Triatlon Poděbrady 2011

Teda musím říct, že letos mě to závodění vyloženě baví. Organizátoři se na všech závodech činí a svou práci mají pevně v rukou. Jarní běžecké závody byly výborný a začátek triatlonový sezony pokračuje v nastoleném tempu.

Tentokrát jsem zavítal do Poděbrad, kde se závod, poté co skončil český pohár, přestěhoval z centra města k jezeru a to bylo moc dobře. Zatím jsem pokaždé do Poděbrad jezdil na běžeckou desítku, která se tradičně konala den před triatlonem. Nedělní triatlon jsem vynechával, protože byl pro mě s mojí výkonností trochu mimo mísu. To se ale letos změnilo a tak nebylo co řešit. Sobotní desítka byla také přesunuta k jezeru a podle ohlasů běžců to byl taky podařený tah. Popravdě řečeno ono to pražení v centru a na kolonádě mi moc dobře nedělalo a dobře jsem tam nezaběhnul snad ani jednou. Ale zdá se, že se tedy začalo blýskat na nové lepší časy.

O závodu samotném toho už bylo napsáno docela dost, tak snad jen krátce. Prostředí je bombastický, tratě pěkný, bezháková cyklistika spravedlivá a atmosféra skutečně pohodová. Plavání v mém podání byl takovej průměr jako důsledek slabšího tréninku téhle disciplíny posledních týdnů. Zato na kole jsem to rozbalil a bylo vidět, že ježdění do práce na kole nese ovoce. Nikdo mě nepředjel, zato já jsem předjížděl celou dobu. Přechod z kola na běh byl tentokrát trochu tuhej a rozběhnul jsem se až asi po čtyřech kilometrech. Pár kluků mě předběhlo, ale i mě se podařilo sem tam někoho zdolat, tak z toho bylo nakonec 62 místo. Celkem příjemný pro začátek sezony. Tady byl snad jedinej zádrhel, kdy nebylo pořádně poznat, kdo už běží druhej a kdo první okruh. Šňůrky na krku by to vyřešily. Ale přičítám to tomu, že se musela operativně měnit běžecká trať kvůli podmáčenému terénu. Ale i ta, na které se běželo, byla výborná. Jestli příští rok zase vyjde počasí, tak to bude zase zážitek, kterej můžu jen doporučit.

Nakonec musím poděkovat Honzovi Kavalírovi a Magdě Maradové, že nafotili kopec fotek, ze kterých vybírám reprezentativní vzorek.

Když už před startem někdo fotí, tak je potřeba tvářit se maximálně inteligentně.

Ještě že do depa to bylo dost daleko, ty ruce nešly za boha ven.

V depu si zásadně co? V depu si zásadně nesedáme, že.

Při otočce o 180 stupňů precizně vyvažujeme jazýčkem.

V cíli se tváříme jako profíci, aby bylo vidět, že to byla dneska opět hračka.

Nová metoda rozcvičky před závodem. V gumě jedině na gumovej hrad.

Takže v sobotu v Mělicích.