úterý 30. března 2010

Čtyři roky čekání, ale stálo to za to

No co vám budu dlouze povídat. Je jasný, že STS Chvojkovice Brod je zřejmě dobrej oddíl a já už si asi pomalu vyplňuju přihlášku :-). Protože ač je to pro laika téměř k neuvěření, tak odborník se jistě nediví, že zrovna na letošním půl PIMu se mi po čtyřech letech čekání podařilo vylepšit osobák. No jo, trvalo to dlouhé čtyři roky, než jsem mohl svoje rekordní tabulky na vytrvaleckých tratích upravit a zúročit tak povedenou zimní a časně jarní přípravu.

Modrý koulaři nažhavení před startem

Prostě v sobotu to všechno klapalo a všechno potřebné do sebe pěkně zapadlo. Už v průběhu týdne jsem se cítil pěkně našláplej a to je vždycky dobrá předzvěst pro povedenej závod. V sobotu ráno jsem se vzbudil a byl jsem plnej sil a plnej motivace. Před startem proběhlo tradiční firemní focení. Mělo nás běžet z firmy 44 kousků a jak je vidět, tak to je celkem pěknej hlouček. Ještě předtím jsem stihnul rychlou masáž, protože u masážníků nebyly ještě skoro žádní zájemci, tak by byla škoda toho nevyužít. Pak ještě posvačit banán a tyčinku a byl jsem ready. Očekával jsem bitvu ve startovních koridorech, ale pětadvacet minut před startem byly koridory kupodivu skoro prázdné. Tak jsem moc neotálel a pěkně jsem si zašel do jedné z předních sekcí, kde už čekali vodiči na 1:30 a 1:40. Chvíli jsem ještě přemítal, jestli to dneska zkusit na 1:40 a pak jsem si řekl, že když ne dneska tak kdy jindy, když těch půlmaratonů zas tolik není.

Běžel jsem tak rychle, že to fotograf ani nestíhal fotit

Po startu se všechno dalo do pohybu, na startovní čáře jsme byli za nějakých patnáct sekund a pak se roztočil takovej kvapík, že kromě koukání na zem před sebe a na pár lidí před sebou nebylo na nic jinýho prostě čas. Dokonce jsem neměl čas si za celej závod nandat sluchátka a pustit fakePod, protože na to prostě nebyla volná chvíle. Sam jako vodič na 1:40 to rozeběhnul pěkně zostra a na pětce jsem mačkal stopky za 23:22. Pak mi přišlo, že se lehce zpomalilo a tak jsem šel trochu před vodiče, abych si udělal menší náskok, protože já hrozně ztrácím na občerstvovačkách a nerad bych tak přišel o kontakt s vodičem. Na desítce jsem mačkal za 46:10 a liboval jsem si, jak to odsejpá. Patnáctka byla za 1:10:16 a já si říkám, tybrďo to snad bude pod hodinu čtyřicet. Ale co čert nechtěl, tak zrovna tady přišla slabší chvilka a občerstvovačka byla jak na potvoru až za šestnáctým kilometrem. No zamakal jsem a po vydatném občerstvení začal tuhej boj s protivětrem. Vítr ale zdaleka kvalit z Peček nedosahoval, tak to zas tak hrozný nebylo, i když časový ztráty byly citelný. Ke konci se ještě jako bonus dostavily nepříjemný náběhy na křeče do lýtek, takže jsem musel u sloupu protahovat a žlutý balónek s 1:40 se mi začal nepříjemně vzdalovat. Nicméně dva kilometry před cílem už jsem si byl jistej, že když mě nedrapnou křeče do lýtek, tak to bude jistej osobák. Výběh z těšnovského tunelu byl pro lejtka ovšem celkem oříšek. Našlapoval jsem tedy opatrně jako prérijní pšouk a těch posledních pár desítek metrů jsem si fakt neskutečně užíval, protože jsem viděl na časomíru a osobák byl krásně loženej. V cíli byl oficiální čas 1:40:50. Tak jsem si radostí za cílovou čárou poskočil a chytly mě křeče do obou lýtek. To už bylo ale jedno, protože jsem bral jabka a šel jsem na masáž, kde opět kupodivu nebyli ještě skoro žádní zájemci.

