Poděbrady - pekelně horká minerálka

Letošní Velká cena Poděbradky byla už moje čtvrtá v pořadí a musím říct, že tenhle závod začínám mít čím dál tím míň rád. Ne snad kvůli tomu, že by byl špatně organizovaný, to tedy ani náhodou. Organizátory musím pochválit. Registrace jde svižně, trať je pěkně značená, kilometrovníky jsou nepřehlédnutelné, lázeňská kolonáda tomu dává správný hogo fogo kolorit, časomíra na čipy, v cíli dostatek občerstvení dokonce i něco k zakousnutí, vyhlášení vítězů se nijak neprotahuje, výsledky jsou rychle k dispozici, každý dostane účastnické tričko a nakonec je ještě tombola aby měli radost i ti, co neskončili v popředí výsledkové listiny. Co ale na tenhle závod už několik let opravdu nevychází je pro mě únosné počasí. Z minulých let si pamatuju, že obvykle těsně před závodem nebo v noci sprchlo a v den závodu bylo už dopoledne pekelný vedro, což v kombinaci s mokrým podkladem vytvářelo nádherný dojem prádelny, kdy už na startu byli všichni zpocení jako by právě doběhli. No a letos to samý, ale pro změnu bez toho deště.
Poté co jsem v pátek ukončil doléčení nachlazení, kdy jsem týden vůbec netrénoval a jen jsem se vykrmoval, jsem ještě v poledne skočil do bazénu a večer lehce potrénoval na silničce a pak 8km lehkého běhu. Sliboval jsem si od toho, že se mi pěkně v těle rozproudí energie a v sobotu to poběží samo. No, energii jsem rozproudil což o to, ale ona se přes noc někam ztratila a už při rozklusávání jsem věděl, že to bude dneska hustý. Ale protože jsem to bral stejně jako tréninkový závod na nastartování a žádný závratný čas jsem nečekal, tak jsem byl v klidu. Na startu mě trochu překvapilo, že tam nebyl skoro nikdo známej, tedy kromě špičky, co se popere o bednu. Asi měli rozum a seděli ve stínu u pivka. Účast kolem devadesáti lidí ale byla sympatická a tak jsme šli na to.
Od startu jsem nasadil skutečně vyklusávací tempo a první kilometr za 4:31 byl dobrý začátek. Druhý za 4:50 už dával tušit, že to bude na prd a když jsem pak nebyl schopen běžet ani po 5:00/km, tak jsem začal zvažovat ukončení mého snažení. Energie byla fuč, nohy jsem měl těžký a v tom vedru jsem to ještě ke všemu nějak nemohl udýchat. Takže jsem to na pátém km zabalil a šel jsem sledovat špičku. Ve předu běžel nějaký Francouz, který měl ovšem arabské jméno a běžel tak, až mi oči přecházeli. Tak lehce a rychle, že to vypadalo úžasně. Za ním s velkým odstupem Jirka Miler a Miloš Smrčka. Ti taky běželi pěkně, ale na prvního neměli a v cíli zaostali o dvě minuty.

Tady to ještě šlo, ale za chvíli ...

No, takže to dopadlo, jak se dalo po týdnu netrénování a po lehké nemoci čekat. Ale aspoň jsem si pěkně zatrénoval a rozběhal jsem se, protože hned druhý den jsem jel do Houštky na atleťák běhat pětku a čtvrtku.
Na startu jsem měl dojem, že jsem zahlídl Běhajícího podpantoflového manžela, ale nebyl jsem si úplně jistej a tak jsem se ostýchal se zdravicí. No podle výsledků to byl on, tak příště už to bude lepší, omlouvám se.


P.S. Tenhle závod je ještě zajímavý tím, že hned druhý den se jede v Poděbradech český pohár v triatlonu, takže se občas desítky účastní i triatlonisté, takže má člověk trochu srovnání, jak rychle jim to běhá. No a druhý den se může jít člověk podívat na triatlety v plné akci.