úterý 17. června 2008

Maxidek Triatlon Orlík 2008

Hurá, hurá, tak už je ze mě triatlonista. Tedy alespoň v tom smyslu, že jsem zmáknul první triatlonový závod mojí začínající „tri-kariery“. Pro svojí triatlonovou premiéru jsem si vybral Maxidek Triatlon Orlík v jehož organizaci je zapojen eTriatlon.cz. Nejedná se o klasický triatlon, ale spíš o xterru, protože se jede na horákovi a běhá se po asfaltu, ale zato nahoru a dolu. Distance jsou to 750m/20km/5km, takže nic co bych neměl v pohodě zvládnout.
Do Štědronína jsme vyrazili hned z rána, aby byl čas všechno prozkoumat a hlavně, abysme tam nemuseli zmatkovat a trapčit jako správný začátečníci. Díky dřívější přihlášce přes web proběhla registrace hladce a tak jsme se šli vybaveni startovní taškou s prďáckou žlutou plaveckou čepkou ubytovat a trochu zarelaxovat. Hodinu před závodem jsem si připravil všechno co si chci dát do depa. Pro jistotu jsem to ještě třikrát zkontroloval, přeci jen v tom ještě nemám tu správnou praxi a nerad bych na něco zapomněl, a šup s tím vším zároveň s kolem do střeženého prostoru. Kolem mě se různě rozjížděli a rozbíhali závodníci, což mě pro tentokrát nechávalo chladným, protože dneska jsem přijel hlavně okouknout jak to chodí a ne trhat nějaký rekordy.
Rozprava proběhla rychle a věcně. Hned po ní se šlo na pláž na start. Přeci jen se mi nechtělo plavat úplně bez rozcvičení, tak jsem aspoň ve vodě udělal pár temp abych se trošku rozdýchal. Voda byla tak akorát, takže umrznutí nehrozilo. Deset minut před námi startovaly holky, kterých bylo v porovnání s běžeckýma závodama nezvykle hodně. Asi je víc triatlonistek než běžkyň. Holek bylo na startu hned třicet. Jak jsme se tak chystali na start my, sledoval jsem, že zhruba polovina lidí má neopren. Kupovat si neopren kvůli krátkému triatlonu tedy zatím nebudu, ale až dojde na minimálně half ironmanovské tratě, tak to je jasná koupě a není o čem spekulovat.
Start plavání byl klasický chaos a mazec. Skákal jsem do vody v poslední třetině, protože jsem nevěděl, kam se se svojí výkonností zařadit. Nasadil jsem kraul a celkem mi to plavalo. Jenže během chvíle jsem doplaval blok prsařů a nemohl jsem se přes ně dostat. Nasadil jsem teda prsa a nějak se přes ně probil. Opět kraul a po chvíli zase doplavaní prsaři. Takže zase prsa a probíjení se. Někde za půlkou už to bylo celkem roztažený, takže jsem jel chvíli kraula, ale z toho probíjení jsem byl hrozně zadejchanej, tak zbytek jsem už dojel prsama. Tohle teda budu muset pro příště rozhodně vylepšit a prostě se kraulem mezi těma lidma nějak prodrat, protože ty prsa hrozně zdržujou a na kole po nich bolej nohy. Z vody jsem lezl na konci druhé třetiny startovního pole, ale rezervy tam byly značný.


Uf, konečně venku z vody. Teď už to bude jen lepší.

K depu se běželo do pěknýho kopce, chvíli běh a chvíli chůze, jinak to nešlo. První depo proběhlo v klidu a bez komplikací. Ponožky jsem nazul rychle, stejně tak tretry, brejle a přilbu. Natlačil jsem do sebe gel a vyrazil jsem. Docela mě potěšilo, že v depu bylo ještě dost kol, takže mi bylo jasný, že teď se už budu posouvat jen dopředu, protože nejslabší disciplínu mám za sebou.Kolo bylo celkem pěkný, středně náročný. Trať byla místy lehce bahnitá, místy mokrá a tam to teda moc nejelo. Tam jstem to spíš rval silou než frekvencí a to dost ubíralo síly v nohou. Naštěstí se povrch furt střídal a rovinky střídaly kopce a sjezdy, takže to ubíhalo svižně. Makal jsem jak šroub a postupně jsem začal předjíždět nějaké závodníky. Bohužel ale většinou holky. Taky nebyl moc čas na pití z láhve, protože terén to moc nedovoloval. Sám sebe jsem udivoval, jak odvážně jsem jezdil ve sjezdech, to bych si při normální vyjížďce netrouf. Bahno lítalo a šutry odletovaly. Hlavně jsem se bál, abych nechytil nějakej defekt, protože to bych byl v hajzlu. Pumpičku jsem sice měl, ale s mojí šikovností by mi to asi moc nepomohlo. Důležitý bylo, že mě snad nikdo nepředjel a já jich předjel hned několik. Tachometr mi ukazoval 17,75, takže 20km to asi nebylo, ale i tak to stačilo. Čas kola byl někde v půlce. To mě zaskočilo, protože jsem si říkal, že jsem teda docela makal. No jak je vidět, tak ostatní makali taky.

