První letošní venkovní plavání

Hurá, hurá, hurá. Konečně nám zase 1.května otevřeli venkovní padesátku, takže zase začne pořádný plavání. Nevím jak vy, ale já mám z plavání v našem městském bazénu o délce 25 metrů vždycky poněkud zkaženou náladu. Celé je to zapříčiněno tím, že bazén je permanentně přeplněn lidmi a absolvovat tam trénink kraulu se rovná spíš řecko-římskému zápasu. A to je nezávislé od denní doby. Ráno, večer i pozdě večer je to furt stejný. Jak tam vlezu a vidím že vedle sebe prsuje pět paní v nejlepších letech, příjemně se baví a dávají velký pozor, aby si nenamočili trvalou, tak mě hned přejde chuť na trénování. Když se kolem nich totiž protáhnu kraulem, tak na mě koukaj jak na vraha a nejradši by mě nechali z bazénu vynést jak nějakého vyvrhela. Když už se mi povede prorazit si plaveckou dráhu, tak při sebemenším odpočinku je tato opět zabraná a celý boj začíná znovu. Já vím, že každý si chce zaplavat a v bazénu si to užít, ale opravdu nepochopím, proč se ty lidi trochu nezamyslej a neplavou zhruba stejně zdatní plavci v řade za sebou tam a zpátky. Takhle klidně osm plavců zabere jen dvě dráhy a všichni by byli v pohodě. No zřejmě chce mít každý dobrý pocit, že má celou dráhu jen pro sebe a hlavně ať mu tam nikdo jinej neleze. Viděl bych jedno řešení. Plavčík by se měl taky trochu aktivně podílet na dění v bazénu a plavce lehce usměrňovat a seskupovat je tak, aby plavali za sebou. To by bylo hned jiný kafe. A jak by se to lidi naučili, už by to dělali automaticky a všem by se plavalo o moc líp. Bohužel mám dojem, že plavčík je tam jen od toho, aby vytáhnul na břeh toho kdo mu tam zkolabuje a tím to končí.
No, ale zpátky k prvnímu jarnímu plavání venku. Musím uznat, že od podzimního plaveckého kempu v Chrudimi jsem tomu plavání moc nedal, protože jediný vhodný termín, kdy se v naší vnitřní pětadvacítce dalo jakž takž plavat, bylo od devíti večer a na to jsem neměl často vitamíny, abych po běhu šel ještě takhle pozdě do bazénu. Sice jsem chtěl jet ještě na jeden kemp v dubnu, ale na to nějak nezbyl čas. Takže jsem skočil do toho nádhernýho dlouhýho bazénu a začal jsem s plaveckými cviky, pak jsem si dal dvoustovku a to už jsem začal být poněkud koženější a plavecká přestávka se začala projevovat. Ruce mě bolely a dech se krátil. Úbytek sil se projevil hned na technice kraulu a tak jsem si hlavně všímal toho co dělám špatně, abych se potom, až budu mít natrénováno zase trochu víc, mohl soustředit na odstranění těchto menších nedostatků. To se ale brzo vylepší a až zařadím do přípravy i nějaké to domácí posilování, tak to zas půjde pěkně. Teď si jen přát co nejhorší počasí, protože to je pak ve venkovním bazénu příjemně prázdno a plavání je jedna radost. Každopádně už na začátku června jsou první triatlony, takže na tom plavání budu teď muset pořádně máknout.