Protože už jsem delší dobu nebyl na běžeckých závodech, tak jsem vyrazil ve středu na Strahov na Běh olympijského dne. Takhle desítka patří rozhodně k mým oblíbenějším, protože její profil mi dost sedí. Ty mírné houpáčky sympaticky ubíhají a vůbec je to přesně podle mého gusta.
Po posledním triatlonovém víkendu a následném víkendu na Živohošti, kde se hodně jedlo a pilo a dost jsem tam plaval i běhal, šly ty tréninky v týdnu dost ztuha a nohy dost bolely. V noci jsem toho taky moc nenaspal, protože co jsem si dal v práci reklamní kafe, tak jsem usnul asi až v půl druhý s tím, že jsem v šest vstával do práce. Takže celej den v práci jsem byl jak mátoha. Ale na Strahov jsem nakonec vyrazil s přesvědčením, že ono to nějak půjde. Po tréninkovém zápřahu z poslední doby jsem si i docela věřil na čas kolem 45 minut.
Na místě jsem do sebe hodil Gutar, abych se aspoň trochu probral. Dal jsem si dva ovály na rozklusání a už při rozklusání jsem se divil, že mám ty nohy nějaký lehký a vůbec, že mi to docela běží. Tak jsem se ještě protáhnul, asi po šestý došel na záchod (těch pět čajů v práci o sobě dávalo vědět :-) ), podebatoval jsem se známými a s přáním, aby nesprchlo, se šlo mezi stadiony na start.
Na startu bylo 210 lidí. Takže takovej pěknej průměr posledních let. Hned po startu se mi podařilo nasadit uvolněné tempo a nohy šly pekelně dobře. První kilák za 4:24. Pěkně rozběhnuto, říkám si. Rozhodnul jsem se, že když mi to tak jde, tak se na další kiláky už nebudu koukat, jen si je odmáčknu do hodinek na potom, abych se moc nenervoval. Věřil jsem, že když takhle poběžím co nejdýl, tak to za těch 45 minut musí bejt s přehledem. Jen jsem čekal, kdy mi dojdou síly a rychlost půjde do kopru. Jenže on uběhl čtvrtej, pátej, šestej kilometr a nohy šly furt výborně. Na pětce hlásili rovných 22 minut. Že bych zaběhnul druhou pětku rychlejš jsem si moc nemaloval, ale výraznou ztrátu jsem neočekával. Trochu problémy nastaly na sedmém kilometru, kde je lehčí výběh a já se dost zadýchal. Tak jsem lehoulince ubral, srovnal dýchání a poslední dva kiláky už to zase jelo jak na drátkách. Posledních tři sta metrů na oválu jsem si fakt užíval.
V cíli hlásili 44:22. No tak to tady už v mém podání dlouho nebylo. Naposled loni v Semicích. Konečně jsem se zase jednou na dohled přiblížil k osobáku 43:56. Možná kdybych se ve druhé třetině trochu víc zmáčknul, tak to tam padlo. Ale mě bohatě stačil ten čas. Je vidět, že tvrdší trénink v kombinaci s kolem a plaváním nese svoje ovoce. Přes prázdniny ještě trochu máknu a na podzim by to mohlo padnout. Jak už to po takovejchle závodech bývá, tak únava nikde a klidně bych si střihnul dalších pět kiláků :-).
No a o víkendu se zajedu trochu pobavit na Železného Chlísta, kde pečené prase a pivo po závodě už netrpělivě čekají. Další desítka bude v Kounicích, ale tam profil a vedro osobákům rozhodně nepřejí.
Výsledky tady.
Žádné komentáře:
Okomentovat