dost bolí nad levym nártem, ale to se snad brzo spraví.

Poučení: Asi jsem po těch maratonech zjistil, že nezáleží, jak na maratonu běžím rychle, protože ať se děje co se děje tak kolem 35km ztratím dech, nemůžu se pořádně nadechnout a osobáky na týhle metě vždycky končej nezdarem. Podezřívám se, že si pokaždý nějak namůžu bránici, nebo něco co pomáhá s dýcháním a je konec s dechem, tempem a morálkou.

PS: Když jsem se koukal odpoledne v televizi na přenos ze závodu, tak jsem tam měl dva nádherný záběry na dvě a pět vteřin. Takže nakonec ze mě mediální hvězda je a čekám, kdo se ozve s honorářem nebo s nabídkou na celosvětovou reklamní kampaň.

Výsledky tady.

středa 6. května 2009

Kbely - Brandýs n.L. - Poslední sranda před maratonem

Makačka před maratonem se dostala do poslední fáze a tak jsem si chtěl před relaxačním týdnem ještě trochu zazávodit a otestovat jak na tom jsem. Možnosti byly tři. První možnost byla 5km v Houšťce na atleťáku. To jsem zavrhnul, protože v sobotu jsem dal 80km na horákovi a na „sprintování“ jsem neměl moc náladu. Druhá možnost byl nějaký tréninkový běh. To jsem zavrhl taky, protože závody jsou závody a tréninku jsem si užil dost v týdnu. Volba tedy padla na závod Praha Kbely – Brandýs nad Labem. Běžel jsem ho už tenkrát, když se začínalo z Proseka a byla to dvacka a taky loni, kdy to bylo ze Kbel a byla to patnáctka, takže trať jsem znal parádně. Loni jsem to běžel jako třetí závod ve čtyřech dnech v kombinaci půlmaratón, desítka a patnáctka, letos to bylo podobné, jen ta kombinace byla 27km běh, 80km horák a patnáctka. Docela záhul, tak jsem si plánoval čas zhruba stejně jako loni, takže cca 5min/km.

Na start jsem jel už z domu v závodnickém a nechal jsem se vysadit ve Kbelích tak, abych mohl hned na start. Měl jsem totiž v plánu po doběhu plynule po guláši pokračovat ještě 7km do Čelákovic, takže žádná výbava nebyla nutná.

Na startu se nás sešlo 37, což není moc a dokazuje to jen stagnaci tohohle závodu v poslední době. No komu by se taky chtělo běžet po výpadovce z Prahy a riskovat smetení autem, kdy běžet dva vedle sebe téměř není možné. Hustota dopravy holt už není to, co to bývalo před deseti patnácti lety. Obávám se obávám, že až cuknou chodci se kterýma je tenhle závod spojenej, tak to asi závod nepřežije. No uvidíme.

Jen jsem se protáhnul a rozkluznul se tak 500 metrů. Nohy byly po kole tuhý, ale cyklistický svaly jsou jiný než běžecký, tak jsem čekal jak to půjde.

Po startu se běží 5km okruh než se běžci vydají směr Brandýs, takže se dá dobře sledovat tempo a značenej je každej kilometr, což taky pomůže. První kilometr byl za 4:16. Tak jsem si řikal, že to jsem asi trochu přehnal, ale šlo to dobře. Vytvořili jsme malou skupinku a na pětce jsme byli za 23:08. Po pětce jsme do toho ještě trochu šlápli a druhá pětka byla za 22:37. Ze skupinky sice někdo odpadl, ale desítka za 45:45 nebyla k zahození. Pak přišel kopec v Podolance na kterém čekala menší občerstvovala. Bylo až neuvěřitelný, jak se naše miniskupinka okamžitě roztrhala a jak kdo vyběhnul na kopec, tak pak i doběhnul do cíle. Já tam vyběhnul jako druhej, vyždímal jsem na sebe houbičku, dal tři loky vody a šel na poslední pětku. Poslední třetina trati je dost houpavá a brdky dávaj zabrat. Musim říct, že posledních tak 200m stoupání do cíle už bylo dost na krev, ale i tak to šlo. Třetí pětka 24:13 to jen dokazuje. V cíli 1:09:58 bylo rozhodně nad očekávání.

Trochu horší bylo, že jsem byl spocenej na kost a díky lehkýmu vánku jsem pěkně klepal kosu. Nastydnout tejden před maratonem by nebylo moc dobrý a tak jsem tam poskakoval a čekal, až mi na sluníčku uschne tílko a trenky. Podařilo se, a když jsem slupnul guláš, tak jsem se rozhodl, že do Čelákovic už nepoběžím a radši jsem si zavolal odvoz a radoval jsem se z pěknýho času.

Takže nějaká výkonnost by tady byla, tak ten maraton snad bude bez větších krizí na pohodu. Už se těším, až budu čekat po maratonu na nádraží a dojít k vlaku bude nadlidskej výkon :-).

Výsledky tradičně tady.