Poslední zatáčka a osobáček je doma

A co dodat po závodě? Letošní půlPIM byl organizačně zvládlej jistě na vysoký úrovni a osobně jsem nezaznamenal žádné zádrhele. Všeho bylo dost a fronty se daly vydržet. Lidí podél trati bylo nadprůměrně a kulisa byla dostatečná. Co však organizátoři těžce prosrali je zveřejnění real time časů jednotlivých závodníků. Po závodě mi přišel časový report, kde jsem měl jako real time uvedeno 1:36:59, což je samozřejmě úplně mimo mísu. Takže teď čekám, co se ukáže v příštích snad už oficiálních výsledcích, abych věděl, co přesně si zapsat do tabulky osobních rekordů. Jo a výsledky firemních běhů taky do dneška nejsou zveřejněné. Tak ani nevíme, jak jsme dopadli teamově. Bude to holt chtít trochu trpělivosti. Každý z IT přeci ví, že strojové zpracování dat má své úskalí a specifika ;-).

P.S. Po závodě proběhla úplně ukázková regenerace. Kámošovi se narodil kluk, tak hned po závodě se šlo slavit. Slavilo se tak mohutně, že dvoudení kocovina mě neminula, takže o nějakém lehkém vyklusání nemohla být vůbec řeč. Tak na nějaký běh dojde až dneska. Jo, životospráva se musí držet na uzdě :-).

pátek 26. března 2010

Pim půl count down

Tak už je to tady, už to klepe na vrátka. Zítra bude dlouho očekávané jarní proběhnutí se Prahou. Zimní a jarní příprava proběhla letos kupodivu bez nemoci (ale ten Wobenzym stojí strašný prachy :-) ) a k mé celkové spokojenosti. Dokonce se mi podařilo absolvovat všechny tři jarní desítky, takže jsem i kvalitně tempově potrénoval ;-). Sice jsem byl minulý týden ještě trochu utahanej z kombinace Pečecká desítka v sobotu a třicet kilometrů výběh v neděli, takže desítka v Brodě byl jen takovej slabej čajíček, ale tenhle týden si dopřávám zasloužený relax a zásobování těla energií tak, aby to bylo zítra vše v optimálním namíchání.

Trošku jsem na těch jarních desítkách bojoval s motivací, která se nedostávala v té správné míře a běhal jsem ty závody tak trochu lážo plážo a bez emocí. To se ale zítra rozhodně nestane. Motivace bude velká. Protože jsem strašnej pracovní držák a zaměstnavatele měním jen hodně zřídka a to jen ve chvíli naprosté přírodní katastrofy, tak stačilo vyčkat, a když pár běžců u nás nevydrželo fyzicky a psychicky brutální pracovní nasazení, co u nás panuje, tak jsem se rázem octnul ve final four pro teamový běh za Ness. Budu se teda muset hodně snažit, abych to klukům nějak neposral.

Takže dneska už jen naládovat fakePod písničkama, večer se lehce proklusnout, všechno sbalit, včetně lomcováků na trať a skočit brzo do postele. A zítra se jde na to. Počasí nám bude přát. Na to se těším, protože moje heslo zní: „Čím hůř, tím líp.“ Každopádně až se kolem vás zítra povalí zástup běžců v dresech s modrou koulí na břichu, tak nezapomeňte povzbuzovat, bude to potřeba.

úterý 16. března 2010

Druhý krok z desítkového valčíku

Tak běžecká sezóna se pěkně rozjela, a kdybych měl pro jarní závody použít jemné přirovnání s valčíkem (Á dva tři, šou dva tři) že, tak jsme v sobotu úspěšně dokončili nácvik druhé doby. Bylo to v Pečkách a byl to moc pěkně strávený půlden.

Jak se čekalo, tak natěšených závodníků po Kbelích neubylo a sešlo se jich na startu přes 380. Pěkný číslo. Ještě že od příštího týdne se to začne postupně vracet k normálu a stovečka bude úspěchem. Nicméně organizátoři to mají už vychytané, takže vše probíhalo jak na drátkách bez žádných větších zádrhelů. Ještě by to teda chtělo urychlit to vyhlašování a tombolu a nebude to mít chybu už vůbec. Ale v porovnání s lety minulými se i tohle pomalu lepší. A navíc jsem i v tombole něco vyhrál a po závodu byl párek a pivo, takže dobrý.

