Letošní PIM – bohužel ne :-(

No jo, je to tak. Dneska jsem se definitivně rozhodl, že se letošního PIMu nezúčastním. Není to způsobeno zraněním nebo nedostatkem tréninku, ale po náročné přípravě z posledních několika týdnů na mě zaútočily nějaké neviditelné potvory a odsoudili mě s kvalifikací „nemocný“ jen do role pasivního diváka. Alespoň si užiju v televizi přímý přenos, i když po zkušenostech z přenosů z let minulých to možná bude celkem utrpení, protože ČT ty maratonské přenosy lehce nezvládá, což se snad letos změní. V pátek mě z ničeho nic přepadla celkem silná viróza a doteď jsem se jí nebyl schopen uspokojivě zbavit. A to jsem celý víkend ležel, potil se, ládoval se vitamíny, ovocem, zeleninou a čaj co jsem si prolil hrdlem by se dal počítat na kýble. Ještě včera jsem se byl cvičně proběhnout a šlo to dobře, jenže večer mě zase přepadl nepříjemný dráždivý kašel a tak jsem se rozhodl to nepokoušet a pořádně se doléčit. Přes den to je celkem dobrý, ale večer mě obvykle začne něco pěkně dráždit v krku a musím se hodně přemáhat, abych furt nekašlal. Nemůžu kvůli tomu ani usnout, což má na druhou stranu taky nějaké výhody, jako třeba to, že můžu v noci sledovat filmový klub a nebo hokej.
Je to holt smůla, protože jsem se letos skutečně chystal pokořit už letitý osobní rekord, neboť jarní příprava proběhla konečně po několika letech bez komplikací typu nachlazení nebo chřipka. Škoda je to dvojitá, zrovna když vodiče na 3:45:00 dělá letos Witty, se kterým jsem se už dlouho chtěl alespoň takovýmhle způsobem proběhnout. Poslední dlouhé tréninky věstily stoupající formu a tu jsem si potvrdil i na poslední zátěžové zkoušce, kdy jsem běžel ve čtvrtek Celní půlmaraton za 1:43:37 pak hned v sobotu desítku v Semicích za 44:26 a v neděli jsem to zakončil patnáctkou ze Kbel do Brandýsa nad Labem za 1:14:03, kdy jsem si testoval trošičku rychlejší maratonské tempo. Jako třešnička na dortu pak bylo velmi příjemné proběhnutí hned po závodu a po výborném guláši v cíli, kdy jsem si z Brandýsa doběhl domu do Čelákovic podél Labe což hodilo dalších osm kilometrů do sbírky.
A tady se asi stala ta největší chyba, protože takhle vyšťavenej jsem se v úterý účastnil každoroční velké párty u zákazníka, kde bylo hrozně moc lidí (čím víc lidí, tím víc bacilů) a hodně moc míchaných nápojů s ledem. Takže už tak oslabenou imunitu jsem si tím alkoholem ještě pořádně snížil a otevřel jsem těm sajrajtům malinkatejm vrata dokořán. Taky si, až teprv ve chvíli kdy na vás něco vleze, začnete všímat, jak moc lidí v tramvaji nebo vlaku chrchlá a kejchá a tím zásobudou celé okolí zásobou neřádu? A do tý doby to přecházíte tak nějak automaticky, že to k MHD patří? No každopádně tohle téma, jak se co nejlépe vyhnout nachlazením a chřipkám, ještě později rozvedu v samostatném článku jako takový menší příspěvek do diskuze související s tímto článkem Aerobního Tragéda.
Ale beru to jak to je s tím, že PIM není jediný maraton v termínovce a na podzim se nabízí hned několik zajímavých alternativ jako třeba Kladno nebo Stromovka. A možná je to dobré znamení, protože třeba bude v neděli zase třicet na sluníčku a já bych mohl třeba skončit stejně jako loni brutálně uvařenej na 33km a zbytek trasy bych se jen opékal v Libni a Karlíně na neúprosném sluníčku.
Každopádně to beru jako motivaci do přípravy na podzimní maraton, kde horkým favoritem je právě Kladno. Jednak je to v pěkném termínu a druhak jsem tam ještě nebyl a po kladných referencích jsem na ten závod hodně zvědavý a rád si ho zaběhnu.
Napsal jsem pořadatelům PIMu prosbu o převod startovného na příští rok, tak to snad vyjde a už teď můžu prohlásit: Za rok se vrátím, a budu silnější, a budu rychlejší :-).

Teď teda napnu veškerou svou přípravu na dva nebo tři triatlony, na které se chystám v červnu, a to znamená, že teď budu jezdit hodně na kole a budu hodně chodit do bazénu a běh budu brát jen jako lehké rozptýlení. No uvidíme, jak mi ta moje triatlonová premiéra v červnu vyjde, sám jsem na to hodně zvědavej.

Nakonec bych chtěl popřát všem letošním účastníkům pěkné počasí a držím jim palce, ať zaběhnou minimálně tak, jak si to v skrytu duše přejí.