Čtyři roky čekání, ale stálo to za to

No co vám budu dlouze povídat. Je jasný, že STS Chvojkovice Brod je zřejmě dobrej oddíl a já už si asi pomalu vyplňuju přihlášku :-). Protože ač je to pro laika téměř k neuvěření, tak odborník se jistě nediví, že zrovna na letošním půl PIMu se mi po čtyřech letech čekání podařilo vylepšit osobák. No jo, trvalo to dlouhé čtyři roky, než jsem mohl svoje rekordní tabulky na vytrvaleckých tratích upravit a zúročit tak povedenou zimní a časně jarní přípravu.

Modrý koulaři nažhavení před startem

Prostě v sobotu to všechno klapalo a všechno potřebné do sebe pěkně zapadlo. Už v průběhu týdne jsem se cítil pěkně našláplej a to je vždycky dobrá předzvěst pro povedenej závod. V sobotu ráno jsem se vzbudil a byl jsem plnej sil a plnej motivace. Před startem proběhlo tradiční firemní focení. Mělo nás běžet z firmy 44 kousků a jak je vidět, tak to je celkem pěknej hlouček. Ještě předtím jsem stihnul rychlou masáž, protože u masážníků nebyly ještě skoro žádní zájemci, tak by byla škoda toho nevyužít. Pak ještě posvačit banán a tyčinku a byl jsem ready. Očekával jsem bitvu ve startovních koridorech, ale pětadvacet minut před startem byly koridory kupodivu skoro prázdné. Tak jsem moc neotálel a pěkně jsem si zašel do jedné z předních sekcí, kde už čekali vodiči na 1:30 a 1:40. Chvíli jsem ještě přemítal, jestli to dneska zkusit na 1:40 a pak jsem si řekl, že když ne dneska tak kdy jindy, když těch půlmaratonů zas tolik není.

Běžel jsem tak rychle, že to fotograf ani nestíhal fotit

Po startu se všechno dalo do pohybu, na startovní čáře jsme byli za nějakých patnáct sekund a pak se roztočil takovej kvapík, že kromě koukání na zem před sebe a na pár lidí před sebou nebylo na nic jinýho prostě čas. Dokonce jsem neměl čas si za celej závod nandat sluchátka a pustit fakePod, protože na to prostě nebyla volná chvíle. Sam jako vodič na 1:40 to rozeběhnul pěkně zostra a na pětce jsem mačkal stopky za 23:22. Pak mi přišlo, že se lehce zpomalilo a tak jsem šel trochu před vodiče, abych si udělal menší náskok, protože já hrozně ztrácím na občerstvovačkách a nerad bych tak přišel o kontakt s vodičem. Na desítce jsem mačkal za 46:10 a liboval jsem si, jak to odsejpá. Patnáctka byla za 1:10:16 a já si říkám, tybrďo to snad bude pod hodinu čtyřicet. Ale co čert nechtěl, tak zrovna tady přišla slabší chvilka a občerstvovačka byla jak na potvoru až za šestnáctým kilometrem. No zamakal jsem a po vydatném občerstvení začal tuhej boj s protivětrem. Vítr ale zdaleka kvalit z Peček nedosahoval, tak to zas tak hrozný nebylo, i když časový ztráty byly citelný. Ke konci se ještě jako bonus dostavily nepříjemný náběhy na křeče do lýtek, takže jsem musel u sloupu protahovat a žlutý balónek s 1:40 se mi začal nepříjemně vzdalovat. Nicméně dva kilometry před cílem už jsem si byl jistej, že když mě nedrapnou křeče do lýtek, tak to bude jistej osobák. Výběh z těšnovského tunelu byl pro lejtka ovšem celkem oříšek. Našlapoval jsem tedy opatrně jako prérijní pšouk a těch posledních pár desítek metrů jsem si fakt neskutečně užíval, protože jsem viděl na časomíru a osobák byl krásně loženej. V cíli byl oficiální čas 1:40:50. Tak jsem si radostí za cílovou čárou poskočil a chytly mě křeče do obou lýtek. To už bylo ale jedno, protože jsem bral jabka a šel jsem na masáž, kde opět kupodivu nebyli ještě skoro žádní zájemci.

Poslední zatáčka a osobáček je doma

A co dodat po závodě? Letošní půlPIM byl organizačně zvládlej jistě na vysoký úrovni a osobně jsem nezaznamenal žádné zádrhele. Všeho bylo dost a fronty se daly vydržet. Lidí podél trati bylo nadprůměrně a kulisa byla dostatečná. Co však organizátoři těžce prosrali je zveřejnění real time časů jednotlivých závodníků. Po závodě mi přišel časový report, kde jsem měl jako real time uvedeno 1:36:59, což je samozřejmě úplně mimo mísu. Takže teď čekám, co se ukáže v příštích snad už oficiálních výsledcích, abych věděl, co přesně si zapsat do tabulky osobních rekordů. Jo a výsledky firemních běhů taky do dneška nejsou zveřejněné. Tak ani nevíme, jak jsme dopadli teamově. Bude to holt chtít trochu trpělivosti. Každý z IT přeci ví, že strojové zpracování dat má své úskalí a specifika ;-).

P.S. Po závodě proběhla úplně ukázková regenerace. Kámošovi se narodil kluk, tak hned po závodě se šlo slavit. Slavilo se tak mohutně, že dvoudení kocovina mě neminula, takže o nějakém lehkém vyklusání nemohla být vůbec řeč. Tak na nějaký běh dojde až dneska. Jo, životospráva se musí držet na uzdě :-).