Po tak trochu zimní turistice ve Kbelích nás počasí potěšilo silnicí beze sněhu, zato vítr si zatím pauzu nedává. Takže podle očekávání první pětka po větru a druhá bude tuhej boj s protivětrem, což se zhusta potvrdilo už při rozklusu. Před závodem jsem stanovil za standard 46 minut a úspěch tak 45:30 a šel jsem se nechat trochu ofoukat. Po startu to šlo moc pěkně. Místa dost, vítr v zádech a držet se vodiče na 45 minut nedělalo žádnej problém. Samozřejmostí je podpora skupiny ABBA z obecního tlampače v sousední vesnici. Hrajou to tam pokaždé a člověka potěší, že ještě nenajeli na Plnou tašku Evy a Vaška nebo na Hálu. Na pětce jsem točil celkem v pohodě za 22:12 a čekal mě trochu jinej kvapík na druhý půlce. Vichr foukal fakt pěknej a s tím ve Kbelích si rozhodně nic nezadal. Možná byl v nárazech dokonce ještě silnější. Připadal jsem si, že jsem se najednou zastavil. Ale nebylo tomu tak a skutečně jsem běžel. Jenže můj plán se za někoho zašít moc nevycházel, protože jak jsem někoho doběhnul, tak jsem šel hned přes něj a musel jsem stíhat dalšího. Za mnou se tvořil pěknej hrozen lidí co se schovávali, až mě to před osmým kilometrem přestalo bavit a začal jsem s nima hrát na schovku taky. Tempo tou dobou bylo kousek pod pět minut na km, tak to celkem v tom větru šlo. V dalších dvou kilometrech jsme roztrhali skupinku a běželi jsme asi ve třech a nikomu se nechtělo tahat. Všichni čekali na devátej kilometr. Jakmile jsme minuli ceduli s devítkou, tak všichni zařadili dvojku a začalo se finišovat. Závodit se mi moc nechtělo, tak jsem jen držel pozici a čekal jsem, kdy mi dojde. Došlo mi tak 300 metrů před cílem, kde mě předběhli tak tři další běžci a na ty, co běželi se mnou, jsem ztratil asi deset sekund. No nakonec v cíli 46:26. Takovej ani ryba ani rak, ale zase na druhou stranu oceňuju, že se mi běželo celej závod pěkně a formička stoupá. Když budou dobrý podmínky, tak to příští týden zkusím v Brodě na 45 minut. A když né v Brodě, tak bude repete po půlmaratonu v Nymburce nebo Semicích.

Pro ilustraci přikládám fotku z doběhu do cíle pořízenou Honzou Herdou, co si v tom větru zaběhnul dokonce osobák. Musel jsem jí jen trochu vyretušovat, protože oblečení co jsem v něm běžel, nebylo zrovna repre a v cíli jsem se zase zapomněl usmívat na fotografa. Příště se na to musím líp vyfiknout a v cíli se pořádně řechtat, ať to taky k něčemu vypadá.

Doběh do cíle. Neměl jsem ani čas strhnout prostěradlo, co mi tam vítr přifouknul ze zahrady.

Výsledky tady.
Fotky od Honzy tady.

úterý 9. března 2010

Kbelská desítka aneb tak konečně začala sezóna

Původně jsem neměl v plánu něco o tomto prvním jarním závodě na blog psát, protože jsem předpokládal, že se objeví zástup reportáží na jiných blozích, fórech a behej.com. Nicméně se tak kupodivu nestalo, tak přihodím svojí trošku na mlynáře, když mlýn už je asi plný něčeho jiného.

První závod sezóny beru spíš jako společenskou záležitost a příjemné nastartování závodního tempa než nějaké honění rekordních časů. Tohle rozpoložení bylo nakonec podpořeno i kvalitním nasněžením přes noc a přetrvávajícím padáním a mražením ráno. Takže to spíš bude jen za čárku do sportovního kalendáře a důležité bude si něco neudělat. Do tašky házím nejhorší boty co doma mám a hodně druhů oblečení, abych mohl na místě optimalizovat podle toho, jak se bude počasí aktuálně vyvíjet.

První příjemné překvapení na mě čeká hned u prezentace, kde jsem vzhledem k počtu předem přihlášených čekal pořádnou tlačenku, ale nic takového se nekonalo. Prostě pohodička. U stolku jsem byl hned a číslo s čipem bylo moje.

Trochu jsem se porozhlédl po nějakých známých, ale moc jich nebylo. Tak tentokrát toho moc před závodem neprobereme. Takže dávám jen krátké rozběhání kombinované s testem ToiToi. V zimě kupodivu tahle technologie taky funguje :-). A šup se schovat do auta a čekat na start. Rozběhává se teda skutečně málo lidí a nezdá se mi, že by počet závodníků přelezl tři stovky, ale asi se taky všichni někde schovávali, protože na start se jich narovnalo přes stovky čtyři.

