Strahovské deja vu.

Tak jsem měl včera večer velkou radost, že jsem ráno udělal správnou volbu, která se plně projevila až večer. Ráno jsem se totiž rozhodoval, jestli jít večer na Strahov na Běh olympijského dne (BOH) a pak do hospody slavit kamarádovi státnice, nebo rovnou do hospody a slavit o to dýl. BOH se už několik let vyznačuje tím, že při závodu panuje pro mě nesnesitelný vedro, ale zase na druhou stranu je to pěkný závod s hojnou účastí. Takže volba nebyla až tak jednoduchá. No nakonec jsem podlehl vábení toho méně sportovnějšího vnitřního Já, které mě posílalo do hospody a zvolil jsem variantu delšího slavení s tím, že BOH kvůli vedru rád oželím. Když jsem pak večer seděl v klimatizovaný hospůdce a popíjel Budvar, zaznamenal jsem, jak se najednou hrozivě setmělo a lidma venku cloumá vítr. Nestačil jsem ani dopít půllitr a spustila se prvotřídní průtrž mračen, která se nekoná každej den. Kouknul jsem na hodinky a ty ukazovaly 18:41. Takže přesně čas, kdy se na Strahově dobíhalo do cíle. Věnoval jsem běžcům na Strahově vzpomínku a pustil jsem se do dalšího zrzouna. Někde v podvědomí mě hřála myšlenka, že jsem ráno zvolil dobře. Doufám, že se na Strahově nikomu nic nestalo a pro závodníky to byl zážitek, který se bude vyprávět ještě na hodně střetnutích. Cestou domů jsem si pak vzpomněl, že před třema čtyřma rokama se taky běžel BOH, taky bylo vedro a podobná průtrž přišla taky. Naštěstí ale až hodinu po závodě. Takový lehký Deja vu.