Konec kola. Pěkně vyšťavenej, ale nažhavenej na běh.

Druhý depo bylo ještě lepší než to první. Přilba a tretry dolů, běžecký boty nazout, dososnout zbytek gelu a pořádně se napít před během. Brejle jsem měl zasraný z kola tak hrozně, že ke konci jsem skoro nic neviděl, takže brejle na běh tentokrát nebrat. Pak už nezbývalo nic jiného než se vydat na pět kilometrů náročného běhu.

Depo. Žádný velký caviky a pryč z něj.

Běžely se tři a půl kola, kde byl v každém kole nechutný výběh a poté táhlý seběh okořeněný několika rovinkama. No trasa by si klidně mohla co do profilu zadat s kdejakým během v Krčáku. Bohužel na kole jsem se celkem vydal, takže mi to moc neběželo. Nohy jsem měl tuhý, ale přechod z kola na běh mi trval asi jen pět set metrů, takže to šlo rychle. V prvním stoupání se mi chtěly zakousnout křeče do lýtek, takže pak už jsem to neriskoval a do kopce šel. Vedro bylo totiž velký a únava rychle stoupala. I tak se mi podařilo pár lidí předběhnout a opět, co si aspoň pamatuju, se nikomu nepodařilo předběhnout mě. Každopádně s běžeckým výkonem, jako s mojí nejsilnější disciplínou, jsem nebyl moc spokojen.

A hurá do cíle. Melouny a pití už čeká.

Ale to už tady byl cíl a v něm 57 místo z 91 chlapů a hlavně obrovské množství nabytých zkušeností. Občerstvení v cíli v podobě melounů a banánů přišlo vhod a příjemně osvěžily.
A jaké si beru poučení pro příště?

  • Plavání: Skákat do vody aspoň někde v půlce a zvýšeným úsilím zkraje uplavat lidem co plavou prsama, protože přes ně to jde ztuha.
  • Kolo: Jezdit víc frekvenčně a pořádně pít, aby to pak nescházelo při běhu.
  • Běh: Tady snad není nic zlepšovat. Naběháno mám hodně, takže to chce do toho příště pořádně šlápnout a ono to půjde.

Večer ještě proběhlo vyhlášení výsledků spolu s konzumací prasete a pití piva. To bylo příjemný zpestření oproti běžeckejm závodům. Zároveň k tomu hrál jakejsi DJ z rádia a jeho výběr hitů byl pro široké masy, takže odstrašující směsice. Dal jsem si tři orosený a byl jsem zralej na postel, takže jsem to neprotahoval a šel jsem spát. Musím konstatovat, že triatlonisti mají mezi sebou utvořenou takovou jaksi větší komunitu, než běžci. Asi to bude tím, že ty závody jsou vždycky na celej den nebo víkend a tak se dobře navazujou kontakty.

Sobotní závod jsme spojili s nedělním průzkumem okolních památek (zámek Orlík, hradiště Zvíkov a přilehlé restaurace), takže se jednalo o moc pěkný sportovně turistický víkend, který si určitě ještě několikrát zopakujem.

Výsledky zde

2 komentáře:

dan67 řekl(a)...

Gratulace, tak je z tebe triatlet. A slušný výkon, mezičasy nejsou špatné.

Osobně vážně uvažuji o nějakém letním triatlonu, takže díky za postřehy tri-novice.

Renda řekl(a)...

Urcite neco vyzkousej. Je to zabava. Byl jsem az prekvapenej, jak to slo hladce.