Mattoni Grand Prix Praha 2011 – s pokorou od startu až do cíle

Tak jsem si v sobotu střihnul i druhou pražskou podzimní masovku. No teda použít slovo „podzimní“ ve spojení s pařákama z posledních týdnů se mi trochu nezdá, ale kalendář je kalendář, tak co člověk nadělá J. Asi se teď trochu těšíte, jak budu psát srovnávací spot na téma Nike Run Prague a Mattoni Grand Prix Praha, ale chyba lávky, nic takového nebude. A nebude to už jen proto, že každý z těchhle podniků vnímám úplně jinak. Nike byla ryzí reklamní společenskou akcí, zatímco desítka od PIM už tím závoděním zavání mnohem víc a tak jsem k tomu i přistupoval. A pak taky Nike jsem si platil sám, zatímco PIM mi zaplatila firma a tak bych ani nemohl být dostatečně objektivní J.

Stejně jak se na start staví masy závoduchtivých atletů, tak se i z naší firmy účastní celkem solidní počet lidí. Takže spíš než honění rekordů to beru jako takové zdravé posoutežení s kolegy a příjemné naladění na následující posezení u pivka. A tak se stalo i letos. Závod byl přesně na konci mojí dvoutýdenní dovolené, během které jsem si celkem solidně často i dvoufázově potrénoval, takže únava byla značná a nohy bolely ukrutně. Když k tomu připočtu ještě celodenní procházku po ZOO, tak jsem se tak před závodem odhadoval na něco málo pod 47 minut.

To je lidí, to je lidí. A to je už v cíli a z toho plyne, že nikdo nepadnul.

Ještě než jsem vstoupil do servisní zóny, tak jsem si vyzvedl jeden z posledních zlevněných běžeckých balíčků u Nutrendu, pokoukal jsem na dramatický doběh pětky, co se překonávání traťového rekordu týče, a šel jsem lovit nějaké kolegy v davu. Díky tomu, že všichni startujeme ve firemních dresech, tak to nebyl až takový problém někoho najít a mohli jsme klábosit až do startu. Zatím všechno fungovalo výborně. Záchody, šatna, koridory nikde žádný problém. Letos na mě vyšel koridor B, což je asi tak adekvátní mojí momentální výkonnosti a je to taky dost vepředu, abych si mohl kontrolovat zbytek svých kolegů. To jsem ale netušil, že dva kluci od nás startují z Áčka. V koridoru bylo takový vedro, že už před startem jsem byl durch, ale na pátém kiláčku čekala občerstvovačka, tak jsem to moc neřešil. Po startu jsem se nechal unášet davem, nasadil jsem příjemné udýchatelné tempo a kilometry začaly ubíhat. Snažil jsem se kontrolovat, aby mě nevosolil nikdo z našich, a na pětce jsem si odmáčknul 24:03. Řekl jsem si, že to bude chtít lehce přitopit pod kotlem a trošku jsem máknul. Cíl se rychle blížil a já už se těšil na pivo. Když jsem za 47:36 probíhal cílem, tak akorát hráli hymnu (naší, ne tu Keňskou), tak to jsem byl rád, že mě tak vřele vítají v cíli. Pak se teda ukázalo, že to bylo spíš pro naše nejrychlejší, ale to neva J. V cíli to proběhlo příjemně rychle. Čip, medaile, občerstvení, vyzvednutí batohu, frk frk a už se hrnuli kolegové plní dojmů a endorfinů. Jak jsme tak debatovali, tak jsem se dozvěděl o těch našich dvou rychlících z áčkového koridoru a ukázalo se, že jsem je nějak nepodchytil a v závodě mi utekli. Tím jim tedy gratuluju, zaběhli sympatické časy. Ať si, kdo chce co chce říká, tak já na té letošní PIM desítce nemůžu najít sebemenší závadu. Prostě bezchybná práce. I výsledky klaply, tak to mají u mě organizátoři za jedna.

Svět se hroutí když už holky pijou větší piva než kluci

No a pak už se šlo na pivo. Hodně dojmů a veselá nálada znamenaly odjezd domů až posledním vlakem po půlnoci. No teda musím vám říct, že cesta po půlnoci z Národní Třídy přes Václavák a Muzeum na hlavák je teda maso. Kulil jsem bulvy na ty různobarevný skupinky naháněčů, dýlerů a kurev a koukal jsem projít tu sodomu gomoru tak abych nedošel k žádné úhoně. A fakt nechápu, proč v půl jedný v noci stojí před Duplexem fronta lidí, aby se dostali dovnitř. To by snad vydalo na celej článek.

Jo a proč v nadpisu mluvím o té pokoře? No to je přeci jednoduché. Od startu jsem pokorně sklonil hlavu a zrak k zemi a celou trasu jsem nespouštěl kukadla z kostek, obrubníků a lidí přede mnou. Sice jsem si neužil ani jednu památku a panorama, ale chvilka nepozornosti by totiž taky mohla znamenat nepříjemné následky a to jsem přeci neměl při tak pěkně rozjetém večeru zapotřebí J.