Jak probíhá příprava na B7?

Je jasný, že na Beskydskou sedmičku by si bez nějaké té přípravy troufal skutečně jen tvrďák nejtvrdší, což my teda nejsme a tak jsme se začali zodpovědně v rámci našich možností připravovat a testovat. Bylo třeba především udělat tři věci. Otestovat vybavení v reálném provozu, otestovat pohyb v noci v neznámém terénu a střihnout si nějaký přípravný závod ideálně nějakou pěknou stovečku. Je toho dost a tak jsme zvolili následující taktiku.

Volba testovacího závodu. Když nevyšla Krakonošova stovka, tak dalším vhodným adeptem se ukázaly Týnišťské šlápoty. 115km v terénu bude adekvátní příprava na maso v září. To tedy bylo jednoduché a jdeme do toho hnedka tenhle pátek, tak se uvidí, jak to půjde.

Testování vybavení. Testování výbavy se samozřejmě nejlíp provede v simulované zátěži. Takže jsme ho spojili s tréninkovýmnočním pochodem, aby to stálo za to. Nejdřív jsem si pěkně vyskládal na hromádku všechno, co bych měl nést v batohu a pak jsem se to pokusil do něčeho naskládat. Jediná možná volba padla na cyklo batoh Camelbak M.U.L.E. Ale jak se záhy ukázalo, tak je přeci jen trochu malej na podobný taškařice v horách. Zásadní nevýhoda byla, že nemá postranní kapsy, do kterých jsem si chtěl dát bidony s pitím, protože zásobník do batohu s hadičkou nerad používám kvůli složitější logistice. Nakonec jsem tam tedy dostal všechno včetně jídla, ale bylo jasné, že to bude chtít něco jiného. V osm večer byl sraz a šlo se na to. Vyrazili jsme z Čelákovic do Sojovic a dál do Benátek nad Jizerou. Cesta svižně odsejpala a kilometry naskakovaly. Po setmění jsme vytáhli čelovky a hned naše snažení získalo dobrodružný charakter. V Benátkách byla první geocachingová vsuvka a já jsem začal na bříšku na chodidle cítit první puchejř. Nu což, vyměnil jsem ponožky a šlo se dál. Zpátky jsme šli po silnici směr Lysá nad Labem s dalšími nočními keškovacími zastávkami a menším humorným extempore u dálničního mostu u Benátek, přes který se jaksi nedalo přejít, ale hlavy otevřené si poradí v každé situaci J.  Z Lysé pak už jen zadem kolem závodiště zpátky do Čelákovic. Tou dobou už mě pořádně ze Salomonů bolely nárty a ukazovalo se, že ty boty asi nebudou nijak závratně kompatibilní s mými vysokými nárty. No ještě uvidím. Domů jsme dorazili ve čtyři ráno po 43km. Tedy 8 hodin na trati a byl jsem docela pěkně mrtvej. Jako bonus se mi udělali z toho jak jsme pochodovali po mokré louce na každém malíčku zevnitř pěkný puchejře, který ale už mám vychytaný z maratonů a stačí jen namazat prsty vazelínou a bude příště klid.

Samozřejmě, že jsem získal spoustu důležitých poznatků, o které se rád podělím

1.       Čelovka  je dobrá věc, ale když vám dojdou baterky, tak vyměnit baterky ve tmě a případném dešti je trochu prekérka. Takže do batohu ještě záložní světlo. Moje přední cyklo světlo poslouží výborně.

2.       Je potřeba si pořídit velké množství nejrůznějších náplastí na puchýře a ještě nějakou náplast bez polštářků na přelepení hodně kritických míst. Puchýře jsou totiž zásadní limitující faktor a dokážou člověka dohnat až k hození ručníku do ringu.

3.       Puchýře podchytit hned v náznaku, čím dřív tím líp.

4.       Kdo nechce trhat rekordy, pořídí si adekvátně velkej batoh. Já jsem Camelbak M.U.L.E. vyměnil za Deuter SpeedLite 20.

5.       Šusťákovka a pláštěnka se dají nahradit jednou lehkou nepromokavou bundou a ještě se ušetří místo v batohu.

6.       Pláštěnka na batoh je nutnost ne přepych.

7.       Chůze není běh a je potřeba pravidelně protahovat svaly.

Camelbak MULE. Na kolo a lehčí traily ideální, ale na velký závody trochu malej

Deuter SpeedLite 20. Ideální volba. Skoro nafukovací. Vejde se tam všechno potřebné.

Protože na nočním pochodu jsme vůbec neběželi, jelikož jsem si dal už přes den 10km běh a hodinku bazén, tak běh s batohem na zádech jsme potrénovali na 30km dlouhém běhu z práce. Šlo to hladce a batoh na zádech držel jak přibitej. Jen mě hrozně točily plandající tkalouny z batohu. To musím do příště ještě nějak vyřešit třeba suchým zipem. Skoro celou cestu po asfaltu a Salomony celkem držely.  Jen ke konci se zase začal ozývat ten puchejř na bříšku chodidla, ale to už jsme dobíhali domů.

Získal jsem další zkušenosti

8.       Malý pivo neškodí a zastávka v hospodě samozřejmě povzbudí do další štreky J.

9.       Pomalu běžet se dá dlouho a daleko, jen je třeba dávat pozor na techniku běhu.

10.       Na šlápoty si pro jistotu vezmu náhradní boty, kdyby ty nárty hodně zlobily.

No sice mi po tý třicítce pěkně ztuhly svaly na stehnech, ale za dva dny už jsem byl ready na Železného Chlísta. Ale o tom příště.