Czechman 2011

Všichni všude říkaj, že to byla výborná a povedená demonstrace triatlonu v Čechách a že to posunulo laťku výrazně směrem vzhůru. A já musím říct, i přes svůj vnitřní odpor k superlativům, že to bylo teda letos kurevsky dobrý a nemělo to chybu. A kdo tam nebyl, tak prohloupil a bude si muset počkat na další příležitost, užít si tak hojně obsazenej, dramatickej a organizačně bezvadně zmáknutej dlouhej triatlon. A to rozhodně neříkám proto, že bych byl ohromenej helikoptérou televize a tryskáčema na hlavou. To byl jen takovej příjemnej doplněk k výbornému dni.

Loni už začínal bejt areál v Břehách trochu tip ťop a tak letošní přesun celé akce na nové místo byl prozřetelný krok. Zhruba 350 lidí na startu plus štafety tak našli prvotřídní zázemí s velkým parkovištěm, velkým depem a docela příjemným rozsahem nabídky občerstvení a zábavy pro doprovod. To bylo jinačí kafe než jeden stánek s občerstvením loni. Takže komfortně se mohli cítit jak závodníci, tak i doprovod. I když já jsem letos zvolil zrovna sólo variantu.

Jeden velký plavecký okruh, dva cyklistické a dva běžecké okruhy by mi měly vyhovovat, tak jsem se zaregistroval, šoupnul jsem věci do depa a čekání na start jsem si zpříjemňoval klábosením se známými a pozorováním cvrkotu kolem. Všechno fungovalo jak na drátkách, tak jsem si ještě koupil neoprenovej pásek na čip, protože od těch erárních mám vždycky rozedřený nohy, a už se pomalu schylovalo k velkolepému startu.

Start byl skutečně parádní, až mě trochu překvapilo, že nebyla žádná mlátička hned po výstřelu. Plavčo probíhalo pěkně plynule a kontrolovaně. Moc se mi ale nedařilo zavěšovat se za jiné plavce, protože to byly většinou specialisti v kličkované a tak jsem jim pochvíli uplavával. Ale ta vodička, to byla báseň. Průzračně čistá a člověk se mohl občas i kochat dnem porostlým vodníma rostlinama a občas se přijela na vorvaně v gumách podívat i nějaká ta ryba. No prostě takový lážo plážo. 38:24 uteklo coby dup a šlo se na kolo.

Dva rovinaté okruhy se solidním asfaltem nahrávaly vysokému rychlostnímu průměru. Ze začátku jsme to valili průměrem silně přes pětatřicet a bylo jasný, že pod tím spalujícím sluníčkem to bude ke konci asi trochu na bednu. Pěkně to odsejpalo a drastická kostková vložka ve vesnici Křičeň prověřila pořádně jak kdo měl co dotažený a jak kvalitně si co na kolo přilepil. To jsem ještě neviděl, aby ve vesnici nebyl ani metr asfaltu a jen samý kostky kam se podíváš. No ale nakonec to bylo takový rozptýlení a aspoň se člověk trochu protáhnul a nechal se řádně vyklepat. Ke konci na mě padla pěkná krizička spojená s křečí do levého stehna, ale i tak jsem z kola lezl za 2:44:20. A to mě hodně potěšilo. Ty cesty na horákovi do práce asi fakt dělaj svý J

Taktika na běh byla jasná. Nechcípnout na sluníčku jako loni a běžet co nejdýl a chodit maximálně kolem občerstvovaček. Počasí se nakonec ukázalo jako milosrdné, zatáhlo se a dokonce se na chvíli spustil osvěžující deštík. Tak to bodlo. Když jsem ustálil tempo a skočil si na záchod, tak jsem krájel kilák za kilákem, ládoval jsem do sebe a na sebe všechno co mi podali a cíl se blížil. Ke konci jsem dokonce zrychloval a to mě bavilo.

Ten průběh cílem, to se prostě nikdy neomrzí. Po půlmaratonu za 2:07:05 jsem dospěl na cílový koberec v celkovém čase 5:34:49 a to bylo vylepšení osobáku zhruba o 25 minut. Takže spokojenost v cíli byla obrovská. Prostě mi to zase jednou sedlo a šlapalo to celou dobu. A když se mi podaří dát jednou ten běh kolem 1:50:00 tak to bude teprve čásek.

No a pak už jen guláš, pivo, vyhlášení, tombola, bouřka a hurá domů. Bylo to skvělý a bylo toho dost. Ale každej takovejhle závod, když se povede jak organizačně tak počtem závodníků, za to stojí a je to velkej triatlonovej zážitek. Tak teď už jen pořádně zabrat před Otrokovicema a nechytnout někde nějakou rýmičku.