Jak to bylo letos v Praze

Je po letošním PIMu a abych se vyhnul psaní klasické reportáže, kterou už určitě napsalo pětašedesát jinejch bloggerů, tak to vezmu pěkně stručně a věcně, abych šetřil váš čas. Mě taky už nebaví furt dokolečka číst, jak někdo probíhal desítkou v pohodě, na půlce taky v pohodě a za třicítkou mu došlo, ale doklepal to s křečema do cíle. Samozřejmě před všema kdo to v neděli dokončili smekám a gratuluju jim. A obzvláště gratuluju prvomaratoncům, protože pro ně to musel bejt teprve zážitek, ale ta bloggerská monotematičnost už začíná bejt trochu nudná.

Takže ve zkratce.

Předpoklad: Skoro za každou větu si doplňte smajlíka :-) nebo uštěpačnýho smajlíka ;-). Kdybych je měl dávat všude kde maj bejt, tak by tady bylo překsichtěno až hrůza. :-)

Cíl: Podpořit náš firemní teamový běh a dokončit někde mezi 3:50:00 a 4:00:00. Na osobák letos prdim a neriskuju selhání.

Metoda: Začít víc než vlažně a kontrolovaně dospět do cíle a hlavně se nepokoušet o žádný harakiri s pokusama o osobák ani když to poběží neuvěřitelně dobře.

Příprava: Pod tíhou zodpovědnosti jsem trénoval jak ďas a dopracoval jsem se k nejlepší formě od roku 2004. Dokonce jsem chodil běhat dlouhý běhy kolem poledne, abych trochu přivyknul na vedro.

Podmínky: Na startu nepěkný vedro, pak se na chvíli zatáhlo a šlo to, aby pak bylo zase tuplem nepěkný vedro na celý druhý půlce. Servis na trati prvotřídní. Diváci mizerný jako pokaždý a kromě centra očekávaný mrtvo. Fandilo se zásadně jinými jazyky než česky. U šaten a u vracení čipů neočekávaně žádný fronty. Na masáž nebyl před závodem čas a po závodě morálka stát ve frontě. Záchodů zase málo, ale zmáknul jsem to před závodem na nádraží. Takže podmínky řekl bych byly nadstandardní.

Průběh: Před startem to šlo všechno nějak rychle a do koridoru jsem se dostal čtyři minuty před startem. Nestihl jsem firemní focení a nebude ze mě mediální firemní hvězda. Kvůli vedru určuju cílový čas těsně pod 4:00:00. Po startu lážo plážo krájím kilometry. Zdravím se s bývalým spolupracovníkem. Chvíli anglicky konverzujem a pak se loučíme. Tempo je tak pomalý, že zevluju kolem a kochám se. Vodiče na 4:00:00 mám před i za sebou, takže pohodička. Desítka za 53:34 spokojenost, že jsem nepřepálil a šetřím síly. Cca na 17km jsem si řekl, že by to chtělo vybudovat nějakej menší náskok na 4 hodiny abych měl polštář až bude ke konci krize. Půlka za 1:52:30. To není špatný. Na balónky mám slušněj náskok. Třicítka je za 2:41:49. Luxusní čas hodina dvacet na posledních dvanáct kiláků. Malej dáblík mě nabádá, že to musím dát min za 3:50:00. Na kilák mu podlehnu, ale pak se proberu a nejančím. Na občerstvovačce je k dispozici reklamní energetickej gel. Odšroubuju víčko a už to do sebe láduju. Ale ejhle, není to gel ale nějakej džusík, fuj, to jsem nečekal. Radši to vyplivnu, aby nedošlo k dávení. Z toho plyne poučení nebrat si všechno co vám na trati cpou do rukou. Hmm, 34km a smrtelná krize nikde. Aha tak ona letos čekala na 36km. Ve vedru jde dýchání do kopru a tempo a morálka padá. Závěr jako pokaždý v Praze. Rozpálenej Karlín a indiánskej běh. Na občerstvovačkách už je teplá voda. Pomalu upíjet a dávat bacha na křeče. Dohnaly mě balónky na čtyři hodiny. Chytám se a sunu se za nima. Zkurvený komouši který nechali postavit to Husákovo ticho, kdo se má plazit do toho stoupání. Pošetřit trochu sil abych běžel Pařížskou na jeden zátah a nemusel potupně pochodovat. Cíl je 3:59:48 real time a 4:01:53 oficiálně. Cíl splněn. Šestej maratonskej pokus a pátej dokončenej maraton. Beru jabka, banán a matonku a jde sebou někam švihnout do stínu, protože nohy mě ale kurevsky bolej.

Výsledek: Huráááá. Náš firemní NESS team skončil na prvním místě ze šesti přihlášenejch teamů a žranice v Hiltonu nás nemine. Jsem rád, že jsem alespoň svojí troškou přispěl do mlýna.

Pozitiva: Celkem jsem si to letos užil, i když posledních šest kiláků byl tradičně boj se vším. V cíly samozřejmě pozitivní pocity. Jako každej rok říkám: „PIM už nikdy“ :-))). Teď už jen mít to štěstí a se sníženou imunitou se nenechat někým nakazit v MHD nebo práci než se imunita vrátí do normálu.

Negativa: Zase jsem si spálil ramena a krk, protože jsem si jako obvykle zapomněl opalovací krém. Zase jsem si nenamazal prsty na nohou a mám velký puchejře na obou malíčkách, ale to by stejně nepomohlo. Novinkou je, že mě dost bolí nad levym nártem, ale to se snad brzo spraví.

Poučení: Asi jsem po těch maratonech zjistil, že nezáleží, jak na maratonu běžím rychle, protože ať se děje co se děje tak kolem 35km ztratím dech, nemůžu se pořádně nadechnout a osobáky na týhle metě vždycky končej nezdarem. Podezřívám se, že si pokaždý nějak namůžu bránici, nebo něco co pomáhá s dýcháním a je konec s dechem, tempem a morálkou.

PS: Když jsem se koukal odpoledne v televizi na přenos ze závodu, tak jsem tam měl dva nádherný záběry na dvě a pět vteřin. Takže nakonec ze mě mediální hvězda je a čekám, kdo se ozve s honorářem nebo s nabídkou na celosvětovou reklamní kampaň.

Výsledky tady.