Na startu panují skutečně polární podmínky a hned po startu je vidět, že volba bot byla tentokrát důležitá. Jenže já doma stejně žádné speciální nemám, takže to bylo v mém případě šumák. Na silnici je jediná projetá kolej, hodně lidí běží zpočátku hada v koleji a předbíhat se nikomu nechce. Když zmizí i ta jedna kolej, tak se to pěkně začne míchat. Mezi polema prvotřídně fouká chvíli zepředu, ze strany ale hlavně ne zezadu. Fouká tak blbě, že se není za koho schovat, tak se to rve furt za svý a sníh lítá až do průdušek. Na obrátce je trať tak uklouzaná, že kdo si nedá skutečně majzla, tak se tam válí jak vorvaň. Následuje úsek, kde funí takovej bočák, že se na silnici nedrží ani sníh. Palce na nohou a obličej pěkně mrznou, ale je to parádní boj a to se mi líbí. Když už se trať stočí tak, že fouká do zad, tak vítr a sněžení po kiláku ustává. Smůla no. Zbytek je v rozbředlém sněhu. Protože jsem začal vlažně a běželo se mi celkem dobře, i když teda ne zrovna rychle, tak poslední kilák za to vezmu a předběhnu poměrně dost soupeřů. Když už jsem tak rozběhnutej, tak to ždímu až do cíle. Tam vypadám dost schváceně, ale je dobrý vědět, že na nějaký pětiset metrový finiš tady síly jsou, což se může hodit jindy ;-).

Na tombolu se nečeká a pálíme domů. Tak jen doufám, že v tombole nebyl Superb Combi :-).

Je jasný, že organizátoři odvedli prvotřídní práci a nemělo to chybu. Bezproblémová registrace, ToiToi budky, značení tratě, meřící čipy, čaj a sůša v cíli a výsledky během několika málo hodin, to je jasná jednička pro pořadatele. Každopádně už jen kvůli tomu počasí bude příště o čem diskutovat. Takže za týden v Pečkách. Sníh asi už nebude, zato spíš čekám pěknej vítr. No uvidíme.

čtvrtek 4. března 2010

GPSed route logger

Období, ve kterém všichni běžci netrpělivě vyhlížejí první závody, aby pak mohli jejich začátky nekompromisně přepálit a vařit se pak až do cíle, si zpestříme pokračováním minirecenzí na užitečné GPS aplikace do telefonu, které sportovcům zpestřují sportovní život.

Po minulém sportovně laděném SportyPal se dnes kouknem na GPSed.

GPSed není tak jednoznačně orientovaná na sportovce, ale je to spíš takový skutečný route logger. Ale to co nabízí, dělá skutečně dobře. Aplikace se do telefonu pořizuje za mojí oblíbenou cenu a to že zadarmo. K dispozici jsou verze pro Windows Mobile (s dotykovým displejem i bez něj), Java/Symbian, iPhone a BlackBerry. Předpokládám, že všechny verze jsou si +/- podobné, ale nejvíc se přirozeně rozvíjí verze pro Windows Mobile a iPhone. Poslední dění kolem aplikace je možné na blogu, který je napojen na site GPSed.com.


Poté, co nastartujeme aplikaci a vybereme si logování nové trasy, se nám objeví hlavní stránka aplikace. Máme zároveň možnost pokračovat v logování předešlé trasy, což se dost hodí, když si aplikaci nechtěně vypnete. Jakmile se hneme z místa tak aplikace ukazuje aktuální rychlost, směr na kompasu, zdolanou vzdálenost a čas naší cesty. Na další stránce aplikace si pak můžeme prohlížet již absolvovanou trasu. Buď máme koupenou placenou verzi, pak ji vidíme na mapě pomocí Google Maps, nebo máme verzi zdarma a pak holt vidíme jen křivku. Na poslední stránce aplikace jsou pak vidět podrobnější informace o cestě jako například maximální a průměrná rychlost, maximální výška, uběhnutý čas atd.


Hned jak ukončíme logování trasy, máme k dispozici několik možností, co s právě zaznamenanou trasou uděláme. Můžeme ji odeslat na server GPSed.com kde si ji potom můžeme detailněji analyzovat, sdílet s ostatními uživateli služby GPSed nebo si ji jen zařadit do své soukromé sbírky tras. Z toho co jsem napsal je tudíž jasné, že aplikace je integrovaná s webem GPSed.com podobně jako SportyPal. Přímo z mobilní aplikace si můžete trasu uložit na filesystém telefonu ve formátu GPX. Z webu potom ještě do dalšího formátu KML. Pokud jsme fanoušky sociálních sítí, máme hned v aplikaci možnost obšťastnit naše spolusociály naší trasou přímým sdílením na Facebook, MySpace, Twitter a blogovací systém Googlu Blogspot.com.

Site GPSed.com

Tak a tímto bych ukončil pro tuto chvíli zkoumání těchto GPS trackerů, protože závody jsou za dveřmi a já taky musím jít natrénovat nějakou kvalitu, abych se mohl na závodech vařit s vámi.

No a nakonec tady mám ještě dva další odkazy na podobné programy, které ale ať si ctěný čtenář ozkouší sám. Jeden je Run.GPS a druhý je navmi, který mi ovšem na mém smartphonu bez dotykového displeje nejede.